Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 66/1962 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních
Platný
Účinnost od 19.04.1962
Zobrazeno prvních 200 z celkem 435 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
66
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 14. června 1962
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních
Dne 4. července 1961 byla ve Varšavě podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních.
S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 29. listopadu 1961 a president republiky ji ratifikoval dne 29. prosince 1961. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 20. března 1962.
Podle svého článku 94 Smlouva nabyla platnosti dne 19. dubna 1962.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
David v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních
President Československé socialistické republiky a Státní rada Polské lidové republiky
vedeni přáním dále upevnit přátelské vztahy a rozvíjet spolupráci mezi oběma státy a jejich národy také na poli práva se rozhodli uzavřít Smlouvu o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
president Československé socialistické republiky
Aloise Neumana, ministra spravedlnosti Československé socialistické republiky,
Státní rada Polské lidové republiky
Mariana Rybického, ministra spravedlnosti Polské lidové republiky,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se shodli na těchto ustanoveních:
OBECNÁ USTANOVENÍ
Právní ochrana
1. Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané.
2. Občané jedné smluvní strany mají svobodný přístup k orgánům druhé smluvní strany činným ve věcech občanských, rodinných a trestních; mohou před těmito orgány vystupovat, podávat návrhy, žaloby a stížnosti, jakož i žádat o provedení jiných úkonů potřebných k uplatnění svých práv.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně i na právnické osoby.
Způsob styku
1. Soudy, prokuratury a notářství smluvních stran se stýkají při vzájemném právním styku přímo.
2. Jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních se stýkají prostřednictvím orgánů uvedených v odstavci 1.
Jazyk
Orgány smluvních stran používají při vzájemném styku podle této Smlouvy jazyka vlastního nebo jazyka ruského.
Právní informace
1. Ministerstva spravedlnosti smluvních stran si zasílají zákonné předpisy vydané poté, kdy tato Smlouva nabyla platnosti.
2. Ministerstva spravedlnosti a Generální prokuratury smluvních stran si poskytují na žádost informace o právních předpisech, které platí nebo platily v jejich státech, jakož i informace o právní praxi ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Odevzdávání věcí a devisových hodnot
Budou-li podle této Smlouvy odevzdávány věci nebo devisové hodnoty z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nebo budou odevzdávány diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany, bude třeba dodržovat příslušné právní předpisy smluvní strany, jejíž orgán věci nebo devisové hodnoty odevzdává.
Odmítnutí provedení úkonů
Provedení úkonů podle této Smlouvy je možno odmítnout, jestliže by jejich vyřízení mohlo ohrozit svrchovanost nebo bezpečnost dožádané smluvní strany.
VĚCI OBČANSKÉ A RODINNÉ
Věci osobního stavu
Způsobilost osob fysických a právnických
1. Způsobilost fysické osoby k právům a k právním úkonům se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
2. Způsobilost právnické osoby se spravuje právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.
Zbavení svéprávnosti
Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je pro zbavení svéprávnosti příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být zbavena svéprávnosti; tento orgán použije práva svého státu.
1. Jestliže orgán jedné smluvní strany zjistí, že jsou předpoklady pro zbavení svéprávnosti občana druhé smluvní strany, jehož bydliště je v obvodu tohoto orgánu, podá o tom zprávu příslušnému orgánu druhé smluvní strany.
2. V neodkladných případech může učinit orgán uvedený v odstavci 1 prozatímní opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. Opisy rozhodnutí o těchto opatřeních budou zaslány příslušnému orgánu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
3. Jestliže orgán druhé smluvní strany, jemuž byla podána zpráva podle ustanovení odstavce 1 nebo 2, sám se řízení neujme nebo se do tří měsíců nevyjádří, provede řízení o zbavení svéprávnosti orgán, v jehož obvodě má tato osoba bydliště; použije při tom právního řádu svého státu, pokud důvody zbavení svéprávnosti jsou dány i podle právního řádu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba. Rozhodnutí o zbavení svéprávnosti bude zasláno příslušnému orgánu druhé smluvní strany.
Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti
1. K prohlášení osoby za mrtvou a k řízení o důkazu smrti je příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem byla tato osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.
2. Orgán jedné smluvní strany může na návrh osoby bydlící na jejím území prohlásit občana druhé smluvní strany za mrtvého nebo provést řízení o důkazu smrti, jestliže je tato osoba oprávněna podat takový návrh podle právního řádu smluvní strany, jejíž orgán má rozhodnout.
