Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 207/1964 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních
Platný
Účinnost od 02.08.1964
Zobrazeno prvních 200 z celkem 408 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
207
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 19. listopadu 1964
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních
Dne 20. ledna 1964 byla v Bělehradě podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 5. června 1964 a president republiky ji ratifikoval dne 19. června 1964. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 2. července 1964 a Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 85, odstavce 1 dne 2. srpna 1964.
K vzájemnému styku při poskytování právní pomoci byly podle ustanovení článku 4 Smlouvy pověřeny:
za Československou socialistickou republiku: ministerstvo spravedlnosti v Praze a v trestních věcech ve stadiu vyšetřování (přípravného řízení) generální prokuratura v Praze;
za Socialistickou federativní republiku Jugoslávii: sekretariát spravedlnosti Socialistické republiky Srbska v Bělehradě, sekretariát spravedlnosti Socialistické republiky Chorvatska v Záhřebu, sekretariát spravedlnosti Socialistické republiky Bosny a Hercegoviny v Sarajevu, sekretariát spravedlnosti Socialistické republiky Slovinska v Lublani, sekretariát spravedlnosti Socialistické republiky Makedonie ve Skoplji a sekretariát spravedlnosti Socialistické republiky Černé Hory v Titogradu; ve věcech extradice je příslušná pro celou Socialistickou federativní republiku Jugoslávii Svazová prokuratura v Bělehradě.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
První náměstek ministra:
dr. Gregor v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních
Československá socialistická republika a Socialistická federativní republika Jugoslávie
vedeny přáním rozvíjet vztahy mezi svými národy v duchu vzájemného přátelství a spolupráce a usnadnit právní styky mezi oběma zeměmi
rozhodly se uzavřít smlouvu o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Za tím účelem jmenovaní zmocněnci:
za Československou socialistickou republiku
dr. Pavel Winkler,
vedoucí smluvně právního odboru ministerstva zahraničních věcí,
za Socialistickou federativní republiku Jugoslávii
prof. dr. Borislav Blagojevič,
hlavní právní poradce státního sekretariátu pro zahraniční věci,
vyměnivše si plné moci, které shledali v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
OBECNÁ USTANOVENÍ
Právní ochrana
(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané.
(2) K uplatnění svých práv a zájmů mohou občané jedné smluvní strany vystupovat před orgány druhé smluvní strany, které jsou příslušné rozhodovat v občanských, rodinných a trestních věcech, za stejných podmínek jako její vlastní občané.
Právní pomoc
Soudy, prokuratury, rozhodčí a jiné orgány smluvních stran, které působí ve věcech občanských, rodinných a trestních, si poskytují v těchto věcech navzájem právní pomoc za podmínek stanovených v této Smlouvě.
Rozsah právní pomoci
Právní pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech se poskytuje doručováním písemností a prováděním jednotlivých procesních úkonů, jako je výslech svědků, účastníků nebo obviněných, provádění znaleckých důkazů, ohledání a jiné.
Způsob styku
Pokud v této Smlouvě není stanoveno jinak, při poskytování právní pomoci se příslušné orgány smluvních stran stýkají prostřednictvím orgánů, které si smluvní strany vzájemně oznámí diplomatickou cestou.
Jazyk při vzájemném styku
Orgány smluvních stran používají při poskytování právní pomoci některého z jazyků smluvních stran.
Obsah dožádání
(1) V dožádání o právní pomoc je třeba uvést označení dožadujícího orgánu, označení dožádaného orgánu, označení věci, v níž se žádá o právní pomoc, jméno a příjmení, popřípadě název účastníků a obviněných, jejich státní občanství, povolání, bydliště nebo místo pobytu (sídla), jména, příjmení a adresy jejich zástupců a předmět dožádání, jakož i údaje, které jsou nutné k jeho vyřízení. V trestních věcech je třeba uvést též popis a označení trestného činu a podle možnosti i místo a dobu narození obviněných a jména rodičů.
(2) Dožádání bude opatřeno podpisem a úřední pečetí.
(3) Ústřední justiční orgány smluvních stran mohou společnou dohodou stanovit vzory tiskopisů, jichž se bude užívat při vyžadování a poskytování právní pomoci.
