Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce
Platný
Účinnost od 01.01.1989
Zobrazeno prvních 200 z celkem 312 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
223
NAŘÍZENÍ VLÁDY
Československé socialistické republiky
ze dne 15. prosince 1988,
kterým se provádí zákoník práce
Vláda Československé socialistické republiky nařizuje k provedení zákoníku práce (dále jen „zákoník“) po projednání, a pokud jde o provedení § 41 odst. 3, § 59 odst. 2, § 105 odst. 2 a § 122 odst. 1 zákoníku, v dohodě s Ústřední radou odborů:
(1) Přiměřené práce, které mohou před ukončením povinné školní docházky konat občané, kteří dosáhli 15 let věku, jsou vedle společensky prospěšné práce žáků podle školského zákona1) další práce, které svým charakterem ani rozsahem neohrožují zdraví a vývoj žáků a nebrání jim v přípravě na povolání.
(2) Přiměřené práce, které mohou konat občané, jimž vznikla pracovněprávní způsobilost dnem ukončení povinné školní docházky v pomocné škole před dosažením 15 let věku, nejdříve však dnem dosažení 14 let věku, jsou práce, které jsou přiměřené jejich rozumové a mravní vyspělosti, tělesným schopnostem odpovídajícím jejich věku a nejsou škodlivé pro jejich zdraví a vývoj, a to za podmínky, že jejich přiměřenost byla ověřena lékařskou poradní komisí.
Vznik, změny a skončení pracovního poměru
Pracovní poměr na dobu určitou
(1) Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat nebo prodloužit na dobu přesahující tři roky, popřípadě sjednat opětovně s
a) tvůrčími pracovníky vědy, výzkumu a vývoje,
b) pracovníky k výkonu činnosti, pro kterou je předepsáno školní vzdělání uměleckého směru,
c) učiteli vysokých škol ,
d) pracovníky dočasně uvolněnými podle § 25 odst. 2 písm. c) zákoníku pro výkon práce v zahraničí,
e) poživateli starobního nebo invalidního důchodu a s poživatelkami vdovského důchodu, které dosáhly věku 57 let,
f) pracovníky, o kterých tak stanoví zákon nebo mezinárodní smlouva.
(2) S pracovníky, kteří nejsou uvedeni v odstavci 1, lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou opětovně jen v případech, kdy to vyžaduje přechodná potřeba organizace nebo kdy o to občan organizaci písemně požádá. Opětovně sjednané pracovní poměry na dobu určitou, které na sebe bezprostředně navazují a trvají celkem déle než tři roky, lze sjednat pouze dvakrát; to neplatí v případech uvedených v odstavci 1. Za opětovně sjednaný pracovní poměr na dobu určitou se považuje pracovní poměr, který má vzniknout před uplynutím doby 12 měsíců po skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky.
(3) Pracovní poměr na dobu určitou nelze sjednat s
a) absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci; absolventem se rozumí pracovník, jehož celková doba zaměstnání v pracovním nebo obdobném poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let, přičemž se do této doby nezapočítává doba vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby nahrazující tuto službu, doba mateřské a další mateřské dovolené a doba, po kterou organizace podle § 127 odst. 2 zákoníku omluvila nepřítomnost muže v práci, protože mu příslušel rodičovský příspěvek.
b) mladistvými,
c) občany, které je organizace podle zváštního předpisu povinna přijmout do pracovního poměru.
Tento zákaz neplatí v případech uvedených v odstavci 1, v § 25 odst. 2 písm. d) zákoníku a v případech, kdy občan písemně požádá organizaci o sjednání pracovního poměru na dobu určitou.
Dočasné přidělení pracovníka k výkonu práce v jiné organizaci
(1) Po dobu dočasného přidělení ukládá pracovníku jménem organizace , která pracovníka dočasně přidělila, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci, organizace , do které byl pracovník dočasně přidělen. Její vedoucí pracovníci však nemohou vůči dočasně přidělenému pracovníku činit právní úkony jménem organizace , která pracovníka dočasně přidělila.
