Zákon č. 7/1946 Sb.
Zákon o hromadném poručenství
Platný
Účinnost od 08.11.1945
7.
Zákon
ze dne 9. ledna 1946
o hromadném poručenství.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Kdo může býti pověřen hromadným poručenstvím.
Přednosta poručenského soudu (v tomto zákoně dále „soud“) může pověřiti hromadným poručenstvím:
1. okresní péči o mládež pro obvod, na který se vztahuje její působnost, nebo
2. okres pro obvod soudu, nebyla-li úkoly hromadného poručenství pověřena okresní péče o mládež, nebo
3. obec pro obvod obce, nebyly-li úkoly hromadného poručenství pověřeny ani okresní péče o mládež ani okres.
(1) Návrh okresní péče o mládež nebo okresu nebo obce, aby byly pověřeny hromadným poručenstvím, předloží soud se svým návrhem presidentu krajského soudu k předběžnému schválení; jde-li o pověření obce, dotáže se president krajského soudu před rozhodnutím o schválení i na mínění okresního národního výboru (okresní správní komise), pokud nejde o města statutární.
(2) Schválení budiž odepřeno, nelze-li s jistotou očekávati, že navržená korporace bude plniti úkoly hromadného poručenství úspěšně.
Obce a okresy lze pověřiti hromadným poručenstvím jen, mají-li řádně vybavenou správu péče o mládež.
(1) Korporace (§ 1), která byla pověřena hromadným poručenstvím, je nositelem hromadného poručenství.
(2) Nositel hromadného poručenství vykonává je veřejnými poručníky.
Přednosta soudu může po schválení presidenta krajského soudu odníti nositeli hromadného poručenství pověření, vyžaduje-li to zájem poručenců; jde-li o obec, dotáže se president krajského soudu před schválením tohoto opatření na mínění okresního národního výboru, jde-li o město statutární, zemského národního výboru.
Úkoly nositelů hromadného poručenství.
Soud ustanoví nositele hromadného poručenství poručníkem v těch případech, kdy není vhodné osoby, která by byla ochotna přijmouti poručenství, nebo je-li to nutné, aby se hájily účinně práva a zájmy poručencovy.
(1) K návrhu nositele hromadného poručenství může president krajského soudu, vyslechna přednostu soudu, naříditi, aby byl nositel pověřen poručenstvím nad všemi nemanželskými dětmi, které se v jeho obvodu narodí, dokud nebudou míti řádného zákonného zástupce.
(2) President krajského soudu dá takové pověření vyhlásiti v obvodu nositele hromadného poručenství způsobem v místě obvyklým, oznámí je zemskému národnímu výboru a ten zařídí, aby o něm byly vyrozuměny osoby a ústavy uvedené v odstavci 3.
(3) Porodní asistentky, porodní ústavy, nemocnice a podobné ústavy jsou povinny oznamovati nositelům hromadného poručenství narození nemanželských dětí do 24 hodin.
(1) Soud může nositele hromadného poručenství ustanoviti též jen spoluporučníkem.
(2) Jsou-li pro to zvláštní důvody, zvláště že poručník nemůže řádně obstarati jednotlivé úkony, může soud přenésti na nositele hromadného poručenství i jen jednotlivá práva a povinnosti poručníkovy, zejména dozor, vymáhání výživného nebo podpor, zjištění bydliště nebo pobytu nemanželského otce, vyhledávání příbuzných a vyšetřování státní nebo domovské příslušnosti.
(3) Nositel hromadného poručenství může býti podle potřeby ustanovován i opatrovníkem nezletilého pro úkon.
Nositel hromadného poručenství musí dbáti, aby každý nezletilec měl zákonného zástupce. K příkazu soudu je povinen konati vyhledávání, jehož je třeba ke zřízení poručenství a k ustanovení způsobilého poručníka, a předložiti návrhy soudu co nejdříve. Náleží mu vykonávati i neodkladné úkony poručníkovy, dokud poručník nemůže začíti svou činnost.
