20 C 93/2023-24

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení 28 422,16 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 019,85 Kč, kapitalizovaného úrok ve výši 4 175,45 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 422,16 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % a úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 28 422,16 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] dne [datum]. Podle uvedené smlouvy věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 5 270 Kč, poplatek za administrativní činnost 6 200 Kč a poplatek za hotovostní splácení 17 670 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s příslušenstvím v pravidelných týdenních splátkách po 752 Kč s rozložením na 80 splátek počínaje [datum] a konče [datum]. Uhradila však pouze 19 890 Kč, které byly započteny na jistinu do výše 2 577,84 Kč, na sjednaný úrok do výše 5 270 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso do výše 11 827,84 Kč.
2. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř, soud projednal věc při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalované, která se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy - seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne, předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]), na základě kterých uzavřel, že bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy a poskytnutí částky 31 000 Kč jako jistiny úvěru s tím, že vrácena byla pouze do částky 19 890 Kč. V kartě zákazníka ze dne [datum] žalovaná uvedla svůj celkový příjem v částce [částka], na straně výdajů uvedla bydlení v částce [částka], osobní výdaje [částka], splátky úvěrů v částce [částka]. Co se týče údajů o domácnosti žalované v kartě zákazníka, žalovaná uvedla, že má dvě nezaopatřené děti, konkrétní částka výživného uvedena není. Dále žalovaná uvedla, že již jednu půjčku u předchůdce žalobkyně ve výši [částka] má, tuto půjčku splácí v měsíční částce 5 410 Kč.
4. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované částku ve výši 31 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s tím, co jí sdělila žalovaná ohledně svých poměrů a především dalších nesplacených závazků a neurčitého určení osobních potřeb v částce 10 000 Kč měsíčně a vyživovací povinnosti k nezaopatřeným dětem, nevyhodnotila odborně schopnost budoucí závazek splácet, když příjmy žalované po odečtu výdajů nemohly být dostatečné k úhradě nákladů a výdajů, který žalovaná nastínila. Zároveň nebyly předloženy bankovní výpisy žalované, pracovní smlouva žalované, příjmové pokladní doklady ohledně placení výživného pro děti žalované, nájemní smlouva a faktury za služby, na které je v kartě zákazníka odkazováno. Nelze tedy uzavřít, že by žalobkyni byly tyto doklady k posouzení úvěruschopnosti předloženy. Bez doložení shora označených dokumentů vůbec neměla být smlouva uzavírána.
12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno.
13. S ohledem na učiněné závěry byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. K tomuto poučení žalobkyně žádné další důkazy nezaložila, dokumenty na které je v žádosti o úvěr odkazováno žalobkyní předloženy rovněž nebyly.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou dosud nevrácenou jistinu, která činí částku 11 110 Kč (31 000 Kč – 19 890 Kč, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že je po právu nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 11 100 Kč. Pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Jinými slovy, soud uložil žalované povinnost vrátit pouze nesplacenou jistinu, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupné na [webová adresa]). Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, náklady řízení jí však nevznikly.