Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb.
Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování
Platný
Vyhláška
Účinnost od 14.08.2002
Zobrazeno prvních 200 z celkem 1039 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
356
VYHLÁŠKA
Ministerstva životního prostředí
ze dne 11. července 2002,
kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 55 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), (dále jen „zákon“) k provedení § 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 9 odst. 10, § 10 odst. 2, § 13 odst. 8, § 15 odst. 14 a § 17 odst. 10 zákona:
OBECNÁ USTANOVENÍ
Předmět úpravy
Vyhláška stanoví
a) seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin,
b) katalog stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „zdroj“),
c) obecné emisní limity pro znečišťující látky a jejich stanovené skupiny a pro tmavost kouře,
d) způsob předávání zpráv a informací,
e) způsob zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, metody, technické prostředky pro měření emisí a požadavky na lhůty a na zpracování jeho výsledků,
f) podmínky autorizace osob pro výkon některých činností souvisejících s ochranou ovzduší,
g) požadavky na vedení provozní evidence zvláště velkých, velkých a středních zdrojů,
h) požadavky na hlášení havárií a poruch,
i) požadavky na zpracování souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárního zdroje (dále jen „provozní řád“),
j) požadavky na vedení registrů v rámci informačního systému kvality ovzduší,
k) náležitosti žádosti o stanovisko a povolení.
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) emisním hmotnostním tokem – podíl hmotnosti znečišťující látky odváděné ze zdroje do vnějšího ovzduší (dále jen „ovzduší“) a času, po který je tato látka odváděna, vyjádřený v hmotnostních jednotkách za jednotku času; je jím popsána míra vlivu zdroje na kvalitu ovzduší,
b) hmotnostní koncentrací znečišťující látky – množství znečišťující látky vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu odpadního plynu (podíl hmotnosti znečišťující látky a objemu odpadního plynu ) za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky,
c) měřením emisí – stanovení hmotnostních toků a hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí měření,
d) výpočtem emisí – stanovení hmotnostních toků emisí látkovou bilancí technologického procesu nebo pomocí emisních faktorů ,
e) měrnou výrobní emisí – poměr hmotnosti do ovzduší přecházející znečišťující látky ke vztažné veličině stanovený měřením a výpočtem na jednotlivém zařízení nebo souboru zařízení zdroje; vztažnou veličinou bývá zejména hmotnost spáleného paliva nebo množství tepla přivedeného palivem nebo hmotnost vstupní suroviny nebo množství nebo hmotnost jednotek produkce na jednotlivém měřeném zařízení nebo souboru zařízení zdroje,
f) emisním faktorem – střední měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů,
g) kontinuálním měřením emisí – průběžné měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí prostředků emisního měřicího systému splňujícího požadavky uvedené v příloze č. 6 k této vyhlášce. Emisní měřicí systém se zpravidla skládá ze zařízení pro odběr a úpravu vzorku nebo měřicí trasy, přístrojů pro měření sledovaných složek, přístrojů pro měření stavových a vztažných (referenčních, srovnávacích) veličin, přístrojů pro stanovení průtoku odpadního plynu a zařízení pro sběr, vyhodnocování a třídění naměřených hodnot a prostředků pro jejich registraci, distribuci a uchovávání,
h) kalibrací přístroje – soubor úkonů, které dávají za určených podmínek závislost mezi hodnotami indikovanými měřicím přístrojem a hodnotami sledované veličiny,
i) metrologickou návazností měření – zařazení daného emisního měření do nepřerušené posloupnosti přenosu hodnoty měřené veličiny počínaje etalonem nejvyšší metrologické kvality pro daný účel,
j) ověřením emisního měřicího systému – porovnání hodnot evidovaných v emisním měřicím systému s hodnotami měřenými referenční nebo ekvivalentní metodou, metrologicky navázaným jednorázovým měřením,
