30 C 313/2023-18

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 15.8.2023 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 12. 10. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalované jiný úvěr, než na bydlení až do výše 20 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Úvěr byl žalované vyplacen na účet číslo [bankovní účet], a to v částce 20 000 Kč dne 12. 10. 2022 a byl splatný dne 11. 11. 2022. Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. tím, že nejprve nahlédla do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně do databází, které provozují a spravují registry bankovních a nebankovních klientských informací, dále do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí a následně vycházela z informací získaných i od žalované, a to z výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní zjištěná a ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila 24 374Kč.
2. Ke dni sepsání žaloby dlužila žalovaná žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 25 200 Kč z toho jistina činila 20 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 5 200 Kč, žalobkyně byla oprávněna v souladu s čl. 6 500 Kč 4 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku požadovat v případě prodlení žalované úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za první 90 dnů prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení následující den po splatnosti, který nastal dne 11. 11. 2022 proto žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném v období od 12. 11. 2022 do 10. 2. 2023 (2 017,56Kč).
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná sdělila žalobkyni své jméno příjmení, své rodné číslo, adresu trvalého pobytu, mailovou adresu, číslo mobilního telefonu číslo svého účtu u banky.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené elektronicky dne 12. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr 20 000 Kč, který měl být jednorázově splacen ve výši 25 200 Kč, a to dne 11. 11. 2022.
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně bylo zjištěno, že od žalované vzít získala údaj o výši čistého měsíčního příjmu ve výši 23 000 Kč, který ověřila na částku 24 374 Kč. Dále jí žalovaná sdělila, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 6 000 Kč a výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 7 000 Kč. Jako rezervu označila žalobkyně částku ve výši 500 Kč jako disponibilní příjem částku ve výši 10 000 Kč.
6. Z dokumentu vypracovaného žalobkyní a označeného jako identifikované příjmy, soud zjistil, že žalobkyně sama sobě potvrdila, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované je 24 374 Kč.
7. Z dokumentu vypracovaného žalobkyní a označeného jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně sama sobě potvrdila, že vyplatila částku 20 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] dne 12. 10. 2022.
8. Z dalších v řízení provedených listinných důkazů již soud nezjistil žádné další relevantní informace, které by měly vliv na závěr o skutkovém stavu.
9. Na základě shora zjištěných skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru, ale o převodu částky ve výši 20 000 Kč na účet žalované soud nebyl přesvědčen, neboť jediným dokladem o této skutečnosti byl dokument sestavený samotnou žalobkyní, jehož věrohodnost byla v řízení stejná, jako když dlužník vystaví kvitanci sám sobě. Stejné to bylo v případě důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně vytvořila dokument, kde operovala s údaji, které zjistila, aniž by se součástí k žalobě přiložených listin staly podklady, z nichž uvedené údaje čerpala, např. výpisy z účtu žalované, výpisy z registrů NRKI a BRKI nebo z insolvenčního rejstříku. Soud tedy považoval tato zjištění za nevěrohodná a uzavřel, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované nikoliv důkladně, nýbrž velmi povrchně a nedbale. Aby tato pochybení skryla, vytvořila si vlastní dokumenty, kde potvrdila správnost svého postupu a metodiky zkoumání tím, že opsala zákonné požadavky.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.
11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 12.10.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne [datum].
12. Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala na základě shora uvedených tvrzení a soudem provedených listin, že zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru důkladně, a tudíž nemohla dospět k závěru, že není důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet, považoval soud v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. smlouvu o úvěru za neplatnou a přiznal by žalobkyni podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 20 000 Kč, ale žalobkyně neprokázala ani to, že žalovaná úvěr skutečně čerpala, a proto soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení jestliže obsahem spisu nebylo zjištěno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.