Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 42/1983 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií
Platný
Účinnost od 10.10.1982
Zobrazeno prvních 200 z celkem 333 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
42
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 14. října 1982
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií
Dne 10. prosince 1981 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bělehradě dne 10. září 1982.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 59 dnem 10. října 1982. Tímto dnem pozbyla platnosti Úmluva o konzulárních stycích mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií ze dne 24. června 1963, vyhlášená č. 82/1964 Sb.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
První náměstek:
Řehořek v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Socialistickou federativní republikou Jugoslávií
Československá socialistická republika
a
Socialistická federativní republika Jugoslávie,
přejíce si rozvíjet a rozšiřovat konzulární styky a tímto způsobem přispět k dalšímu rozvoji přátelských vztahů mezi oběma zeměmi a s cílem ochrany svých státních zájmů a práv a zájmů svých státních příslušníků,
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovaly svými zmocněnci:
Československá socialistická republika
dr. Dušana Spáčila,
náměstka ministra zahraničních věcí
Československé socialistické republiky,
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Miodraga Vlahoviče,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance
Socialistické federativní republiky Jugoslávie
v Československé socialistické republice,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, a dohodli se na těchto ustanoveních:
Definice
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) „konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b) „konzulární obvod“ je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c) „vedoucí konzulárního úřadu“ je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;
d) „konzulární úředník“ je osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e) „konzulární zaměstnanec“ je osoba zaměstnaná v administrativních, technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;
f) „členové konzulárního personálu“ jsou konzulární úředníci vyjma vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnanci;
g) „členové konzulárního úřadu“ jsou konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci;
h) „člen soukromého personálu“ je osoba zaměstnaná výhradně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
i) „rodinní příslušníci“ jsou manžel, děti a rodiče člena konzulárního úřadu, pokud tyto osoby žijí ve společné domácnosti člena konzulárního úřadu;
j) „státní příslušníci“ jsou fyzické i právnické osoby;
k) „konzulární místnosti“ jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim náležící, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
l) „konzulární archívy“ jsou listiny, dokumenty, korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi, kódy a kartotékami a zařízení určené k jejich ochraně a uložení;
m) „úřední korespondence“ je korespondence vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
n) „loď vysílajícího státu“ je každé plavidlo plující pod vlajkou vysílajícího státu v souladu s právními předpisy tohoto státu, s výjimkou válečných lodí;
o) „letadlo vysílajícího státu“ je každé letadlo nesoucí státní znaky vysílajícího státu, které je registrováno v tomto státě v souladu s jeho právními předpisy, s výjimkou vojenských letadel.
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též ke zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.
1. Vedoucí konzulárního úřadu je jmenován vysílajícím státem a přijímán k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
2. Před vysláním vedoucího konzulárního úřadu si vysílající stát vyžádá diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu ohledně navržené osoby.
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.
2. Po předložení patentu nebo jiného obdobného dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát vydá exequatur bez odkladu.
3. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Do doby, než bude uděleno exequatur, může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť i prozatímně, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat práv, výsad a imunit vyplývajících z této úmluvy.
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.
2. Plné jméno osoby pověřené ve smyslu odstavce 1 tohoto článku dočasným výkonem funkce vedoucího konzulárního úřadu bude předběžně sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
3. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
1. Vysílající stát oznámí bez odkladu diplomatickou cestou přijímajícímu státu:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny další změny mající vliv na jejich postavení, které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který žije ve společné domácnosti s členem konzulárního úřadu, a tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob s trvalým pobytem v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu nebo členy soukromého personálu.
2. Kdykoli je to možné, bude příjezd a konečný odjezd rovněž písemně oznamován předem.
1. Přijímající stát vydá bezplatně každému konzulárnímu úředníku dokument, osvědčující jeho totožnost a funkci.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují i na konzulární zaměstnance, kromě případu, kdy jsou státními příslušníky přijímajícího státu s trvalým pobytem v přijímajícím státě.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují rovněž na rodinné příslušníky členů konzulárního úřadu, kromě případu, kdy jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo státními příslušníky vysílajícího státu s trvalým pobytem v přijímajícím státě nebo jestliže v tomto státě provozují činnost výdělečného charakteru.
1. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu diplomatickou cestou, že některý konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle povahy případu odvolá dotyčnou osobu, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo zruší její jmenování.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět v přiměřené době závazkům, které má podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě exequatur nebo ji přestat považovat za člena konzulárního personálu.
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a) písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že jeho funkce skončily;
b) odnětím exequatur;
c) písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že danou osobu přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního personálu v případech předvídaných článkem 12 odstavec 2.
