Nařízení vlády č. 209/1949 Sb.
Nařízení, jímž se provádí branný zákon
Platný
Účinnost od 01.10.1949
Obsah
Oddíl I.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
Oddíl II.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
Oddíl III.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
Oddíl IV.
§ 45.
§ 46.
Oddíl V.
§ 47.
§ 48.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
§ 56.
Oddíl VI.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
Oddíl VII.
§ 60.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
§ 64.
Oddíl VIII.
§ 65.
§ 66.
§ 67.
Oddíl IX.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
Oddíl X.
§ 71.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
Oddíl XI.
§ 75.
§ 76.
§ 77.
§ 78.
§ 79.
§ 80.
§ 81.
§ 82.
§ 83.
Oddíl XII.
§ 84.
Oddíl XIII.
§ 85.
Zobrazeno prvních 200 z celkem 432 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
209.
Vládní nařízení
ze dne 14. září 1949,
jímž se provádí branný zákon
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 75 branného zákona ze dne 23. března 1949, č. 92 Sb., a podle § 1, odst. 1, písm. a) zákona ze dne 11. května 1949, č. 143 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v působnosti jejích orgánů:
Odvody.
Pravidelné odvody.
Seznam osob, u nichž vznikne pravidelná odvodní povinnost v následujícím kalendářním roce, a branců pořizují a ostatní práce potřebné k přípravě pravidelných odvodů provádějí správci veřejných matrik a národní výbory podle předpisu, který vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
(1) Osoby, které podléhají pravidelné odvodní povinnosti v následujícím kalendářním roce, jsou povinny přihlásit se každoročně v době od 1. června do 30. června předcházejícího roku (přihlašovací lhůta) ústně nebo písemně k odvodnímu soupisu.
(2) K přijímání přihlášek k odvodnímu soupisu je příslušný:
a) místní národní výbor místa trvalého pobytu,
b) pro osoby, které nemají trvalý pobyt, místní národní výbor místa, v němž meškají v přihlašovací lhůtě,
c) pro osoby, které dojíždějí z místa trvalého pobytu do jiného místa za svým zaměstnáním (do školy), místní národní výbor místa jejich zaměstnání (školy),
d) pro osoby, které trvale dlí v cizině, zastupitelský úřad, v jehož obvodě meškají.
(3) Je-li osoba, která se má přihlásit, v přihlašovací lhůtě dočasně nepřítomna nebo nemocna, může ji přihlásit její zástupce.
(4) Jde-li o osoby, které byly v přihlašovací lhůtě předběžně zatčeny, ve vyšetřovací nebo trestní vazbě, v ochranné výchově ústavní nebo v polepšovně, pracovně nebo táboře nucené práce, a nevyhověly proto přihlašovací povinnosti podle odstavce 1, oznámí správa příslušného ústavu (trestního ústavu, soudní věznice, výchovny, polepšovny nebo pracovny) nebo tábora nucené práce údaje potřebné k odvodnímu soupisu do 15. července místnímu národnímu výboru místa narození dotčených osob, při čemž zároveň poznamená, kdy budou pravděpodobně propuštěny. Jde-li o osoby narozené v cizině, oznámí uvedené údaje ústřednímu národnímu výboru v Brně.
(5) Osoby, které změní po přihlášce k odvodnímu soupisu trvalý pobyt (místo zaměstnání nebo školy), jsou povinny tuto změnu ohlásit místnímu národnímu výboru, u něhož se k odvodnímu soupisu přihlásily.
(1) Pravidelné odvody provádějí odvodní komise, jejichž počet stanoví krajské vojenské velitelství v dohodě s příslušným krajským národním výborem.
(2) Předsedou odvodní komise je předseda okresního národního výboru, v jehož obvodu se odvod koná, nebo zástupce jím určený. Dalšími členy komise jsou zástupce vojenské správy a důstojník zdravotnictva.