k) jednorázovým měřením emisí – měření emisí prováděné pomocí jednotlivých diskontinuálních měření v intervalech a způsobem předepsaným touto vyhláškou; jednorázové měření se provádí manuálním odběrem vzorku a následnou fyzikální, fyzikálně-chemickou nebo chemickou analýzou, nebo přímým měřením přístroji pro kontinuální měření,
l) jednotlivým měřením – jedno měření jedné znečišťující látky v odpadním plynu v trvání od přibližně 1 minuty do 24 hodin, v závislosti na koncentraci znečišťující látky, metodě stanovení a požadavcích této vyhlášky podle příslušných technických norem pro měření emisí nebo podmínek stanovených orgány ochrany ovzduší, jehož postup je uveden v příručce jakosti autorizované osoby podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona,
m) tuhými znečišťujícími látkami – částice různých velikostí, tvaru, původu, složení a struktury, které jsou za teploty a tlaku v komíně, výduchu, výpusti nebo při měření emisí přítomny v odpadním plynu v pevném skupenství a jsou jím unášeny,
n) celkovým organickým uhlíkem (TOC) – celkové množství uhlíku obsaženého v organických sloučeninách, které jsou přítomny v parní a plynné fázi v odpadním plynu , vyjádřené v hmotnostních jednotkách v jednotce objemu za definovaných stavových podmínek, eventuálně po přepočtu na vztažné podmínky,
o) těžkými kovy – kovy nebo metaloidy, které jsou stabilní a mají měrnou hmotnost vyšší než 4 500 kg.m-3, a jejich sloučeniny,
p) persistentními organickými látkami (POP) – organické látky, které vykazují toxické vlastnosti, jsou persistentní, bioakumulují se, dochází u nich k depozicím a k dálkovému přenosu v ovzduší a je u nich pravděpodobný významný škodlivý vliv na lidské zdraví nebo škodlivé účinky na životní prostředí,
cc) provozovnou – stavebně samostatný objekt nebo výrobně samostatný úsek (provozní celek), kde je umístěn zdroj nebo více zdrojů, provozovaných jedním provozovatelem,
dd) zařízením – spalovací nebo výrobní technologické zařízení , které může být samostatným zdrojem znečišťování ovzduší nebo může společně s dalšími zařízeními (skupina kotlů nebo skupina technologických úseků) tvořit zdroj znečišťování,
ee) havárií zdroje – nenadálý nebo neočekávaný stav, při němž bezprostředně a výrazně vzrostou emise znečišťujících látek a zdroj nelze zpravidla regulovat ani zastavit běžnými technickými postupy,
gg) fugitivní emisí – vnášení znečišťujících látek do životního prostředí, kdy nelze měřením určit všechny veličiny nutné k výpočtu hmotnostního toku. Tento pojem zahrnuje zejména emise látek uvolňované do atmosféry okny, dveřmi, větracími průduchy a podobnými otvory, netěsnostmi rozvodů a armatur a veškeré emise vznikající při provozu zdrojů z volného prostranství,
hh) odpadním plynem – plyn s obsahem znečišťujících látek, který je odváděn nebo který uniká do venkovní atmosféry ze zdrojů znečišťování; jsou to zejména spaliny, odpadní vzdušina, technologické odplyny, případně jiné plynné látky,
ii) normálními stavovými podmínkami – teplota 273,15 K (0 °C) a tlak 101,325 kPa.
SEZNAM ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A JEJICH STANOVENÝCH SKUPIN, KATALOG ZDROJŮ, OBECNÉ EMISNÍ LIMITY A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ
(K § 5 odst. 12 a § 13 odst. 8 zákona)
Seznam znečišťujících látek
Seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin (§ 5 odst. 12 zákona) je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.
Katalog kategorií, skupin a podskupin zdrojů
(1) Obsah a náležitosti katalogu kategorií, skupin a podskupin zdrojů uvádí příloha č. 3 k této vyhlášce.
(2) Způsob stanovení kategorie zdrojů nezahrnutých v odstavci 1 se provádí podle náležitostí uvedených ve zvláštním právním předpisu.1)
Obecné emisní limity
(1) Obecné emisní limity znečišťujících látek a jejich stanovených skupin a přípustná tmavost kouře a emisní limity jsou uvedeny v přílohách č. 1 a č. 2 k této vyhlášce.
