42 C 356/2023-19

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující nezaplacené televizní poplatky za období měsíců listopad roku 2022 až květen roku 2023, celkem tedy za 7 kalendářních měsíců, poplatek po 135 Kč měsíčně. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [žalobkyni] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášení opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagoval, zařadila jej žalobkyně dle shora citovaného zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla mu povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, žalovaný však televizní poplatek za předmětné měsíce neuhradil. Podle § 7 odst. 2 zákona 348/2005 Sb. je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Ode dne následujícího po splatnosti poplatku za jednotlivé měsíce do 13.10.2023, tedy do data sepsání žaloby žádá žalobkyně rovněž úrok z prodlení ve výši určené podle předpisů práva občanského, který vyčíslila na 93,7 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě do vyhlášení rozsudku nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním.
Žalobkyně k důkazu předložila Záznam z databáze odběratelů elektrické energie, který byl žalobkyni předán společností [právnická osoba], ze kterého vyplývá, že žalovaný je odběratelem elektrické energie. Následně se žalobkyně obrátila na žalovaného písemným podáním ze dne 25.3.2021, 29.8.2021 a 24.9.2021 s výzvou k objasnění otázky, zda-li žalovaného považovat za poplatníka televizního poplatku či nikoliv. Protože žalovaný do 30 dnů od obdržení výzev čestným prohlášením nesdělil, že není vlastníkem televizního přijímače a tudíž nemá povinnost hradit televizní poplatek, zařadila jej žalobkyně mezi poplatníky televizních poplatků, o čemž vydala Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 19.9.2023, a to s účinností od 10/ 2022, tuto skutečnost písemně oznámila žalovanému Oznámením o zařazení žalovaného do evidence plátců televizního poplatku spojené s výzvou k úhradě poplatků ve výši 135 Kč měsíčně počínaje měsícem listopad 2022 se splatností vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce. Dne 1.6.2023 žalobkyně vyhotovila a následně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (dne 15.6.2023) k úhradě dlužné částky na televizních poplatcích. Přes tuto výzvu žalovaný žalobkyni požadovanou částku do dnešního dne neuhradil.
4. Podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se poplatníkem televizního poplatku rozumí fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač.
Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.
Podle § 7 odst. 1, 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.
Podle § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit považuje fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy.
Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
5. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni částku 945 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedená období. Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stanovuje vyvratitelnou právní domněnku, že odběratel elektrické energie je ve většině případů i vlastník televizního přijímače, výjimečné případy odběratelů elektřiny bez televizních přijímačů mají možnost prokázat čestným prohlášením opak. Žalovaný na výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nereagoval, proto se ze zákona považuje za poplatníka televizního poplatku a byl žalobkyní od října 2022 zařazen do evidence poplatníků a od listopadu 2022 mu vznikla povinnost televizní poplatky hradit. Protože se žalovaný v uvedeném období neodhlásil z evidence poplatků, je proto povinen za uvedená období poplatky uhradit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované podobě v částce 93,7 Kč – viz kapitalizace úroku z prodlení. Soud rovněž uznal nárok žalobkyně na zaplacení částky 77 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Věřitel může podle ustanovení § 513 o.z. v rámci příslušenství pohledávky požadovat náklady spojené s jejím uplatněním, tyto náklady jako každý hmotněprávní nárok musí být v řízení prokázány. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí uvedený náklad požadovaný v žalobě skutečně vznikl, tj. že vynaložila zmíněný náklad na služby související s uplatněním pohledávky, když tato částka zahrnuje poštovné za doporučené psaní v částce 75 Kč (viz dodejka ze dne 15.6.2023) odeslané prostřednictvím České pošty a částku 2 Kč za tisk a kompletaci písemnosti (viz žalobkyní doložený položkový rozpočet).
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 945 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.