(2) Po dobu dočasného přidělení poskytuje pracovníku mzdu , popřípadě též náhradu cestovních výdajů organizace, která pracovníka dočasně přidělila; organizace mohou uzavřít dohodu, podle níž organizace, do které byl pracovník dočasně přidělen, uhradí organizaci, která k ní pracovníka přidělila, dohodnutou část poskytnuté mzdy , popřípadě též náhrady cestovních výdajů, odpovídající rozsahu plnění úkolů pracovníkem pro organizaci, do které byl pracovník dočasně přidělen.
(3) Jestliže organizace, která pracovníka dočasně přidělila, uhradila pracovníku škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v organizaci, do které byl dočasně přidělen, má nárok na náhradu vůči této organizaci, pokud se organizace nedohodnou jinak.
(4) Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou účastníků pracovního poměru, popřípadě uplynutím doby deseti pracovních dnů ode dne, kdy byl projev vůle účastníka o skončení dočasného přidělení druhému účastníku oznámen.
Potvrzení o zaměstnání
V potvrzení o zaměstnání vydaném organizací pracovníku při skončení pracovního poměru je třeba kromě údajů o zaměstnání, druhu konaných prací a dosažené kvalifikaci uvést
a) dobu, která byla pracovníku započtena pro účely dovolené na zotavenou,
b) skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na dávky nemocenského pojištění,
c) údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii pro účely důchodového zabezpečení,
d) odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby,2)
e) zda z pracovníkovy mzdy jsou prováděny srážky, v čí prospěch, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,
f) údaje o dohodě o setrvání v organizaci v pracovním poměru po určitou dobu po vykonání závěrečné zkoušky nebo maturitní zkoušky, popřípadě po uplynutí doby studia (přípravy) včetně údaje o tom, kdy tato doba skončí (§ 227a zákoníku),
g) údaje o výši průměrného výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na mzdové vyrovnání nebo na příspěvek před nástupem nového zaměstnání.3)
Pracovní doba a doba odpočinku
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami
Pracovníku, který se vrátil z pracovní cesty po 24. hodině a nepoužil lůžkového (lehátkového) vozu, se poskytne nezbytný odpočinek od skončení pracovní cesty do nástupu do práce po dobu osmi hodin, a pokud tato doba spadá do pracovní doby pracovníka, i náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
Dny pracovního klidu
(1) Není-li z provozních důvodů možné poskytnout pracovníku organizace podřízené federálnímu ústřednímu orgánu nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 32 hodiny (§ 92 zákoníku), může vedoucí organizace rozvrhnout pracovní dobu tak, že doba tohoto odpočinku bude činit nejméně 24 hodiny
a) v případech, kdy je nutno podstatně zvýšit stav pracovníků na přechodnou dobu nepřesahující pět měsíců v kalendářním roce,
b) při pracích v dopravě, ve spojích, v kulturních zařízeních a v nepřetržitých provozech s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 32 hodiny nejméně jednou za tři týdny.
(2) Ve spojích může být nepřetržitý odpočinek v týdnu zkrácen na poštách bez turnusového provozu, při doručování tiskovin a řidičům kursovních jízd až na 18 hodin.
(3) Při pracích na určených stavbách, při určených montážních a opravářských pracích, u nichž je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně, může vedoucí organizace rozvrhnout podle pracovněprávního předpisu nadřízeného federálního ústředního orgánu pracovní dobu tak, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny jednou za dva týdny (§ 85 odst. 1 zákoníku). Práce uvedené ve větě první určuje uvedený ústřední orgán po projednání s příslušným odborovým orgánem.
(4) Vedoucí organizace může rozvrhnout výjimečně pracovní dobu za podmínek uvedených v odstavci 3 tak, že doba nepřetržitého odpočinku bude činit alespoň 48 hodin při pracích konaných
a) k odvrácení následků živelních událostí,
b) v důsledku havárií stavebních objektů,
c) při technologických procesech, které nemohou být přerušeny,
s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 64 hodiny nejméně jednou za čtyři týdny.
(5) Při pracích, u nichž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena na období celého kalendářního roku, a v zemědělství může vedoucí organizace rozvrhnout podle pracovněprávního předpisu nadřízeného federálního ústředního orgánu pracovní dobu tak, že nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 32 hodiny připadne na jednotlivé pracovníky jednou za dva týdny (§ 85 odst. 2 zákoníku).