Poskytování a zpřístupňování informací
(1) Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „provozovatel“) poskytují informace všem příslušným orgánům ochrany ovzduší nejpozději ve lhůtě do patnácti kalendářních dnů, nebo bezodkladně, pokud na poskytované informaci závisí ochrana lidského zdraví, životního prostředí nebo důležitého veřejného zájmu žadatelem o informaci zdůrazněného, včetně dotazu orgánu Evropské komise podle § 37 odst. 1 zákona.
(2) Seznam držitelů platného osvědčení podle § 15 zákona se zpřístupňuje ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (dále jen „Věstník ministerstva“).
(3) Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) poskytuje informace z registru regulovaných látek a osob, které s nimi zacházejí (§ 32 odst. 8 zákona).
(4) Seznam závazných metod pro zpracování rozptylových studií podle § 17 odst. 5 zákona stanoví zvláštní právní předpis2) spolu s referenčními metodami pro zpracování rozptylových studií a aktualizuje se o nově schválené metody. Aktualizovaný seznam se zpřístupňuje ve Věstníku ministerstva.
(5) V případě, že ze zvláštních právních předpisů nebo právních předpisů Evropských společenství vyplynou povinnosti poskytovat nové nebo rozšířené informace, dohodne ministerstvo s příslušnými orgány ochrany ovzduší způsob jejich zpřístupňování, který bude oznámen ve Věstníku ministerstva.
(6) Seznam technických norem pro měření emisí a požadavků na emisní měřicí systémy je uveden v přílohách č. 5 a č. 6 k této vyhlášce. Tento seznam se doplňuje o nově přijaté normy. Změny seznamu jsou zpřístupňovány ve Věstníku ministerstva.
(7) Oznámení o podání žádosti o povolení podle § 17 odst. 1 písm. b), c) a d) a odst. 2 písm. c) zákona u nové spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení nebo u jejich podstatných změn, s informací o místě, kde lze do této žádosti včetně všech stanovených náležitostí nahlížet, zpřístupní příslušné orgány ochrany ovzduší, na jejichž územním obvodu je nebo má být zařízení umístěno, na portálu veřejné správy a svých úředních deskách na 30 dnů. V této době může každý podat příslušnému orgánu své připomínky k žádosti. Příslušný orgán ochrany ovzduší před vydáním povolení připomínky posoudí. Stejným způsobem jsou zpřístupněna i vydaná povolení, jakož i jejich veškeré následné změny nebo dodatky. Oznámení o podání žádosti o schválení plánu snižování emisí u zdroje podle § 54 odst. 10 zákona s informací o místě, kde lze do této žádosti včetně všech stanovených náležitostí nahlížet, zpřístupní příslušné orgány ochrany ovzduší, na jejichž územním obvodu je zdroj umístěn, na portálu veřejné správy a svých úředních deskách na 30 dnů. V této době může každý podat příslušnému orgánu své připomínky k žádosti. Příslušný orgán ochrany ovzduší před schválením plánu připomínky posoudí. Stejným způsobem jsou zpřístupněna i schválená vyhotovení plánu.
(8) Provozovatelé spaloven a spoluspalovacích zařízení se jmenovitou provozní kapacitou 2 tuny odpadu za hodinu a více zpřístupní veřejnosti roční zprávu o jejich provozu. Zpráva obsahuje zejména údaje o druzích a ročních hmotnostních tocích spálených odpadů, o vypouštěných znečišťujících látkách, o plnění emisních limitů, o množství a způsobu odstraňování odpadu po spálení a o veškerých odchylkách od schváleného provozního řádu.
ZPŮSOB ZJIŠŤOVÁNÍ EMISÍ A TECHNICKÉ PROSTŘEDKY PRO MĚŘENÍ EMISÍ ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK, MĚŘENÍ TMAVOSTI KOUŘE, EMISÍ PACHOVÝCH LÁTEK A ZPŮSOB STANOVENÍ PŘÍPUSTNÉ MÍRY OBTĚŽOVÁNÍ ZÁPACHEM, MĚŘENÍ EMISÍ U JMENOVITĚ URČENÝCH ZDROJŮ
(K § 9 odst. 10 zákona)
(1) Emise se zjišťují měřením, popřípadě výpočtem, pokud se od měření upustilo v případech uvedených v odstavci 10.
