Vyhláška č. 89/1949 Sb.
Vyhláška o Smlouvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, podepsané ve Varšavě dne 21. ledna 1949
Platný
Účinnost od 10.04.1949
Zobrazeno prvních 200 z celkem 434 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
89.
Vyhláška ministra zahraničních věci
ze dne 15. března 1949
o Smlouvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, podepsané ve Varšavě dne 21. ledna 1949.
Mezi republikou Československou a republikou Polskou byla ve Varšavě dne 21. ledna 1949 sjednána Smlouva o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních s Dodatkovým protokolem z téhož dne. Smlouva s Dodatkovým protokolem byla schválena Národním shromážděním dne 23. února 1949 a byla ratifikována presidentem republiky dne 26. února 1949.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 10. března 1949. Podle svého čl. 89 nabývá účinnosti měsíc po výměně ratifikačních listin, t. j. dne 10. dubna 1949.
Text této Smlouvy a Dodatkového protokolu se vyhlašuje v příloze ke Sbírce zákonů.*)
Dr. Clementis v. r.
Smlouva
mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních
Jménem republiky Československé!
Klement Gottwald, president republiky Československé, všem, kteří tento list čísti nebo čtouce slyšeti budou, pozdravení.
Jménem republiky Československé a republiky Polské byla sjednána tato smlouva s dodatkovým protokolem:
SMLOUVA
mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních
President republiky Československé a president republiky Polské přejíce si, aby trvalé a skutečné přátelství a vzájemná důvěra mezi oběma zeměmi došly výrazu také v přiblížení právních řádů obou spojeneckých zemí, zejména v oboru soudnictví a v prohloubení a sjednocení vzájemných právních styků, rozhodli se ujednati o tom smlouvu.
K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
President republiky Československé JUDr. Alexeje Čepičku, ministra spravedlnosti republiky Československé,
President republiky Polské profesora Henryka Šwiatkowského, ministra spravedlnosti republiky Polské,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:
Věci civilní
Soudní ochrana ve věcech civilních
(1) Příslušníci jedné smluvní Strany požívají na území druhé smluvní Strany stejnou zákonnou a soudní ochranu, pokud jde o osobu a jmění, jakou požívají příslušníci druhé Strany.
(2) Budou míti svobodný a nerušený přístup k soudům druhé Strany a mohou před nimi vystupovati za stejných podmínek jako příslušníci Strany druhé.
Osvobození od jistoty
Příslušníkům jedné Strany, kteří vystupují před soudy druhé Strany jako žalobci, navrhovatelé nebo intervenienti, nesmí být z důvodu, že jsou cizinci, nebo vzhledem k nedostatku bydliště nebo sídla na území druhé Strany, ukládána jistota pod jakýmkoliv označením. To platí zejména o složení jistoty k účelu zajištění soudních útrat.
Právo chudých
Příslušníkům jedné Strany se zaručuje právo chudých na území druhé Strany za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako příslušníkům Strany druhé.
Vysvědčení potřebné k dosažení práva chudých
(1) Vysvědčení potřebné k dosažení práva chudých bude vydáno soudy či úřady oné Strany, na jejímž území má navrhovatel své bydliště, nebo nemá-li bydliště, na jejímž území má svůj pobyt.
(2) Nebydlí-li navrhovatel na území žádné ze Stran, ani na něm nemá svůj pobyt, postačí vysvědčení vydané nebo potvrzené příslušným diplomatickým nebo konsulárním zástupcem.
(3) Soud oné Strany, který má rozhodovati o povolení práva chudých, může v mezích svých oprávnění přezkoumávati obsah předloženého vysvědčení. Může za tím účelem si vyžádati informace od úřadů druhé Strany.
Rozsah práva chudých
Bylo-li soudem jedné Strany povoleno příslušníkům druhé Strany právo chudých, zahrnuje v dotčeném řízení i bez příslušného návrhu všechna jednání, počítajíc v to i řízení exekuční.