V organizacích s nočními směnami začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první.
Práce přesčas
Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v roce se nezahrnují práce přesčas, za které pracovník dostal náhradní volno nebo které konal
a) při naléhavých opravných pracích,
b) při pracích pomocných, které nutně předcházejí výrobě nebo po ní následují,
c) při pracích nutných v souvislosti s předáváním práce další směně v nepřetržitém provozu až do osmi hodin týdně,
d) v souvislosti se střežením objektu organizace až do osmi hodin týdně,
e) hrozilo-li nebezpečí pro život nebo zdraví,
f) se svým souhlasem při špičkových pracích v zemědělství.
Dovolená na zotavenou
Za pracovníky, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé se pro účely dodatkové dovolené považují pracovníci, kteří
a) trvale pracují ve zdravotnických zařízeních nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy, a v Bangových izolátech,
b) jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy,
c) jsou při práci vystaveni ve významné míře nepříznivým účinkům ionizujícího záření,
d) pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
e) jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako zdravotničtí pracovníci pracují ve zdravotnické službě sborů nápravné výchovy alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
f) pracují nepřetržitě alespoň jeden rok v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech,
g) konají mimořádně namáhavé práce, při nichž jsou vystaveni působení škodlivých fyzikálních nebo chemických vlivů v takovém rozsahu, že mohou ve významné míře působit nepříznivě na zdraví pracovníka.
(1) Pracovník, který za podmínek uvedených v § 16 pracuje celý kalendářní rok, má nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Pracuje-li pracovník za těchto podmínek jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 22 takto odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené.
(2) Dodatková dovolená podle odstavce 1 přísluší pracovníku při splnění stanovených podmínek, i když má nárok na dodatkovou dovolenou podle § 105 odst. 1 zákoníku.
(3) Pracovník, který dovršil jeden rok nepřetržité práce v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok.
(1) Poměrná část dovolené za kalendářní rok přísluší v délce jedné dvanáctiny též za kalendářní měsíc, v němž pracovník změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru v dosavadní organizaci a vznik pracovního poměru v nové organizaci na sebe bezprostředně navazují; pracovníku přísluší poměrná část dovolené od organizace, u níž byl v pracovním poměru déle než polovinu měsíce. Změnil-li pracovník zaměstnání v polovině měsíce, poskytne mu poměrnou část dovolené za tento měsíc nová organizace. Jako změna zaměstnání v polovině měsíce se posuzuje též, jestliže na skončení zaměstnání před polovinou měsíce bezprostředně navazují dny pracovního klidu a na ně nástup nového zaměstnání po polovině měsíce.
(2) Byl-li pracovník dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce nebo dočasně uvolněn pro výkon práce v jiné organizaci, poskytne mu dovolenou na zotavenou (její část) organizace, pro kterou je uvolněný pracovník činný; tato organizace mu poskytne též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním. Nevyčerpal-li pracovník dovolenou před uplynutím doby uvolnění, poskytne mu ji uvolňující organizace. Splnění podmínek pro vznik nároku na dovolenou se přitom posuzuje vcelku u obou organizací.
Krácení dovolené na zotavenou
(1) Nepracoval-li pracovník, který splnil podmínku stanovenou v § 101 zákoníku v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce (§ 55 odst. 2), krátí se mu dovolená za prvých 100 takto zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu a za každých dalších 22 takto zameškaných pracovních dnů rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou před nástupem další mateřské dovolené nelze však z tohoto důvodu krátit.
(2) Za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) může organizace pracovníku krátit dovolenou na zotavenou o jeden až tři dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají. Dosahuje-li pracovník mimořádných pracovních výsledků, může mu organizace se souhlasem příslušného odborového orgánu krácení dovolené pro dřívější neomluvenou nepřítomnost v práci prominout.
(3) Při krácení dovolené podle odstavců 1 a 2 musí být pracovníku, jehož pracovní poměr k téže organizaci trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce jednoho týdne, a jde-li o mladistvého pracovníka, v délce dvou týdnů.
(4) Pracovníku, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 22 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení pracovníka nebo byl-li pracovník obžaloby zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován.
