Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 97/1989 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou
Platný
Účinnost od 05.07.1989
Zobrazeno prvních 200 z celkem 347 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
97
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 13. července 1989
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou
Dne 5. září 1988 byla v Pekingu podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 5. června 1989.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 54 odst. 1 dnem 5. července 1989. Tímto dnem pozbyla platnosti Konzulární smlouva mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou ze dne 7. května 1960, vyhlášená č. 69/1961 Sb.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
JUDr. Johanes v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou
Československá socialistická republika a Čínská lidová republika
vedeny společným cílem udržovat, posilovat a prohlubovat vzájemné vztahy v duchu přátelství a spolupráce, na základě respektování svrchovanosti, rovnosti, vzájemné výhodnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí,
vycházejíce z vědomí nezbytnosti novelizace Konzulární smlouvy mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou podepsané oběma zeměmi v Praze dne 7. května 1960,
v zájmu dalšího rozvoje svých konzulárních styků za účelem ochrany národních práv a zájmů obou států a práv a zájmů svých občanů
rozhodly se uzavřít tuto úmluvu a dohodly se takto:
DEFINICE
Definice
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
1) „konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
2) „konzulární obvod“ je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
3) „vedoucí konzulárního úřadu“ je osoba pověřená vysílajícím státem vedením konzulárního úřadu;
4) „konzulární úředník“ je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
5) „konzulární zaměstnanec“ je každá osoba, která vykonává administrativní nebo technické práce na konzulárním úřadě;
6) „člen služebního personálu“ je každá osoba, která vykonává služební práce na konzulárním úřadě;
7) „členové konzulárního úřadu“ jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
8) „člen soukromého personálu“ je osoba zaměstnaná v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
9) „rodinní příslušníci“ jsou manžel, děti a rodiče člena konzulárního úřadu, kteří s ním žijí ve společné domácnosti;
10) „konzulární místnosti“ jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
11) „konzulární archívy“ jsou veškeré listiny, dokumenty, korespondence, telegramy, knihy, pečetě, filmy, záznamové pásky, rejstříky, kódy a šifry, kartotéky konzulárního úřadu spolu s kteroukoliv částí zařízení určenou pro jejich ochranu a uložení;
12) „státní občan vysílajícího státu“ je každá fyzická osoba mající státní občanství vysílajícího státu a tam, kde to přichází v úvahu, také právnická osoba;
13) „loď vysílajícího státu“ je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu v souladu s jeho právním řádem, s výjimkou vojenských lodí;
14) „letadlo vysílajícího státu“ je každé letadlo, které je registrováno v tomto státě v souladu s jeho zákony a právními předpisy a které nese jeho označení, s výjimkou vojenských letadel.
KONZULÁRNÍ STYKY VŠEOBECNĚ
Zřízení konzulárního úřadu
1. Vysílající stát může zřídit konzulární úřad na území přijímajícího státu jen se souhlasem tohoto státu.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod, jakož i jejich jakékoliv změny, jsou určovány vysílajícím státem a podléhají souhlasu přijímajícího státu.
3. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící část konzulárního úřadu, umístěné mimo sídlo tohoto úřadu.
Jmenování a přijetí vedoucího konzulárního úřadu
1. Vysílající stát předá diplomatickou cestou přijímajícímu státu patent o jmenování vedoucího konzulárního úřadu. Tento patent musí osvědčovat plné jméno, kategorii a třídu vedoucího konzulárního úřadu, sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.
2. Přijímající stát, poté co obdrží patent o jmenování vedoucího konzulárního úřadu, v co nejkratší době udělí exequatur. Pokud odmítne poskytnout exequatur, není povinen sdělovat důvody takového odmítnutí.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může po udělení exequatur vykonávat své funkce. Před obdržením exequatur může vykonávat své funkce prozatímně se souhlasem přijímajícího státu podle ustanovení této úmluvy.
4. Po přijetí vedoucího konzulárního úřadu přijímajícím státem nebo poté, co mu bylo povoleno vykonávat své funkce prozatímně, přijímající stát bezodkladně vyrozumí příslušné orgány konzulárního obvodu a přijme všechna nezbytná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat své funkce a požívat práv, výhod, výsad a imunit zakotvených v této úmluvě.
