Vyhláška č. 94/1958 Sb.
Vyhláška o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní
Platný
Účinnost od 06.03.1958
Zobrazeno prvních 200 z celkem 407 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
94
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 5. listopadu 1958
o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní
Na mezinárodní konferenci, svolané Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, konané v Haagu od 21. dubna do 14. května 1954 byla dne 14. května 1954 sjednána Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokol k ní.
Úmluva podle svého článku 33, odstavce 1 a Protokol podle svého odstavce 10, písmene a) nabyly účinnosti tři měsíce po uložení pěti ratifikačních listin, tj. dne 7. srpna 1956.
Vláda schválila Úmluvu a Protokol dne 3. dubna 1957 a president republiky je ratifikoval dne 30. září 1957. Ratifikační listina byla uložena dne 6. prosince 1957 u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.
Úmluva podle svého článku 33, odstavce 2 a Protokol podle svého odstavce 10, písmene b) nabyly účinnosti pro Československou republiku tři měsíce po uložení ratifikační listiny, tj. dne 6. března 1958.
Úmluvou jsou kromě Československé republiky až dosud vázány tyto státy: Běloruská sovětská socialistická republika, Barma, Bulharsko, Ecuador, Francie, Izrael, Jugoslávie, Jordánsko, Kuba, Libye, Maďarsko, Mexiko, Monako, Polsko, Rumunsko, San Marino, Sjednocená arabská republika, Svaz sovětských socialistických republik, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Vatikán.
Protokolem jsou kromě Československé republiky až dosud vázány tyto státy: Běloruská sovětská socialistická republika, Barma, Francie, Izrael, Jugoslávie, Jordánsko, Kuba, Libye, Maďarsko, Mexiko, Monako, Polsko, Rumunsko, San Marino, Sjednocená arabská republika, Svaz sovětských socialistických republik, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Vatikán.
Český překlad Úmluvy a Protokolu se uveřejňuje v Příloze Sbírky zákonů.*)
David v. r.
ÚMLUVA
na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu
Vysoké smluvní strany,
zjišťujíce, že kulturní statky utrpěly za nedávných ozbrojených konfliktů těžké škody a že jsou rozvojem válečné techniky víc a více ohrožovány zničením;
přesvědčeny, že poškození kulturních statků, ať již patří kterémukoli národu, představuje poškození kulturního dědictví všeho lidstva, jelikož každý národ přispívá svým dílem ke světové kultuře;
majíce za to, že zachování kulturního dědictví má velikou důležitost pro všechny národy světa a že záleží na tom, aby se tomuto dědictví zabezpečila mezinárodní ochrana;
vedeny zásadami o ochraně kulturních statků za ozbrojeného konfliktu vytčenými v Haagských úmluvách z roku 1899 a z roku 1907 a ve Washingtonském paktu ze dne 15. dubna 1935;
majíce za to, že má-li být ochrana těchto statků účinná, musí být organizována již v době míru jak vnitrostátními, tak mezinárodními opatřeními;
rozhodnuty učiniti všemožná opatření na ochranu kulturních statků;
dohodly se na těchto ustanoveních:
Všeobecná ustanovení o ochraně
Vymezení pojmu kulturních statků
Za kulturní statky se pro účely této Úmluvy považují nezávisle na jejich původu nebo vlastníkovi:
a) statky movité i nemovité, které mají velikou důležitost pro kulturní dědictví národů, jako památky architektonické, umělecké nebo historické, a to náboženské i světské; archeologická naleziště, stavební celky, které samy o sobě jsou historicky nebo umělecky zajímavé; umělecká díla, rukopisy, knihy nebo jiné předměty významu uměleckého, historického nebo archeologického; jakož i vědecké sbírky a důležité sbírky knih, archiválií nebo reprodukcí statků výše uvedených;
Ochrana kulturních statků
Pro účely této Úmluvy zahrnuje ochrana kulturních statků zabezpečení a šetření těchto statků.
Zabezpečení kulturních statků
Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou již v době míru připravovat zabezpečení kulturních statků na vlastním území proti předvídatelným účinkům ozbrojeného konfliktu, činíce opatření, jež budou považovat za vhodná.
Šetření kulturních statků
(1) Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou šetřit kulturních statků jak na vlastním území, tak na území ostatních Vysokých smluvních stran, nedopouštějíce, aby se těchto statků, jejich ochranných zařízení a bezprostředního okolí používalo pro účely, které by za ozbrojeného konfliktu mohly tyto statky vystavit zničení nebo poškození, a zdržující se všech nepřátelských činů vůči nim.