(3) Krajské vojenské velitelství a příslušný okresní národní výbor přidělí odvodní komisi potřebný personál.
(4) Odvodnímu řízení jsou přítomni též předsedové místních národních výborů obcí, z nichž jsou branci předvoláni k odvodu, nebo zástupci jimi určení.
(5) Mimo osoby uvedené v odstavcích 2 až 4 a brance, kteří se dostavili k odvodu, smějí být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou zvláštní příkaz nebo povolení krajského vojenského velitelství nebo krajského národního výboru.
(1) Předseda odvodní komise řídí odvodní jednání, bdí nad jeho řádným chodem a odpovídá za bezpečné uschování odvodních pomůcek po dobu hlavních odvodů.
(2) Zástupce vojenské správy činí odvodní rozhodnutí na podkladě lékařské klasifikace podané důstojníkem zdravotnictva, rozhoduje, zda branec má být odeslán do vojenské nemocnice ke zjištění vady (choroby), jakož i o žádostech za odklad základní služby, byly-li podány při odvodu.
(3) Důstojník zdravotnictva koná lékařskou prohlídku branců, stanoví lékařskou klasifikaci a navrhuje odeslání branců do vojenské nemocnice ke zjištění vady (choroby).
(1) Každý správní okres tvoří jeden odvodní okres. Odvody se konají zpravidla v sídle okresního národního výboru (odvodní místo). Krajské vojenské velitelství v dohodě s krajským národním výborem může však určit pro několik správních okresů jediné odvodní místo nebo pro jeden správní okres několik odvodních míst.
(2) Branec je povinen splnit odvodní povinnost v odvodním místě, v jehož obvodu je místní národní výbor, který by byl v době, kdy se odvod koná, příslušný k přijetí jeho přihlášky k odvodnímu soupisu.
(3) Brancům, kteří chtějí odcestovat do ciziny přede dnem, kdy se mají dostavit k odvodu, může krajské vojenské velitelství, v jehož obvodu se mají dostavit k odvodu, povolit z důvodů hodných zvláštního zřetele, aby se podrobili odvodu ihned po zahájení hlavních odvodů u nejbližší odvodní komise.
V cizině se odvody nekonají. Občané jsou po dobu svého trvalého pobytu v cizině osvobozeni od povinnosti dostavit se do Československé republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Podrobí se však odvodu ihned po návratu do Československé republiky.
(1) Povinnosti dostavit se k odvodu jsou zproštěni a nepředvolávají se k němu:
a) branci naprosto neschopní vojenské činné služby (odstavec 2), lze-li u nich učinit odvodní rozhodnutí na podkladě předložených dokladů,
b) branci předběžně zatčení, ve vyšetřovací nebo trestní vazbě, v ochranné výchově ústavní, v polepšovně, pracovně nebo táboře nucené práce.
(2) Za naprosto neschopné vojenské činné služby se považují osoby
a) bez ruky nebo bez nohy,
b) slepé na obě oči,
c) hluchoněmé,
d) kreténi,
e) soudem pro choromyslnost nebo slabomyslnost zbavené úplně svéprávnosti nebo dané pod opatrovnictví,
f) stižené vadou, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat, a
g) trpící padoucnicí (hysteroepilepsií), duševní chorobou nebo slabomyslností.
(1) Branci jsou povinni dostavit se ve stanovenou dobu do místností, kde se odvod koná, a prokázat svou totožnost.
(2) Lékařská prohlídka branců se provádí v přítomnosti členů odvodní komise podle předpisu vydaného ministerstvem národní obrany, který stanoví zejména, jak se posuzuje schopnost branců k vojenské činné službě.
(1) Nelze-li vadu nebo chorobu bezpečně zjistit při odvodu, musí být branec odeslán k jejímu zjištění do vojenské nemocnice.
(2) Odvod osob uvedených v odstavci 1 se provede podle lékařského nálezu vojenské nemocnice; k odvodu se branec předvolá, jen uzná-li odvodní komise jeho přítomnost za nutnou.