3. Prohlášení za mrtvého a řízení o důkazu smrti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.
Věci rodinné
Uzavření manželství
1. Podmínky uzavření manželství se řídí u každého ze snoubenců právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je snoubenec.
2. Forma uzavření manželství se spravuje právním řádem smluvní strany, před jejímž orgánem má být manželství uzavřeno.
Osobní a majetkové poměry manželů
1. Práva a povinnosti manželů a jejich majetkové poměry se spravují právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé; příslušný je soud smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposled měli bydliště.
2. Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, spravují se tyto poměry podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposled měli bydliště; příslušný je soud této smluvní strany.
Rozvod
1. Jsou-li oba manželé občany jedné smluvní strany, je pro rozvod příslušný soud této strany. Mají-li bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také soud této druhé strany. Rozvod se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu na rozvod.
2. Je-li v době podání návrhu na rozvod jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposled měli bydliště; soud použije právního řádu svého státu.
Zjištění zda je či není manželství a neplatnost manželství
1. Zjištění, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro porušení podmínek uzavření manželství se spravuje právním řádem, kterého mělo být použito podle článku 12 odstavec 1.
2. Zjištění, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro nedodržení formy při uzavření manželství se spravuje právním řádem smluvní strany, před jejímž orgánem bylo manželství uzavíráno.
3. Pro určení příslušnosti soudu se použije obdobně ustanovení článku 14.
Rodiče a děti
1. Uznání, zjištění a popření otcovství nebo mateřství, jakož i věci týkající se rodičovské moci a osobního stavu dítěte se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
2. Ve věcech uvedených v odstavci 1 je příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem je dítě. Jestliže však navrhovatel i odpůrce mají bydliště na území téže smluvní strany, je příslušný orgán i této smluvní strany.
Vyživovací povinnost
1. Vyživovací povinnost mezi příbuznými, jakož i mezi osobami, jejichž manželství bylo rozvedeno nebo prohlášeno za neplatné a mezi osvojitelem a osvojencem se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je oprávněná osoba.
2. Ve věcech uvedených v odstavci 1 je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.
Osvojení
1. Osvojení se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel.
2. Souhlasu dítěte a jiné osoby nebo orgánu je třeba, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž občanem je dítě, které má být osvojeno.
3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právním řádem obou smluvních stran.
4. Ve věcech osvojení je příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel; v případě uvedeném v odstavci 3 je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště.
5. Ustanovení tohoto článku bude obdobně použito také tehdy, jde-li o zjištění neplatnosti nebo o zrušení osvojení.
Poručenství a opatrovnictví
1. Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je ve věcech poručenství a opatrovnictví příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být zřízeno poručenství nebo opatrovnictví.
2. Zřízení a zánik poručenství a opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být nebo bylo zřízeno poručenství nebo opatrovnictví.
3. Právní poměry mezi poručníkem a poručencem, jakož i mezi opatrovníkem a opatrovancem se spravují právním řádem smluvní strany, jejíž orgán zřídil poručenství nebo opatrovnictví.
4. Povinnost převzít poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být ustanovena poručníkem nebo opatrovníkem.
5. Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště na území jedné smluvní strany, může být ustanoven poručníkem nebo opatrovníkem i občan druhé smluvní strany pod podmínkou, že má bydliště na území smluvní strany, na jejímž území má být poručenství nebo opatrovnictví vykonáváno a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům poručence nebo opatrovance.
1. Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření k ochraně zájmů občana jedné smluvní strany, jehož bydliště nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této smluvní strany ihned orgán příslušný podle článku 19 odstavec 1.
2. V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit příslušná prozatímní opatření podle právního řádu svého státu a musí o tom ihned podat zprávu orgánu příslušnému podle článku 19 odstavec 1. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto orgánu.
3. Opatření uvedená v odstavci 2 je možno učinit také v zájmu osoby, jejíž pobyt není znám a která nemá svého zástupce.
1. Orgán příslušný podle článku 19 odstavec 1 může přenést vedení poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže poručenec nebo opatrovanec má bydliště nebo majetek na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, když dožádaný orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví převezme a zpraví o tom dožadující orgán.
2. Orgán, který převzal podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle právního řádu svého státu. Použije však, pokud jde o způsobilost k právům a právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž občanem je poručenec nebo opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není tento orgán oprávněn; může však udělit přivolení k uzavření manželství.
