Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 48/1987 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou
Platný
Účinnost od 18.02.1987
Zobrazeno prvních 200 z celkem 298 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
48
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 26. března 1987
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou
Dne 3. července 1985 byla v Alžíru podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 19. ledna 1987.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 58 odst. 1 dnem 18. února 1987.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou
Československá socialistická republika
a
Alžírská demokratická a lidová republika
u vědomí přátelských vztahů mezi oběma státy,
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce,
potvrzujíce, že ustanovení Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 budou i nadále upravovat otázky, které nebudou výslovně upraveny ustanoveními této úmluvy,
se dohodly takto:
Definice
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) „vysílající stát“ je smluvní strana, která jmenuje konzulární úředníky podle definice uvedené níže;
b) „přijímající stát“ je smluvní strana, na jejímž území vykonávají konzulární úředníci své funkce;
c) „státní příslušníci“ jsou státní občané a, pokud to souvislosti dovolují, právnické osoby mající sídlo na území státu a ustavené v souladu s právními předpisy tohoto státu;
d) „konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
e) „konzulární obvod“ je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
f) „vedoucí konzulárního úřadu“ je osoba pověřená, aby jednala v tomto postavení;
g) „konzulární úředník“ je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí v tomto postavení;
h) „konzulární zaměstnanec“ je každá osoba, zaměstnaná v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
i) „člen služebního personálu“ je každá osoba zaměstnaná v domácích službách konzulárního úřadu;
j) „členové konzulárního úřadu“ jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
k) „členové konzulárního personálu“ jsou konzulární úředníci vyjma vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
l) „člen soukromého personálu“ je každá osoba zaměstnaná výhradně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
m) „konzulární místnosti“ jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim náležící, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
n) „konzulární archívy“ jsou veškeré písemnosti, dokumenty, korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi, kartotékami a zařízením určeným k jejich ochraně a uložení;
o) „úřední korespondence“ je veškerá korespondence vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
p) „loď vysílajícího státu“ je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu, s výjimkou válečných lodí;
q) „letadlo vysílajícího státu“ je každé civilní letadlo registrované nebo imatrikulované ve vysílajícím státě v souladu s jeho právními předpisy a nesoucí znaky tohoto státu, s výjimkou vojenských letadel.
Navazování a provádění konzulárních styků
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze se souhlasem tohoto státu.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Souhlasu přijímajícího státu je rovněž zapotřebí v případě, že generální konzulát nebo konzulát hodlá zřídit vicekonzulát nebo konzulární jednatelství v jiném místě, než v němž je sám zřízen.
5. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Konzulární úředník musí mít státní příslušnost vysílajícího státu a nesmí mít státní příslušnost přijímajícího státu. Nesmí mít v tomto státě trvalý pobyt, ani v něm vykonávat profesionální činnost jinou než konzulární funkce.
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
1. Vysílající stát zašle patent diplomatickou cestou ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Patent musí osvědčovat postavení, plné jméno a třídu vedoucího konzulárního úřadu a označovat konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exekvatur, jež se vydává bez prodlení.
2. Do té doby, než mu bude uděleno exekvatur, může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
3. Stát, který odmítá udělit exekvatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť i prozatímně, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní nezbytná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat výhod vyplývajících z této úmluvy.
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně uvolněno může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise. Jméno této osoby musí být předem sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
1. Vysílající stát sdělí přijímajícímu státu plné jméno, kategorii a třídu všech konzulárních úředníků kromě vedoucích konzulárních úřadů tak, aby tento stát měl dostatek času vykonat, pokud si to přeje, svá práva podle článku 11.
2. Vysílající stát stanoví počet členů konzulárního úřadu s přihlédnutím k důležitosti tohoto úřadu, jakož i k potřebám řádného rozvoje jeho činnosti; přijímající stát však může požádat, aby rozsah personálu konzulárního úřadu byl udržován v mezích, jež sám považuje za rozumné se zřetelem k podmínkám v konzulárním obvodu a k potřebám konzulárního úřadu.
1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu jsou diplomatickou cestou oznamovány:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny další změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který s ním společně žije, a tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob majících pobyt v přijímajícím státě, jakožto konzulárních zaměstnanců a členů služebního personálu nebo jako členů soukromého personálu, požívajících výsad a imunit.