Právní pomoc k dosažení práva chudých
(1) Příslušníci jedné Strany mohou návrh na udělení práva chudých soudem druhé Strany a rovněž i návrh na zřízení bezplatného právního zástupce pro vedení sporu podati v Československé republice do protokolu okresního soudu svého bydliště nebo pobytu, v republice Polské do protokolu okresního soudu (sadu grodzkiego) svého bydliště nebo pobytu. Návrh na zřízení bezplatného právního zástupce musí být vždy zvlášť vytčen. Soud, u něhož byl takový protokolární návrh podán, zašle jej příslušnému soudu druhé Strany. Je-li soud, který protokol obdržel, nepříslušným, postoupí jej soudu příslušnému k rozhodnutí o návrhu na povolení práva chudých a zpraví soud druhé Strany, který mu protokol zaslal.
(2) K protokolárnímu návrhu netřeba připojovati překlad do jazyka té Strany, na jejímž území má býti právo chudých uděleno.
Právní pomoc ve věcech občanských
Pořad při právním styku
(1) Ve věcech občanských, sporných i nesporných, vyřizují soudy obou Stran dožádání o doručení a o jinakou právní pomoc v přímém styku.
(2) K odesílání dožádání jsou na území obou Stran příslušny soudy všech instancí, u nichž se potřeba právní pomoci vyskytla.
(3) K přijímání a vyřizování soudních dožádání jsou příslušny na území Československé republiky soudy okresní, na území republiky Polské pak soudy okresní (sady grodzkie), v případech žádostí o zaslání spisů nebo listin k nahlédnutí nebo zaslání jejich opisů na území obou Stran soudy, u kterých byla věc v prvé stolici zahájena.
(4) Je-li dožádaný soud nepříslušný, postoupí z moci úřední dožádání soudu příslušnému a vyrozumí o tom soud dožadující.
Jazyk dožádání
(1) Žádosti o doručení a o jinakou právní pomoc je sepsati ve státním jazyku Strany dožadující. Dožádání jest opatřiti soudní pečetí.
(2) Soud dožádaný vyřídí dožádání ve svém státním jazyku a opatří vyřízení svou soudní pečetí.
Obsah dožádání
Dožádání musí označiti věc, v níž se žádá o poskytnutí právní pomoci, a to uvedením stran, jejich bydliště nebo pobytu, jakož i jejich právních zástupců a uvedením krátkého výstižného obsahu žádané právní pomoci. Dožádání o doručení musí uvésti adresu příjemcovu a druh spisu, který jest doručiti. Není-li adresa přesně známa, nebo ukáže-li se omylnou, je zde však možnost adresu zjistit, učiní dožádaný soud příslušná opatření za účelem zjištění adresy.
Vyřízení dožádání o doručení
(1) Dožádaný soud učiní opatření podle svého vnitrostátního práva, aby zaslaná písemnost byla příjemci doručena.
(2) Na žádost soudu dožadujícího o doručení písemnosti způsobem předepsaným vnitrostátním právem Strany dožádané pro doručení písemností stejného druhu provede dožádaný soud takové doručení, jestliže je písemnost pořízena v e státním jazyku Strany dožádané nebo je k ní připojen překlad, pořízený soudním tlumočníkem jedné ze Stran.
(3) Jestliže se doručení způsobem, uvedeným v odst. 2, má státi příslušníku Strany dožadující, provede soud Strany dožádané toto doručení, třebas by doručovaná písemnost byla pořízena ve státním jazyku Strany dožadující a překlad připojen nebyl. Dožadující soud tu uvede v dožádání, že doručení se má státi příslušníku jeho státu.
(4) Ve všech jiných případech se dožádaný soud omezí na doručení písemnosti příjemci, pokud tento je k přijetí ochoten.
Doklad o doručení
Doručení se prokáže buď potvrzením příjemcovým, opatřeným datem a podpisem doručujícího orgánu, jakož i úřední pečetí soudu či úřadu, nebo osvědčením soudu či úřadu o tom, že doručení bylo provedeno s udáním způsobu a času doručení, nebo konečně soudním protokolem, vysvědčujícím, že příjemce písemnost přijal.
