Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních
Platný
Účinnost od 04.06.1983
Zobrazeno prvních 200 z celkem 456 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
95
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 16. května 1983
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních
Dne 12. srpna 1982 byla v Moskvě podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 4. května 1983.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 91 odstavce 1 dnem 4. června 1983. Tímto dnem pozbývá platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 31. srpna 1957, vyhlášená č. 29/1958 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních
Prezident Československé socialistické republiky a prezídium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik,
vedeni přáním dále rozvíjet bratrské vztahy mezi národy obou států v souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 6. května 1970 a berouce v úvahu dosažený stupeň spolupráce v oblasti právních vztahů od doby sjednání Smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 31. srpna 1957,
se rozhodli sjednat tuto smlouvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky
Čestmíra Lovětínského,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé socialistické republiky v Svazu sovětských socialistických republik,
prezídium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik
Vladimíra Ivanoviče Terebilova,
ministra spravedlnosti Svazu sovětských socialistických republik,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli na následujícím:
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Právní ochrana
(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní občané.
(2) Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na soudy, prokuratury a státní notářství (dále jen „justiční orgány“) a na jiné orgány druhé smluvní strany činné ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních, mohou před nimi vystupovat, podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za stejných podmínek, jako občané druhé smluvní strany.
(3) Ustanovení této smlouvy se vztahují přiměřeně i na právnické osoby smluvních stran.
Právní pomoc
Poskytování právní pomoci
(1) Justiční orgány smluvních stran si vzájemně poskytují právní pomoc ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních podle ustanovení této smlouvy.
(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 justiční orgány poskytují právní pomoc i jiným orgánům.
(3) Jiné orgány činné ve věcech uvedených v odstavci 1 zasílají dožádání o právní pomoc prostřednictvím justičních orgánů, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.
Způsob styku
(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy stýkají navzájem prostřednictvím ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky nebo ministerstva spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo Generální prokuratury Československé socialistické republiky a ministerstva spravedlnosti nebo Prokuratury Svazu sovětských socialistických republik, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.
(2) Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky nebo ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo Generální prokuratura Československé socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura Svazu sovětských socialistických republik se při provádění této smlouvy stýkají přímo.
Rozsah právní pomoci
Smluvní strany si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých procesních úkonů upravených právním řádem dožádané smluvní strany, zejména vyhotovováním a zasíláním písemností, prováděním prohlídek, odnětím, zasíláním a vydáváním věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechů účastníků, obviněných, svědků, znalců a jiných osob, jakož i doručováním písemností.
Obsah a forma dožádání o právní pomoc
(1) Dožádání o právní pomoc musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu,
b) označení dožádaného orgánu,
c) označení věci, v níž se žádá o poskytnutí právní pomoci,
d) jména a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných, odsouzených nebo poškozených, místo jejich bydliště nebo přechodného pobytu, jejich státní občanství, povolání a v trestních věcech také místo a datum narození a podle možnosti jména a příjmení rodičů; u právnických osob jejich název a sídlo,
e) případně také jména, příjmení a adresy zástupců osob uvedených v písmenu d),
f) předmět dožádání a další údaje potřebné k jeho vyřízení,
g) v trestních věcech také popis a označení spáchaného činu a údaje o výši škody, byla-li činem způsobena.
(2) Dožádání o doručení písemnosti má kromě toho obsahovat přesnou adresu příjemce a označení doručované písemnosti.
(3) Dožádání musí být podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu.
(4) Pro dožádání o poskytnutí právní pomoci používají smluvní strany dvojjazyčné tiskopisy, jejichž vzory si vymění.
Způsob vyřízení
(1) Dožádání o právní pomoc vyřizuje dožádaný justiční orgán podle právního řádu svého státu. Na žádost dožadujícího orgánu však může dožádaný justiční orgán použít předpisů o řízení dožadující smluvní strany, pokud nejsou v rozporu s právním řádem jeho státu.
(2) Není-li dožádaný justiční orgán příslušný pro vyřízení dožádání, postoupí je příslušnému justičnímu orgánu a uvědomí o tom dožadující orgán.