(2) Od závazků vymezených v odstavci 1 tohoto článku se lze odchýlit jen tehdy, když vojenská nezbytnost takovou odchylku naléhavě vyžaduje.
(3) Vysoké smluvní strany se kromě toho zavazují, že zakáží, zabrání, a bude-li třeba, zastaví každé rozkrádání, loupení nebo zpronevěřování kulturních statků, páchané jakýmkoli způsobem, jakož i každý projev vandalismu vůči řečeným statkům. Zavazují se, že nebudou zabírat movité kulturní statky na území jiné Vysoké smluvní strany.
(4) Zavazují se, že neučiní žádných odvetných opatření vůči kulturním statkům.
(5) Žádná Vysoká smluvní strana se nemůže v poměru k jiné Vysoké smluvní straně zprostit závazků, stanovených v tomto článku, s odůvodněním, že tato Vysoká smluvní strana neprovedla zabezpečovací opatření předepsaná článkem 3.
Okupace
(1) Vysoké smluvní strany okupující úplně nebo částečně území jiné Vysoké smluvní strany, mají v mezích možnosti podporovat úsilí příslušných vnitrostátních úřadů okupovaného území směřující k zabezpečení a uchování jeho kulturních statků.
(2) Jestliže je pro uchování kulturních statků na okupovaném území poškozených vojenskými operacemi třeba učinit naléhavá opatření a jestliže je nemohou provést příslušné vnitrostátní úřady, učiní okupační mocnost, pokud to bude možné, nejnutnější opatření na uchování těchto statků v těsné spolupráci s těmito úřady.
(3) Každá Vysoká smluvní strana, jejíž vládu považují příslušníci odbojového hnutí za svou zákonnou vládu, upozorní pokud možno tyto příslušníky na povinnost zachovávat ty články Úmluvy, které se týkají šetření kulturních statků.
Označení kulturních statků
Kulturní statky mohou být podle ustanovení článku 16 opatřeny poznávacím znakem, který by usnadnil jejich identifikování.
Opatření rázu vojenského
(1) Vysoké smluvní strany se zavazují, že již v době míru pojmou do řádů a pokynů pro své vojsko ustanovení, která by zabezpečila zachovávání této Úmluvy, a že budou již v době míru vštěpovat příslušníkům svých ozbrojených sil úctu ke kultuře a kulturním statkům všech národů.
(2) Zavazují se, že již v době míru připraví nebo ustaví v rámci svých ozbrojených sil služby nebo odborný personál, jehož úkolem bude bdít nad šetřením kulturních statků a spolupracovat s civilními úřady pověřenými zabezpečením těchto statků.
O zvláštní ochraně
Poskytování zvláštní ochrany
(1) Pod zvláštní ochranu může býti dán omezený počet krytů určených pro úschovu movitých kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, středisek kulturních památek a jiných nemovitých kulturních statků veliké důležitosti, jestliže:
a) jsou v dostatečné vzdálenosti od velikého průmyslového střediska a od jakéhokoli důležitého vojenského objektu představujícího citlivý bod, jako je například letiště, rozhlasová stanice, závod pracující pro národní obranu, přístav nebo železniční stanice jisté důležitosti nebo veliká komunikační linie;
b) se jich neužívá pro vojenské účely.
(2) Rovněž kryt pro movité kulturní statky může být dán pod zvláštní ochranu, ať je umístěn jakkoli, je-li vybudován takovým způsobem, že podle vší pravděpodobnosti nebude moci být poškozen bombardováním.
(3) Za středisko kulturních památek, jehož se užívá pro vojenské účely, se považuje středisko, kterého se používá pro přemísťování vojenských osob nebo materiálu, byť i jen při průjezdu. Totéž platí, provádí-li se tam činnost mající přímý vztah k vojenským operacím, k táboření vojenských osob nebo k výrobě válečného materiálu.
(4) Za užívání pro vojenské účely se nepovažuje dozor nad některým z kulturních statků vypočtených v odstavci 1 prováděný ozbrojenými strážci zvlášť k tomu určenými nebo přítomnost policejních sil při tomto kulturním statku obvykle pověřených zabezpečením veřejného pořádku.
(5) Je-li některý z kulturních statků uvedených v odstavci 1 tohoto článku umístěn u důležitého vojenského objektu ve smyslu uvedeného odstavce, může být přesto dán pod zvláštní ochranu, zaváže-li se Vysoká smluvní strana, která o to požádá, že za ozbrojeného konfliktu nebude příslušného objektu žádným způsobem užívat a zejména že z něho odstraní všechnu dopravu, jde-li o přístav, nádraží nebo letiště. V tomto případě má být toto odstranění dopravy organizováno již v době míru.