(5) Dovolená za odpracované dny, dodatková dovolená, zvláštní dodatková dovolená a další dovolená se může krátit pouze z důvodů uvedených v odstavci 2.
(6) Dovolená, na niž vznikl nárok v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.
Organizace může v dohodě s příslušným odborovým orgánem určit hromadné čerpání dovolené na zotavenou, jestliže je to nutné z provozních důvodů a slučitelné se zájmem společnosti, zejména neohrozí-li ani neztíží-li se tím plnění plánovaných úkolů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než dva týdny a u uměleckých souborů z povolání čtyři týdny.
Mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajů
Pořadí srážek ze mzdy
(1) Ze mzdy se srazí nejprve záloha na daň z příjmů fyzických osob,9) pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti10) a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění.11) Bylo-li pracovníku uloženo nápravné opatření, srazí se před provedením ostatních srážek částka připadající státu.
(2) Ostatní srážky ze mzdy dovolené zákoníkem lze provádět jen v rozsahu stanoveném v občanském soudním řádu v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy . Podle těchto ustanovení se řídí u pohledávek, pro které byl soudem nebo správním orgánem nařízen výkon rozhodnutí, způsob provádění srážek i pořadí jednotlivých pohledávek.
(3) U peněžitých trestů (pokut) a náhrad uložených vykonatelnými rozhodnutími příslušných orgánů a u přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a rodičovského příspěvku se řídí pořadí dnem, kdy organizaci bylo doručeno vykonatelné rozhodnutí příslušného orgánu.
(4) U srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené s organizací se řídí pořadí dnem, kdy byla dohoda uzavřena; u srážek prováděných na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené s jinou organizací nebo s občanem se řídí pořadí dnem, kdy organizaci, u níž je pracovník v pracovním poměru, byla tato dohoda doručena.
(5) U nevyúčtovaných záloh na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, u náborového příspěvku a ostatních příspěvků, které byly pracovníku vyplaceny v náboru, u náhrady mzdy za dovolenou a u záloh na mzdu (její složku), které je pracovník povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro jejich přiznání, se řídí pořadí dnem, kdy bylo započato s prováděním srážek.
(6) Jestliže pracovník nastoupí do pracovního poměru u jiné organizace, zůstává pořadí, které získaly pohledávky podle odstavců 2 a 3, zachováno i u nového plátce mzdy . Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci již dnem, kdy se od pracovníka nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byly prováděny srážky ze mzdy a pro jaké pohledávky; totéž platí i o provádění srážek ze mzdy podle odstavce 4, pokud v dohodě o srážkách ze mzdy nebyl tento účinek výslovně vyloučen.
Překážky v práci z důvodu obecného zájmu
(1) K výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu využívají pracovníci především svého volného času. Pokud je ve výjimečných případech třeba vykonávat tyto funkce, povinnosti nebo úkony v pracovní době, poskytne organizace pracovníku k tomuto účelu pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu.
(2) Výkonem veřejné funkce se rozumí například výkon povinností vyplývajících z funkce poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady a soudce z lidu.
(3) O výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků a jiných osob předvolaných k jednání u soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu obce , při poskytnutí první pomoci, povinných lékařských prohlídkách, opatřeních proti přenosným nemocem, jiných naléhavých opatřeních léčebně preventivní péče, izolaci z důvodů veterinárně ochranných opatření, poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, živelních událostech nebo v jiných obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je občan povinen podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout, a při povinné účasti pracovníků na rekondičních pobytech [§ 135 odst. 2 písm. e) zákoníku].
(4) Jinými úkony v obecném zájmu jsou úkony, o nichž to stanoví právní předpisy.
Svědku a tlumočníku poskytne náhradu mzdy soud nebo jiný státní orgán nebo orgán obce , který jej povolal k jednání.
(1) Pokud z povahy věci nebo z dokladů předložených pracovníkem organizaci nevyplývá, že k výkonu veřejné funkce, občanské povinnosti nebo jiného úkonu v obecném zájmu muselo dojít v pracovní době, vyžádá si o tom organizace potvrzení od orgánu, z jehož podnětu nebo v jehož zájmu bylo pracovníku pracovní volno poskytnuto.