(3) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán oznámí včas dožadujícímu orgánu a účastníkům řízení, majícím na tom zájem, místo a čas vyřizování dožádání, aby se ho mohli zúčastnit v souladu s právním řádem dožádané smluvní strany.
(4) Není-li známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, dožádaný orgán učiní v souladu se svým právním řádem potřebná opatření ke zjištění adresy.
(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný justiční orgán písemnosti dožadujícímu orgánu; nebylo-li možno právní pomoc poskytnout, dožádaný justiční orgán sdělí důvody, které brání vyřízení dožádání, a současně vrátí písemnosti dožadujícímu orgánu.
Předvolání svědků a znalců a jejich ochrana
(1) Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené justičním orgánem dožádané smluvní strany dostaví před justiční orgán dožadující smluvní strany, nemůže být bez ohledu na své státní občanství na jejím území stíhán podle trestních ani správních předpisů, ani vzat do vazby, ani na něm nemůže být vykonán trest za čin, spáchaný před překročením jejích státních hranic. Tyto osoby nemohou být také stíhány, vzaty do vazby ani na nich nemůže být vykonán trest v souvislosti s jejich svědeckou výpovědí nebo znaleckým posudkem nebo v souvislosti s trestní věcí, která je předmětem řízení.
(2) Svědek nebo znalec pozbude ochrany podle odstavce 1, neopustí-li území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající justiční orgán sdělí, že jeho přítomnost už není potřebná, ačkoliv tak mohl učinit. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou tato osoba nemohla opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.
(3) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů cesty a pobytu v cizině a na úhradu ušlého výdělku za dobu, kdy nemohl pracovat; znalec mimo to má právo na znalečné. V předvolání musí být uvedeno, na náhradu jakých nákladů mají předvolané osoby právo; na jejich žádost justiční orgán dožadující smluvní strany vyplatí zálohu na krytí příslušných výdajů.
(4) Předvolání svědka nebo znalce, který má pobyt na území jedné smluvní strany, k justičnímu orgánu druhé smluvní strany nesmí obsahovat pohrůžku použití donucovacích prostředků pro případ nedostavení se.
Dožádání o doručení písemností
(1) Dožádaný justiční orgán doručuje podle předpisů pro doručování písemností platných v jeho státě, je-li doručovaná písemnost vyhotovena v jeho jazyce nebo opatřena ověřeným překladem. Jinak odevzdá písemnost adresátu, je-li ji ochoten dobrovolně přijmout.
(2) Nemůže-li být písemnost doručena na adresu, která je uvedena v dožádání, dožádaný justiční orgán učiní sám opatření potřebná ke zjištění adresy. Není-li zjištění adresy dožádaným justičním orgánem možné, uvědomí o tom dožadující orgán a vrátí mu písemnost, která měla být doručena.
Doklad o doručení písemností
Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným otiskem úředního razítka, datem a podpisem pracovníka doručujícího orgánu nebo potvrzením vydaným tímto orgánem, kterým se prokáže způsob, místo a čas doručení.
Oprávnění diplomatických misí a konzulárních úřadů
(1) Smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti vlastním občanům prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
(2) Smluvní strany jsou oprávněny vyslýchat vlastní občany prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
(3) V případech uvedených v předcházejících odstavcích není možno použít donucovacích prostředků ani jimi hrozit.
Platnost listin
(1) Listiny, které byly na území jedné smluvní strany vyhotoveny nebo ověřeny justičním nebo jiným orgánem nebo zvlášť k tomu zmocněnou osobou v rámci jejich pravomoci a v předepsané formě a byly opatřeny otiskem úředního razítka, se na území druhé smluvní strany používají bez dalšího ověření. To se vztahuje také na listiny občanů, jejichž podpis je ověřen podle předpisů platných na území příslušné smluvní strany.
(2) Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také na území druhé smluvní strany.