(6) Zvláštní ochrana se kulturním statkům poskytuje jejich zápisem do „Mezinárodního rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou“. Tento zápis může být proveden jen podle ustanovení této Úmluvy a za podmínek stanovených v Prováděcím řádu.
Imunita kulturních statků pod zvláštní ochranou
Vysoké smluvní strany se zavazují, že zabezpečí imunitu kulturních statků pod zvláštní ochranou tím, že se od jejich zápisu do Mezinárodního rejstříku zdrží jakéhokoli nepřátelského činu vůči nim a, kromě případů stanovených v článku 8 odst. 5, jakéhokoliv užívání těchto statků a jejich okolí pro vojenské účely.
Označení a kontrola
Kulturní statky pod zvláštní ochranou mají být v době ozbrojeného konfliktu opatřeny poznávacím znakem určeným v článku 16 a přístupny mezinárodní kontrole, jak je stanoveno v Prováděcím řádu.
Zrušení imunity
(1) Dopustí-li se jedna z Vysokých smluvních stran vzhledem ke statku pod zvláštní ochranou porušení závazků přijatých na základě článku 9, odpůrčí strana je po dobu trvání tohoto porušení zproštěna povinnosti zabezpečovat imunitu příslušného statku. Avšak kdykoli může, vydá předem výzvu k ukončení tohoto porušení v přiměřené lhůtě.
(2) Kromě případu stanoveného v prvém odstavci tohoto článku může být imunita kulturního statku pod zvláštní ochranou zrušena jen ve výjimečných případech nevyhnutelné vojenské nezbytnosti, a jen po dobu trvání této nezbytnosti. Tato nezbytnost může být konstatována jen velitelem útvaru velikostí se rovnajícího nebo přesahujícího divizi. Ve všech případech, kdy to okolnosti dovolí, sdělí se rozhodnutí o zrušení imunity dostatečnou dobu předem odpůrčí straně.
(3) Strana, která ruší imunitu, musí o tom v co nejkratší lhůtě vyrozumět písemně a s udáním důvodů generálního komisaře pro kulturní statky, stanoveného v Prováděcím řádu.
Přeprava kulturních statků
Transport pod zvláštní ochranou
(1) Transport sloužící výlučně přemístění kulturních statků buď uvnitř některého území nebo do jiného území se může na žádost zúčastněné Vysoké smluvní strany konat pod zvláštní ochranou, a to za podmínek stanovených v Prováděcím řádu.
(2) Transport pod zvláštní ochranou se uskutečňuje pod mezinárodním dohledem stanoveným v Prováděcím řádu a je opatřen poznávacím znakem určeným v článku 16.
(3) Vysoké smluvní strany se zdrží jakéhokoli nepřátelského činu vůči transportu pod zvláštní ochranou.
Transport v naléhavých případech
(1) Má-li některá Vysoká smluvní strana za to, že bezpečnost určitých kulturních statků vyžaduje jejich přemístění a že naléhavost situace je taková, že nelze provést řízení stanovené v článku 12, a to zejména na počátku ozbrojeného konfliktu, transport může být opatřen poznávacím znakem určeným v článku 16, jestliže se nestal předmětem žádosti o imunitu ve smyslu článku 12 a řečená žádost nebyla zamítnuta. Pokud možno má být odpůrčím stranám o transportu podáno sdělení. Transport směřující na území jiné země nemůže být v žádném případě opatřen poznávacím znakem, nebyla-li mu imunita udělena výslovně.
(2) Vysoké smluvní strany učiní, pokud jim bude možno, nutná zabezpečovací opatření, aby transporty uvedené v odstavci 1 tohoto článku a opatřené poznávacím znakem byly ochraňovány proti nepřátelským činům, které jsou proti nim namířeny.
Imunita před záborem, ukořistěním a námořním ukořistěním
(1) Imunity před záborem, ukořistěním a námořním ukořistěním požívají:
a) kulturní statky, které jsou pod ochranou stanovenou článkem 12 nebo pod ochranou stanovenou článkem 13;
b) dopravní prostředky sloužící výlučně přemístění těchto statků.
(2) Tento článek v ničem neomezuje právo na prohlídku a kontrolu.
Personál
Personál
Personálu určeného pro ochranu kulturních statků se musí v zájmu těchto statků šetřit v mezích slučitelných s požadavky bezpečnosti, a padne-li do rukou odpůrčí strany, musí mu být umožněno nadále vykonávat jeho působnost, pokud kulturní statky, které jsou mu svěřeny, padnou rovněž do rukou odpůrčí strany.