Způsob vyřízení dožádání
(1) Při vyřizování dožádání o poskytnutí právní pomoci postupuje dožádaný orgán podle právních předpisů svého státu. Může však na žádost dožadujícího orgánu použít i způsobu vyřízení, který je v dožádání uveden.
(2) Není-li dožádaný orgán příslušný, postoupí dožádání příslušnému orgánu.
(3) Není-li adresa uvedená v dožádání přesná, nebo není-li uvedena vůbec, učiní dožádaný orgán opatření k jejímu zjištění.
(4) Dožádaný orgán včas sdělí přímo dožadujícímu orgánu na jeho žádost místo a dobu provedení úkonu.
(5) Není-li možno dožádání vyhovět, dožádaný orgán vrátí spisy a sdělí důvody, pro které nelze dožádání vyhovět.
Doručování
(1) Dožádaný orgán doručuje písemnosti podle právních předpisů svého státu, jestliže jsou sepsány v jazyku dožádané smluvní strany nebo je-li k nim připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak doručí dožádaný orgán písemnost příjemci pouze tehdy, je-li ochoten ji dobrovolně převzít.
(2) Překlad písemnosti, která má být doručena, ověřuje k tomu oprávněný tlumočník nebo státní orgán, případně diplomatická mise nebo konzulární úřad jedné ze smluvních stran.
Doklad o doručení
Doklad o doručení se pořídí podle právních předpisů dožádané smluvní strany. V dokladu musí být uvedeno místo a den přijetí a podpis příjemce nebo údaj o jiném způsobu doručení.
Doručování vlastním státním občanům
Smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti vlastním občanům i prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů. V tomto případě nelze použít donucovacích prostředků.
Ochrana svědků a znalců
(1) Jestliže v řízení před orgány jedné smluvní strany je třeba osobní účasti osoby, která má být vyslechnuta jako svědek nebo znalec a která je na území druhé smluvní strany, předvolání se jí zašle prostřednictvím příslušného orgánu druhé smluvní strany.
(2) Předvolaná osoba není povinna se dostavit a předvolání nesmí obsahovat pohrůžku donucovacími opatřeními pro případ, že se nedostaví.
(3) Svědek nebo znalec, který se dostavil na předvolání orgánu druhé smluvní strany, nesmí být na jejím území bez ohledu na své občanství trestně stíhán ani vzat do vazby, ani nesmí na něm být vykonán trest uložený dříve soudem za trestný čin , který spáchal před překročením hranic dožadující smluvní strany. Stejně tak nemůže být trestně stíhán ani v souvislosti s podáváním svědectví nebo znaleckého posudku nebo za trestný čin , který je předmětem řízení.
(4) Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v ustanovení odstavce 3, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany ve lhůtě sedmi dnů ode dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnosti není dále třeba. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území této smluvní strany z důvodů nezávislých na jeho vůli.
(5) Předvolané osoby mají právo na náhradu nákladů za cestu a pobyt, jakož i za ušlý výdělek a znalci kromě toho i na znalečné za posudek. V předvolání bude uvedeno, jaké náhrady těmto osobám náleží a na jejich žádost jim bude poskytnuta záloha na úhradu výdajů.
Náklady právní pomoci
(1) Smluvní strany nebudou požadovat úhradu nákladů za provedení dožádaných úkonů právní pomoci a za doručení kromě znalečného a jiných výdajů vzniklých v souvislosti s provedením znaleckých důkazů.
(2) Provedení znaleckého důkazu lze vázat na podmínku předběžného složení zálohy, jestliže náklady znaleckého důkazu hradí účastník.
(3) Dožádaný orgán sdělí orgánu dožadujícímu výši nákladů vzniklých vyřízením dožádání.
Odmítnutí právní pomoci
Poskytnutí právní pomoci v občanských, rodinných a trestních věcech může být odmítnuto, jestliže dožádaná smluvní strana má za to, že by vyřízením dožádání byla porušena její svrchovaná práva nebo základní zásady jejího zákonodárství.
Právní informace
Ústřední justiční orgány smluvních stran si vzájemně poskytují na žádost informace o právních předpisech, které platí nebo platily v jejich státech, spolu s jejich zněním, jakož i informace o jednotlivých právních otázkách.