(1) Nositel hromadného poručenství dohlíží na činnost poručníků a opatrovníků nezletilých svého obvodu; dohlíží i na to, aby nezletilci pod otcovskou mocí nebyli zanedbáváni ve výživě a výchově a aby jejich jmění nebylo ohroženo nepořádnou správou.
(2) Nositel hromadného poručenství si vyžádá pomoc orgánů veřejné správy, jde-li o důležitý zájem soudního chráněnce, zejména o jeho výživu, výchovu a zdravotní stav.
Veřejní poručníci.
(1) Nositel hromadného poručenství ustanoví veřejnými poručníky osoby, které jsou plně způsobilé k poručenství a o kterých možno podle jejich vzdělání, zaměstnání a životních zkušeností očekávati, že budou úkoly veřejného poručníka úspěšně plniti. Přijetí funkce veřejného poručníka je dobrovolné.
(2) K ustanovení veřejného poručníka je třeba souhlasu soudu, v jehož obvodu nositel hromadného poručenství působí.
(3) Proti rozhodnutí, kterým byl souhlas odepřen, může podati nositel hromadného poručenství ve lhůtě 15 dnů od doručení stížnost k presidentu krajského soudu; ten rozhodne s konečnou platností.
(4) Je-li veřejných poručníků několik, budiž působnost mezi ně rozdělena způsobem, který určí nositel hromadného poručenství v dohodě se soudem.
(5) Ustanovení veřejného poručníka bude uveřejněno nositelem hromadného poručenství v Úředním listě a podle potřeby i v jiných listech a k jeho návrhu vyhlášeno soudem na soudní desce.
(1) Veřejný poručník vykoná u soudu slib, že bude řádně plniti úkoly uložené mu právními předpisy. Slib tento platí i jako slib podle § 205 občanského zákoníka.
(2) Vykonání slibu budiž soudem potvrzeno na legitimaci (§ 13).
(1) Při svém ustanovení obdrží veřejný poručník od nositele hromadného poručenství legitimaci, kterou se podle potřeby prokáže při výkonu své funkce, poučení o právech a povinnostech poručníkových a poučení pro výkon úkolů veřejného poručníka, uvedených v §§ 15 až 22. Legitimaci je povinen při zániku své funkce nositeli vrátiti.
(2) Vykonávaje své povinnosti je veřejný poručník chráněn podle ustanovení trestního zákona, daných k ochraně orgánů veřejné moci.
Při výkonu poručenství a spoluporučenství, jednotlivých úkonů poručenských a opatrovnictví nezletilého pro úkon, které byly svěřeny nositeli hromadného poručenství (§§ 6 až 8), řídí se veřejný poručník předpisy platnými pro poručníky a opatrovníky.
Veřejnému poručníku náleží spolupůsobiti při uplatňování nároků matčiných podle §§ 167 a 168 občanského zákoníka.
(1) Veřejný poručník je povinen poručence svého obvodu občas navštěvovati a přesvědčiti se při tom o jejich osobních a majetkových poměrech. Dbá, aby poručníci plnili své povinnosti a aby nepřekročovali svá oprávnění, nýbrž se v případech zákonem určených dožadovali souhlasu soudu.
(2) Shledá-li veřejný poručník, že poručníci zanedbávají své povinnosti, oznámí to soudu, je-li třeba, aby soud ihned zakročil; jinak upozorní zákonného zástupce na závady a dohlédne, aby došlo včas k nápravě.
(1) Veřejný poručník je poradcem poručníků pro výkon jejich úřadu a pro styk se soudy nebo úřady.
(2) Nemajetným nezletilcům a jejich zákonným zástupcům pomáhá při sepisování podání, jich předkládání soudům nebo úřadům, při opatřování dokladů a pod.; za tuto činnost nesmí ani žádati ani přijmouti odměnu. Prostředkuje peněžní a jiné věcné výpomoci pro nemajetné nezletilce a umisťování nezletilců do cizí péče nebo do léčebných a jiných ústavů.
