Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 81/1987 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Iráckou republikou
Platný
Účinnost od 02.04.1987
Zobrazeno prvních 200 z celkem 339 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
81
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 21. srpna 1987
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Iráckou republikou
Dne 16. srpna 1985 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Iráckou republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bagdádu dne 3. března 1987.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 50. dnem 2. dubna 1987.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Náměstek:
Dr. Johanes v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Iráckou republikou
Československá socialistická republika
a
Irácká republika,
vedeny společným přáním udržovat, posilovat a prohlubovat vzájemné přátelské vztahy na základě rovnosti, respektování státní svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí,
přejíce si upravit své konzulární styky a vymezit práva, výsady a imunity svých konzulárních úřadů a jejich členů a zajistit ochranu svých zájmů i zájmů svých občanů,
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovaly svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka,
ministra zahraničních věcí ČSSR,
prezident Irácké republiky
Tárika Azíze,
místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí Irácké republiky,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:
Definice
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) „konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b) „konzulární obvod“ je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c) „vedoucí konzulárního úřadu“ je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
d) „konzulární úředník“ je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e) „konzulární zaměstnanec“ je každá osoba zaměstnaná v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
f) „člen služebního personálu“ je každá osoba zaměstnaná v domácích službách konzulárního úřadu;
g) „členové konzulárního úřadu“ jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
h) „členové konzulárního personálu“ jsou konzulární úředníci kromě vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
i) „člen soukromého personálu“ je osoba zaměstnaná výlučně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
j) „rodinní příslušníci“ jsou manžel, děti a rodiče člena konzulárního úřadu, kteří s ním žijí ve společné domácnosti;
k) „konzulární místnosti“ jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem, včetně rezidence vedoucího konzulárního úřadu;
l) „konzulární archivy“ jsou veškeré listiny, dokumenty, korespondence, knihy, pečetě, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu se šiframi a kódy, kartotékami a kteroukoliv částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení;
m) „úřední korespondence“ je veškerá korespondence vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
n) „loď vysílajícího státu“ je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu, která má jeho příslušnost a která je v tomto státě registrována, s výjimkou válečných lodí;
o) „letadlo vysílajícího státu“ je každé letadlo, které má příslušnost vysílajícího státu, které je registrováno v tomto státě v souladu s jeho zákony a předpisy a které nese jeho označení, s výjimkou vojenských letadel.
KONZULÁRNÍ STYKY VŠEOBECNĚ
Zřízení konzulárního úřadu
1. Každá smluvní strana může se souhlasem přijímajícího státu zřídit na jeho území konzulární úřad.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Dodatečné změny sídla konzulárního úřadu, jeho klasifikace nebo konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící část konzulárního úřadu, avšak umístěné mimo sídlo tohoto úřadu.
Občanství konzulárních úředníků
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu, který na území přijímajícího státu nemá trvalý pobyt.
Jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů
1. Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
2. Při zachování ustanovení této úmluvy se formality jmenování a přijetí vedoucích konzulárních úřadů řídí zákony, předpisy a zvyklostmi vysílajícího státu, případně přijímajícího státu.
3. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkce a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
4. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
5. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exekvatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.
6. Stát, který odmítá poskytnout exekvatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
7. Do doručení exekvatur může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou používat ustanovení této úmluvy.
Vyrozumění orgánů konzulárního obvodu
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat, byť jen prozatímně, k výkonu svých funkcí, přijímající stát o tom bezodkladně vyrozumí příslušné orgány konzulárního obvodu. Zajistí rovněž provedení nutných opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat výhod vyplývajících z ustanovení této úmluvy.
Dočasný výkon funkce vedoucího konzulárního úřadu
1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu není s to vykonávat své funkce nebo že místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise.
2. Jméno dočasného vedoucího konzulárního úřadu je třeba předem sdělit přijímajícímu státu diplomatickou cestou.
3. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují výhody, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
4. Jestliže za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku člen diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu je v přijímajícím státě pověřen vysílajícím státem funkcí dočasného vedoucího úřadu, bude, pokud přijímající stát proti tomu nevznese námitky, i nadále požívat diplomatických výsad a imunit.