(2) Za dobu zameškanou účastí na jednání soudu, jiného státního orgánu nebo orgánu obce , nepřísluší pracovníku náhrada mzdy od organizace , ani od tohoto orgánu, šlo-li o jednání výhradně v jeho osobním zájmu nebo dal-li k němu pracovník sám podnět svým zaviněním.
(1) Při krátkodobém uvolnění pracovníka pro překážky v práci z důvodu obecného zájmu je organizace , pro kterou byl pracovník v době krátkodobého uvolnění činný, popřípadě z jejíhož podnětu nebo v jejímž zájmu byl uvolněn, povinna uhradit organizaci , u níž byl pracovník v době uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy za dobu uvolnění, pokud se organizace nedohodly na upuštění od úhrady, popřípadě pokud zákon nestanoví jinak.
(3) Neuhrazuje se náhrada mzdy poskytnutá při výkonu činnosti soudce z lidu, při odběru krve a při aferezi, při odběru dalších biologických materiálů a při činnosti bezprostředně souvisící s plněním úkolů organizace , u níž je pracovník v pracovním poměru.
Služba v ozbrojených silách a civilní služba
Je-li pracovník povinen dostavit se osobně v souvislosti s plněním branné povinnosti k orgánu vojenské správy nebo k vyšetření, je organizace povinna poskytnout mu pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku.
(1) Pracovníku povolanému ke službě v ozbrojených silách nebo do civilní služby poskytne organizace v posledním týdnu přede dnem stanoveným k nástupu této služby jeden den pracovního volna tak, aby si mohl vyřídit své osobní a rodinné věci a včas se dostavit na stanovené místo.
(2) Má-li pracovník nastoupit službu v ozbrojených silách nebo civilní službu v místě tak vzdáleném od svého bydliště, že cesta dopravními prostředky, kterých je oprávněn použít, trvá více než šest hodin, má nárok na jeden cestovní den, a vyžaduje-li taková cesta více než 18 hodin, na dva cestovní dny. Pracuje-li pracovník v místě tak vzdáleném od místa bydliště své rodiny, že cesta z jeho pracoviště do místa jeho bydliště trvá více než šest hodin, přísluší mu další cestovní den.
(3) Na cestu z místa, kde byl propuštěn ze služby v ozbrojených silách nebo z civilní služby, do místa bydliště, popřípadě pracoviště, přísluší pracovníku cestovní dny za podmínek a v rozsahu uvedeném v odstavci 2.
(4) Za dobu pracovního volna a za cestovní dny poskytnuté podle odstavců 1 až 3 přísluší pracovníku, jemuž tím ujde výdělek, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
(5) Pracovník je povinen nastoupit práci nejpozději třetí den po skončení služby v ozbrojených silách nebo civilní služby. Za dobu před nástupem práce nepřísluší mzda ani náhrada mzdy ; do této doby se nezahrnují případné cestovní dny podle odstavce 3.
(1) Náhrada mzdy při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou vojenské základní (náhradní) služby a při výkonu civilní služby místo vojenského cvičení, přísluší pracovníku po dobu této služby za podmínek stanovených v § 125 zákoníku ve výši
a) 50 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který nepečuje o žádnou osobu,
b) 65 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o jednu osobu,
c) 90 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o dvě osoby,
d) 95 % jeho průměrného výdělku, jde-li o pracovníka, který pečuje o tři nebo více osob.
(2) Při přiznávání náhrady mzdy se přihlíží jen k osobám, které se uznávají pro účely daně z příjmů fyzických osob za osoby vyživované pracovníkem,12) a to bez ohledu na to, zda je na ně přiznáváno snížení daně z příjmů fyzických osob; přihlíží se však též k dětem, na které náleží přídavky na děti nebo výchovné, i když nejsou pro účely snížení daně ze mzdy považovány za osoby vyživované.4)
Důležité osobní překážky v práci
Pracovní volno
(1) Jestliže pracovník nemůže konat práci z důvodů uvedených v příloze k tomuto nařízení, je organizace povinna poskytnout mu pracovní volno v rozsahu stanoveném v téže příloze.