(2) Brancům, kteří byli odvedeni, vydá se odvodní průkaz, ostatním brancům buď osvědčení o tom, že nebyli odvedeni, nebo potvrzení o tom, že jejich odvod byl odročen.
(1) Branci předběžně zatčení, ve vyšetřovací nebo trestní vazbě, v ochranné výchově ústavní nebo v polepšovně, pracovně nebo táboře nucené práce jsou povinni splnit dodatečně odvodní povinnost po propuštění. Soud (na Slovensku okresní prokuratura), správa trestního ústavu, soudní věznice, výchovny, polepšovny, pracovny a tábora nucené práce oznámí propuštění těchto branců okresnímu národnímu výboru místa narození (u osob narozených v cizině ústřednímu národnímu výboru v Brně) a zároveň uvedou pravděpodobná místa jejich budoucího trvalého pobytu.
(2) Nemůže-li se branec dostavit ve stanovený den pro nemoc, která ho činí neschopným k cestě, nebo z jiných závažných důvodů, je povinen oznámit tuto překážku místnímu národnímu výboru místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy); jakmile tato překážka pominula, je rovněž povinen mu to neprodleně oznámit.
(3) Místní národní výbor oznámí nadřízenému okresnímu národnímu výboru, že
a) došlo k propuštění brance z vazby, ochranné výchovy ústavní, polepšovny, pracovny nebo tábora nucené práce,
b) u brance pominula překážka uvedená v odstavci 2,
c) zjistil pobyt brance, který se k odvodu nedostavil.
(1) Nedostavil-li se branec z jakéhokoli důvodu k hlavnímu odvodu, povolá se k nejbližšímu dodatečnému odvodu.
(2) Dodatečné odvody se konají po skončení hlavních odvodů podle potřeby do 31. října. Dobu jejich konání stanoví krajské vojenské velitelství v dohodě s okresním národním výborem v sídle krajského vojenského velitelství.
Mimořádné odvody.
O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech.
Přezkoušení.
Přezkoušení nařídí velitelství oblasti, v jehož obvodu byl odvod proveden, v dohodě s příslušným krajským národním výborem
a) je-li podezření, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, bylo způsobeno jednáním nebo opominutím, které zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu,
b) vzniknou-li pochybnosti o správnosti odvodního řízení, v němž branec nebyl odveden.
(1) Vede-li se soudní trestní řízení pro podezření, že rozhodnutí o neodvedení bylo způsobeno trestným činem, oznámí soud výsledek řízení velitelství oblasti, v jehož obvodu byl branec podroben odvodu.
(2) Je-li některý člen odvodní komise toho názoru, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, oznámí to velitelství oblasti, v jehož obvodu byl odvod proveden.
(1) Přezkoušecí komisi zřizuje velitelství oblasti v dohodě s příslušným krajským národním výborem.
(2) Předsedou přezkoušecí komise je předseda příslušného krajského národního výboru nebo zástupce jím určený. Dalšími členy komise jsou zástupce vojenské správy a důstojník zdravotnictva. Členem přezkoušecí komise nesmí být osoba, která byla členem odvodní komise.
(3) O přezkoušecím řízení, zejména o vydávání rozhodnutí, o odesílání branců do vojenské nemocnice a o dokladech vydávaných brancům platí obdobně příslušná ustanovení o odvodním řízení.
Dobrovolné odvody.
(1) Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno každému občanu počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let. Nezletilci potřebují k dobrovolnému vstupu do vojska souhlasu zákonného zástupce.
(2) Vojenská činná služba, kterou dobrovolník vykonal před dobrovolným vstupem do vojska, nemá vlivu na délku základní služby. Ministerstvo národní obrany může povolit výjimky z tohoto ustanovení.