Věci dědické
Dědické právo
1. Dědické poměry se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
2. Jestliže právo jedné smluvní strany, na jejímž území je jmění, které je předmětem dědictví, obsahuje omezení dědění takového jmění i u občanů této smluvní strany, vztahují se tato omezení i na občany druhé smluvní strany.
Zásada rovného postavení
Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany stejné postavení jako občané vlastní, pokud jde o způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i pokud jde o způsobilost nabývat dědictvím jmění nebo jiných práv, bez ohledu na to, zda jmění je neb zda práva vznikla na území jedné nebo druhé smluvní strany.
Závěť
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závět, jakož i právní účinky vad projevu vůle se spravují právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení závěti nebo jejího zrušení. Toto právo je rozhodné i pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
2. Forma závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřizoval. Stačí však, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena. Totéž platí pro zrušení závěti.
Pravomoc orgánů v dědických věcech
1. K projednání movitého dědictví je příslušný s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku orgán smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
2. K projednání nemovitého dědictví je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.
3. Je-li celé movité dědictví na území jedné smluvní strany, projedná je na návrh dědice nebo odkazovníka orgán této smluvní strany, jestliže s tím všichni dědicové a odkazovníci souhlasí.
4. Ustanovení odstavců 1 až 3 se použije i pro určení pravomoci orgánů v dědických sporech.
Sdělování úmrtí
1. Jestiže občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, uvědomí o tom příslušný orgán této strany bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany a současně sdělí, co je mu známo o dědicích a odkazovnících, o místě jejich bydliště nebo pobytu, jakož i o rozsahu a hodnotě dědictví a o tom, byla-li zřízena závěť. Tohoto ustanovení se použije také v případě, kdy příslušný orgán jedné smluvní strany byl uvědomen o tom, že na jeho území zůstalo jmění po občanu druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu. Jestliže je orgánu smluvní strany, na jejímž území zůstavitel zemřel, známo, že zůstavitel zanechal majetek rovněž na území třetího státu, oznámí i tyto okolnosti.
2. Jestliže diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad získá informace o smrti občana svého státu a obdrží údaje týkající se dědictví dříve, sdělí je orgánu, který je příslušný pro zajištění dědictví.
3. Jestliže na území jedné smluvní strany bylo v průběhu dědického řízení zjištěno, že dědic nebo odkazovník je občanem druhé smluvní strany, uvědomí o tom příslušný orgán bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této strany.
Oprávnění diplomatických zastupitelství a konzulárních úřadů
V dědických věcech jsou diplomatická zastupitelství a konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci před orgány druhé smluvní strany své vlastní občany, pokud jsou tito občané nepřítomni a neustanoví si zástupce.
Zajištění dědictví
1. Orgány smluvních stran učiní v souhlasu s právním řádem svého státu opatření nezbytná k zajištění nebo ke správě jmění, které je na území jejich státu a které tam zůstalo po občanu druhé smluvní strany nebo které má připadnout občanu této strany.
2. Příslušné orgány uvědomí bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních učiněných v souhlasu s ustanovením odstavce 1; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad se může přímo nebo prostřednictvím svého zástupce zúčastnit výkonu těchto opatření.
3. Na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu mohou příslušné orgány učiněná opatření změnit nebo zrušit.
Otevření závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území je závěť. Orgánu příslušnému k projednání dědictví je třeba zaslat ověřený opis závěti a zápis o jejím otevření a vyhlášení.
1. Orgán smluvní strany, u něhož je uložena závěť osoby, která byla v době smrti občanem této strany, vydá na žádost orgánu příslušnému k zajištění dědictví ověřený opis závěti.
2. Orgán jedné smluvní strany, u něhož je uložena závěť, zašle ji na žádost orgánu druhé smluvní strany, jestliže zůstavitel byl občanem druhé smluvní strany nebo jestliže orgán této strany je příslušný k projednání sporu o pravost závěti.
Vydání dědictví
1. Movité dědictví nebo peněžité částky získané prodejem movitého nebo nemovitého dědictví na území jedné smluvní strany budou vydány po skončení dědického řízení dědicům nebo odkazovníkům, kteří jsou občany druhé smluvní strany. Jestliže tito dědici nebo odkazovníci nejsou přítomni a neustanovili si zástupce, bude vydáno toto dědictví nebo peněžité částky prodejem získané diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž jsou občany.
2. Vydání podle odstavce 1 je možné, jestliže byly:
a) uspokojeny nebo zajištěny pohledávky věřitelů zůstavitele a jiné pohledávky souvisící s dědictvím přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území je dědictví nebo peněžité částky jeho prodejem získané;
b) zaplaceny nebo zajištěny daně a dědické poplatky.
