36 C 134/2023-29

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 239,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne [datum]. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla v hotovosti částku 7 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem zahrnujícím rovněž pevný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 302 Kč v 45týdenních splátkách po částce 274 Kč Poslední splátka byla splatná dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 2 000 Kč, dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.
2. K výzvě soudu žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením smlouvy doplnila, že byly ověřeny příjmy žalovaného z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník, jeho měsíční příjem činí 22 523 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě ani úvěry či jiné závazky k jiné společnosti. Nebyly pochybnosti o pravdivosti žalovaným uváděných údajů, jednalo se o nižší půjčku s kratší dobou splatnosti, tudíž nelze po věřiteli požadovat provádění„ detektivní činnosti“, v rámci které by prověřoval poctivost žadatele o půjčku.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), když k jednání se dostavil zástupce žalobkyně, a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.
4. Na základě provedených listinných důkazů pak zjistil následující skutkový stav:
5. Žalovaný u společnosti [právnická osoba] žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč dne [datum] a vyplnil na předtištěný formulář, že zamýšlená povaha zápůjčky je na vybavení domácnosti, je svobodný, bydlí v nájmu, pracuje na plný úvazek jako dělník u spol. [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 22 523 Kč, nemá jiné zápůjčky ani kreditní kartu. K ověření příjmu doložil dvě výplatní pásky (červenec, srpen) a pracovní smlouvu (zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr). Dne [datum] pak uzavřel s uvedenou společností smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 7 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem včetně úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 5 302 Kč v 45 týdenních splátkách po částce 274 Kč, když poslední splátka byla splatná dne [datum]. Zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně (smlouva o zápůjčce). Žalovaný uhradil dne [datum] částku 1 000 kč a dne [datum] částku 1 000 kč (tabulka umoření). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek), tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem zasílaným žalovanému poštou dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Výzva k úhradě dluhu byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zasílána dopisem poštou dne [datum] (předžalobní výzva, podací lístek).
6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh uhradil více, než bylo uvedeno žalobkyní.
7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup rozhodně nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila rovněž výdaje žalovaného, či alespoň způsob hospodaření žalovaného s finančními prostředky, které obdrží, např. výpisem z jeho účtu, a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, nemohla učinit relevantní závěr o tom, že žalovaný bude schopen úvěr skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např.rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Takový postup je třeba vyžadovat rovněž v případě poskytování nižších částek na krátké časové období, čímž argumentuje žalobkyně, nebo´t právě ty mohou svědčit o finanční nouzi žadatele o úvěr a o tom, že se může nacházet v nepříznivé finanční situaci. Protože právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..
14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacené finanční prostředky v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel dne [datum] částku 7 000 Kč, vrátil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 2 000 Kč. Soud proto s ohledem na to žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč a ve zbytku ji, pokud jde o další smluvní nároky žalobkyně, jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného úroku z prodlení.
15. Jelikož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru v případě, že je smlouva o úvěru shledána neplatnou, nárok pouze na vydání nesplacené jistiny úvěru a to v době odpovídající možnostem spotřebitele, o níž rozhodne soud v případě sporu o její vrácení. Soud v dané věci proto uložil žalovanému vrátit dlužnou jistinu úvěru ve splátkách, které s ohledem na zjištěné skutečnosti považoval za přiměřené, jeho možnostem, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ani žalobkyně neuvedla žádné jiné podstatné skutečnosti, z nichž by soud mohl uvažovat o tom, že je žalovaný schopen jistinu úvěru vrátit v kratším čase.
16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci úspěšný sice z větší části, nicméně mu žádné náklady v řízení nevznikly.