(2) Emise zjišťované měřením prokazují provozovatelé jednorázovým měřením nebo kontinuálním měřením a výpočtem s použitím výsledků těchto měření.
(3) Emise zjišťované výpočtem prokazují provozovatelé podle § 9 odst. 1 zákona bilancí technologického procesu nebo s použitím emisních faktorů . Emisní faktory pro vybrané spalovací zdroje a ostatní zdroje jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu1) a v příloze č. 4 k této vyhlášce.
(4) Měřením se zjišťují emise jen těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro něž má daný zdroj určeny emisní limity specifické nebo obecné uplatněné postupem podle § 9 odst. 4 zákona. Toto ustanovení neplatí pro jmenovitě určené zdroje podle § 17.
(5) Odběr vzorků nebo měření se provádí podle § 9 odst. 2 zákona v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku, tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů. Odběr vzorků fugitivních emisí se provádí podle požadavků této vyhlášky, příslušných technických norem pro měření emisí a podmínek stanovených orgány ochrany ovzduší.
(6) Vybudování místa pro odběr vzorku nebo měření emisí (měřicí místo) a jeho udržování v provozuschopném stavu zajišťuje provozovatel [§ 11 odst. 1 písm. j) zákona] v souladu s technickými normami uvedenými v přílohách č. 5 a č. 6 k této vyhlášce a zabezpečí je z hlediska bezpečnosti práce podle zvláštního právního předpisu.3) V souladu s těmito přílohami se měřicí místo vybaví odběrovými přírubami.
(7) Schválení měřicího místa Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „inspekce“) je součástí podmínek kolaudačního nebo jiného obdobného rozhodnutí. Popis měřicího místa se uvádí v provozním řádu zdroje.
(8) Způsob sledování provozu zdroje a stanovení emisí pro případ výpadku kontinuálního měření uvádí provozovatel v provozním řádu zdroje.
(9) Zařízení , která jsou provozována pouze po dobu v úhrnu nepřekračující 700 hodin v kalendářním roce a jsou pro taková použití předem označena a evidována inspekcí, nemusejí být kontinuálním měřením vybavena, i kdyby jinak takové povinnosti podléhala.
(10) Od měření emisí znečišťujících látek lze upustit v případech, kdy nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší. Tímto ustanovením není dotčena povinnost provozovatelů zdrojů podle § 9 odst. 1 zákona a § 12 odst. 1 písm. f) zákona. Způsob měření projedná provozovatel s orgánem kraje.
(11) U spalovacích zdrojů sestávajících z většího počtu spalovacích zařízení (například kotlů), která mají významně odlišné technické parametry (výkon, palivo, technickou konstrukci, dobu provozování v průběhu kalendářního roku, odvod spalin), může provozovatel projednat s inspekcí stanovení individuálního měřicího plánu zdroje, který je uveden v provozním řádu zdroje.
Jednorázové měření
(1) Jednorázové měření se provádí u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů tak, aby byly stanoveny emise každého jednotlivého zařízení zdroje
a) ke dni stanovenému v povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona při uvádění zařízení do provozu,
b) po každé záměně paliva nebo suroviny nad rámec schváleného provozního řádu,
c) po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zařízení zdroje, který by mohl vést ke změně emisí,
a to do 3 měsíců od vzniku některé ze skutečností uvedených pod písmeny a) až c). Místa odběru vzorků nebo měření emisí jsou popsána v provozním řádu zdroje nebo v případě, že u zdroje se provozní řád nezpracovává, v rozhodnutí inspekce podle § 7 odst. 7.
