2 Cmo 99/2021-306

1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz téhož soudu z 11. 3. 2019, č. j. 49 Cm 22/2019-21 (výrok I.) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 139 461,32 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II.).

2.V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovaným 1. dne 12. 1. 2016 ve formě blankosměnky s doložkou bez protestu nikoliv na řad žalobkyně, kterou se tento zavázal zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 620 075 Kč, kterou, dle dohody o vyplnění sjednanou ve smlouvě o půjčce č. 6581501 v čl. II. odst. 2.5, byla oprávněna doplnit žalobkyně. Ta ji doplnila o směnečnou sumu ve výši 620 075 Kč a datum splatnosti 6. 2. 2019. Žalovaná 2. směnku podepsala jako směnečný rukojmí. Směnečná suma nebyla zaplacena ani na základě předžalobních upomínek.

3.Žalovaní podali včasné, obsahově totožné námitky, ve kterých uvedli, že směnečný peníz nebyl vyplněn v souladu s dohodou o vyplnění blankosměnky, když je zřejmé, že půjčka měla sloužit na úhradu nákladů přípravných projektových prací a činností specifikovaných v čl. B bod , právnická osoba, smlouvy o smlouvě budoucí o dílo č. 658/15, které nebyly realizovány, neboť nebyl zajištěn pozemek, na kterém mělo být dílo realizováno. Smlouvu je třeba považovat za spotřebitelskou a posuzovat ji podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně ji uzavřela s vidinou inkasování smluvní pokuty ve výši 0,25% denně z dlužné částky a úroku z prodlení. Žalobkyně nijak nezjišťovala možnosti žalovaných půjčku splácet, ačkoliv jí muselo být zřejmé, že nejsou dostatečně bonitní k úhradě půjčky s ohledem na datum uzavření smlouvy o dílo 17. 9. 2015, povinnost hradit zálohu do 30 dnů od uzavření smlouvy a nezaplacení zálohy po více než dvou měsících po splatnosti. Ze strany žalobkyně tak jde o zastřené právní jednání, smlouva o půjčce neobsahuje informace v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, navíc dle zákona o spotřebitelském úvěru nelze úvěr (půjčku) zajistit směnkou. Pozemek, na němž měla být stavba domu realizována, neměli žalovaní k dispozici. Byl jim přislíben společností , právnická osoba, (dále jen ES), kdy k ukončení smlouvy s ES došlo z důvodu nemožnosti plnění. Zaměstnankyně žalobkyně nadto sdělila firmě, od které měl být pozemek zakoupen, že o něj již nemají žalovaní zájem. Smlouva o půjčce a smlouva o dílo jsou smlouvy závislé, tvoří jeden celek. Neplatnost jedné ze smluv tak způsobuje neplatnost druhé ze smluv. Jednatelem žalobkyně a ES je jedna osoba-David Mencl. Výpočet smluvní pokuty, jak je na směnce uveden, neodpovídá realitě.

4.Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovaným 1. (jako dlužníkem) byla dne 12. 1. 2016 uzavřena smlouva o půjčce č. 6581501 (dále jen smlouva) ve výši 170 000 Kč, která měla být vrácena do 14. 3. 2016, kdy pro případ jejího nezaplacení řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny. Pod bodem 2.3 smlouvy vzal žalovaný 1. na vědomí upozornění věřitele, že tento potřebuje prostředky nezbytně vrátit v termínu splatnosti, neboť je má poté vázány jinak. Půjčka byla poskytnuta na základě žádosti žalovaného 1. Platba byla realizována dne 15. 1. 2016 ve prospěch ES. Smlouva byla zajištěna směnkou vystavenou žalovaným 1. dne 12. 1. 2016, a to ve formě blankosměnky, kterou avalovala žalovaná 2. O zaplacení byli žalovaní upomenuti opakovaně písemně. Následně došlo k vyplnění blankosměnky se splatností dne 4. 10. 2018. , Anonymizováno, , Anonymizováno, je jednatel žalobkyně a ES a jediným akcionářem společnosti , právnická osoba, ., která je vlastníkem žalobkyně a ES. Žalovaný 1. vystavil dne 12. 1. 2016 v , adresa, směnku se splatností 6. 2. 2019, na částku 620 075 Kč nikoliv na řad žalobkyně opatřenou doložkou bez protestu splatnou ve Zruči-Senci, jejíž je žalovaná avalem.

5.Námitku, že výpočet smluvní pokuty od 6. 2. 2019 a její vepsání do blankosměnky nereflektuje skutečnou výše dluhu, pokud by vznikl, soud prvního stupně shledal nedůvodnou, neboť vyplněná směnečná suma nepřesahuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z částky 170 000 Kč od 6. 2. 2019 za dobu prodlení.