(1) Žádosti o dobrovolný vstup do vojska se podávají u krajského vojenského velitelství nejbližšího místu žadatelova trvalého pobytu. Žadatel může v žádosti uvést, u kterého druhu vojska si přeje konat vojenskou činnou službu.
(2) Jako přílohy nutno k žádosti připojit:
a) průkazy o předběžném vzdělání,
b) je-li žadatel nezletilý, prohlášení zákonného zástupce, ověřené místním národním výborem místa jeho trvalého pobytu o tom, že souhlasí s dobrovolným vstupem do vojska.
(1) Cizí státní příslušníci mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením presidenta republiky, vyhovují-li jinak podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u ministerstva národní obrany, které je po slyšení ministerstva vnitra předloží presidentu republiky.
(2) Jako přílohy nutno k žádosti připojit:
a) rodný (křestní) list,
b) písemné svolení příslušného úřadu nebo orgánu domovského státu žadatelova k dobrovolnému vstupu do vojska, neprominulo-li ministerstvo národní obrany předložení tohoto dokladu,
c) prohlášení ověřené místním národním výborem místa trvalého pobytu, kterým se uchazeč zavazuje k vojenské činné službě v trvání základní služby, a za branné pohotovosti státu k vojenské činné službě na dobu války,
d) průkazy o předběžném vzdělání.
Náklady spojené s odvodem a přezkoušením.
(1) Branec má při cestě k odvodu nebo k přezkoušení nárok na volnou jízdu 3. třídou osobního vlaku nebo autobusem československé automobilové dopravy, národního podniku (ČSAD) ze stanice nejbližší místu trvalého pobytu, po případě místu zaměstnání nebo školy, do odvodního místa (místa přezkoušení) a zpět, je-li vzdálenost místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) od odvodního místa (místa přezkoušení) větší než 6 km. Náklad spojený s touto volnou jízdou hradí obec místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) brancova. Náklad na stravování při cestě k odvodu nebo k přezkoušení a náklad na nucené předvedení k odvodu nebo k přezkoušení hradí branec.
(2) Bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že neodvedení bylo způsobeno jednáním nebo opominutím, které zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu, hradí náklady na cestu k přezkoušení branec.
(3) Branec, který se odesílá do vojenské nemocnice, má nárok na volnou jízdu 3. třídou osobního vlaku nebo autobusem Československé automobilové dopravy, národního podniku (ČSAD) z odvodního místa nebo z místa trvalého pobytu do místa vojenské nemocnice a zpět. Náklady spojené s touto volnou jízdou a s pobytem ve vojenské nemocnici hradí stát (vojenská správa).
(4) Náklady na přípravné odvodní práce jdou na vrub toho orgánu, jemuž vznikají.
(5) Ostatní náklady spojené s odvodem a s přezkoušením jdou, pokud není v odstavcích 1 až 4 stanoveno jinak, na vrub státu (vojenské správy).
Určení k náhradní službě na žádost.
Na žádost lze k náhradní službě určit osoby, které
a) jsou živiteli rodiny (§ 22),
b) jsou vlastníky zemědělských podniků menšího nebo středního rozsahu (§ 23),
c) jsou spoluživiteli rodin (§ 24) nebo
d) mají jiné zvláštní rodinné, hospodářské nebo sociální důvody (§ 25).
(1) Za živitele rodiny se považuje:
a) jediný syn (též osvojený nebo nevlastní), jsou-li otec i matka výdělku neschopni,
b) jediný vnuk, jsou-li děd i bába výdělku neschopni a nemají-li dětí výdělku schopných,
c) jediný vlastní nebo nevlastní bratr sourozenců zcela osiřelých a výdělku neschopných,
d) otec dvou nebo více dětí,
e) jediný schovanec, jsou-li pěstouni výdělku neschopni a nemají-li vlastních dětí nebo vnuků (vnuček) výdělku schopných,
jestliže výživa těchto osob závisí zcela na žadateli a žadatel je prokázaně živí.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na osoby, které sice mají sourozence, kteří jsou však buď mladší než 17 let nebo jsou neschopni výdělku nebo nemohou pro početnou rodinu, nepříznivé výdělkové poměry nebo proto, že vůbec nejsou výdělečně činní, samy živit osoby, které jsou svou výživou odkázány na žadatele.