(2) Jednorázové měření v místech odběru vzorků nebo měření stanovená podle odstavce 1 se dále provádí
a) u zvláště velkých zdrojů dvakrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí 3 měsíců od data předchozího měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně nebo pokud tato povinnost není stanovena zvláštním právním předpisem1) nebo přílohou č. 14 k této vyhlášce jinak,
b) u velkých zdrojů jedenkrát za kalendářní rok, ne dříve než po uplynutí 6 měsíců od data předchozího měření, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně nebo pokud není stanoveno zvláštním právním předpisem1) jinak,
c) u středních zdrojů jednou za 3 kalendářní roky, ne dříve než po uplynutí 18 měsíců od data předchozího měření, a to u kotlů spalujících tuhá, kapalná nebo plynná paliva o tepelném výkonu rovném nebo vyšším než 1 MW a dále u zdrojů, u kterých se dodržování emisních limitů dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu ,
d) u středních zdrojů nespadajících pod písmeno c) jednou za 5 kalendářních roků, ne dříve než po uplynutí 30 měsíců od data předchozího měření.
(3) Termín, rozsah měření a autorizovanou osobu, která bude měření provádět, oznámí provozovatel písemně inspekci nejpozději 14 dní před datem zahájení měření. Případné změny oznámení provozovatel ohlásí inspekci neprodleně; v případě změny termínu měření postupuje provozovatel v dohodě s inspekcí.
(4) Jednorázovým měřením se stanovují emise znečišťujících látek, pro něž má daný proces určeny emisní limity, pokud pro ně není stanovena povinnost měřit kontinuálně. Odchylně od tohoto ustanovení se povinnost měření upravuje u jmenovitě určených zdrojů stanovených zvláštním právním předpisem1) a v § 17.
(5) Pro jednorázové měření emisí lze použít pouze těch měřicích metod, které umožní stanovit koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 200 % emisního limitu. Technické normy jednorázového měření obsahuje příloha č. 5 k této vyhlášce.
(6) Jednorázová měření zajišťují provozovatelé prostřednictvím autorizované osoby.
Provedení jednorázového měření
(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádí
a) nejméně 3 jednotlivá měření u zdrojů s neměnnými provozními podmínkami,
b) nejméně 6 jednotlivých měření u zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami, nebo
c) více jednotlivých měření u zdrojů s periodickým, přerušovaným, šaržovým způsobem výroby, tak, aby měření postihlo celý časový interval cyklu nebo šarže.
Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s technickými postupy pro měření emisí a požadavky této vyhlášky, technickými normami pro měření emisí uvedenými v příloze č. 5 k této vyhlášce a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší. Při jednorázovém měření za použití přístrojů pro kontinuální měření se měření provádí po celou dobu podle odstavců 2 a 3.
(2) Minimální doba jednorázového měření podle § 8 odst. 1
a) je 6 hodin u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů při maximálním projektovaném výkonu zdroje, nebo
b) je u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se měření provádí po celou dobu trvání cyklu při maximálním projektovaném výkonu zdroje. Trvá-li cyklus nejdéle 4 hodiny, musí jednorázové měření zahrnovat nejméně 3 šarže, pokud je možno je provést během jednoho dne. Trvá-li jeden cyklus déle než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu při jmenovitém výkonu zdroje.
Pokud nelze u zdroje dosáhnout z technických důvodů maximálního projektovaného výkonu, provede se měření při maximálním dosažitelném výkonu zdroje. Zvýšení výkonu zdroje po datu měření se hodnotí jako významný a trvalý zásah do konstrukce zdroje.
(3) Minimální doba jednorázového měření podle § 8 odst. 2
a) je 6 hodin u středních zdrojů při obvyklém provozním výkonu zdroje, kterým se rozumí výkon za nepřetržitého využití zařízení zdroje s dosažením produkce, která je z hlediska ekonomických a obchodních podmínek provozovatele v období od posledního autorizovaného měření průměrná a obvyklá,
b) je 6 hodin u zvláště velkých a velkých zdrojů s neměnnými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu zdroje,
c) je 12 hodin u zvlášť velkých a velkých zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami při obvyklém provozním výkonu zdroje, nebo
d) je u zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se měření provádí po celou dobu trvání cyklu při obvyklém provozním výkonu zdroje. Trvá-li cyklus nejdéle 4 hodiny, zahrnuje jednorázové měření nejméně 3 šarže, pokud je možno je provést během jednoho dne. Trvá-li jeden cyklus déle než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu při obvyklém provozním výkonu zdroje.