Dočasný výkon funkcí vedoucího konzulárního úřadu
1. Jestliže z jakéhokoliv důvodu není vedoucí konzulárního úřadu s to vykonávat své funkce nebo jeho místo je dočasně uprázdněno, může vysílající stát určit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v přijímajícím státě jako dočasného vedoucího konzulárního úřadu. Vysílající stát oznámí předem přijímajícímu státu plné jméno a dosavadní zařazení dočasného vedoucího konzulárního úřadu.
2. Dočasný vedoucí konzulárního úřadu může prozatímně jednat jako vedoucí konzulárního úřadu a požívá stejných práv, výhod, výsad a imunit, které tato úmluva poskytuje vedoucímu konzulárního úřadu.
3. Člen diplomatického personálu určený jako dočasný vedoucí konzulárního úřadu i nadále požívá diplomatických výsad a imunit.
Oznámení o jmenování, příjezdu a odjezdu
Vysílající stát oznamuje v přiměřené lhůtě písemně příslušnému orgánu přijímajícího státu následující:
1) plné jméno a zařazení členů konzulárního úřadu, jejich příjezd a jejich definitivní odjezd nebo ukončení jejich funkcí stejně jako jakékoliv změny jejich funkcí během jejich služby na konzulárním úřadě;
2) plné jméno, státní občanství, příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu a skutečnost, že jakákoliv osoba se stane, nebo přestane být takovým rodinným příslušníkem člena konzulárního úřadu;
3) plné jméno, státní občanství, pracovní náplň, příjezd a definitivní odjezd člena soukromého personálu, případně nástup a skončení jeho služby;
4) počátek a ukončení zaměstnání konzulárního zaměstnance nebo člena služebního personálu konzulárního úřadu, který je státním občanem přijímajícího státu nebo v něm má trvalý pobyt.
Průkazky
Příslušné orgány přijímajícího státu vydají v souladu se svými předpisy členům konzulárního úřadu a jejich rodinným příslušníkům odpovídající průkazky, s výjimkou těch osob, které jsou státními občany přijímajícího státu, nebo v něm mají trvalý pobyt.
Státní občanství členů konzulárního úřadu a soukromého personálu
1. Konzulárním úředníkem může být pouze státní občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v přijímajícím státě.
2. Konzulárním zaměstnancem nebo členem služebního personálu nebo soukromého personálu konzulárního úřadu může být buď občan vysílajícího státu, nebo občan přijímajícího státu, nebo, se souhlasem přijímajícího státu, i státní občan třetího státu.
Osoby prohlášené za non grata
1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit diplomatickou cestou vysílajícímu státu, že konzulární úředník je persona non grata, nebo že kterýkoliv jiný člen konzulárního úřadu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát buďto takovou osobu odvolá, nebo ukončí její funkce na konzulárním úřadě.
2. Jestliže vysílající stát opomene v přiměřené době vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exequatur příslušné osoby, nebo ji přestat považovat za člena konzulárního úřadu.
3. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku není přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého rozhodnutí.
Skončení funkcí člena konzulárního úřadu
Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:
1) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce člena konzulárního úřadu skončily;
2) odvoláním exequatur;
3) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že přijímající stát ho přestal považovat za člena konzulárního úřadu.
KONZULÁRNÍ FUNKCE
Základní konzulární funkce
Konzulární funkce záleží zejména:
1) v ochraně práv a zájmů vysílajícího státu a jeho státních občanů v přijímajícím státě;
2) v podpoře rozvoje hospodářských, obchodních, vědeckotechnických, kulturních, školských a turistických styků mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem a v jiném rozvíjení jejich přátelských styků a spolupráce;
3) v zjišťování všemi zákonnými prostředky v přijímajícím státě stavu v oblasti hospodářské, obchodní, vědeckotechnické, kulturní, školské, turistické a v jiných oblastech a v podávání o tom zpráv vládě vysílajícího státu.