6.Námitka, že smlouva o půjčce a smlouva o dílo jsou smlouvy na sobě závislé, a tudíž zánikem jedné ze smluv zaniká i smlouva druhá, to vše v důsledku toho, že za obě společnosti jedná tatáž osoba, David Mencl, není důvodná. Námitka nemůže obstát za situace, kdy je pouze tvrzeno personální propojení společností uzavírajících smlouvy osobou Davida Mencla. Obě smlouvy je třeba posuzovat samostatně, každá byla uzavřena se samostatným subjektem. V případě zániku jedné ze smluv nelze automaticky dovozovat zánik i druhé ze smluv.

7.Tvrzená nemožnost plnění ze strany ES je bez významu ve vztahu k tomu, že žalovaní jsou povinni vrátit to, co jim bylo půjčeno.

8.Soud prvního stupně uzavřel, že smlouvu o půjčce je třeba podřadit pod režim zákona č. 145/2010 Sb. a nelze ji tedy zajistit směnkou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018-227 z 30. 9. 2019 nelze na posuzovanou věc aplikovat, je ho třeba považovat za „čistě formalistické“ a s ohledem na blíže nespecifikované rozhodnutí Ústavního soudu jím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Stejně vyhodnotil i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 233/2020 - 160 z 8. 12. 2020. Přepjatý formalismus spatřuje soud prvního stupně v tom, že je mu známo, že žalobkyně za poslední dva roky podala více než 200 žalob, jejichž formát a postup je stále stejný. Žalobkyně vždy poskytuje půjčku, proklamuje potřebu peníze vrátit ve lhůtě dvou měsíců, má sjednanou smluvní pokutu pro případ jejího nevrácení, nárok uplatňuje s odstupem let. Soud tak neuvěřil proklamaci žalobkyně, že peníze potřebuje vrátit s ohledem na možnost je investovat jinde. „Nebude se proto zabývat přehnaným formalismem a tím porušovat ústavní práva žalovaných“. Za situace, kdy žalobkyně zároveň proklamuje, že potřebuje peníze vrátit ve lhůtě dvou měsíců, ale k vyplnění blankosměnky, v níž je do směnečné sumy vyplněna smluvní pokuta za prodlení s nezaplacením půjčky, je třeba neformálním výkladem dospět k závěru, že uzavřená smlouva o půjčce je úročena úrokem 0,25% denně. Jedná se o skryté zpoplatnění půjčky. Fakticky žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry. Z insolvenční činnosti je pak nalézacímu soudu známo, že směnečná suma je navyšována tak, že jistina činí 20-30% směnečné sumy. Takové jednání je účelové, kdy se bere v potaz, že v případě uspokojování nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení toto činí 30% a žalobkyně tak má pokrytu minimálně jistotu, kdy může dojít k odpisu uměle navýšené částky.

9.S odkazem na § 555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., dle kterého platí, že právní jednání je třeba posuzovat podle jeho obsahu, soud dovodil, že uzavřenou smlouvu je třeba hodnotit jako zastřené právní jednání, kterým je poskytnutí dvouměsíční bezúročné půjčky s úrokem a splatností na viděnou. Z toho důvodu rozhodl o zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10.Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit, tak že směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném právním posouzení. Napadený rozsudek je překvapivý s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018-227 ze dne 30. 9. 2019. V něm tento soud vyslovil závěr, že posuzovanou smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelského úvěru. Z odůvodnění rozsudku není seznatelné, z jakých důkazů učinil soud prvního stupně zjištění o aplikaci zák. č. 145/2000 Sb. Soud nerespektuje závěry soudů vyšších stupňů k dané problematice (jejichž specifikace byla uvedena), jeho rozhodnutí tak vykazuje znak libovůle, je překvapivé podle § 13 o. z. Rozsudek není přezkoumatelný, neboť není zřejmé, z jakých důkazů soud svá zjištění následně podřadil pod aplikaci zák. č. 145/2010 Sb. Pokud učinil své závěry ze svých znalostí z úřední činnosti a z tvrzení uvedených v obraně žalovaných, nikoliv z provedených důkazů, pak není uvedena žádná konkretizace. Námitka nemožnosti zajištění půjčky směnkou podle zák. č. 145/2010 Sb. není důvodná. Smluvní vztah nelze podřadit pod režim spotřebitelského úvěru s ohledem na dikci § 2 písm. c) daného zákona. Je třeba aplikovat závěr vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018-227 z 30. 9. 2019, sp. zn. 29 Cdo 1387/2019 z 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2377/2019-203 z 30. 12. 2020. V napadeném rozhodnutí není srozumitelně vysvětleno, proč soud rozhodl v rozporu s uvedenou judikaturou. Úplatnost půjčky nelze dovozovat z pouhé skutečnosti, že si strany sjednaly finanční sankci, tj. smluvní pokutu za porušení některé ze smluvních povinností. Sjednanou smluvní pokutu nelze směšovat s úrokem. Výše smluvní pokuty sjednaná mezi účastníky je v souladu s citovanou judikaturou. Otálení s vymáháním půjčky prezentované soudem prvního stupně, hodnocené soudem jako nemravné, neobstojí, když sjednaná smluvní pokuta je formou náhrady škody, sjednaná pro případ prodlení žalovaného s vrácením půjčky. Smluvní pokuta plnila funkci zajištění závazku. Byla sjednána dostatečně určitě. Jednání žalobkyně spočívající v poskytování krátkodobých bezúročných půjček nepodléhá žádné právní úpravě, která by zakazovala použití směnek. Žalovaní ve smlouvě potvrdili, že mají dostatek finančních prostředků či jiných zdrojů na krytí půjčky. Žalobkyně tak nepředpokládala, že dojde na straně žalovaných k prodlení. Sjednání smluvní pokuty (jako prostředku zajištění) nelze ani považovat za obcházení zákona č. 145/2010 Sb., když prodlení žalovaného nastalo zcela bez přičinění a vůle žalobkyně jako nepříznivý následek spojený s porušením povinnosti žalovaných. Dále odkázala na judikaturu vyšších soudů, z níž vyplývá, že na sjednanou smluvní pokutu nelze hledět jako na úrok a že na uzavřenou smlouvu nelze hledět jako na spotřebitelský úvěr.