Listiny
(1) Listiny, které byly vydány nebo ověřeny příslušným orgánem jedné smluvní strany a které jsou opatřeny úřední pečetí a podpisem, mohou být na území druhé smluvní strany použity bez dalšího ověření. Totéž platí i pro opisy a překlady listin, které byly ověřeny příslušným orgánem.
(2) Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za veřejné, mají také na území druhé smluvní strany průkazní moc veřejných listin.
Sdělování adres
Ústřední justiční orgány smluvních stran si vzájemně poskytují na žádost pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na území jejich státu, je-li toho zapotřebí k uplatnění práv jejich občanů.
Právnické osoby
Ustanovení této Smlouvy se vztahují obdobně i na právnické osoby.
VĚCI OBČANSKÉ A RODINNÉ
Věci osobního stavu
Způsobilost k právům a k právním úkonům
(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem osoba je.
(2) Způsobilost právnické osoby k právům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.
Prohlášení za mrtvého
(1) K prohlášení osoby za mrtvou je příslušný soud smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(2) Soud jedné smluvní strany může prohlásit občana druhé smluvní strany za mrtvého:
a) na návrh osoby, která chce uplatnit nárok z dědického nebo z manželského práva majetkového na nemovitost nezvěstného, která leží na území smluvní strany, jejíž soud řízení provádí, anebo
b) na návrh manžela nezvěstné osoby, který má zájem na zjištění zániku manželství a má v době podání návrhu bydliště na území smluvní strany, jejíž soud řízení provádí.
(3) Prohlášení za mrtvého podle ustanovení odstavce 2 se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl nezvěstný v době, kdy podle posledních zpráv byl ještě naživu.
(4) Rozhodnutí podle ustanovení odstavce 2 bude mít právní následky pouze na území smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí vydal.
(5) Na žádost osoby mající na věci zájem, příslušný soud smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno rozhodnutí podle ustanovení odstavce 2, zruší nebo změní toto rozhodnutí, je-li to nutné s ohledem na jiné rozhodnutí vydané v této věci soudem uvedeným v odstavci 1.
Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům
Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je pro zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům příslušný soud smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u občana druhé smluvní strany, jehož pobyt je na jejím území, jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, podá o tom zprávu příslušnému soudu druhé smluvní strany. V neodkladných případech může učinit dočasně opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. O těchto opatřeních podá zprávu soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
(2) Jestliže soud smluvní strany, jemuž byla podána zpráva podle ustanovení odstavce 1, se sám do tří měsíců řízení neujme nebo se v této lhůtě nevyjádří, řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům provede soud smluvní strany, na jejímž území má tato osoba pobyt. Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se může v těchto případech vyslovit jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům bude zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany.
Věci rodinné
Uzavření manželství
(1) Podmínky pro uzavření manželství se řídí pro každého právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem.
(2) Ustanovení odstavce 1 nevylučuje použití právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, pokud jde o okolnosti, které bezvýjimečně vylučují uzavření manželství.
(3) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.
Osobní a majetkové poměry manželů
(1) Osobní a majetkové poměry manželů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou oba manželé občany.
(2) Pokud jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, jejíž občanství měli naposledy oba manželé současně.
(3) Pokud manželé nemají a ani neměli společné občanství jedné ze smluvních stran, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště.
(1) K rozhodování o osobních a majetkových poměrech manželů je příslušný soud smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.
(2) Pokud jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je k rozhodování o těchto věcech příslušný soud smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli společné bydliště.
Rozvod manželství
(1) Jsou-li oba manželé v době podání návrhu občany jedné smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud této smluvní strany, který použije právního řádu svého státu. Mají-li tito manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný též soud této smluvní strany. V tomto případě lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran.
(2) Je-li v době podání návrhu jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště manžel, proti němuž návrh směřuje. V obou případech lze manželství zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran.
Neplatnost manželství
Pro určení zda tu manželství je či není a pro vyslovení neplatnosti manželství platí obdobně ustanovení článku 26 této Smlouvy.
Právní poměry mezi rodiči a dětmi
(1) Určení a popření otcovství, popřípadě mateřství, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození.
(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, popřípadě mateřství, postačí, postupovalo-li se podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání došlo.
(3) Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
(4) K rozhodování o právních poměrech podle ustanovení odstavců 1 a 3 je příslušný jak orgán smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak i orgán smluvní strany, na jejímž území dítě žije.