Funkce ve věcech osobního stavu
1. Konzulární úředník je oprávněn:
1) přijímat žádosti a prohlášení týkající se státního občanství a vydávat příslušné doklady;
2) registrovat státní občany vysílajícího státu, kteří mají trvalé nebo přechodné bydliště v jeho konzulárním obvodě;
3) registrovat narození a úmrtí státních občanů vysílajícího státu a obstarávat rodné a úmrtní listy;
4) uzavírat manželství mezi státními občany vysílajícího státu a vydávat o tom příslušné doklady;
5) přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů a obstarávat doklady o osobním stavu státních občanů vysílajícího státu.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou co možno nejdříve na žádost zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matrik týkající se státních občanů vysílajícího státu.
Pasy a víza
Konzulární úředník je oprávněn:
1) vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat nebo zadržovat pasy a jiné cestovní doklady státních občanů vysílajícího státu;
2) vydávat příslušná víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu nebo jím projíždět, měnit a rušit jejich platnost.
Notářské a ověřovací funkce
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat na konzulárním úřadu, v bytě státního občana vysílajícího státu, na palubě letadla nebo lodi vysílajícího státu, není-li to v rozporu se zákony a právními předpisy přijímajícího státu, následující funkce:
1) přijímat, sepisovat, osvědčovat, překládat a ověřovat listiny státních občanů vysílajícího státu, za předpokladu, že se nejedná o listiny zakládající nebo převádějící právo na nemovitosti na území přijímajícího státu;
2) sepisovat, ověřovat nebo přijímat do úschovy závěti nebo jiné listiny o jednostranných právních aktech učiněných státními občany vysílajícího státu v souladu se zákony jejich země;
3) ověřovat podpisy státních občanů vysílajícího státu;
4) ověřovat podpisy a pečetě na listinách vydaných orgány vysílajícího státu nebo přijímajícího státu a osvědčovat kopie, překlady těchto dokumentů nebo výpisy z nich;
5) ověřovat osvědčení původu a obchodní účty zboží vyváženého z přijímajícího státu nebo jiné podobné dokumenty;
6) vykonávat jiné notářské funkce svěřené vysílajícím státem.
2. Při použití v přijímajícím státě mají listiny vystavené, osvědčené nebo ověřené konzulárním úředníkem v souladu s ustanoveními odstavce 1 tohoto článku stejnou právní platnost jako listiny vystavené, osvědčené nebo ověřené příslušnými orgány přijímajícího státu.
Pomoc státním občanům vysílajícího státu
Konzulární úředník je oprávněn přijímat nebo brát do dočasné úschovy peníze, cennosti a doklady státních občanů vysílajícího státu a jiný jejich movitý majetek za předpokladu, že to není v rozporu se zákony a právními předpisy přijímajícího státu.
Spojení se státními občany vysílajícího státu
1. Konzulární úředník má právo na spojení s kterýmkoliv státním občanem vysílajícího státu v konzulárním obvodu a na přístup k němu. Státní občané vysílajícího státu mají stejné právo, pokud jde o spojení s konzulárními úředníky vysílajícího státu a přístup k nim.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou co možno nejdříve, nejpozději však do 7 dnů, informovat konzulární úřad o případech, kdy v jeho konzulárním obvodu byl těmito orgány zadržen, zatčen nebo jakkoli jinak zbaven svobody státní občan vysílajícího státu. Rovněž každou zprávu, kterou určil pro konzulární úřad takový státní občan, doručí uvedené orgány neprodleně. Tyto orgány musí neprodleně informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, jež má podle tohoto ustanovení.
3. Konzulární úředník má právo navštívit státního občana vysílajícího státu, který je zadržen, zatčen nebo jakkoli jinak zbaven svobody, aby s ním mohl hovořit nebo být ve spojení a mohl zajistit pro něj právní pomoc. Příslušné orgány přijímajícího státu umožní návštěvu tohoto státního občana konzulárním úředníkem co možno nejdříve, nejpozději však do 15 dnů od podání žádosti.