Oznámení přijímajícímu státu o jmenování, příjezdu a odjezdu
1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto ministerstvem se bude oznamovat:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich definitivní odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny jiné změny, které mají vliv na jejich statut a které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a definitivní odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu a tam, kde to připadá v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být takovým rodinným příslušníkem;
c) příjezd a definitivní odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to připadá v úvahu, skončení jejich služby;
d) zaměstnání a propuštění osob, které mají pobyt v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy soukromého personálu požívající výsad a imunit.
2. Příjezd a konečný odjezd se bude pokud možno rovněž oznamovat předem.
Konzulární průkazky
1. Příslušné orgány přijímajícího státu vydají konzulárnímu úředníku zvláštní průkazku, kterou se prokazuje jeho totožnost a hodnost.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje na konzulární zaměstnance, členy služebního personálu a členy soukromého personálu za předpokladu, že tyto osoby nejsou občany přijímajícího státu nebo občany vysílajícího státu, kteří mají trvalý pobyt na území přijímajícího státu.
3. Ustanovení tohoto článku se vztahuje také na rodinné příslušníky osob uvedených v odstavcích 1 a 2.
Osoby prohlášené za non grata
1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu státu, že konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoliv jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buďto takovou osobu odvolá nebo ukončí její funkce na konzulárním úřadě.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přiměřené době vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exekvatur příslušné osoby nebo přestat ji považovat za člena konzulárního personálu.
3. Osoba jmenovaná do funkce člena konzulárního úřadu může být prohlášena za nepřijatelnou dříve než přijede na území přijímajícího státu, nebo, je-li již na jeho území, než se ujme svých funkcí na konzulárním úřadě. V každém takovém případě vezme vysílající stát jmenování zpět.
4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku není přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého rozhodnutí.
Skončení funkcí člena konzulárního úřadu
Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:
a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce člena konzulárního úřadu skončily;
b) odvoláním exekvatur;
c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že přijímající stát ho přestal považovat za člena konzulárního personálu.
KONZULÁRNÍ FUNKCE
Základní konzulární funkce
Konzulární funkce záleží zejména:
a) v chránění práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů i právnických osob v přijímajícím státě;
b) v podpoře rozvoje obchodních, hospodářských, kulturních, vědeckých a turistických styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem a v jiném rozvíjení přátelských styků mezi nimi;
c) v zjišťování stavu a vývoje obchodního, hospodářského, kulturního, vědeckého života a života v oblasti turistiky přijímajícího státu všemi zákonnými prostředky a v podávání zpráv o tom vládě vysílajícího státu a informací zainteresovaným osobám.
Výkon konzulárních funkcí
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu konzulární funkce. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat konzulární funkce i mimo konzulární obvod.
2. Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na:
a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými mezinárodními dohodami.
Výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi
1. Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislost dovoluje, rovněž na výkon konzulárních funkcí diplomatickými misemi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárních odděleních nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise je nutno oznamovat ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu nebo orgánu určenému tímto ministerstvem.
3. Při výkonu konzulárních funkcí se může diplomatická mise obracet:
a) na místní orgány konzulárního obvodu;
b) na ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými mezinárodními dohodami.
4. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v odstavci 2 tohoto článku se budou i nadále spravovat pravidly mezinárodního práva týkajícími se diplomatických styků.
Registrace občanů vysílajícího státu
Konzulární úředník může vést registr občanů vysílajícího státu, kteří mají trvalý nebo přechodný pobyt v jeho konzulárním obvodě. Tato registrace nezbavuje tyto osoby povinnosti dodržovat ustanovení předpisů a zákonů přijímajícího státu o registraci cizinců.
Vydávání pasů a víz
1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat nebo zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího státu.
2. Konzulární úředník je oprávněn vydávat, prodlužovat nebo rušit platnost příslušných víz osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.