(4) U spalovacích zdrojů s kotli o jmenovitém tepelném výkonu každého z nich nižším než 5 MW spalujícími výhradně lehký topný olej, zemní plyn nebo paliva LPG lze hmotnostní koncentrace oxidu uhelnatého a oxidů dusíku zjišťovat také potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými snímači.
(5) Při jednorázovém měření na zdrojích podle odstavce 4 se provádí na každém zařízení (kotli) zdroje nejméně
a) 3 jednotlivá měření , každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s neměnnými provozními podmínkami,
b) 6 jednotlivých měření , každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u zdroje s proměnnými provozními podmínkami.
(6) Na zdrojích vybavených látkovým filtrem pro omezování znečišťování ovzduší s výstupní koncentrací tuhých znečišťujících látek nižší než 50 mg.m-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným výhradně pro tuhé znečišťující látky se provádí tři jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek . Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím, v souladu s požadavky této vyhlášky, technickými normami pro měření emisí podle příloh č. 5 a č. 6 k této vyhlášce a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší, minimálně však v trvání nepřetržitě 30 minut pro každé jednotlivé dílčí měření.
Vyhodnocení jednorázového měření
(1) Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Schopnost zdroje dodržovat emisní limit je prokázána, pokud průměr jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé měření vypočítaný podle odstavců 3 až 5 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu, pokud zvláštní právní předpis1) nestanoví jinak. Obdobně se hodnotí dodržení emisního limitu, je-li vyjádřen jinou měřitelnou veličinou než koncentrací znečišťující látky.
(2) U jednorázového měření koncentrace znečišťujících látek prováděného přístroji pro kontinuální měření se emisní limit považuje za dodržený, je-li aritmetický průměr třicetiminutových středních hodnot vypočtený podle odstavce 5 menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá třicetiminutová střední hodnota zjištěné koncentrace znečišťující látky je menší než 120 % emisního limitu, pokud zvláštní právní předpis1) nestanoví jinak.
(3) Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaj o hmotnostní koncentraci znečišťující látky , jejím hmotnostním toku a měrné výrobní emisi a podmínky jejich platnosti pro jednotlivé měřené zařízení nebo technologický proces. Je-li hodnota měrné výrobní emise současně stanovena u zdroje jako emisní limit, je její případné překročení prokázané na základě výsledků jednorázového měření považováno za překročení emisního limitu.
(4) Jednorázové měření koncentrace znečišťujících látek manuálními metodami se vyhodnotí jako střední hodnoty za dobu odběru vzorku vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a vážený průměr těchto hodnot za celé měření.
(5) Jednorázové měření koncentrace znečišťujících látek přístroji pro kontinuální měření se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 30 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.
(6) Jednorázové měření koncentrace oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku provedené přístroji s elektrochemickými snímači na zdroji s kotli o jmenovitém výkonu každého z nich nižším než 5 MW spalujícími výhradně lehký topný olej, zemní plyn nebo paliva LPG se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 15 minut měření při provozu hořáku kotle vyjádřené po přepočtu na stanovené podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.
(7) Na základě výsledků jednorázového měření se stanoví měrná výrobní emise znečišťující látky, nebo stanovené skupiny znečišťujících látek. Součinem měrné výrobní emise a počtu jednotek vztažné veličiny dosaženého v průběhu kalendářního roku se vypočte roční hmotnostní tok (roční emise) znečišťující látky.
Kontinuální měření
(1) Kontinuální měření se provádí u zvláště velkých a velkých zdrojů v těch případech, kdy se dodržení emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu . Ustanovení § 8 odst. 1 tím není dotčeno.
(2) U zdrojů uvedených v odstavci 1 se kontinuálním měřením zjišťuje dodržování emisního limitu pouze té znečišťující látky, jejíž roční hmotnostní tok překračuje při maximálním projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu hodnoty
a) 200 t tuhých znečišťujících látek ,
b) 1000 t oxidu siřičitého,
c) 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlor,
d) 10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík ,
e) 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,
f) 1 t sulfanu,
g) 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor, nebo
h) 50 t oxidu uhelnatého.
(3) Odchylně od ustanovení odstavců 1 a 2 se povinnost kontinuálního měření upravuje u jmenovitě určených zdrojů stanovených zvláštním právním předpisem1) a v § 17.