V případu doručení náhradního nebo doručení nuceného bude podán průkaz o vykonaném doručení potvrzením nebo osvědčením, vydaným v souhlase s předpisy Strany dožádané.
Odmítnutí doručení
Výkon doručení lze odepříti, považuje-li Strana, na jejímž území má být provedeno, za způsobilé, aby ohrozilo její výsostná práva nebo její bezpečnost.
Vyřízení dožádání o jinakou právní pomoc
(1) Dožádaný soud je povinen dožádání o jinakou právní pomoc vyhověti a použíti přitom předpisů svého vnitrostátního práva o vyřizování dožádání o právní pomoc, již jest poskytnouti soudům vlastního státu nebo na žádost zúčastněné Strany. Dožádaný soud se může na žádost soudu dožadujícího odchýliti od forem předepsaných jeho vlastním zákonodárstvím, jestliže žádaná forma není v rozporu s donucujícími předpisy Strany dožádané.
(2) Dožádaný soud má na žádost dožadujícího soudu tomuto sděliti, kdy a kde se bude konati úkon, směřující k vyhovění dožádání, za tím účelem, aby zúčastněné strany mohly býti zavčas zpraveny o místě a čase tohoto úkonu.
Odmítnutí právní pomoci
Mimo případy předvídané článkem 13, lze vyřízení dožádání odepřít také tehdy, jestliže žádaný úkon nepatří do úkonů soudní pravomoci. Dožádaný soud nemůže však odmítnout právní pomoc z toho důvodu, že o výkon právní pomoci v zahájené právní věci se má obrátit podle žádosti dožadujícího soudu na správní úřad. Odmítne-li správní úřad, uvědomí dožádaný soud o odmítnutí soud dožadující.
Zaslání spisů a jiných listin může dožádaný soud odmítnout, jestliže je mu jich zapotřebí nebo jestliže ministerstvo spravedlnosti Strany dožádané potvrdí odepření z jiných zvláštních důvodů.
Náklady právní pomoci
(1) Za provedení doručení a za vyřízení dožádání o jinakou právní pomoc nebude dožádaný soud požadovati nižádné poplatky ani nižádnou náhradu jakýchkoliv výloh, zejména útrat placených svědkům a znalcům. Nese je stát soudu dožádaného.
(2) Poštovní poplatky hradí Strana, na jejímž území tyto poplatky vznikly.
(3) Nicméně oznámí soud dožádaný soudu dožadujícímu výši poplatků nebo výloh podle odstavce prvého tohoto článku za tím účelem, aby mohly býti vybrány na Straně k náhradě povinné. Částky takto vybrané nebo vydobyté připadají státu soudu dožadujícího.
Doručení písemností vlastním státním příslušníkům
Obě Strany si vyhrazují právo dáti doručiti soudní písemnosti svým vlastním státním příslušníkům prostřednictvím svých diplomatických nebo konsulárních zástupců. Při takovémto způsobu doručování nelze užíti žádných donucovacích prostředků.
Jiné záležitosti z oboru práva soukromého
Poručenství a opatrovnictví
(1) Pro poručenství nad nezletilými jsou příslušny soudy té Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý.
(2) Jestliže nezletilý bydlí na území Strany druhé nebo tam má svůj pobyt, mohou soudy této Strany zavésti poručenství, jestliže to vyžaduje blaho nezletilého, pouze však tehdy, jestliže ve státě, jehož příslušníkem je nezletilý, nebylo již zahájeno poručenství. O zavedení poručenství třeba zpraviti příslušný soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilec, se stručným sdělením jednotlivostí případu.
(3) Soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý, může požádati soud druhé Strany, aby mu bylo odevzdáno poručenství nebo požádati, aby soud druhé Strany poručenství dále vedl.
(4) Jestliže se nad nezletilým, který je příslušníkem kterékoliv ze Stran, vedlo poručenství u soudu jedné Strany a jestliže bydliště nebo pobyt nezletilého se přenesl na území Strany druhé, může soud, u něhož se poručenství až dosud vedlo, požádati soud druhé Strany, aby poručenství převzal k dalšímu vedení.