(3) O mužích starších než 60 let a o ženách starších než 55 let má se vždy za to, že jsou neschopni výdělku.
(4) V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 rozhoduje stáří rodinných příslušníků ke dni 31. prosince roku, v němž byla žádost podána.
Vlastník zemědělského podniku může být určen k náhradní službě
a) nepřesahuje-li výměra půdy, na které pracuje, 15 ha,
b) je-li provozování zemědělského podniku jeho výhradním nebo aspoň hlavním pramenem obživy pro něho, po případě též pro členy jeho rodiny a
c) nežije-li v jeho domácnosti žádná příbuzná osoba, která pravidelně pracuje v jeho podniku a je způsobilá po dobu jeho nepřítomnosti také podnik samostatně vést a vykonávat potřebné práce.
Jako spoluživitel rodiny může být určena k náhradní službě osoba ve všech případech uvedených v § 22, i když výživa jejího rodinného příslušníka na ní sice zcela nezávisí, ale byla by bez jejího přispění ohrožena, zejména mohou-li ostatní příslušníci rodiny jen částečně přispívat k výživě rodiny.
Mimo osoby uvedené v §§ 22 až 24 mohou být k náhradní službě určeny osoby, u nichž sice nejsou splněny všechny podmínky tam stanovené, které však mají jiné závažné rodinné, hospodářské nebo sociální důvody.
(1) Žádost o určení k náhradní službě podává odvedenec v den odvodu odvodní komisi. Nemůže-li tak učinit při této příležitosti, byl-li o svém odvedení zpraven písemně nebo nastaly-li okolnosti odůvodňující žádost o určení k náhradní službě teprve po odvodu, třeba žádost podat u místního národního výboru místa trvalého pobytu žadatele, a to nejpozději do 15 dnů po odvodu (po dni, kdy bylo žadateli oznámeno rozhodnutí o odvedení, nebo po dni, kdy uvedené okolnosti nastaly). Odvedenci, kteří základní službu již nastoupili, podávají žádost u vojenského útvaru, u něhož ji konají.
(2) Údaje, o něž se žádost o určení k náhradní službě opírá, nutno doložit, a to způsobem uvedeným v odstavcích 3 až 5.
(3) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě jako živitel rodiny (§ 22), třeba připojit výkaz o jeho rodinných poměrech (rodinný výkaz), potvrzený místním národním výborem místa trvalého pobytu žadatele. Vzor rodinného výkazu vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
(4) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě jako vlastník zemědělského podniku menšího nebo středního rozsahu (§ 23), třeba připojit doklady o tom, že odvedenec je vlastníkem takového zemědělského podniku (na př. výpisy z pozemkových knih nebo potvrzení pozůstalostního soudu).
(5) Žádost, aby odvedenec byl určen k náhradní službě z důvodů uvedených v § 24, třeba doložit obdobným způsobem jako žádost uvedenou v odstavci 3. K žádostem podaným z důvodů uvedených v § 25 třeba připojit vhodné doklady, které prokazují důvody v žádosti uvedené.
(1) Žádosti o určení k náhradní službě podané u odvodní komise odevzdá její předseda místnímu národnímu výboru místa trvalého pobytu žadatelova.
(2) Místní národní výbor přezkoumá žádost o určení k náhradní službě a postoupí ji okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu žadatel má nebo před nastoupením základní služby měl trvalý pobyt.
(4) Podal-li žádost vlastník zemědělského podniku menšího nebo středního rozsahu, vyžádá si o ní okresní národní výbor vyjádření příslušné složky Jednotného svazu zemědělců.