4. Konzulární úředník má právo navštěvovat státního občana vysílajícího státu, který je ve výkonu trestu odnětí svobody.
5. Při výkonu funkcí uvedených v tomto článku je konzulární úředník povinen dodržovat příslušné zákony a právní předpisy přijímajícího státu. Avšak provádění těchto zákonů a právních předpisů přijímajícího státu nesmí omezovat výkon práv uvedených v tomto článku.
Poručnictví a opatrovnictví
1. Příslušné orgány přijímajícího státu oznámí písemně konzulárnímu úřadu, je-li v konzulárním obvodu zapotřebí poručníka nebo opatrovníka pro státního občana vysílajícího státu (včetně nezletilých státních občanů), který nemá způsobilost nebo má omezenou způsobilost jednat svým jménem.
2. Konzulární úředník je oprávněn, v rozsahu dovoleném zákony a právními předpisy přijímajícího státu, chránit práva a zájmy státních občanů vysílajícího státu (včetně nezletilých státních občanů), kteří nemají způsobilost nebo mají omezenou způsobilost jednat svým jménem, a tam, kde je to nutné, doporučit poručníka nebo opatrovníka dotčeným osobám, dohlížet na činnost týkající se poručnictví nebo opatrovnictví a také převzít péči nad uvedenými státními občany.
Zastupování státních občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu
1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat nebo činit opatření k zajištění příslušného zastoupení státních občanů vysílajícího státu před soudy nebo jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy vzhledem k nepřítomnosti nebo z jiných důvodů nejsou tito občané s to ujmout se včas hájení svých práv a zájmů.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí hájení svých práv a zájmů.
Funkce ve věcech dědických
1. Příslušný orgán přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad co možno nejdříve, dozví-li se o úmrtí státního občana vysílajícího státu v přijímajícím státě, a zašle mu úmrtní list nebo jakoukoliv jinou listinu osvědčující úmrtí a poskytne mu dostupné informace o dědictví, dědicích a závěti, jakmile jsou k dispozici.
2. Jestliže zesnulý státní občan vysílajícího státu zanechá majetek v přijímajícím státě a nejsou-li v přijímajícím státě ani dědic ani vykonavatel závěti, příslušné orgány přijímajícího státu bezodkladně poskytnou konzulárnímu úřadu odpovídající informaci o majetku, včetně majetku zesnulého státního občana ve třetí zemi.
3. V případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku příslušný orgán přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu o opatřeních přijatých k zajištění a správě dědictví zanechaného na území přijímajícího státu zemřelým státním občanem vysílajícího státu. Konzulární úředník může přímo nebo prostřednictvím pověřeného zástupce poskytnout pomoc při provádění opatření zajišťujících práva státních občanů vysílajícího státu na dědictví. Konzulární úředník má právo být přítomen při soupisu a pečetění zmíněného majetku příslušnými orgány přijímajícího státu.
4. Jestliže je v přijímajícím státě státní občan vysílajícího státu oprávněn jako dědic nebo odkazovník sdědit nebo obdržet majetek nebo odkázaný dar od zůstavitele jakéhokoliv státního občanství a není na území přijímajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad o takovém obdržení dědictví, majetku nebo odkázaného daru zmíněným státním občanem.
5. V případě, kdy státní občan vysílajícího státu má právo nebo uplatňuje nárok na dědictví majetku v přijímajícím státě a jestliže ani on, ani jeho zástupce nemůže být přítomen dědickému řízení, konzulární úředník je oprávněn sám, nebo prostřednictvím osoby jím zmocněné zastupovat státního občana před soudem nebo jiným příslušným orgánem přijímajícího státu.
6. Konzulární úředník je oprávněn v přijímajícím státě přijmout jménem státního občana vysílajícího státu, který nemá v přijímajícím státě trvalý pobyt, jakékoliv dědictví nebo odkázaný dar, který zmíněnému státnímu občanu přísluší po zaplacení všech dluhů, poplatků za dědictví nebo odkázaný dar a daní, a předá toto dědictví nebo odkázaný dar tomuto státnímu občanu.