(2) Organizace může poskytnout pracovníku z těchto důvodů v odůvodněných případech další pracovní volno, popřípadě mu může poskytnout pracovní volno i z jiných vážných důvodů, zejména k zařízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí, které nelze vyřídit mimo pracovní dobu. V těchto případech se neposkytuje náhrada mzdy . Pracovník se může s organizací dohodnout, že takto zameškanou dobu napracuje.
(3) Pracovníku, který je povinen podle zvláštního předpisu8) pokračovat v prodeji základních potravin, je organizace , u které je dosud v pracovním poměru, povinna k tomuto účelu poskytnout nezbytné pracovní volno bez náhrady mzdy , nejdéle však po dobu tří měsíců.
Náhrada mzdy
(1) Náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu zameškanou pro důležitou osobní překážku v práci uvedenou v příloze k tomuto nařízení poskytuje organizace pracovníku v případech, v rozsahu a za podmínek stanovených v této příloze; domáckým pracovníkům ji poskytne jen v případech, v rozsahu a za podmínek stanovených v bodech č. 4, 5 a 6 této přílohy.
(2) Náhrada mzdy pracovníku nepřísluší, jestliže neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno, nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas nevrátí do práce; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají.
Společná ustanovení o překážkách v práci na straně pracovníka
(1) Je-li překážka v práci pracovníku předem známa, je povinen včas požádat organizaci o poskytnutí pracovního volna. Jinak je pracovník povinen uvědomit organizaci o překážce a o předpokládaném jejím trvání bez zbytečného průtahu.
(2) Překážku v práci a její trvání je pracovník povinen organizaci prokázat; příslušné zařízení je povinno potvrdit mu doklad o existenci překážky v práci a době jejího trvání. Má-li pracovník nárok na pracovní volno bez náhrady mzdy , je organizace povinna mu umožnit napracování zameškané doby, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody.
(3) Náhrada mzdy za dobu zameškanou pro překážky v práci se vyplácí ve výplatních termínech určených pro výplatu mzdy . Náhrada mzdy za prvé dva týdny vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby se vyplácí nejpozději tři dny přede dnem stanoveným k nástupu této služby.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
V zájmu zajišťování péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou organizace dále povinny
a) nahrazovat fyzicky namáhavé práce a práce ve ztížených pracovních podmínkách novými technologickými a pracovními postupy a použitím mechanizace, automatizace, hermetizace a podobně,
b) přejímat a uvádět do provozu jen provozní prostory, stroje a zařízení a zavádět jen technologické postupy, které odpovídají právním a ostatním předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a odstraňovat zjištěné závady,
c) uplatňovat požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci také při sjednávání dovozu strojů, zařízení, nástrojů, technologií a materiálů,
d) organizovat nejméně jednou v roce prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem a za jeho účasti; zjištěné nedostatky odstraňovat a potřebná opatření investičního charakteru zahrnout do plánu a do kolektivních smluv,
e) zabezpečit, aby se pracovníci ve stanovených případech zúčastnili rekondičních pobytů [§ 135 odst. 2 písm. e) zákoníku].
(1) K zajištění bezpečnosti a bezporuchovosti provozu je organizace povinna provádět pravidelné kontroly a revize stavu technických zařízení, pravidelné měření hluku na pracovištích a škodlivin v pracovním ovzduší a plnit další úkoly stanovené právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jako nedílnou součást preventivní údržby.
(2) K plnění těchto povinností vedoucí organizace pověřuje v případech stanovených zvláštními předpisy nebo podle potřeby kvalifikované pracovníky (například revizní techniky, bezpečnostní techniky, protiprašné techniky). Tito pracovníci současně pomáhají vedoucím pracovníkům při plnění všech povinností souvisících se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, upozorňují je na zjištěné nedostatky a podávají jim návrhy na jejich odstranění. Tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani povinnosti ostatních vedoucích pracovníků při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
(1) Projektanti, konstruktéři a tvůrci nových technologických postupů zabezpečují, aby projekty, konstrukční díla a technologické postupy vyhovovaly požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v předpokládaných pracovních podmínkách.
(2) Organizace jsou povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci při vývoji a výzkumu, a aby projekty a projektová dokumentace splňovaly požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souladu s novými poznatky vědy a techniky.