(5) Okresní národní výbor podá posudek o žádostech o určení k náhradní službě a zašle je krajskému vojenskému velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden.
(1) Ministerstvo národní obrany stanoví počet odvedenců, kteří mají být v obvodech jednotlivých krajských vojenských velitelství určeni (dodatečně určeni) k náhradní službě, a zpraví o tom tato velitelství. Krajská vojenská velitelství zařídí, aby se sešla smíšená komise.
(2) Předsedou smíšené komise je předseda krajského národního výboru nebo zástupce jím určený. Členy komise jsou další zástupce tohoto národního výboru a dva zástupci krajského vojenského velitelství.
(3) K náhradní službě určí smíšená komise především odvedence, o jejichž žádostech má za to, že zasluhují zvláštního zřetele, bez ohledu na to, o jaký důvod se opírají. Není-li tím vyčerpán počet branců uvedený v odstavci 1, určí k náhradní službě především odvedence, jejichž žádosti vyhovují podmínkám stanoveným v § 22 a po nich postupně v §§ 23, 24 a 25. Převyšuje-li počet vyhovujících žádostí počet uvedený v odstavci 1, zůstanou tyto žádosti uloženy u krajského vojenského velitelství pro případ, že dojde k dodatečnému určování k náhradní službě.
(4) Smíšená komise rozhoduje prostou většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje předseda.
(5) Žádosti o určení k náhradní službě, které dojdou krajskému vojenskému velitelství po zasedání smíšené komise, ponechá toto velitelství u sebe pro případ, že dojde k dodatečnému určování k náhradní službě.
(6) O rozhodnutí smíšené komise nebo o tom, že žádost zůstane uložena u krajského vojenského velitelství, zpraví žadatele toto velitelství.
(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní službě, v době, kdy by jinak byl ještě povinen konat základní službu, musí to ihned bez vyzvání oznámit krajskému vojenskému velitelství, jehož komise o žádosti rozhodovala.
(2) V případě uvedeném v odstavci 1, nebo zjistí-li krajské vojenské velitelství nebo okresní národní výbor samy kdykoliv, že důvody pro určení k náhradní službě pominuly nebo že jich tu vůbec nebylo, zruší smíšená komise, jež o žádosti rozhodla, po slyšení žadatele toto určení. Bylo-li určení k náhradní službě zrušeno, povolá krajské vojenské velitelství dotčenou osobu k základní službě nebo k pokračování v této službě.
Podrobné předpisy o určování k náhradní službě vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
Základní (náhradní) služba.
Nastoupení základní (náhradní) služby.
(1) Odvedence povolává k základní (náhradní) službě krajské vojenské velitelství, v jehož obvodu byl odveden, povolávacím rozkazem. Povolávací rozkaz opravňuje odvedence k volné jízdě 3. třídou osobního vlaku, při vzdálenosti nejméně 200 km rychlíku, nebo autobusem Československé automobilové dopravy, národního podniku (ČSAD) ze stanice nejbližší místu pobytu nejkratší cestou do místa, kde nastupují základní (náhradní) službu. Náklady spojené s touto volnou jízdou jdou na vrub státu (vojenské správy).
(2) Studující lékařství, veterinářství nebo farmacie, jimž byl povolen odklad základní služby, mohou být povoláni k jejímu výkonu ve dvou částech, a to nejprve na 3 měsíce v době hlavních prázdnin, po jejichž uplynutí se propustí na trvalou dovolenou, a zbývající část základní služby vykonají po ukončení studií, nebo jakmile studia v těchto oborech zanechali.
(3) Ministerstvo národní obrany může lékařům z úřední moci odložit nastoupení základní (náhradní) služby do nástupního dne, který následuje po uplynutí 6 měsíců ode dne ukončení studia.