(4) Současně s hodnotami koncentrací znečišťujících látek se kontinuálně měří hodnoty objemového toku odpadního plynu , tlaku a teploty, koncentrace kyslíku a dalších plynných látek v případě, že je to pro porovnání s emisním limitem a pro stanovení emisního hmotnostního toku potřebné. Dále se současně měří vlhkost, která může být zjišťována i prostředky pro jednorázové měření.
(5) Data zjišťovaná kontinuálním měřením se chrání proti pozměňování a poskytují se ve formě uvedené v § 12.
(6) Analytické metody kontinuálního měření a technické požadavky na emisní měřicí systémy jsou uvedeny v příloze č. 6 k této vyhlášce. Technické požadavky v odpovídajícím rozsahu a vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin.
(7) Pro měření se používá emisního měřicího systému, který je schopen stanovit hmotnostní koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 250 % emisního limitu.
(8) Údržba emisního měřicího systému a zajištění správnosti funkce přístrojů se provádí v souladu s § 11 odst. 1 písm. j) zákona postupem a ve lhůtách, které jsou stanoveny výrobcem zařízení . Zásady činností a lhůty se uvádí v provozním řádu zdroje.
(9) Přístroje emisního měřicího systému musí být pravidelně kalibrovány podle požadavků zvláštního právního předpisu.4) Správnost údajů kontinuálního měření se ověří jednorázovým měřením provedeným autorizovanou osobou nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn.
Vyhodnocení kontinuálního měření
(1) Při vyhodnocování kontinuálního měření se použije tento postup
a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte třicetiminutová střední hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky při stanovených stavových a vztažných podmínkách. Za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného třicetiminutového intervalu,
b) třicetiminutové střední hodnoty se roztřídí pomocí počítače do nejméně 20 tříd, na které je rozdělen interval od nuly do dvojnásobku emisního limitu, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu. Zvlášť se zaznamená překročení 1,2násobku a dvojnásobku emisního limitu,
c) ze třicetiminutových středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota koncentrace znečišťující látky a porovná se s hodnotou emisního limitu; překročení se zaznamená.
(2) Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 musí být kdykoliv přístupné, výstupy z nich se zpracovávají denně. Dále se v poslední den kalendářního roku zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který musí být uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a musí být vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. b) a c).
(3) Při použití kontinuálního měření emisí se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky
a) roční průměr denních středních hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,
b) 95 % všech třicetiminutových středních hodnot je nižší než 120 % hodnoty emisního limitu,
c) všechny třicetiminutové střední hodnoty jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu,
d) pro zvláště velké spalovací zdroje s jmenovitým tepelným příkonem 50 MW a vyšším žádná z měsíčních středních hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech čtyřicetiosmihodinových středních hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu. Čtyřicetiosmihodinovou střední hodnotou se rozumí aritmetický průměr dvou platných po sobě jdoucích denních středních hodnot. Pro výpočet čtyřicetiosmihodinové střední hodnoty se použijí denní střední hodnoty počínaje 1. lednem a končíce 31. prosincem kalendářního roku, přičemž pro výpočet čtyřicetiosmihodinové střední hodnoty může být každý ze dnů v roce použit pouze jednou. Osamocené denní průměry v průběhu roku se pro výpočet čtyřicetiosmihodinové střední hodnoty nesčítají.
(4) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje znečišťování v kalendářním roce.
(5) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zařízení zdroje znečišťování do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů musí být uvedena v provozním řádu.
(6) Odlišně od postupu podle odstavců 1 až 5 se vyhodnocení kontinuálního měření u některých zdrojů provede, je-li tak výslovně stanoveno ve zvláštním právním předpisu.1)
(7) Při vyhodnocování kontinuálního měření průtoku (objemového toku) odpadního plynu se použije tento postup
a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte třicetiminutová střední hodnota objemového toku odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách. Za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného třicetiminutového intervalu a
b) z třicetiminutových středních hodnot objemového toku odpadního plynu a denní doby provozu zdroje se vypočte celkový objem odpadního plynu při stanovených stavových a vztažných podmínkách vypuštěného do ovzduší za den.