2. Kdykoli je to možné, bude příjezd a konečný odjezd písemně odznamován předem.
1. Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysílajícímu státu, že konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoliv jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buďto takovou osobu odvolá, nebo ukončí její funkce na konzulárním úřadě.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v přiměřené době vyhovět svým povinnostem podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu buďto odvolat exekvatur příslušné osoby, nebo ji přestat považovat za člena konzulárního personálu.
3. Osoba jmenovaná do funkce člena konzulárního úřadu může být prohlášena za nepřijatelnou dříve, než přijede na území přijímajícího státu, nebo, je-li již na jeho území, než se ujme svých funkcí na konzulárním úřadě. V každém takovém případě vezme vysílající stát jmenování zpět.
4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku není přijímající stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého rozhodnutí.
Výsady a imunity
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky s náležitou úctou a učiní všechna příslušná opatření, aby byla zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.
1. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budovách, v nichž se nacházejí konzulární místnosti, a na jejich vchodu, jakož i na dopravních prostředcích, jestliže jich užívá ke služebním účelům vedoucí konzulárního úřadu.
2. Státní znak vysílajícího státu, jakož i příslušný nápis označující konzulární místnosti v úředních jazycích vysílajícího státu a přijímajícího státu mohou být umístěny na budovách, v nichž se nacházejí konzulární místnosti.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem bude se přihlížet k právním předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu nabývat nebo mít ve vlastnictví nebo v užívání pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získání pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou nezbytnou pomoc.
3. V případě nutnosti pomůže rovněž konzulárnímu úřadu při získání vhodného ubytování pro jeho členy.
4. Vysílající stát není vyňat z povinnosti dodržovat právní předpisy přijímajícího státu o výstavbě a územním plánování vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
1. Místnosti konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit, leč se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu, nebo osoby pověřené některým z nich. Nicméně v případě požáru nebo jiné pohromy vyžadující okamžité ochranné akce lze předpokládat, že souhlas byl dán.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení a jiný majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.
4. Uvedené místnosti nebudou vyňaty z vyvlastnění pro účely národní obrany nebo veřejné potřeby ve smyslu právních předpisů přijímajícího státu. Je-li nutno provést vyvlastnění pro uvedené účely a je-li vysílající stát vlastníkem těchto místností, bude mu vyplacena okamžitá, přiměřená a efektivní náhrada. Přijímající stát přijme opatření, aby usnadnil vysílajícímu státu, jenž tyto místnosti vlastní nebo má v nájmu, přestěhování úřadu a, v každém případě, aby bylo zabráněno rušení výkonu konzulárních funkcí.
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají kdekoli.
1. Konzulární místnosti, jež vysílající stát vlastní nebo má v nájmu, jsou v přijímajícím státě vyňaty ze všech daní a poplatků jakékoli povahy, včetně daní a poplatků ze smluv a listin, které se týkají nabývání nebo najímání zmíněných místností.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na daně a poplatky:
a) jež jsou vybírány za zvláštní prokázané služby;
b) jež jsou, podle zákonů přijímajícího státu, k tíži osoby, která vstoupila ve smluvní poměr s vysílajícím státem.
Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a poplatků z veškerých motorových vozidel určených výhradně ke konzulárním účelům, která jsou ve vlastnictví, držbě nebo v užívání vysílajícího státu.
1. Konzulární úředníci nesmějí být zatčeni nebo vzati do vazby, vyjma případu trestného činu , na nějž zákony přijímajícího státu stanoví trest odnětí svobody nejméně na pět let, a na základě rozhodnutí příslušného justičního orgánu.
2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku nesmějí být konzulární úředníci uvězněni nebo jejich osobní svoboda jinou formou omezena, leda by šlo o výkon pravomocného soudního rozhodnutí.
3. Konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům v případě, že je proti němu zahájeno trestní řízení . Řízení však bude prováděno s náležitým ohledem na jeho osobu odůvodněným jeho úředním postavením a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku způsobem, který by co nejméně narušil výkon konzulárních funkcí. V případě, že za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku je nutné vzít konzulárního úředníka do vazby, musí být řízení proti němu zahájeno v co nejkratší době.
V případě, že člen konzulárního personálu je zatčen nebo vzat do vazby nebo že je proti němu zahájeno trestní stíhání, přijímající stát o tom neprodleně uvědomí vedoucího konzulárního úřadu. Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu, uvědomí o tom přijímající stát vysílající stát diplomatickou cestou.
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu pro úkony prováděné při výkonu konzulárních funkcí.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na občanskoprávní řízení:
a) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem, kterou tento výslovně nebo zřejmě nesjednal jakožto zástupce vysílajícího státu;
b) zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé z nehody způsobené v přijímajícím státě vozidlem, lodí nebo letadlem.