11.Rozsudkem z 22. 10. 2021, č. j. 2 Cmo 99/2021-156 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, tak že směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně z 11. 3. 2019, č. j. 49 Cm 22/2019-21 ponechal v platnosti (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 105 305, 20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). K dovolání žalovaných byl rozsudek odvolacího soudu zrušen Nejvyšším soudem rozsudkem z 29. 4. 2023, č. j. 33 Cdo 1015/2022-264 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud přitom odvolacímu soudu uložil, aby ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2337/21 z 19. 7. 2022 posoudil, zda skutkový stav v projednávané věci v podstatných okolnostech je srovnatelný s poměry věci, která byla předmětem posouzení Ústavním soudem ve shora uvedeném nálezu, následně vyhodnotil, zda uzavřená smlouva o půjčce je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a pokud se nejedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, posoudí jejich vzájemnou souvislost a faktickou provázanost žalobkyně s ES.

12.Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a násl o. s. ř. Při jednání odvolacího soudu přitom ve světle rozsudku dovolacího soudu poučil účastníky podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání tvrzení, na něž žalovaní reagovali svým podáním z 1. 12. 2013, v němž ke svým doplněným tvrzením i označili důkazy.

13.Důvody, pro něž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně. Jsou proto dány důvody pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 o. s. ř. a k vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

14.Na soudu prvního stupně bude, aby se ve světle závěrů přijatých Ústavním soudem vypořádal s otázkou toho, zda smlouva o půjčce byla sjednána úplatně nebo bezúplatně a zda na ni dopadá zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zda ujednání o smluvní pokutě je sankcí pro případ neplnění povinností ze strany žalovaných nebo skrytým úrokem. Bude proto nezbytné učinit zjištění týkající se předsmluvních ujednání účastníků, tj. jakým způsobem byla prověřována schopnost žalovaného 1. splácet řádně a včas závazky splácet, případně jaké informace žalovaný 1. k tomu žalobkyni (případně ES) poskytl, z jakých prostředků měl žalovaný 1. v úmyslu financovat náklady související s pořízením pozemku a vrácení půjčky, zda k tomu mezi účastníky existovaly nějaké dohody a jaký byl jejich obsah, bude rovněž třeba se zabývat otázkou toho, z jakých důvodů nebyla uzavřena smlouvě o prodeji pozemku, resp. že k jejímu neuzavření došlo na straně ES, jaká a zda existovala provázanost mezi smlouvou o prodeji pozemku a smlouvou o půjčce č. 6581501, případně souvisejícími smlouvami, na něž odkazuje čl. I. 11 smlouvy o dílo. Následně bude třeba vyvodit závěr, zda žalobkyně mohla předpokládat, že žalovaní nemají možnost v krátké době splatnosti dostát svému závazku. Bude také třeba se zabývat otázkou toho, zda žalovaným svědčí námitky ve vztahu mezi nimi a žalobkyní nebo i námitky ve vztahu mezi nimi a ES, v závislosti na tom, zda oddělení žalobkyně a ES je pouhou formalitou umožňující ztížení právní obrany žalovaných.

15.O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto podle § 224 odst. 3 o. s. ř. v novém rozhodnutí ve věci.