Jestliže movité jmění, které zůstalo po smrti občana jedné smluvní strany zemřelém na území druhé smluvní strany, je nepatrné hodnoty a žádná z osob oprávněných k dědictví nemá bydliště na území druhé smluvní strany ani neustanovila na tomto území svého zástupce, bude toto jmění vydáno bez dědického řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž občanem byl zemřelý. Před odevzdáním jmění dědicům uspokojí nebo zajistí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad v rozsahu tohoto jmění pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy toto jmění obdržel.
Zemře-li občan jedné smluvní strany při cestě na území druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště, budou věci, které měl s sebou, odeslány bez provedení dědického řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.
Věci majetkové
Forma právních úkonů
1. Forma právních úkonů se spravuje právním řádem platným pro právní úkon. Stačí však, bylo-li použito právního řádu platného v místě právního úkonu.
2. Právní úkony týkající se nemovitostí se spravují právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.
Nemovitosti
1. K řízení o věcných právech k nemovitostem, jakož i o jiných právech vztahujících se k nemovitostem je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území je nemovitost. Soud použije práva svého státu.
2. Ustanovení odstavce 1 nebude použito na majetkové poměry mezi manžely a na věci dědické upravené v článcích 13 a 22.
Závazky z nedovolených činů nebo z jiných událostí, ze kterých vzniká povinnost k náhradě škody, se spravují právním řádem smluvní strany, kde se takový čin nebo událost staly. Příslušný je soud této smluvní strany. Poškozený může podat žalobu také u soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště žalovaný, nebo u soudu smluvní strany, na jejímž území je majetek žalovaného.
Náklady řízení
Osvobození od složení žalobní jistoty
1. Občanům jedné smluvní strany, kteří vystupují před soudy druhé smluvní strany, pokud mají bydliště nebo pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení žalobní jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní strany bydliště nebo pobyt.
2. Osvobození podle odstavce 1 přísluší občanům smluvních stran i tehdy, jestliže mají bydliště na území jiného státu, se kterým má smluvní strana poskytující toto osvobození smlouvu o vzájemné vykonatelnosti rozhodnutí.
3. Soud jedné smluvní strany může požadovat od občanů druhé smluvní strany, kteří před ním vystupují, složení zálohy za náklady řízení za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako od vlastních občanů.
4. Ustanovení odstavců 1 až 3 bude použito obdobně na právnické osoby.
Osvobození od nákladů řízení
Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na osvobození od poplatků a záloh a jiných nákladů řízení, jakož i nárok na ustanovení bezplatného právního zástupce za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.
1. K uplatnění nároků uvedených v článku 38 je třeba předložit potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech, jakož i o příjmu vystavené příslušným orgánem smluvní strany, na jejímž území má žadatel své bydliště nebo pobyt.
2. Nemá-li žadatel bydliště ani pobyt na území žádné ze smluvních stran, postačí potvrzení vydané diplomatickým zastupitelstvím nebo konzulárním úřadem jeho státu.
3. Orgán příslušný k vydání potvrzení uvedeného v odstavci 1 může požádat orgány druhé smluvní strany o potřebná objasnění.
4. Orgán rozhodující o žádosti o přiznání nároků uvedených v článku 38 může žádat o další objasnění orgán, který potvrzení vydal.
1. Jestliže občané smluvních stran mající bydliště nebo pobyt na území jedné z nich chtějí před orgánem druhé smluvní strany uplatnit nároky uvedené v článku 38, mohou podat takovou žádost do zápisu u orgánu příslušného podle místa svého bydliště nebo pobytu. Tento orgán zašle zápis spolu s potvrzením uvedeným v článku 39 odstavec 1 spolu s ostatními doklady předloženými žadatelem příslušnému orgánu druhé smluvní strany.
2. Současně se žádostí uvedenou v odstavci 1 lze podat do zápisu i žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení.
Přiznání osvobození od poplatků a záloh a od jiných nákladů řízení, jakož i ustanovení bezplatného právního zástupce platí pro celé řízení v téže věci až do pravomocného skončení včetně řízení o výkonu rozhodnutí. To platí i pro případy, kdy další řízení v téže věci je vedeno před jiným orgánem téže nebo druhé smluvní strany.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 66/1962 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 17.07.1962 |
|---|---|
| Účinnost od | 19.04.1962 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0