Poznávací znak
Znak Úmluvy
(1) Poznávacím znakem Úmluvy je štít dole zahrocený, úhlopříčně rozdělený na čtyři pole barvy královské modře a barvy bílé (štít se skládá ze čtverce barvy královské modře, jehož roh tvoří hrot štítu, a z trojúhelníka barvy královské modře, postaveného nad čtvercem tak, aby na každé straně vznikl jeden bílý trojúhelník).
(2) Znaku se používá jednotlivě nebo trojmo v trojúhelníkovém seskupení (jeden znak dole) za podmínek stanovených v článku 17.
Užívání znaku
(1) Poznávacího znaku v trojúhelníkovém seskupení lze používat jen pro:
a) nemovité kulturní statky pod zvláštní ochranou;
b) transporty kulturních statků za podmínek stanovených v článcích 12 a 13;
c) improvizovaných krytů za podmínek stanovených v Prováděcím řádu.
(2) Poznávacího znaku lze používat jednotlivě jen pro:
a) kulturní statky, které nejsou pod zvláštní ochranou;
b) osoby pověřené kontrolou podle Prováděcího řádu;
c) personál určený pro ochranu kulturních statků;
d) průkazy uvedené v Prováděcím řádu.
(3) Při ozbrojeném konfliktu je zakázáno používat poznávacího znaku v jiných případech, nežli v těch, které jsou uvedeny v předchozích odstavcích tohoto článku, nebo používat pro jakýkoli účel znaku podobného poznávacímu znaku.
(4) Poznávací znak nemůže být umístěn na nemovitém kulturním statku bez současného připojení povolení řádně datovaného a podepsaného příslušným úřadem Vysoké smluvní strany.
Rozsah působnosti Úmluvy
Působnost Úmluvy
(1) Tato Úmluva se bude mimo ustanovení, jež mají nabýt účinnosti již v době míru, provádět za vypovězené války nebo za kteréhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, který vznikne mezi dvěma nebo několika Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou nebo několika z nich.
(2) Úmluva se bude provádět také ve všech případech úplné nebo částečné okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když tato okupace nenarazí na žádný vojenský odpor.
(3) Není-li některá z mocností v konfliktu smluvní stranou této Úmluvy, mocnosti, které jsou smluvními stranami Úmluvy, zůstanou přesto ve vzájemných vztazích Úmluvou vázány. Kromě toho budou Úmluvou vázány vůči řečené mocnosti, jestliže tato mocnost prohlásí, že přijímá ustanovení Úmluvy, a pokud je provádí.
Konflikty rázu nikoli mezinárodního
(1) Za ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území jedné z Vysokých smluvních stran, každá ze stran v konfliktu bude povinna provádět alespoň ta ustanovení této Úmluvy, která se vztahují na šetření kulturních statků.
(2) Strany v konfliktu budou usilovat o to, aby zvláštními dohodami uvedly v účinnost všechna nebo některá ostatní ustanovení této Úmluvy.
(3) Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu může stranám v konfliktu nabídnout své služby.
(4) Provádění předchozích ustanovení nebude mít účinek na právní postavení stran v konfliktu.
Provádění Úmluvy
Prováděcí řád
Způsob provádění této Úmluvy jest určen Prováděcím řádem, který tvoří její nedílnou součást.
Ochranné mocnosti
Tato Úmluva a její Prováděcí řád se provádějí za součinnosti ochranných mocností pověřených ochranou zájmů stran v konfliktu.
Smírčí řízení
(1) Ochranné mocnosti poskytují dobré služby ve všech případech, kdy to považují za prospěšné v zájmu kulturních statků, zejména není-li mezi stranami v konfliktu shoda o provádění nebo o výkladu ustanovení této Úmluvy nebo jejího Prováděcího řádu.
(2) Za tím účelem může každá z ochranných mocností na výzvu jedné ze stran, generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu nebo z vlastního podnětu navrhnout stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců a zvláště úřadů pověřených ochranou kulturních statků, popřípadě na vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům na schůzku, které jim byly učiněny. Ochranné mocnosti navrhnou stranám v konfliktu ke schválení osobnost náležející k některé neutrální mocnosti nebo navrženou generálním ředitelem Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, kterážto osobnost se pozve k účasti na této schůzce jakožto předseda.
Pomoc UNESCO
(1) Vysoké smluvní strany mohou požádat Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu o technickou pomoc při organizování ochrany jejích kulturních statků nebo v souvislosti s kterýmkoli jiným problémem vyplývajícím z provádění této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu. Organizace poskytuje tuto pomoc v mezích svého programu a svých možností.