(5) Jestliže nezletilý, pro něhož se vede poručenství u soudu jedné Strany, má na území druhé Strany svůj majetek, může soud, který vede poručenství, požádati příslušný soud druhé Strany, aby ustanovil opatrovníka ke správě tohoto majetku.
(1) Poručenská péče se vztahuje na osobu i na všechen movitý i nemovitý majetek poručence, bez zřetele, kde tato osoba je nebo kde leží majetek, ovšem bez újmy ustanovení článku 19, odstavce 5.
(2) Právní poměr mezi poručníkem a poručencem se spravuje právním řádem Strany, na jejímž území je poručenský soud (poručenský orgán).
(3) Povinnost přijmouti a zastávati poručenství se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem je poručník.
Zbavení svéprávnosti
Pro zbavení svéprávnosti jsou příslušny soudy Strany, jejímž příslušníkem je osoba, která má býti svéprávnosti zbavena.
Zjistí-li soud jedné Strany, že jsou dány předpoklady pro zbavení svéprávnosti příslušníka druhé Strany, který má bydliště nebo pobyt v obvodu tohoto soudu, zpraví o tom příslušný soud druhé Strany. Jestliže soud takto zpravený prohlásí, že ponechává další opatření soudu bydliště nebo pobytu takové osoby nebo se nevyjádří do lhůty tří měsíců, může soud bydliště nebo pobytu provésti řízení o zbavení svéprávnosti podle zákonů svého státu, při čemž důvod ke zbavení svéprávnosti musí být dán také podle práva Strany, jejímž je dotčená osoba příslušníkem. Rozhodnutí o zbavení svéprávnosti jest doručiti soudu, který byl zpraven podle ustanovení tohoto článku, nebo onomu soudu, který ponechal další opatření soudu bydliště nebo pobytu.
V případech naléhavých může soud bydliště nebo pobytu osoby, která má být zbavena svéprávnosti a je příslušníkem druhé Strany, udělati všechna prozatímní opatření, potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. Taková opatření budou sdělena soudu Strany, jejímž je dotčená osoba příslušníkem; opatření ta bude zrušiti, pokud by soud této Strany rozhodl jinak.
Ustanovení článku 23 platí také pro zrušení zbavení svéprávnosti.
Prohlášení za mrtvého
(1) Prohlásiti osobu za mrtvou přísluší soudu Strany, jejímž příslušníkem byla v době, kdy se stala nezvěstnou.
(2) V případech nutných mohou československé soudy podle práva, platného v republice Československé, prohlásit státního příslušníka polského za mrtvého, pokud účinky tohoto prohlášení mají nastat na území Československé republiky. Soudům polským přísluší za stejných okolností a s týmiž účinky toto právo co do státních příslušníků československých.
(3) Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, vydané podle odstavce 2, může býti změněno nebo zrušeno soudem Strany, který rozhodnutí vydal, došlo-li na území Strany, jejímž příslušníkem byla nezvěstná osoba, k prohlášení za mrtvého soudem této Strany s jiným datem domnělé smrti nebo byl-li návrh na prohlášení za mrtvého soudem této Strany pravoplatně odmítnut nebo zamítnut.
Osvojení
(1) Ke konečnému potvrzení smlouvy o osvojení jsou příslušny soudy oné Strany, jejímž příslušníkem je osvojitel.
(2) Jestliže je osvojenec příslušníkem druhé Strany a vyžaduje-li se podle zákonů této Strany jeho přivolení nebo přivolení jeho zákonného zástupce nebo soudu či orgánu poručenského, je též potřebí, aby tato přivolení byla opatřena.
Zrušení osvojení
Ustanovení článku 27 platí obdobně i pro zrušení osvojení.
Právo dědické
Všeobecná ustanovení
(1) Právní poměry dědické se spravují právním řádem Strany, jejímž byl zůstavitel příslušníkem v době své smrti.