Funkce ve věcech osobního stavu
1. V rozsahu stanoveném právními předpisy vysílajícího státu je konzulární úředník oprávněn:
a) uzavírat a registrovat manželství mezi občany vysílajícího státu a vydávat o tom příslušné doklady;
b) pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího státu a pořizovat kopie těchto dokladů;
c) přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu;
d) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou bezodkladně a bezplatně na žádost zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matrik týkající se občanů vysílajícího státu.
Zastupování občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu
1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat nebo činit opatření k zajištění vhodného zastoupení občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy vzhledem k nepřítomnosti nebo z jiných důvodů nejsou s to ujmout se včas hájení svých práv a zájmů.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí hájení svých práv a zájmů.
Funkce ve věcech opatrovnických
1. Konzulární úředník může v rozsahu stanoveném zákony a předpisy přijímajícího státu převzít péči nad nezletilým nebo jiným občanem vysílajícího státu, který nemá plnou způsobilost k právním úkonům, zvláště v případech, kdy se vzhledem k těmto osobám požaduje opatrovnictví a poručnictví.
2. Jakmile se orgány přijímajícího státu dovědí o případech, kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana vysílajícího státu, oznámí to příslušnému konzulárnímu úřadu.
Notářské funkce
1. V rozsahu stanoveném zákony a předpisy přijímajícího státu je konzulární úředník oprávněn vykonávat na konzulárním úřadu, v bytě občana vysílajícího státu, na palubě letadla nebo lodi vysílajícího státu následující funkce:
a) přijímat, sepisovat a ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu a smlouvy mezi nimi;
b) sepisovat, osvědčovat a přijímat do úschovy závěti a jiné listiny a prohlášení občanů vysílajícího státu;
c) ověřovat podpisy pověřených úředníků úřadů vysílajícího nebo přijímajícího státu a ověřovat kopie, výpisy a překlady;
d) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;
e) ověřovat osvědčení původu a obchodní účty zboží vyváženého z přijímajícího státu stejně jako jiné dokumenty;
f) ověřovat podpisy, razítka a dokumenty vydané příslušnými orgány přijímajícího státu pro jejich použití ve vysílajícím státě;
g) přijímat do úschovy doklady, listiny, peníze a cennosti, které patří občanům vysílajícího státu nebo jsou jim určené.
2. Listiny a dokumenty uvedené v odstavci 1 tohoto článku mají stejnou platnost a důkazní moc v přijímajícím státě, jako listiny a dokumenty ověřené příslušným orgánem tohoto státu, jestliže nejsou v rozporu se zákony a předpisy tohoto státu.
Funkce ve věcech dědických
1. Příslušný orgán přijímajícího státu bezodkladně uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu o úmrtí jeho občana na území přijímajícího státu a zašle mu úmrtní list a poskytne mu dostupné informace o dědicích, dědictví a závěti, jakmile jsou k dispozici. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu, jestliže se dozví, že občan vysílajícího státu zanechal majetek ve třetím státě.
2. Jestliže na území přijímajícího státu dědictví připadne dědici nebo oprávněnému účastníku, který je občanem vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom bezodkladně uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu.
3. Příslušný orgán přijímajícího státu uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu o opatřeních přijatých k zajištění a správě dědictví zanechaného na území přijímajícího státu zemřelým občanem vysílajícího státu. Konzulární úředník může přímo nebo prostřednictvím pověřeného zástupce poskytnout pomoc při provádění opatření zajišťujících práva občanů vysílajícího státu na dědictví, včetně dohledu nad přepravou cenných věcí, která bude prováděna v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.
4. Projednává-li se dědictví na území přijímajícího státu, movitosti nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí , které připadnou občanu vysílajícího státu jako oprávněnému účastníku, dědici nebo odkazovníku, který nemá v přijímajícím státě pobyt a řízení se nezúčastnil ani v něm nebyl zastoupen, budou vydány konzulárnímu úřadu vysílajícího státu k předání za podmínky, že:
a) orgány přijímajícího státu dají souhlas k převodu peněz nebo vývozu majetku z tohoto státu do vysílajícího státu v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu a s přihlédnutím k zásadě vzájemnosti;
b) všechny dědické dluhy byly zaplaceny nebo jejich zaplacení bylo zajištěno ve lhůtách stanovených zákony a předpisy přijímajícího státu;
c) dědic nebo oprávněný účastník byl zjištěn;
d) byly zaplaceny poplatky a daně z dědictví nebo jejich zaplacení bylo zajištěno.