Výhody, výsady a imunity
1. Přijímající stát plně usnadní konzulárnímu úřadu a konzulárním úředníkům výkon funkcí a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou úctou a učiní všechna příslušná opatření, aby byla zajištěna ochrana jejich osobnosti, svobody a důstojnosti.
1. Vysílající stát má právo umístit na budově konzulárního úřadu a na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu státní znak a jejich označení v jazyce, respektive v jazycích vysílajícího státu a v jazyce používaném v sídle konzulárního úřadu.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově konzulárního úřadu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá k jeho služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem bude se přihlížet k zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
1. Vysílající stát má právo v souladu s právními předpisy přijímajícího státu nabývat do vlastnictví, najímat nebo jinak užívat pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy o výstavbě, územním a urbanistickém plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby pověřené některým z nich. Avšak v případě požáru nebo jiné pohromy, jež může ohrozit lidské životy, lze předpokládat, že souhlas vedoucího konzulárního úřadu byl dán.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně konzulárních místností před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Konzulární místnosti úřadu, jejich zařízení a jiný majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají kdekoli.
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, dávek a poplatků:
a) z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulárním účelům nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí uvedených pod písmenem a) tohoto odstavce;
c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních poplatků a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání a který je určen výhradně ke konzulárním účelům.
3. Osvobození od daní, dávek a poplatků stanovené v tomto článku se nevztahuje na úhrady za prokázané služby.
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají soudní ani správní jurisdikci orgánů přijímajícího státu pro úkony prováděné při výkonu konzulárních funkcí.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na občanskoprávní řízení:
a) týkající se smlouvy, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec neuzavřel jménem vysílajícího státu;
b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo zaměstnanec nevystupuje jménem vysílajícího státu, ale jako soukromá osoba;
c) zahájené třetí osobou o náhradu škody vzniklé nehodou způsobenou v přijímajícím státě vozidlem, lodí nebo letadlem;
d) týkající se jakékoliv profesionální nebo obchodní činnosti, kterou vykonává konzulární úředník nebo zaměstnanec v přijímajícím státě mimo rámec svých služebních povinností.
1. Konzulární úředník nemůže být zadržen, vzat do vazby, uvězněn nebo jiným způsobem zbaven osobní svobody za činy spáchané mimo výkon své služební funkce vyjma případů zahájení trestního řízení za spáchaný trestný čin , na který předpisy přijímajícího státu stanoví dolní hranici trestní sazby trest odnětí svobody 5 let nebo více, a to pouze na základě rozhodnutí příslušného justičního orgánu nebo jedná-li se o výkon pravomocného soudního rozhodnutí.
2. Jestliže soud nebo jiný příslušný orgán přijímajícího státu hodlá vzít do vazby nebo zahájit trestní řízení proti konzulárnímu úředníkovi, je povinen o tom vyrozumět vedoucího konzulárního úřadu a pokud má být tohoto opatření použito vůči vedoucímu konzulárního úřadu, diplomatickou misi vysílajícího státu. Vyrozumění o tom se dává pokud možno před zahájením řízení, aby vedoucí konzulárního úřadu nebo jiný konzulární úředník mohl být přítomen řízení.
3. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nebo jiný konzulární úředník nebyl přítomen, příslušný orgán přijímajícího státu je povinen poskytnout konzulárnímu úřadu úplnou informaci o provedeném řízení.
4. Jestliže je vůči konzulárnímu úředníkovi zahájeno trestní řízení , je konzulární úředník povinen dostavit se před příslušný orgán. Řízení však bude prováděno s patřičným ohledem vůči konzulárnímu úředníkovi, s přihlédnutím k jeho služebnímu postavení a s výjimkou případů uvedených v odstavci 1 tohoto článku způsobem, který by co nejméně narušil výkon konzulárních funkcí. Pokud za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku vznikne nutnost vzít některého konzulárního úředníka do vazby, musí být řízení proti němu provedeno v co nejkratší době.
5. V případě zatčení nebo vzetí do vazby člena konzulárního úřadu nebo zahájení trestního řízení proti němu, je příslušný orgán přijímajícího státu povinen co nejdříve o tom uvědomit vedoucího konzulárního úřadu. Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu, přijímající stát o tom uvědomění vysílající stát diplomatickou cestou.
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. V případě, že konzulární úředník odmítne podat svědectví v takovémto řízení, nelze vůči němu uplatňovat žádné donucovací opatření ani jiné sankce. Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, odmítnout podat svědectví.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku, vztahující se na konzulární úředníky a konzulární zaměstnance, se použijí obdobně i na jejich rodinné příslušníky.