Zasílání dokladů o osobním stavu a jiných písemností
Žádosti občanů jedné smluvní strany o vyhotovení a zaslání výpisů z matrik, dokladů o vzdělání, o délce zaměstnání nebo jiných písemností, týkajících se osobních nebo majetkových práv a zájmů těchto občanů, se zasílají orgánům druhé smluvní strany diplomatickou cestou. Tyto orgány vyhotoví písemnosti v souladu s právním řádem svého státu a zasílají je bezplatně a bez překladu diplomatickou cestou druhé smluvní straně. Orgán příslušný podle bydliště žadatele mu předá písemnost a současně od něho vybere vynaložené náklady v rozsahu stanoveném právním řádem smluvní strany, na jejímž území žadatel žije. Vybrané náklady náleží smluvní straně, jejíž orgán je vybral.
(1) Matriční úřady jedné smluvní strany zasílají na žádost orgánů druhé smluvní strany pro úřední potřebu výpisy z matrik.
(2) Výpisy z matrik zasílané podle tohoto článku se pořizují bezplatně a zasílají bez překladu diplomatickou cestou.
Právní informace
Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky nebo ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo Generální prokuratura Československé socialistické republiky na jedné straně a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura Svazu sovětských socialistických republik na druhé straně si navzájem na žádost poskytují informace o právním řádu, který platí nebo platil v jejich státě, a o praxi justičních orgánů při jeho používání.
Zjišťování adres a jiných údajů
(1) Smluvní strany si navzájem na žádost poskytují, v souladu se svým právním řádem, pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území, je-li to potřebné k uplatnění práv jejich občanů. Dožadující smluvní strana zároveň sdělí jí dostupné údaje potřebné pro zjištění adresy osoby uvedené v žádosti.
(2) Justiční orgány jedné smluvní strany poskytují pomoc justičním orgánům druhé smluvní strany při zjištění zaměstnání a příjmů osob, které mají pobyt na jejím území a proti kterým je u justičního orgánu dožadující smluvní strany uplatněn nárok na výživné.
Jazyk
(1) Při vzájemném styku při provádění této smlouvy používá ministerstvo spravedlnosti ČSR nebo ministerstvo spravedlnosti SSR nebo Generální prokuratura ČSSR český nebo slovenský jazyk a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura SSSR ruský jazyk.
(2) Dožádání a jiné žádosti zasílané podle této smlouvy a písemnosti k nim přiložené se vyhotovují v ruském jazyku, jsou-li určeny orgánům v ČSSR, a v českém nebo slovenském jazyku, jsou-li určeny orgánům v SSSR, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.
Náklady spojené s poskytnutím právní pomoci
(1) Dožádaná smluvní strana nebude požadovat náhradu nákladů vzniklých při poskytování právní pomoci. Smluvní strany nesou samy všechny náklady vzniklé při poskytnutí právní pomoci na jejich území.
(2) Dožádaný justiční orgán uvědomí dožadující orgán o výši nákladů. Vymůže-li dožadující orgán tyto náklady od osoby povinné je nahradit, náleží získané částky smluvní straně, která je vymohla.
PRÁVNÍ VZTAHY VE VĚCECH OBČANSKÝCH A RODINNÝCH
Obecné ustanovení
Bylo-li zahájeno řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle této smlouvy, nebo, v případech touto smlouvou neupravených, u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle právního řádu příslušné smluvní strany, soud, který řízení zahájil později, řízení zastaví.
VĚCI OSOBNÍHO STAVU
Způsobilost k právům a právním úkonům
(1) Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
(2) Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého byla zřízena.
Zbavení, omezení a vrácení způsobilosti k právním úkonům
S výjimkou ustanovení článku 21, ke zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
(1) Jestliže soud smluvní strany zjistí, že u občana jedné smluvní strany, který má bydliště na území druhé smluvní strany, jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti k právním úkonům se má rozhodnout; to platí i v tom případě, kdy soud učinil dočasná opatření potřebná k ochraně tohoto občana a jeho majetku.
(2) Jestliže soud smluvní strany, kterému byly oznámeny důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, provede řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento občan bydliště. V tomto případě může být rozhodnuto o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům pouze z důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu druhé smluvní strany.
Prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého a důkaz smrti
(1) Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a pro řízení o důkazu smrti je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.