Veřejný poručník je povinen zjišťovati případy, kdy jsou nezletilci vydáni mravní zkáze, kdy se rodiče nebo zákonní zástupci nestarají o jich výživu nebo výchovu, kdy je jmění nezletilců ohroženo nepořádnou správou nebo kdy se rodiče, zákonní zástupci nebo jiné osoby žijící s nezletilcem ve společné domácnosti dopouštějí činů, které mohou míti naň nepříznivý vliv, a dávají tím důvod k zakročení; zjištěné závady buďtež oznámeny soudu.
(1) Veřejný poručník je povinen dbáti toho, aby se nezletilcům svěřeným jeho péči nebo dozoru dostalo potřebné sociální a zdravotní péče.
(2) Dohlédne zvláště, zda mají zapotřebí lékařského ošetření, po případě pravidelného lékařského dozoru, a učiní potřebné opatření.
(3) Je-li toho třeba, zvláště ke zjišťování příčin nedostatečných výsledků výchovy a nepříznivého zdravotního stavu a k vyšetřování prostředí, v kterém dítě žije, použije veřejný poručník pomoci poraden pro matky a děti, škol, zdravotních, výzkumných a podobných ústavů a jiných zařízení péče o mládež.
Veřejní poručníci nejsou oprávněni přijímati při výkonu své funkce peníze ani cenné papíry pro své svěřence, jejich rodiče nebo pěstouny. K tomu je oprávněn jedině nositel hromadného poručenství a ten hodnoty vyúčtuje.
Styk veřejného poručníka se soudem je přímý a podle povahy věci ústní nebo písemný. Veřejný poručník je oprávněn nahlížeti do poručenských a opatrovnických spisů a činiti z nich opisy nebo výpisy.
K příkazu soudu podává veřejný poručník o osobních a majetkových poměrech nezletilců svěřených jeho dozoru jednotlivé nebo pravidelné písemné zprávy; jinak je povinen zachovati o nich naprostou mlčenlivost.
Ten, u koho jsou umístěni nezletilci svěření péči nebo dozoru veřejného poručníka, je povinen dáti mu žádaná vysvětlení, dovoliti přístup k těmto nezletilcům a prohlídku místností pro ně určených a je na jeho vybídnutí předvésti k soudu, k úřadu nebo k lékaři.
Tam, kde je podle povahy případu toho potřebí, dohodnou se veřejní poručníci o postupu s dozorčími důvěrníky vykonávajícími dozor podle předpisů o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Také nositel hromadného poručenství dohlíží, aby opatření veřejných poručníků byla v souladu s opatřeními dozorčích důvěrníků.
Je-li nositel hromadného poručenství zároveň pomocným zařízením pro soudní péči o mládež, možno veřejných poručníků užíti i k předepsanému spolupůsobení v trestním soudnictví nad mládeží.
(1) Neodstraní-li nositel hromadného poručenství závady, jichž nápravy se domáhá ten, kdo se pokládá za stižena postupem veřejného poručníka, lze podati stížnost k soudu.
(2) Soud může, nevyčkávaje stížnosti, k návrhu nebo z moci úřední změniti opatření veřejného poručníka nebo nositele hromadného poručenství nebo až do svého rozhodnutí výkon opatření zastaviti.
Soud je povinen odstraňovati závady v činnosti veřejných poručníků jich vhodným poučováním a přesvědčovati se, zda svědomitě plní své povinnosti. Shledá-li závady, upozorní na ně nositele hromadného poručenství, a není-li zjednána náprava, zemské ústředí péče o mládež, jde-li o okresní péči o mládež, anebo nadřízený dozorčí orgán, jde-li o svazek územní samosprávy.
Ustanovení závěrečné.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 8. listopadu 1945 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Drtina v. r.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Zákon č. 7/1946 Sb., o hromadném poručenství |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 30.01.1946 |
|---|---|
| Účinnost od | 08.11.1945 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0