(2) Způsobilost nabýti pozůstalosti právem dědickým musí být splněna jak podle práva Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel, tak i podle práva Strany, jejímž příslušníkem je ten, kdo uplatňuje nárok z práva dědického.
(3) Zda pozůstalost je odúmrtí, se posuzuje podle práva Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době smrti.
Zvláštní jmění pozůstalosti
Právní poměry dědické se spravují co do jmění, o němž podle práva platného v místě, kde věc leží, zůstavitel nemůže volně pořizovati pro případ smrti, podle práva Strany, kde je toto jmění. To se týká zejména dědické posloupnosti.
Forma pořízení pro případ smrti
Forma zřízení a zrušení pořízení pro případ smrti se spravuje právním řádem Strany, jejímž je zůstavitel příslušníkem v době, kdy zřizuje nebo ruší pořízení. Stačí však, učiní-li se dosti právnímu řádu místa, kde pořízení pro případ smrti se zřizuje nebo zrušuje.
Uznání soudních rozhodnutí a výroků soudů rozhodčích
Všeobecné podmínky uznání
(1) Soudní rozhodnutí jedné Strany, která podle jejího práva nabyla právní moci, budou uznávána na území druhé Strany.
(2) Soudními rozhodnutími ve smyslu odstavce 1 se rozumějí rozsudky a jiná jim na roveň postavená rozhodnutí (bez rozdílu jejich pojmenování), vydaná soudy občanskými jak ve věci hlavní, tak i ve věci nákladů řízení.
(3) Soudním rozhodnutím ve smyslu předcházejících odstavců jsou postavena na roveň pravomocná rozhodnutí zvláštních soudů, jakož i soudů rozhodčích. Rozhodnutí soudů rozhodčích jsou však postavena na roveň toliko tehdy, jestliže rozhodčí smlouva byla sjednána písemně a rozhodce nebo rozhodci byli jmenováni stranami samými nebo osobou třetí, které strany jmenování svěřily, nebo konečně soudem. Jmenování rozhodce nebo svěření jmenování osobě třetí musí býti osvědčeno listinou.
(4) Rozhodnutí soudů jedné Strany budou uznána na území druhé Strany, jestliže právní moc bude potvrzena soudem, který ve věci rozhodl v první stolici. Právní moc výroků rozhodčích potvrzuje soud, příslušný podle právního řádu Strany, na jejímž území byl výrok vydán.
Odepření uznání
(1) Rozhodnutí nebude uznáno:
1. jestliže podle ustanovení této smlouvy nebo podle zákonů Strany, na jejímž území má býti rozhodnutí uznáno, soudy této Strany by byly výlučně příslušné;
2. jestliže straně, která podlehla v řízení, nebylo obeslání spor zahajující řádně a včas doručeno a strana ta se nepustila do řízení;
3. jestliže v otázce způsobilosti k právním činům nebo způsobilosti procesní nebo zákonného zastoupení a nadto ve sporech o neplatnosti manželství nebo o rozluku (rozvod), jakož i ve věcech osvojení, zbavení svéprávnosti a ve věcech pozůstalostních nebylo použito práva, které by mělo býti použito podle zákonů Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno, ledaže tato úmluva stanoví něco jiného a ledaže právo, jehož bylo použito, je podstatně blízké právu té Strany, jejíhož práva mělo být použito;
4. jestliže odporuje veřejnému pořádku nebo dobrým mravům;
5. jde-li o rozhodnutí ve věcech útrat, při čemž rozhodnutí ve věci hlavní nelze uznati.
(2) Rozhodnutí, kterým byla uložena náhrada útrat žalobci, navrhovateli nebo intervenientu, zproštěnému od žalobní jistoty po rozumu článku 2, bude uznáno bez splnění podmínek odstavce 1.
Dosah zkoumání rozhodnutí, které má být uznáno
Soud nebo jiný úřad oné Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno, není při zkoumání důvodů odepření vázán skutkovými zjištěními rozhodnutí. Další přezkoumávání, zda rozhodnutí je odůvodněno, je vyloučeno.