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby podali svědectví v soudním nebo správním řízení. Konzulární zaměstnanci nebo členové služebního personálu nesmějí, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. V případě, že konzulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo postih.
2. Orgán požadující svědectví bude postupovat tak, aby nerušil konzulárního úředníka při plnění jeho funkcí. Vždy, kdy je to možné, může přijmout svědectví v jeho obydlí nebo v konzulárním úřadě nebo přijmout od něho písemné prohlášení.
3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech týkajících se výkonu jejich funkcí ani předkládat úřední korespondenci a dokumenty, jež se k nim vztahují. Mají rovněž právo odmítnout podat svědectví jako znalci práva vysílajícího státu.
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát výsad a imunit uvedených v této úmluvě.
2. Vzdání se musí být vždy výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 21, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce pokud jde o žalobu navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce v řízení ve věcech občanských nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o výkon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci jsou vyňati ze všech povinností uložených právními předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu a pracovní povolení, které se obecně vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci vysílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, vyňati z působnosti ustanovení o sociálním zabezpečení, které platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalý pobyt; a
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem dovolena.
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci jsou osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celostátních, oblastních a místních s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu s výhradou ustanovení článku 17;
c) dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmene b) článku 29;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházejí z přijímajícího státu včetně přírůstků hodnoty, realizovaných při převodu majetkových hodnot;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 17.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy nebo mzdy nejsou osvobozeny od daně z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které právní předpisy tohoto státu ukládají v těchto záležitostech.
1. Přijímající stát v souladu s právními předpisy, které může vydat, povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a ostatních poplatků, vybíraných v souvislosti s dovozem, vyjma poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků, včetně automobilů a předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich prvním nástupu na konzulární úřad.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v odstavci 1 písmeno b) tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán právními předpisy přijímajícího státu, nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka, jeho rodinného příslušníka nebo osoby jimi řádně zmocněné.
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu od všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu přijímající stát:
a) povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho úmrtí;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu.
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických nebo konzulárních kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Radiovou vysílací stanici může však konzulární úřad zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
3. Konzulární zavazadlo musí být opatřeno zřetelným vnějším označením jeho povahy a může obsahovat pouze úřední korespondenci a dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
5. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo obchodního letadla, které mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo mu je předal.
S výhradou omezení stanovených právními předpisy přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, mohou členové konzulárního úřadu po předběžném vyrozumění příslušného orgánu svobodně cestovat po území přijímajícího státu.
Ustanovení o výsadách a imunitách uvedená v článcích 24, 25 odstavce 1, 3 a 4, v článku 26, 27 odstavec 1 písm. b) a v článcích 28, 29 a 31 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se obdobně použijí i na jejich rodinné příslušníky, kteří s nimi společně žijí.
Konzulární funkce
Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této úmluvě.
Konzulární úředník je oprávněn:
a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho státních příslušníků v přijímajícím státě;
b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi vysokými smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;
c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu; podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zúčastněným osobám.
Konzulární úředník se může při výkonu svých funkcí obracet na:
a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to v souladu s právními předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními dohodami upravujícími tuto otázku.
1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu může konzulární úředník zastupovat nebo činit opatření k zajištění vhodného zastoupení státních příslušníků vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy tito pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nemohou hájit včas svá práva a zájmy.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých práv a zájmů.
3. Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto článku, podléhá při výkonu této funkce právním předpisům přijímajícího státu a jurisdikci jeho soudních a správních orgánů za stejných podmínek jako občan tohoto státu.
Konzulární úředník má právo ve svém konzulárním obvodu:
a) registrovat, a pokud to dovolí právní předpisy přijímajícího státu, sčítat státní příslušníky vysílajícího státu.
K tomu účelu si může vyžádat součinnost příslušných orgánů tohoto státu;
b) zveřejňovat v tisku oznámení určená státním příslušníkům vysílajícího státu nebo jim předávat různé předpisy s dokumenty vydané orgány vysílajícího státu, týkají-li se tato oznámení, předpisy a dokumenty služby pro stát.
1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu zejména vydávat, obnovovat a měnit cestovní doklady státních příslušníků vysílajícího státu a prodlužovat jejich platnost.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 48/1987 Sb., o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 26.06.1987 |
|---|---|
| Účinnost od | 18.02.1987 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0