(2) Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také zjistit jeho smrt na návrh osob majících bydliště na jejím území a majících na tom zájem, jejichž práva a zájmy se opírají o právní řád této smluvní strany.
(3) V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti používají justiční orgány smluvních stran právního řádu svého státu.
RODINNÉ VĚCI
Uzavření manželství
(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého z budoucích manželů právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem. Musí být však dodržena ustanovení právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, o překážkách uzavření manželství.
(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.
Osobní a majetkové vztahy manželů
(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.
(2) Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a mají-li přitom oba manželé stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou.
(3) Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany a má-li jeden z nich bydliště na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území měli své poslední společné bydliště.
(4) Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3, společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, použije se právního řádu smluvní strany, jejímuž soudu byl podán návrh.
(5) K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1, 2 a 3. V případě uvedeném v odstavci 4 je dána pravomoc soudů obou smluvních stran.
Rozvod
(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu.
(2) Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož orgánu řízení o rozvod probíhá.
(1) K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany.
(2) K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 2 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána pravomoc orgánů obou smluvních stran.
Prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či není
(1) Prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či není, se řídí právním řádem smluvní strany, který byl podle článku 24 použit při uzavření manželství.
(2) Pravomoc orgánů ve věcech prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či není, se řídí podle ustanovení článku 25.
Určení a popření otcovství
(1) Určení a popření otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo.
(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, vyhovuje-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání dochází.
(3) K rozhodování ve věcech určení a popření otcovství je dána pravomoc soudů smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
(1) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije.
(2) Nárok na výživné od zletilých dětí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která nárok na výživné uplatňuje.
(3) K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudů smluvní strany, jejíž právní řád se použil podle odstavců 1 a 2.
Poručenství a opatrovnictví
(1) Zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno nebo zrušeno.
(2) Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které je poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán poručníka nebo opatrovníka ustanovil.
(3) Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.
(4) Poručníkem nebo opatrovníkem osoby, která je občanem jedné smluvní strany, může být ustanoven občan druhé smluvní strany, má-li bydliště na území smluvní strany, kde se bude poručenství nebo opatrovnictví vykonávat.
K zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které se poručenství nebo opatrovnictví zřizuje nebo zrušuje, pokud tato smlouva nestanoví něco jiného.
(1) Je-li třeba učinit nezbytná poručenská nebo opatrovnická opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, který má bydliště, přechodný pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této smluvní strany uvědomí o tom bezodkladně orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32.
(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany sám učinit přiměřená dočasná opatření podle svého právního řádu, avšak musí bezodkladně uvědomit orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32. Tato opatření zůstávají v platnosti až do doby, kdy orgán uvedený v článku 32 přijme jiné rozhodnutí.
(1) Orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32, může přenést poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže osoba, které bylo zřízeno poručenství nebo opatrovnictví, má na území této smluvní strany bydliště, přechodný pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, jakmile dožádaný orgán poručenství nebo opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující orgán.
(2) Orgán, který podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví převzal, vykonává je podle právního řádu svého státu. Nemá však právo rozhodovat v otázkách, které se týkají osobního stavu osoby, které bylo poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, může však dát svolení k uzavření manželství, které je zapotřebí podle právního řádu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
Osvojení
(1) Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo na jeho zrušení.
(2) Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je třeba pro osvojení nebo jeho zrušení souhlasu zákonného zástupce a příslušného státního orgánu, jakož i souhlasu dítěte, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž je dítě občanem.
(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se osvojení nebo jeho zrušení ustanoveními právních řádů obou smluvních stran.
(4) K řízení ve věcech osvojení nebo jeho zrušení je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo jeho zrušení. V případě uvedeném v odstavci 3 je dána pravomoc orgánu té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo měli poslední společné bydliště nebo přechodný pobyt.
MAJETKOVÉ VĚCI
Forma právních úkonů
(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný právní úkon. Stačí však, bylo-li učiněno zadost právnímu řádu místa, kde došlo k právnímu úkonu.
(2) Forma právního úkonu, týkajícího se nemovitostí , se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost .
Vlastnické právo
Vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 13.09.1983 |
|---|---|
| Účinnost od | 04.06.1983 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0