Exekuce
Všeobecná ustanovení
(1) Rozhodnutí soudů a výroky rozhodčích soudů, vzniklá na území jedné Strany, budou vykonána exekucí na území druhé Strany, jestliže jsou splněny podmínky uznání podle článků 32 až 34 a jestliže přípustnost exekuce byla na území druhé Strany vyslovena způsobem předepsaným v této smlouvě.
(2) Neustanovuje-li tato smlouva jinak, platí o řízení o povolení exekuce i o řízení exekučním předpisy práva platného na území oné Strany, kde exekuce má být vykonána, s tou výhradou, že proti rozhodnutí o povolení exekuce je přípustný opravný prostředek. Pokud podle těchto předpisů je procesní soud příslušný pro výkon exekuce nebo pro žaloby týkající se exekuce, nastupuje na jeho místo soud, v jehož obvodu je exekuce vykonávána.
Exekuční návrh.
(1) Návrh na povolení exekuce může býti podán u soudu oné Strany, na jejímž území rozhodnutí nebo výrok rozhodčího soudu vznikl. Tento soud postoupí návrh soudu druhé Strany příslušnému podle článku 37.
(2) Návrh může býti podán vymáhajícím věřitelem též přímo u soudu, příslušného podle článku 37.
O povolení exekuce rozhodne soud Strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, k žádosti vymáhající strany bez obeslání stran; odpůrce může být slyšen. Příslušným je obecný soud povinné strany, a není-li ho, soud, v jehož obvodu má být exekuce provedena.
Doklady návrhu na povolení exekuce
Vymáhající věřitel musí předložiti
a) vyhotovení rozhodující části rozhodnutí nebo výroku rozhodčího soudu, opatřené doložkou o právní moci a vykonatelnosti; právní moc a vykonavatelnost bude prokázati veřejnými listinami, pokud se nepodává z vyhotovení samého, a jde-li o výrok soudu rozhodčího, jsou-li splněna ustanovení článku 32, odst. 4;
b) překlad listin, uvedených v ustanoveních tohoto článku pod písm. a), pořízený soudním tlumočníkem jedné ze Stran.
Odložení exekuce
(1) Byla-li na území oné Strany, jejíž soud rozhodnutí vydal, v důsledku žaloby o obnovu (zmatečnost) exekuce odložena nebo zastavena, je třeba odložiti povolení exekuce, a byla-li již povolena, odložiti provedení exekuce na území té Strany, kde má býti rozhodnutí vykonáno.
(2) Jinak odložení nebo zastavení exekuce nařízené na území oné Strany, jejíž soud rozhodnutí vydal, nemá vlivu na řízení, které na území druhé Strany bylo zahájeno podle téhož rozhodnutí za účelem povolení exekuce, ani na exekuci samu.
Exekuce na základě soudních smírů a notářských listin
Exekuci lze vésti rovněž na základě soudních smírů a notářských listin, ve kterých se povinná strana podrobila exekuci. Přitom jest obdobně použíti ustanovení článků 35 až 39.
Exekuce pro útraty
Povolení exekuce na základě rozhodnutí, ukládajících náhradu útrat žalobci, navrhovateli nebo intervenientu zproštěnému od složení žalobní jistoty po rozumu článku 2 se stane bezplatně.
Věci pozůstalostní
Příslušnost pozůstalostních soudů a úřadů
(1) K pozůstalostnímu řízení jsou povolány úřady Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel. Ke shodné žádosti dědiců provedou však pozůstalostní řízení úřady Strany, kde leží pozůstalost.
(2) V případech uvedených ve článku 30 jsou příslušny soudy a úřady Strany, jejímž právem se řídí nabývání na případ smrti.
(3) Ustanovení této smlouvy se nedotýkají veřejnoprávních omezení, jimž podléhají pozůstalostní předměty na místě, kde jsou.
Práva a povinnosti místních soudů a úřadů.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška č. 89/1949 Sb., o Smlouvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemných právních stycích ve věcech občanských i trestních, podepsané ve Varšavě dne 21. ledna 1949 |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 08.04.1949 |
|---|---|
| Účinnost od | 10.04.1949 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0