18 C 340/2023-38

1. Žalobkyně se žalobou ve znění opravy ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 44 257,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 757,50 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 321,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 913,34 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 26 757,50 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 500 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem a úrokem ve výši 29 % ročně v celkové výši 28 079 Kč v 18 měsíčních splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, uhradil dosud pouze 18 600 Kč. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 26 757,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22 321,5 Kč, který je tvořen nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 721,50 Kč a nesplacenými poplatky za upomínání ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od [datum] do [datum] v celkové výši 17 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 482 Kč (jeden obyčejný dopis za 48 Kč, dvě osobní návštěvy po 217 Kč). Žalobkyně rovněž požadovala úrok a úrok z prodlení. Svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť byli k jednání předvoláni v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. při zachování lhůt uvedených v § 115 o. s. ř., přičemž žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se nedostavil bez řádné a včasné omluvy.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Dne [datum] požádal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 80 000 Kč, kterou by splácel měsíčně. V žádosti uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, má dvě vyživovací povinnosti, nevlastní auto. Pracuje na plný pracovní úvazek jako skladník u společnosti [právnická osoba], což bylo ověřeno z pracovní smlouvy, kterou však žalobkyně v řízení nepředložila. Měl jeden příjem ve výši 20 684 Kč, domácnost měla dále příjmy ve výši 29 600 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 7 500 Kč, náklady na externí splátky zápůjček činily 3 000 Kč. Na jméno žalovaného byl veden bankovní účet, žalovaný neměl kreditní kartu. Příjmy byly ověřeny z pracovní smlouvy na dobu neurčitou a z výplatních pásek za březen a duben 2019 (zjištěno ze žádosti o spotřebitelský úvěr z [datum], č. l. 15). Dne [datum] podepsali žalovaný a zástupce právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč (tato částka byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy). Žalovaný měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 8 577 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč v měsíčních splátkách po 3 505 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce z [datum], č. l. 10, standardních informací o spotřebitelském úvěru č. l. 11, obchodního rejstříku č. l. 9). Žalovanému byl zaslán dne [datum] dopis s upomínkou, dne [datum] a [datum] zástupce žalobkyně žalovaného osobně navštívil (zjištěno z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky č. l. 13). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, uloženo v systému [příjmení], včetně přílohy [číslo] č. l. 20, potvrzení o provedení transakce č. l. 12, potvrzení o zaplacení kupní ceny č. l. 14), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z [datum], č. l. 16). Žalobkyně požadovala úhradu dluhu dopisem ze dne [datum] s tím, že dluh měl být uhrazen do [datum] (zjištěno z výzvy z [datum], č. l. 17). Dopis byl odeslán dne [datum] (zjištěno z podacího archu č. l. 22) a doručován byl dne [datum] (zjištěno ze sledování zásilky, dostupné na [webová adresa]). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného urgovala ještě dopisem ze dne [datum] (zjištěno z upomínky č. l. 18) a z [datum] (zjištěno z předžalobní upomínky č. l. 19) odeslaným dne [datum] (zjištěno z podacího archu č. l. 21).
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali žalovaný a zástupce právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč (tato částka byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy). Žalovaný měl tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 8 577 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč v měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Před podpisem smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně o žalovaném bylo známo, že žije s rodiči, má dvě vyživovací povinnosti, pracuje na plný pracovní úvazek jako skladník s příjmem ve výši 20 684 Kč, domácnost měla dále příjmy ve výši 29 600 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 7 500 Kč, náklady na externí splátky zápůjček činily 3 000 Kč. Na jméno žalovaného byl veden bankovní účet, žalovaný neměl kreditní kartu. Příjmy byly ověřeny z pracovní smlouvy na dobu neurčitou a z výplatních pásek za březen a duben 2019. Žalovaný nehradil splátky, jak bylo smluveno, dosud uhradil pouze 18 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu dluhu do [datum]. Dopis s výzvou byl žalovanému zaslán dne [datum] a doručován žalovanému poštou byl dne [datum].
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému částku ve výši 35 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně je tak v řízení aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud obecně uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného zejména z údajů uvedených přímo žalovaným. Příjmy žalovaného měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Tyto listiny však v řízení předloženy nebyly, není tak zřejmé, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Nijak však nebyly ověřovány další uváděné příjmy domácnosti ve výši převyšující 29 000 Kč, tedy ve výši cca 1,5násobku příjmů samotného žalovaného. Není ani zřejmé, z jakého zdroje příjmy pochází, o jak stabilní příjmy má jít, zda jde o příjmy samotného žalovaného či jiných osob (přičemž soud poukazuje na to, že jen žalovaný byl stranou smlouvy, takže příjmy dalších osob lze brát v potaz při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jen minimálně, pokud vůbec). V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Výdaje byly pouze odhadovány částkou 7 500 Kč, a to za situace, kdy žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti. Příjmy žalovaného pak nebyly nijak ověřovány, byť na jméno žalovaného byl veden bankovní účet, který základní přehled o příjmech a výdajích dané osoby obvykle vypovídá nejvíce. Pro úplnost soud dodává, že údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla navíc počínat o to obezřetněji, když v případě žalovaného nešlo o první úvěr/zápůjčku, neboť žalovaný již splácel na závazky u jiných subjektů částku 3 000 Kč měsíčně. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, tak byl přinejmenším předčasný.
16. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 18 600 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou, tj. částku 16 400 Kč (35 000 Kč – 18 600 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému dne [datum] (zásilka byla doručována žalovanému, čímž se dostala do dispozice žalovaného, který se mohl s jejím obsahem seznámit) k úhradě dluhu. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do [datum]. Od následujícího dne, tj. od [datum], je tak žalovaný v prodlení žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši žalobkyní požadované dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).