7. Jestliže státní občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v přijímajícím státě, zemře během svého přechodného pobytu v přijímajícím státě nebo v době, kdy jím projíždí, a v přijímajícím státě není jeho příbuzný, nebo zákonný zástupce, je konzulární úředník oprávněn převzít všechny dokumenty, peníze a osobní věci, které patřily zesnulému státnímu občanu, aby je předal jeho dědici, vykonavateli jeho závěti nebo jiným osobám oprávněným přijmout majetek.
Pomoc lodím vysílajícího státu
1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat pomoc lodím vysílajícího státu, které se nacházejí ve vnitřních vodách nebo teritoriálním moři přijímajícího státu, stejně jako jejich kapitánům a členům posádky a také:
1) vstoupit na palubu lodi poté, co byl lodi povolen vstup do přístavu, a vyslechnout kapitána nebo člena posádky v záležitostech týkajících se lodi, jejího nákladu a cesty;
2) vyšetřovat, aniž by tím byla dotčena pravomoc příslušných orgánů přijímajícího státu, jakoukoliv událost, k níž došlo během plavby;
3) řešit spory mezi kapitánem a posádkou;
4) přijímat návštěvy kapitána nebo členů posádky a tam, kde je to nutné, učinit opatření pro zajištění lékařské péče o ně nebo pro jejich návrat domů;
5) přijímat, kontrolovat, vyhotovovat, podepisovat nebo ověřovat listiny týkající se lodi, jejího nákladu a cesty;
6) vyřizovat jiné záležitosti týkající se lodi, které jsou mu svěřeny příslušnými orgány vysílajícího státu.
2. Orgány přijímajícího státu na žádost konzulárního úředníka poskytnou nezbytnou pomoc.
3. Kapitán lodi nebo členové posádky se mohou spojit s konzulárním úředníkem, mohou také bez zvláštního povolení navštívit konzulární úřad za předpokladu, že to není v rozporu se zákony a právními předpisy přijímajícího státu, týkajícími se správy přístavu a cizinců.
Ochrana v případě donucovacích opatření proti lodi vysílajícího státu
1. Jestliže soudy nebo jiné příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu přijmout donucovací opatření nebo zahájit oficiální vyšetřování ve vztahu k lodi vysílajícího státu nebo na její palubě, vyrozumí konzulární úřad předem tak, aby konzulární úředník nebo jeho zástupce mohl být přítomen při přijímání opatření. Jestliže je záležitost naléhavá, nebo jestliže konzulární úředník nemůže být z jiných důvodů přítomen, musí mu být zaslána podrobná zpráva o provedení uvedených opatření.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se obdobně vztahuje na podobná opatření přijatá příslušnými orgány přijímajícího státu na břehu proti kapitánovi nebo členům posádky.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nevztahují na běžnou prohlídku vykonávanou příslušnými orgány přijímajícího státu, pokud jde o celní, zdravotní nebo pohraniční kontrolu nebo o správu přístavu.
4. Bez požádání nebo souhlasu kapitána nebo konzulárního úředníka se příslušné orgány přijímajícího státu nevměšují do vnitřních záležitostí lodi vysílajícího státu za předpokladu, že klid, bezpečnost a veřejný pořádek přijímajícího státu nejsou porušeny.
Pomoc lodím vysílajícího státu v případě nehody
1. Jestliže loď vysílajícího státu utrpí ve vnitřních vodách nebo v teritoriálním moři přijímajícího státu nehodu, příslušné orgány přijímajícího státu podají zprávu konzulárnímu úřadu bezodkladně a seznámí jej s tím, jaká opatření byla učiněna k záchraně lodi, osob na její palubě, jejího nákladu a dalšího majetku.
2. Konzulární úředník je oprávněn učinit opatření pro poskytnutí pomoci jakékoliv lodi vysílajícího státu, její posádce a cestujícím v případě nehody a požádat v této souvislosti o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníkovi nezbytnou pomoc při přípravě a provedení příslušných opatření.