(2) Organizace jest oprávněna podávat o tom z vlastního podnětu návrhy Vysokým smluvním stranám.
Zvláštní dohody
(1) Vysoké smluvní strany mohou sjednávat zvláštní dohody o kterékoli otázce, jejíž zvláštní úpravu považují za žádoucí.
(2) Nelze sjednat žádnou zvláštní dohodu zmenšující ochranu, kterou tato Úmluva zajišťuje kulturním statkům a personálu jim přidělenému.
Šíření Úmluvy
Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou ve svých příslušných zemích v době míru i v době ozbrojeného konfliktu co nejvíce šířit znění této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu. Zavazují se zejména, že pojmou jejich studium do vojenského a pokud možno i občanského vyučovacího programu, tak aby se s jejich zásadami mohlo seznámit veškeré obyvatelstvo a obzvláště ozbrojené síly a personál určený pro ochranu kulturních statků.
Překlady a zprávy
(1) Vysoké smluvní strany si prostřednictvím generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu zašlou úřední překlady této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu.
(2) Kromě toho budou Vysoké smluvní strany zasílat nejméně jednou za čtyři roky generálnímu řediteli zprávu podávající informace, jež budou považovat za vhodné, o opatřeních, která jejich příslušné úřady učinily, která připravují nebo o nichž uvažují při provádění této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu.
Schůze
(1) Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu může se schválením výkonného výboru svolávat schůze zástupců Vysokých smluvních stran. Je povinen tak učinit, žádá-li o to alespoň jedna pětina Vysokých smluvních stran.
(2) Účelem schůze je, bez újmy kterékoli jiné působnosti svěřené jí Úmluvou nebo jejím Prováděcím řádem, zkoumání problémů týkajících se provádění Úmluvy a jejího Prováděcího řádu a formulování doporučení v této věci.
(3) Schůze může kromě toho provést revizi Úmluvy nebo Prováděcího řádu, je-li zastoupena většina Vysokých smluvních stran a v souhlase s ustanoveními článku 39.
Trestní opatření
Vysoké smluvní strany se zavazují, že v rámci svého trestního práva učiní všechna nutná opatření, aby byly bez zřetele na státní občanství stíhány a trestním nebo kázeňským sankcím podrobovány osoby, které porušily tuto Úmluvu nebo k tomu daly příkaz.
Závěrečná ustanovení
Jazyky
(1) Tato Úmluva je sepsána v jazyku anglickém, francouzském, ruském a španělském, při čemž všechna čtyři znění mají stejnou platnost.
(2) Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu dá pořídit překlady do ostatních úředních jazyků svého valného shromáždění.
Podpis
Tato Úmluva bude datována dnem 14. května 1954 a zůstane až do dne 31. prosince 1954 otevřena podpisu všech států pozvaných na konferenci, která se konala v Haagu ode dne 21. dubna 1954 do dne 14. května 1954.
Ratifikace
(1) Tato Úmluva je podrobena ratifikaci signatářských států podle jejich příslušného ústavního řízení.
(2) Ratifikační listiny budou uloženy u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.
Přístup
Tato Úmluva bude ode dne nabytí účinnosti otevřena přístupu všech států uvedených v článku 30, pokud nejsou jejími signatáři, jakož i přístupu kteréhokoli jiného státu, který k přístupu vyzve výkonný výbor Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu. Přístup se provede uložením listiny o přístupu u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.
Nabytí účinnosti
(1) Tato Úmluva nabude účinnosti tři měsíce poté, kdy bude uloženo pět ratifikačních listin.
(2) Dále nabude účinnosti pro každou Vysokou smluvní stranu tři měsíce po uložení její ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
(3) Situace uvedené v článcích 18 a 19 způsobí okamžitou účinnost ratifikací a přístupů uložených stranami v konfliktu před počátkem nebo po počátku nepřátelství nebo okupace. Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu učiní co nejrychlejším způsobem sdělení stanovená v článku 38.
Skutečné provádění
(1) Státy, které budou smluvními stranami Úmluvy v den, kdy nabude účinnosti, učiní každý všechna příslušná opatření, aby byla skutečně prováděna do lhůty šesti měsíců.
(2) Tato lhůta bude činit šest měsíců od uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu pro všechny státy, které ratifikační listinu nebo listinu o přístupu uloží po dni, kdy Úmluva nabude účinnosti.
Územní dosah Úmluvy
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška č. 94/1958 Sb., o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 31.12.1958 |
|---|---|
| Účinnost od | 06.03.1958 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0