(1) Každá povolaná osoba je povinna dostavit se v určený den a hodinu na místo uvedené v povolávacím rozkaze a přinést s sebou odvodní průkaz a povolávací rozkaz. Osoba, která se nemohla dostavit, protože v den, na nějž byla povolána, byla neschopna k cestě, je povinna to prokázat lékařským vysvědčením, jež zašle přímo vojenskému útvaru, k němuž je povolána. Lékařské vysvědčení musí obsahovat údaj, jak dlouho bude pravděpodobně trvat neschopnost k cestě, a není-li sepsáno úředním lékařem, musí být jím potvrzeno. Jakmile bude povolaná osoba schopna cesty, je povinna odebrat se ihned na místo označené v povolávacím rozkaze. Nenabude-li této schopnosti do doby uvedené v předloženém vysvědčení, musí předložit nové lékařské vysvědčení.
(2) Osobám, které byly odvedeny teprve po dni stanoveném jako nástupní den, a nemohly proto nastoupit základní službu do jednoho měsíce nebo náhradní službu do čtrnácti dnů ode dne, kdy ji měly nastoupit, jakož i osobám, které pro nemoc nebo z jiných důvodů nemohly nastoupit základní (náhradní) službu do uvedených lhůt, odloží se nastoupení jejich základní (náhradní) služby do nástupního dne v příštím roce.
(3) Odvedenec může z důvodů hodných zvláštního zřetele žádat u krajského vojenského velitelství, v jehož obvodu byl odveden, aby mu povolilo předčasně nastoupit základní službu.
(1) Byl-li odvedenec povinný nastoupit základní (náhradní) službu odsouzen k trestu na svobodě, nepřesahujícímu 6 měsíců, povolá se k nastoupení základní (náhradní) služby; zároveň požádá příslušné krajské vojenské velitelství o odklad trestu, po případě o jeho přerušení až do skončení základní (náhradní) služby.
(2) Odvedencům, kterým nebyl povolen odklad (přerušení) trestu a kteří proto nemohou nastoupit základní službu nejpozději do jednoho měsíce nebo náhradní službu nejpozději do čtrnácti dnů ode dne, kdy ji měli nastoupit, odloží se nastoupení jejich základní (náhradní) služby do příslušného nástupního dne v roce, kdy již uvedených překážek nebude.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro osoby zařaděné do táborů nucené práce.
(1) Po nastoupení základní (náhradní) služby se každý odvedenec podrobí lékařské prohlídce. Odvedenci, u nichž se při této prohlídce zjistí lékařská klasifikace, která je odchylná od klasifikace stanovené při odvodu, určí se k přezkumu.
(2) Odvedenec, který byl při prohlídce podle odstavce 1 uznán neschopným vojenské činné služby a určen k přezkumu, propustí se ihned na trvalou dovolenou až do rozhodnutí přezkumné komise.
(3) Uzná-li přezkumná komise odvedence propuštěného podle odstavce 2 na trvalou dovolenou za schopného vojenské činné služby, povolá se odvedenec k pokračování v základní (náhradní) službě. Doba strávená na trvalé dovolené podle odstavce 2 se započítává do základní (náhradní) služby. Toto ustanovení neplatí, bylo-li zjištěno, že odvedenec byl určen k přezkumu pro předstírání vady (choroby) nebo že si vadu (chorobu) úmyslně způsobil nebo že přezkumné řízení úmyslně prodlužoval.
Odklad základní (náhradní) služby.
(1) Odklad základní (náhradní) služby se povolí na takovou dobu, jaké bude pravděpodobně třeba, aby odvedenec ukončil přípravu na své povolání, nebo v níž pominou důvody, pro které byl odklad povolen, nejméně však do příslušného nástupního dne v příštím roce.
(2) Trvají-li okolnosti odůvodňující povolení odkladu i po jeho uplynutí, může být na žádost prodloužen.