3. Jestliže ztroskotaná loď vysílajícího státu nebo její zboží či náklad budou nalezeny v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo budou dopraveny do jeho přístavu a jestliže ani kapitán, majitel či provozovatel lodi, ani jakýkoliv zástupce lodní společnosti nebo její pojišťovací společnosti není přítomen, nebo není s to učinit opatření pro jejich ochranu nebo další naložení s nimi, příslušné orgány přijímajícího státu podají zprávu konzulárnímu úřadu co možno nejdříve. Konzulární úředník může přijmout příslušná opatření jménem majitele nebo provozovatele lodi.
4. Jestliže ztroskotaná loď náleží třetí zemi, vztahují se ustanovení odstavce 3 tohoto článku také na náklad patřící vysílajícímu státu nebo jeho státnímu příslušníku a umístěný na zmíněné lodi, který je nalezen v blízkosti pobřeží přijímajícího státu, nebo je dopraven do jeho přístavu.
5. Ztroskotaná loď vysílajícího státu a její náklad a zboží nepodléhají celním poplatkům nebo jiným podobným dávkám přijímajícího státu, pokud nejsou vykládány k prodeji nebo k použití v tomto státě.
Letadlo vysílajícího státu
Ustanovení článků 19-21 této úmluvy se přiměřeně použijí na letadla vysílajícího státu.
Doručování písemností a vyřizování dožádání
Konzulární úředník je oprávněn doručovat soudní a mimosoudní písemnosti nebo vyřizovat dožádání nebo pověření k provedení důkazu pro soudy vysílajícího státu ve shodě s platnými mezinárodními dohodami, nebo, pokud takové mezinárodní dohody neexistují, jiným způsobem, který je v souladu se zákony a právními předpisy přijímajícího státu.
Výkon konzulárních funkcí
1. Konzulární úředník vykonává své funkce pouze v konzulárním obvodu. Se souhlasem přijímajícího státu může také vykonávat své funkce mimo konzulární obvod.
2. Konzulární úředník může vykonávat jiné konzulární funkce, které jsou mu svěřeny vysílajícím státem a které nejsou stanoveny touto úmluvou, jestliže s tím přijímající stát předem souhlasí.
Spojení s orgány přijímajícího státu
Konzulární úředník se může při výkonu svých funkcí obracet na příslušné místní orgány konzulárního obvodu. Pokud je to nutné, může se obracet na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu v rozsahu povoleném zákony a právními předpisy přijímajícího státu a obvyklou praxí přijímajícího státu, nebo příslušnými mezinárodními smlouvami.
VÝHODY, VÝSADY A IMUNITY
Výhody poskytované konzulárnímu úřadu
1. Přijímající stát poskytne plné výhody pro výkon funkcí konzulárního úřadu.
2. Přijímající stát bude jednat s členy konzulárního úřadu s náležitou úctou a učiní příslušná opatření, aby usnadnil výkon funkcí členům konzulárního úřadu a zaručil jejich práva, výhody, výsady a imunity, jak jsou stanoveny touto úmluvou.
Nabývání do vlastnictví, najímání a užívání konzulárních místností
1. Vysílající stát má právo v rozsahu zákonů a právních předpisů přijímajícího státu:
1) zakupovat, najímat nebo nabývat jiným způsobem budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející pro potřeby konzulárních místností a byty členů konzulárního úřadu, s výjimkou bytů těch členů konzulárního úřadu, kteří jsou státními občany přijímajícího státu, nebo v něm mají trvalý pobyt;
2) stavět se souhlasem přijímajícího státu nebo opravovat budovy.
2. Přijímající stát poskytne pomoc vysílajícímu státu při nabývání konzulárních místností, a bude-li to nutné, při nabývání příslušných bytů pro členy jeho konzulárního úřadu.
3. Při výkonu práva uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat zákony, právní předpisy přijímajícího státu, jakož i opatření místních orgánů týkající se pozemků, výstavby a územního plánování .
Používání státní vlajky a znaku
1. Vysílající stát má právo umístit na konzulárních místnostech svůj státní znak a název konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.
2. Vysílající stát má právo vyvěsit svou státní vlajku na konzulárních místnostech, rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a dopravních prostředcích užívaných při výkonu jeho služebních povinností.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 97/1989 Sb., o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 25.09.1989 |
|---|---|
| Účinnost od | 05.07.1989 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0