5. Jestliže občan vysílajícího státu zemře během svého přechodného pobytu v přijímajícím státě, všechny jeho osobní věci a peníze spolu s jejich seznamem budou, po zaplacení jeho dluhů, předány konzulárnímu úřadu, pokud tomu nebrání zákony a předpisy přijímajícího státu.
Funkce týkající se námořní a říční dopravy
1. Konzulární úředník může ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc lodím vysílajícího státu, jestliže se nacházejí ve vnitřních nebo pobřežních vodách přijímajícího státu. Orgány přijímajícího státu mu na žádost poskytnou nezbytnou pomoc.
2. Konzulární úředník má právo na spojení s kapitánem, členy posádky a cestujícími na lodi. Může vstoupit na palubu lodi, kontrolovat dokumenty, včetně těch, které se týkají nákladu lodi, cesty a místa určení, a vyšetřovat události, k nimž došlo na palubě lodi. Je oprávněn činit opatření ve věcech týkajících se plavby, pokud jsou v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu a nejsou v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu.
3. Kapitán lodi nebo člen posádky, který ho zastupuje, má právo se bez zvláštního povolení spojit s konzulárním úředníkem, jestliže konzulární úřad má sídlo v příslušném námořním přístavu. Nemá-li zde konzulární úřad sídlo, musí být získáno cestovní povolení od příslušného orgánu přijímajícího státu.
4. Jestliže orgány přijímajícího státu mají v úmyslu provést právní opatření na palubě lodi vysílajícího státu, vyrozumí konzulárního úředníka předem tak, aby mohl být přítomen. Jestliže nemůže být přítomen, musí mu být zaslán podrobný protokol o provedení těchto opatření.
5. V případě, že jde o neodkladná opatření, nebo jsou-li tato opatření prováděna na žádost kapitána lodi, musí být o tom konzulární úředník bezodkladně informován.
6. Ustanovení odstavců 4 a 5 tohoto článku se nepoužijí, jde-li o celní, pohraniční a zdravotní kontrolu, nebo případy, kdy dojde ke znečištění, které bylo způsobeno lodí, posádkou nebo cestujícími.
7. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne, je vržena na břeh nebo je jinak poškozena ve vnitřních nebo pobřežních vodách přijímajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom bezodkladně podají zprávu konzulárnímu úředníkovi a seznámí jej s tím, jaká opatření byla učiněna k záchraně a ochraně cestujících, posádky, nákladu a lodi.
8. Konzulární úředník může požádat příslušné orgány přijímajícího státu, aby učinily opatření k záchraně a ochraně cestujících, posádky, nákladu a lodi. Dojde-li k událostem uvedeným v odstavci 7 tohoto článku, příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníku nezbytnou pomoc při přípravě a provedení příslušných opatření.
Funkce týkající se civilní letecké dopravy
Ustanovení článku 21 se přiměřeně použijí i na civilní letadla vysílajícího státu, není-li to v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu.
Jiné konzulární funkce
Konzulární úředník může vykonávat jiné konzulární funkce, které jsou mu svěřeny vysílajícím státem a které nejsou stanoveny touto úmluvou, jestliže s tím přijímající stát předem souhlasí.
VÝHODY, VÝSADY A IMUNITY
Usnadnění práce konzulárního úřadu
Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu, učiní všechna nezbytná opatření, aby členům konzulárního úřadu umožnil plnění jejich povinností, a poskytne jim výsady a imunity, na které mají právo podle této úmluvy.
Používání státního znaku a státní vlajky
1. Státní znak a název vysílajícího státu mohou být umístěny na budově konzulárního úřadu a jeho vchodu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 81/1987 Sb., o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Iráckou republikou |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 15.10.1987 |
|---|---|
| Účinnost od | 02.04.1987 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0