Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 46/1987 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou
Platný
Účinnost od 19.02.1987
Zobrazeno prvních 200 z celkem 293 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
46
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 26. února 1987
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou
Dne 15. března 1985 byla ve Vientiane podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 20. ledna 1987.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 57 dnem 19. února 1987.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Laoskou lidově demokratickou republikou
Československá socialistická republika
a
Laoská lidově demokratická republika
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a za tím účelem se dohodly na těchto ustanoveních:
Definice
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) „konzulární úřad“ je každý generální konzulát, konzulát, vícekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b) „konzulární obvod“ je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c) „vedoucí konzulárního úřadu“ je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;
d) „konzulární úředník“ je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e) „konzulární zaměstnanec“ je každá osoba, zaměstnaná v administrativních, technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;
f) „členové konzulárního personálu“ jsou konzulární úředníci vyjma vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnanci;
g) „členové konzulárního úřadu“ jsou konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci;
h) „člen soukromého personálu“ je každá osoba zaměstnaná výhradně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
i) „konzulární místnosti“ jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim přiléhající, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem, včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu;
j) „konzulární archívy“ jsou veškeré listiny, dokumenty, korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a zařízeními, určeným k jejich ochraně a uložení;
k) „úřední korespondence“ je veškerá korespondence vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
l) „loď“ je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu s výjimkou válečných lodí;
m) „letadlo“ je každé civilní letadlo registrované nebo imatrikulované ve vysílajícím státě v souladu s jeho právním řádem a nesoucí znaky tohoto státu.
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod, jakož i počet členů konzulárního úřadu, jsou předem písemně dohodnuty mezi vysílajícím a přijímajícím státem.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.
2. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Do té doby, než bude uděleno exequatur, může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V takovém případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise; jméno této osoby sdělí vysílající stát předem ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť i jen prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat výhod vyplývajících z této úmluvy.
1. Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny další změny týkající se jejich postavení, které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob majících trvalý pobyt v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu.
2. Příjezd a konečný odjezd se budou pokud možno rovněž oznamovat předem.
1. Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku dokument, osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území přijímajícího státu.
2. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého rozhodnutí písemně oznámit vysílajícímu státu, že některý konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle povahy případu dotyčnou osobu odvolá, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo zruší její jmenování.
3. Jestliže vysílající stát odmítne vyhovět nebo nevyhoví v přiměřené době povinnostem, které má podle odstavce 2 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě exequatur nebo ji přestat považovat za člena konzulárního personálu.
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že jeho funkce skončily;
b) odnětím exequatur;
c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu o tom, že ho přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního personálu v případech stanovených v článku 11 odstavec 3.
Výsady a imunity
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených touto úmluvou.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby byla zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.
1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státu svou státní vlajku a státní znak podle ustanovení tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, jakož i na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem se bude přihlížet k právním předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu nabývat do vlastnictví a do užívání, vlastnit a užívat pozemky, budovy nebo části budov určené pro potřeby konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získávání pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy přijímajícího státu o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit, leč se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu, nebo osoby pověřené některým z nich.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Konzulární místnosti, jejich zařízení a jiný majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají kdekoli.
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, dávek a poplatků:
a) z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulárním účelům nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;
b) ze smluv a úkonů, které se týkají nabývání nemovitostí , uvedených v odstavci 1, písmeno a);
c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních poplatků a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke konzulárním účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky a dávky vybírané za poskytování zvláštních služeb.
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalý pobyt, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu.
2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalý pobyt, nepodléhají trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu nepodléhají, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.
3. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nevztahují na řízení:
a) vyplývající ze smlouvy, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec neuzavřel jakožto zástupce vysílajícího státu;
b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako soukromá osoba;
c) zahájené třetí osobou v případě škody vzniklé v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem;
d) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, které konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo jiné sankce.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na jejich rodinné příslušníky.
3. Orgán, požadující svědectví, musí dbát, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout od něho písemné prohlášení.
4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem jejich funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 19, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem souvisící přímo z hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku; této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností uložených právními předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou občany vysílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti, vyňati z působnosti předpisů o sociálním zabezpečení, které platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalý pobyt,
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné účasti na sociálním zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že tato účast je přijímajícím státem dovolena.
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celostátních, oblastních a místních s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu s výhradou ustanovení článku 18;
c) dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmene b) článku 27;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pochází z přijímajícího státu včetně zisků pocházejících z převodu majetkových hodnot;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 18.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy nebo mzdy jsou podrobeny dani z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které právní předpisy tohoto státu ukládají zaměstnavatelům, pokud jde o vybírání daně z příjmů.
1. Přijímající stát v souladu s právními předpisy, které může vydat, povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a ostatních podobných poplatků, vybíraných na základě dovozu nebo v souvislosti s ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství nutné pro přímou osobní spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich nástupu do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v odstavci 1 písmeno b) tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán právními předpisy přijímajícího státu, nebo na které se vztahují jeho předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho příslušného rodinného příslušníka.
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo člena jeho rodiny žijícího s ním ve společné domácnosti přijímající stát
a) povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho úmrtí;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky, ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv.
2. Při použití veřejných spojovacích prostředků konzulárním úřadem budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
5. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla, jež mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.
S výhradou právních předpisů přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní příslušníci mohou svobodně cestovat po území přijímajícího státu. Ustanovení tohoto článku se nedotýká podmínek pro vydávání víz nebo jiných cestovních dokladů podle právních předpisů přijímajícího státu.
Konzulární pravomoc a konzulární funkce
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právním řádem přijímajícího státu funkce, uvedené v této úmluvě.
2. Konzulární úředník může vykonávat konzulární funkce mimo konzulární obvod pouze se souhlasem přijímajícího státu.
Konzulární úředníci jsou oprávněni:
a) chránit v přijímajícím státě práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů včetně právnických osob;
b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;
c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu, podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zúčastněným osobám.
Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na
a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to v souladu s právními předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními dohodami upravujícími tuto otázku.
1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat občany vysílajícího státu nebo činit opatření k zajištění jejich vhodného zastoupení před justičními a jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nejsou s to hájit včas svá práva a zájmy. Totéž platí i pro právnické osoby vysílajícího státu.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých práv a zájmů.
3. Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto článku, podléhá při výkonu této funkce právnímu řádu přijímajícího státu a jurisdikci jeho justičních a jiných orgánů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občan tohoto státu.
1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právním řádem vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat a zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího státu.
2. Je oprávněn vydávat víza, prodlužovat nebo rušit jejich platnost osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.
1. V rozsahu stanoveném právním řádem vysílajícího státu je konzulární úředník oprávněn:
a) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;
b) pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího státu a pořizovat opisy těchto dokladů;
c) uzavírat manželství a vydávat o tom příslušné doklady za předpokladu, že oba snoubenci jsou občany vysílajícího státu, a s výhradou, že o tom zpraví příslušné orgány přijímajícího státu, vyžadují-li to jeho právní předpisy;
d) zapisovat nebo registrovat zrušení manželství podle právních předpisů vysílajícího státu;
e) přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu.
2. Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to týká, povinnosti podat hlášení předepsaná právním řádem přijímajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matričních listin a listin ve věci osobního stavu, týkajících se občanů vysílajícího státu a vyžadovaných k administrativním účelům.
Konzulární úředník je oprávněn:
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 46/1987 Sb., o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 15.06.1987 |
|---|---|
| Účinnost od | 19.02.1987 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0