(8) Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 7 písm. b).
Výpočet množství vypouštěných znečišťujících látek
(1) Emise se stanovují výpočtem v případech uvedených v § 7 odst. 10, a to
a) bilancí technologického procesu jako rozdíl mezi hmotnostními toky znečišťující látky do procesu vstupujícími a hmotnostními toky znečišťující látky z procesu vystupujícími jinými cestami než emisí do ovzduší a obsaženými ve výrobku se zohledněním jejich chemických a fyzikálních změn v procesu, nebo
b) použitím emisních faktorů jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. 4 k této vyhlášce nebo ve zvláštním právním předpisu1) a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny na zdroji v požadovaném časovém úseku. Pro zdroje, které nemají emisní faktor stanovený, nelze tento postup použít.
(2) U zdrojů, na něž se nevztahuje odstavec 1, se, pokud tak stanoví ministerstvo, zjišťuje množství vypouštěných znečišťujících látek, které je předmětem zpřístupňování informací podle § 37 zákona, a proto je vykazováno v souhrnné provozní evidenci, a to
a) použitím emisních faktorů jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. 4 k této vyhlášce nebo ve zvláštním právním předpisu1) a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny na zdroji v požadovaném časovém úseku. Pro zdroje, které nemají emisní faktor stanovený, nelze tento postup použít,
b) použitím měrné výrobní emise stanovené orgánem ochrany ovzduší pro daný zdroj pro znečišťující látky.
Měření tmavosti kouře
Měření tmavosti kouře se provádí metodou podle Ringelmanna nebo Bacharacha. Postup a náležitosti měření podle těchto metod uvádí příloha č. 11 k této vyhlášce.
Měření emisí azbestu
(1) Měřením jsou sledována azbestová vlákna o délce větší než 5 mikrometrů, průměru menším než 3 mikrometry a poměru délky vlákna k průměru vlákna vyšším než 3 : 1.
(2) Odběr vzorku pro stanovení počtu vláken azbestu se provádí způsobem identickým s odběrem vzorku pro stanovení tuhých znečišťujících látek podle příslušných technických norem pro měření emisí a podmínek stanovených v rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší.
(3) Použitý membránový filtrační materiál pro záchyt vláken azbestu musí mít hladký povrch (nesmí obsahovat vlákna), definovanou poréznost a splňovat podmínky pro následnou mikroskopickou analýzu.
(4) Stanovení vláken azbestu v odebraných vzorcích se provádí metodou optické mikroskopie pro počet vláken vyšší než 3.105 m-3 a metodou elektronové mikroskopie pro počet vláken nižší než 3.105 m-3 podle technických norem pro měření emisí a podmínek stanovených v rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší.
Měření u jmenovitě určených zdrojů
(1) Jmenovitě určené zdroje jsou
a) zdroje spalující tuhá nebo kapalná paliva v elektrárnách, teplárnách, plynárnách a v průmyslových kotlích s jmenovitým tepelným příkonem nad 50 MW,
b) zařízení na pražení nebo sintrování (aglomeraci) kovových rud (včetně sulfidických) s kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti,
c) zařízení pro výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární tavba, včetně elektrických obloukových pecí) včetně kontilití s kapacitou nad 2,5 t/hod.,
d) slévárny železných kovů s produkční kapacitou nad 20 t/den,
e) zařízení pro výrobu mědi, olova a zinku z rud, koncentrátů nebo sekundárních surovin metalurgickými procesy s kapacitou nad 30 t kovu denně pro primární zařízení a 15 t kovu denně pro sekundární zařízení nebo pro jakoukoli primární výrobu rtuti,
f) zařízení pro tavení (zejména rafinaci, slévárenské odlévání) včetně výroby slitin mědi, olova, hliníku a zinku, včetně regenerovaných produktů, s kapacitou tavení nad 4 t/den pro olovo nebo 20 t/den pro měď, hliník a zinek,
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování |
|---|---|
| Typ předpisu | Vyhláška |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 14.08.2002 |
|---|---|
| Účinnost od | 14.08.2002 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0