3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem svých funkcí ani předkládat úřední korespondenci nebo dokumenty. Mají rovněž právo odmítnout svědectví jako znalci práva vysílajícího státu.
4. Při přijímání svědectví člena konzulárního úřadu příslušné orgány přijímajícího státu podniknou všechna potřebná opatření, aby konzulárního úředníka neomezovaly při výkonu konzulárních funkcí nebo aby nedošlo k újmě na jeho vážnosti a důstojnosti. Toto svědectví může být vždy, kdykoliv je to možné, podáno ústně nebo písemně v konzulárním úřadu nebo v bytě dotyčného člena konzulárního úřadu.
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát imunit uvedených v článcích 20 a 21 této úmluvy.
2. Vzdání se imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, vždy výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věcech, v nichž by požíval soudních imunit podle článku 20 této úmluvy, nemůže se dovolávat imunity, pokud jde o jakoukoliv protižalobu bezprostředně souvisící s hlavní žalobou.
4. Vzdání se imunity ve věci občanskoprávní žaloby nebo návrhu ve správním řízení neznamená vzdát se též imunity pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné příslušníky od všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové jejich rodin jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na členy konzulárního úřadu, kteří jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo kteří v něm mají trvalý pobyt nebo kteří vykonávají v přijímajícím státě soukromou výdělečnou činnost ani na jejich rodinné příslušníky.
1. Členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, a jejich rodinní příslušníci jsou, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy soukromého personálu, kteří jsou zaměstnáni výlučně u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalý pobyt;
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem dovolena.
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci jsou osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, státních i místních, s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 19 této úmluvy;
c) dědických poplatků, poplatků z převodu majetku a poplatků z darování vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmena b) článku 29 této úmluvy;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházejí z přijímajícího státu;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních poplatků a poplatků za správní úkony, s výhradou ustanovení článku 19 této úmluvy.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy nebo mzdy podléhají zdanění v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které zákony a předpisy tohoto státu ukládají zaměstnavateli pokud jde o vybírání daně z příjmu.
1. Přijímající stát v souladu se zákony a předpisy, které může vydat, povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a ostatních poplatků vybíraných na základě dovozu nebo v souvislosti s ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů, včetně motorových vozidel, určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u všech předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků, včetně motorových vozidel a předmětů určených pro jejich zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty, včetně motorových vozidel, dovezené při jejich prvním nástupu do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené pod písmenem b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka přijímající stát:
a) povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je v době tohoto úmrtí zakázán;
b) nebude vybírat státní nebo místní dědické poplatky ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích prostředků, diplomatických nebo konzulárních kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a nešifrovaných nebo šifrovaných zpráv. Konzulární úřad může zřídit a používat rádiovou vysílací stanici pouze na základě předběžného souhlasu přijímajícího státu.
2. Při použití veřejných spojovacích prostředků budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci, dokumenty nebo jiné předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti zmocněným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže zmocněný zástupce vysílajícího státu takovou žádost odmítne, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
5. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být zapečetěny, opatřeny zřetelným vnějším označením své povahy a mohou obsahovat pouze úřední korespondenci, dokumenty a předměty určené výlučně pro úřední potřebu konzulárního úřadu.
6. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho postavení a uvádějící počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Konzulární kurýr nemůže být státní příslušník přijímajícího státu nebo mít trvalý pobyt v tomto státě. Přijímající stát poskytne ochranu konzulárnímu kurýru při výkonu jeho funkce. Konzulární kurýr požívá osobní nedotknutelnosti a nemůže být zadržen nebo podroben jakékoliv formě omezení nebo zbavení osobní svobody.
7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo letadla, jež mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. V dohodě s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo mu je předal.
1. S výjimkou zákonů a předpisů týkajících se oblastí, do nichž je vstup zakázán nebo zvlášť upraven z důvodu státní bezpečnosti, přijímající stát zajistí členům konzulárního úřadu a jejich rodinným příslušníkům svobodu cestování a pohybu na svém území.
2. Ustanovení tohoto článku se nedotýká podmínek stanovených pro udělování víz nebo jiných cestovních dokladů podle právních předpisů přijímajícího státu.
Konzulární funkce
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této úmluvě.
2. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat konzulární funkce i mimo konzulární obvod.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 42/1983 Sb., o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 28.04.1983 |
|---|---|
| Účinnost od | 10.10.1982 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0