(1) O podávání žádostí za odklad základní (náhradní) služby, zejména o lhůtách pro jejich podávání, platí obdobně ustanovení § 26, odst. 1 s tím rozdílem, že se žádost podává buď odvodní komisi nebo u krajského vojenského velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden. Byla-li žádost podána po uplynutí stanovené lhůty, projedná ji krajské vojenské velitelství jen tehdy, prokáže-li žadatel, že ji podal opožděně beze své viny. Jinak žádost odmítne.
(2) K žádostem třeba připojit doklady o přípravě na budoucí povolání nebo doklady o jiných okolnostech hodných zvláštního zřetele, o něž se žádost opírá.
(3) Zaměstnavatel může se souhlasem svého zaměstnance, který byl odveden, žádat za odklad jeho základní (náhradní) služby, vyžaduje-li toho veřejný zájem.
(4) Žádosti za prodloužení povoleného odkladu nutno podat nejpozději do 31. července u krajského vojenského velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden. Ustanovení odstavce 1, vět druhé a třetí platí obdobně.
(1) O žádosti za odklad, která byla podána při odvodu, rozhodne zpravidla zástupce vojenské správy ihned a vydá žadateli písemné rozhodnutí. Není-li to možné, rozhoduje o žádosti krajské vojenské velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden.
(2) Z rozhodnutí, jímž byla žádost za povolení (prodloužení) odkladu odmítnuta nebo zamítnuta, může žadatel podat u krajského vojenského velitelství odvolání k velitelství oblasti, a to do 15 dnů ode dne, kdy byl o rozhodnutí zpraven. Vojenské osoby v činné službě podávají odvolání prostřednictvím svého vojenského útvaru. Odvolání lze podat ústně, písemně nebo telegraficky.
(3) Do lhůty uvedené v odstavci 2 se nepočítá den, kdy rozhodnutí bylo doručeno. Připadá-li poslední den lhůty na neděli nebo na den, pro který platí zákonná ustanovení o nedělích, končí lhůta nejbližším všedním dnem. Za den podání odvolání se považuje den, kdy bylo podáno poštovnímu nebo telegrafnímu úřadu, u vojenských osob v činné službě den, kdy bylo podáno velitelství vojenského útvaru.
(4) O odvolání rozhoduje velitelství oblasti s konečnou platností.
(5) Žádosti za odklad (jeho prodloužení) nebo odvolání ze zamítavých rozhodnutí o takových žádostech nemají odkladného účinku. Odvedenec, jehož žádost nebo odvolání ve věci odkladu byla vyřízena kladně teprve po nastoupení základní (náhradní) služby, propustí se z vojenské činné služby na trvalou dovolenou.
(1) Zjistí-li krajské vojenské velitelství, že tu důvody pro povolení (prodloužení) odkladu nebyly nebo že pominuly, zruší odklad a povolá dotčenou osobu k základní (náhradní) službě. Osoba, které byl povolen odklad na dobu delší než jeden rok je povinna, jestliže důvody pro tento odklad pominuly, oznámit to ihned krajskému vojenskému velitelství.
(2) O odvolání z rozhodnutí o zrušení odkladu platí obdobně ustanovení § 37, odst. 2 až 5.
Počítání a nahrazování základní (náhradní) služby.
Obsah
Oddíl I.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
Oddíl II.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
Oddíl III.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
Oddíl IV.
§ 45.
§ 46.
Oddíl V.
§ 47.
§ 48.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
§ 56.
Oddíl VI.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
Oddíl VII.
§ 60.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
§ 64.
Oddíl VIII.
§ 65.
§ 66.
§ 67.
Oddíl IX.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
Oddíl X.
§ 71.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
Oddíl XI.
§ 75.
§ 76.
§ 77.
§ 78.
§ 79.
§ 80.
§ 81.
§ 82.
§ 83.
Oddíl XII.
§ 84.
Oddíl XIII.
§ 85.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Nařízení vlády č. 209/1949 Sb., jímž se provádí branný zákon |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 23.09.1949 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.10.1949 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0