5 C 280/2023-66

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a dále tento požadovala od [datum] do zaplacení, dále úroku kapitalizovaného ve výši [částka] z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši 22,68 % ročně a dále tento požadovala od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytl žalované hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Zároveň se zavázala [částka] včetně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnosti ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Při uzavření smlouvy si zvolila doplňkové služby, za které se zavázala platiti [částka] (poplatek za životní pojištění) a [částka] (poplatek za asistenční služby). Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Kč. Dále se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a dále tento požadovala z jistiny od [datum] do zaplacení v zákonné výši. Rovněž požadovala kapitalizovaný úrok ve výši [částka] z jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši 20,74 % ročně a dále tento požadovala z jistiny od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy hotovost ve výši [částka] a zavázala se tuto uhradit společně s kapitalizovaným úrokem [částka], odměnou za administrativní činnosti [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v 80 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Rovněž si zvolila doplňkové služby, za něž se zavázal zaplatit [částka] (poplatek za životní pojištění) a [částka] (poplatek za asistenční služby). Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Shora uvedené pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisem z [datum].
2. Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyslovil svoji místní nepříslušnost, když po právní moci daného usnesení věc postoupil Okresnímu soud v Klatovech.
3. Okresní soud v Klatovech ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum] podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se k jednání dostavila, na své žalobě setrvala i přes sdělený právní názor na věc. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u ní byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.
4. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího seznamu, přílohy a potvrzení o příchozí platbě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figurují obě pohledávky za žalovanou. [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] informovala žalovanou o postoupení obou pohledávek na žalobkyni. Podpořeno oznámením a podacím lístkem.
5. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou, když téhož dne byla žalované předána hotovost ve výši [částka]. Žalovaná stvrdila převzetí této částky podpisem smlouvy a zavázala se [částka] včetně úroku ve výši [částka], částky představující hotovostní inkaso splátek [částka], poplatku za administrativní činnosti ve výši [částka], poplatku za pojištění ve vši [částka] a poplatku za asistenční služby ve výši [částka] tedy celkem [částka] uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každá následující až po poslední splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vzal soud dále za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou, když téhož dne byla žalované předána hotovost ve výši [částka], převzetí této částky žalovaná stvrdila svým podpisem. Zavázala se [částka] včetně úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], poplatku za pojištění ve výši [částka] a poplatku za asistenční služby ve výši [částka] tedy celkem [částka] uhradit v 80 týdenních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každá následující až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období.
7. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jsou neplatná právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouvy mezi jejími účastníky byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložených smluv, tyto byly předtištěné, byly napsány předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byly pohledávky za žalovanou postoupeny od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvy o úvěrech a o okolnostech sjednání těchto smluv žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smluv soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smluv nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti poskytnutých prostředků odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje daná jednání za neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalované též úhradu za poskytnutí půjčky, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za administrativní činnosti, za pojištění a asistenční služby aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z těchto transakcí. Uvedené poplatky v součtu činí v prvém případě 73 % z poskytnuté hotovosti [částka] a ve druhém 81,8% z poskytnuté částky [částka] Tyto výše odměn vztažmo k poskytnutým částkám soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby si věřitel, byť se jedná o odměnu za poskytnuté peněžní prostředky ve formě úroku více méně přiměřenou, navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do obou uvedených smluv, kdy celkové částky splacené dlužníkem mají fakticky dosáhnout více jak 70 % zapůjčené částky. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvách, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovéto smlouvy neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byly obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou shledány absolutně neplatné. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil, navíc v postavení žalobkyně byla rovněž [právnická osoba]
8. Soud vztah účastnic proto posoudil podle předpisů upravující tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou poskytnutou, tj. v prvém případě [částka], a částkou žalovanou skutečně uhrazenou, tj. [částka], jak konstatovala žalobkyně. Ve druhém případě se jedná o rozdíl částky poskytnuté [částka] a žalovanou uhrazené, tj. [částka] (jak tvrdila žalobkyně). Soud proto žalobě v rozsahu částky [částka] a [částka] vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. a III. je patrno. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Zde lze odkázat na § 1958 odst. 2 o. z.. První výzva k úhradě peněžitého plnění byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla dána k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo podacím lístkem. Ve světle § 573 o. z. se daná výzva dostala do dispoziční sféry adresáta – žalované dne [datum], když do 10 dnů ode dne doručení měla žalovaná povinnost plnit, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jí rovněž povinnost k úhradě úroku z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní, je nižší než uvedená § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud vázán žalobním petitem, přiznal úrok z prodlení v nižší výši. S ohledem na shora uvedený závěr soud žalobu co do zbývajících částek předmětu sporu zamítl, tak jak z výroků rozsudku pod bodem II. a IV. je patrno. K důkazu sice provedl karty zákazníka a zařazení do pojistného programu, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.
9. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná měla ve věci převážný úspěch, měla by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalované však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování převážného úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby, a rovněž z jejich kapitalizací ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum], když v tomto směru vycházel z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08.
10. Soud pro úplnost dodává, že při úvaze o lhůtě splatnosti částek uvedených ve výroku I., III. vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.