Osvojení
(1) Jestliže osvojitel i osvojenec jsou občany téže smluvní strany, řídí se osvojení a zrušení osvojení podmínkami stanovenými právním řádem této smluvní strany.
(2) Jestliže osvojitel je občanem jedné smluvní strany a osvojenec občanem druhé smluvní strany, pro osvojení nebo zrušení osvojení musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.
(3) K rozhodování o osvojení a o zrušení osvojení podle ustanovení odstavce 1 je příslušný orgán smluvní strany, jejímiž občany jsou osvojitel i osvojenec; pokud však mají bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný též orgán této smluvní strany. K rozhodování o osvojení a o zrušení osvojení podle ustanovení odstavce 2 jsou příslušné orgány obou smluvních stran.
Opatrovnictví
(1) K rozhodování o vzniku a zániku opatrovnictví je příslušný, pokud v této Smlouvě není stanoveno jinak, orgán smluvní strany, jejímž občanem je opatrovanec.
(2) Vznik a zánik opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je opatrovanec.
(3) Právní poměry mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán ustanovil opatrovníka.
(4) Povinnost přijmout funkci opatrovníka se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která má být ustanovena opatrovníkem.
(5) Rozhodnutí ve věcech opatrovnických vydaná příslušným orgánem jedné smluvní strany a týkající se jejích občanů se uznávají a mají právní následky také na území druhé smluvní strany.
Je-li třeba učinit opatření k ochraně zájmů občana jedné smluvní strany, jehož pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, bude o tom ihned vyrozuměna diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, o jejíhož občana jde. V neodkladných případech učiní orgán druhé smluvní strany příslušná prozatímní opatření podle právního řádu svého státu a podá potom ihned zprávu příslušné diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu. Taková opatření zůstanou v platnosti, dokud orgán příslušný podle ustanovení článku 30 odstavce 1 této Smlouvy nerozhodne jinak.
(1) Orgán příslušný podle ustanovení článku 30 odstavce 1 této Smlouvy může přenést vedení opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže opatrovanec má bydliště, pobyt nebo majetek na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, jakmile dožádaný orgán vedení opatrovnictví převezme a podá o tom dožadujícímu orgánu zprávu.
(2) Orgán, který podle ustanovení odstavce 1 převzal vedení opatrovnictví, vede je podle právního řádu svého státu. Tento orgán není však oprávněn vydávat rozhodnutí, která se týkají osobního stavu opatrovance.
Věci majetkové
(1) Forma právních úkonů se řídí právním řádem, jímž se řídí právní úkon sám. Stačí však, postupuje-li se, pokud jde o formu, podle právního řádu platného v místě, kde k právnímu úkonu došlo.
(2) Forma právních úkonů týkající se nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
Věcná práva k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží, a k rozhodování o nich je příslušný orgán této smluvní strany.
Věci dědické
Zásada rovnosti
(1) Občané jedné smluvní strany mohou nabývat jmění nebo jiných práv na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako občané vlastní.
(2) Občané jedné smluvní strany mohou závětí nakládat svým jměním nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
Použití dědického práva
Dědické poměry se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
Odúmrť
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické poměry, není dědiců, movité jmění se odevzdá smluvní straně, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, nemovité jmění smluvní straně, na jejímž území nemovitost leží.
Závěť
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní následky vad vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil nebo zrušil.
(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena. Totéž platí i pro zrušení závěti.
Příslušnost v dědických věcech
(1) K projednání movitého dědictví je s výjimkou případu uvedeného v odstavci 4 tohoto článku příslušný orgán smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2) K projednání nemovitého dědictví je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro projednání dědických sporů.
(4) Jestliže zůstavitel, který byl občanem jedné smluvní strany, měl poslední bydliště na území druhé smluvní strany, mohou dědicové, kteří mají bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany, žádat do šesti měsíců po zůstavitelově smrti, aby movité dědictví nacházející se na tomto území bylo projednáno příslušným orgánem této smluvní strany. Jestliže do tří měsíců od vyrozumění o takové žádosti žádný z dědiců nevznese námitky, žádosti bude vyhověno.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 207/1964 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 24.12.1964 |
|---|---|
| Účinnost od | 02.08.1964 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0