(3) Výrobní organizace jsou povinny zabezpečovat, aby stroje, zařízení a nástroje jimi vyráběné odpovídaly právním a ostatním předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
(4) Vedoucí nadřízených orgánů jsou též povinni zabezpečovat koordinaci a řízení péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci v podřízených organizacích a pravidelné provádění kontroly, jak podřízené organizace plní úkoly na tomto úseku; rovněž jsou povinni zabezpečovat, aby se výzkum a vývoj zaměřoval i na otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Zákaz požívání alkoholických nápojů na pracovištích organizace a v pracovní době i mimo tato pracoviště se nevztahuje na pracovníky v horkých provozech, pokud požívají nízkostupňové pivo a na pracovníky, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů, nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno.
Dohoda o zvýšení kvalifikace
(1) Organizace může při uzavření dohody podle § 143 zákoníku sjednat povinnost pracovníka setrvat v pracovním poměru po dobu odpovídající dohodnuté nejvyšší celkové částce, kterou bude pracovník povinen uhradit. Celkově dohodnutá doba setrvání v pracovním poměru nesmí překročit pět let a nejvyšší částka za dobu jednoho roku 7 000 Kčs.
(2) Organizace může uzavřít dohodu podle § 143 zákoníku též při prohlubování kvalifikace, jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 100 000 Kčs; ustanovení odstavce 1 platí i zde.
Pracovníci se změněnou pracovní schopností
Pro pracovníky se změněnou pracovní schopností zajišťují organizace na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení nebo zaučení těchto pracovníků a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.
Náhrada škody
Plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním
(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz organizace a činnost, která je předmětem pracovní cesty.
(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro organizaci na podnět společenské organizace nebo spolupracovníků, popřípadě i činnost konaná pro organizaci z vlastní iniciativy, pokud k ní pracovník nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu organizace, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná organizací v rámci její patronátní činnosti. Za plnění pracovních úkolů se nepovažuje činnost souvisící s individuálním obhospodařováním záhumenku.
(3) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět , stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu organizace. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz organizace nebo ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.
(4) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je též činnost, která napomáhá k plnění celospolečenských, hospodářských a sociálních úkolů organizace . Za těchto podmínek se považuje za činnost v souvislosti s plněním pracovních úkolů též školení pracovníků organizace organizované organizací nebo společenskou organizací , popřípadě orgánem nadřízeným organizaci , a školení pro funkcionáře společenské organizace organizované vyšším orgánem této organizace , kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.
(5) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který pracovník utrpěl pro plnění pracovních úkolů.
(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa pracovníkova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu organizace nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; v zemědělských, lesních a stavebních organizacích také cesta z bydliště na určené shromaždiště a zpět.
(2) Cesta z obce bydliště pracovníka na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště a zpět, se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.
Odpovědnost za škodu podle pracovněprávních předpisů v některých zvláštních případech
(1) Žáci střední školy, odborného učiliště nebo učiliště nebo studenti vysoké školy odpovídají škole nebo organizaci za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování a při výchově mimo vyučování, anebo v přímé souvislosti s nimi.
(2) Za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi, odpovídá příslušná škola, popřípadě orgán, který školu odborně vede.
(3) Za škodu, která vznikla žákům středních škol nebo odborných učilišť a učilišť, při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování, při výchově mimo vyučování a při výchově žáků ve školských zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi odpovídá
a) žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou vnitřní organizační jednotkou organizace , příslušná organizace ,
b) žákům středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, která jsou právnickými osobami, příslušné učiliště; za škodu, ke které došlo ve středisku praktického vyučování, které je právnickou osobou, příslušné středisko,
c) žákům gymnázií a středních odborných škol, pokud ke škodě došlo při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole, při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s nimi, příslušná škola; pokud ke škodě došlo při praktickém vyučování v organizaci nebo v přímé souvislosti s ním, ta organizace , v níž se vyučování uskutečňovalo.
(4) Za škodu, která vznikla studentům vysokých škol při teoretickém vyučování, při praktickém vyučování ve škole a při výchově mimo vyučování nebo v přímé souvislosti s nimi, odpovídá vysoká škola . Pokud ke škodě došlo při odborně společenské praxi v organizaci nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za ni organizace, v níž se tato praxe uskutečňovala.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 29.12.1988 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.01.1989 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0