Zákon č. 201/2012 Sb.

Zákon o ochraně ovzduší

Platný Zákon Účinnost od 01.09.2012
Obsah
ČÁST PRVNÍ § 1 § 2 § 2a ČÁST DRUHÁ § 3 § 3a § 4 § 4a § 4b § 5 § 6 § 7 ČÁST TŘETÍ § 8 § 9 § 10 § 11 § 12 § 12a § 12b § 13 § 13a § 14 § 14a § 14b § 14c § 14d § 14e § 14f § 14g § 14h § 15 ČÁST ČTVRTÁ § 16 § 17 § 17a § 18 § 19f § 19g § 19h § 20 § 20a § 20c § 20d § 20e § 21 § 21a § 21b § 21c ČÁST PÁTÁ § 22 § 23 § 24 § 25 § 25a § 25b § 26 ČÁST ŠESTÁ § 27 § 28 § 29 § 30 § 32 § 32a § 32b § 33 § 33a § 34 § 35 § 36 ČÁST SEDMÁ § 37 § 38 § 39 ČÁST OSMÁ § 40 § 41 § 42 § 43 ČÁST DEVÁTÁ § 44
201
ZÁKON
ze dne 2. května 2012
o ochraně ovzduší
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy, vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší a zachování co nejnižší úrovně znečištění v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje a únosného zatížení území.
(2) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje,
a) přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší,
b) způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší a jejich vyhodnocení,
c) nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,
d) práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší,
e) práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů veřejné správy při zajištění plnění těchto práv a povinností.
(3) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů do ovzduší, na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií, živelních pohrom i jiných mimořádných událostí, prováděné podle jiných právních předpisů3). Tento zákon se dále nevztahuje na činnosti Hasičského záchranného sboru České republiky při přípravě na mimořádné události3), při přípravě na plnění mimořádných úkolů a při jejich plnění43).
(4) Tento zákon byl oznámen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
§ 2
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) ovzduším vnější ovzduší v troposféře,
b) znečišťující látkou každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem,
c) znečišťováním (emisí) vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší,
d) úrovní znečištění hmotnostní koncentrace znečišťující látky v ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času,
e) stacionárním zdrojem ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat,
f) mobilním zdrojem se rozumí samohybná a další pohyblivá, případně přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást technologického vybavení,
g) spalovacím stacionárním zdrojem stacionární zdroj, ve kterém se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla,
h) provozovatelem právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdroj skutečně provozuje; není-li taková osoba známa nebo neexistuje, považuje se za provozovatele vlastník stacionárního zdroje,
i) emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního zdroje,
j) emisním stropem nejvýše přípustné množství znečišťující látky vnesené do ovzduší za kalendářní rok,
k) imisním limitem nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto zákonem,
l) palivem spalitelný materiál v pevném, kapalném nebo plynném skupenství, určený jeho výrobcem ke spalování za účelem uvolnění energetického obsahu tohoto materiálu,
m) těkavou organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou metanu, která při teplotě 20 °C má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití,
n) organickým rozpouštědlem jakákoli těkavá organická látka, která je používána samostatně nebo ve směsi s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů, nebo která se používá jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látek, jako odmašťovací prostředek, jako dispergační činidlo, jako prostředek používaný k úpravě viskozity nebo povrchového napětí, jako změkčovadlo nebo jako ochranný prostředek,
o) tepelným zpracováním odpadu oxidace odpadu nebo jeho zpracování jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu; za tepelné zpracování odpadu se považuje také oxidace nebo zpracování jiným termickým procesem paliva vyrobeného z odpadu, který přestal být odpadem za podmínek stanovených zákonem o odpadech13), pokud jednou ze stanovených podmínek je, že při jeho energetickém využití jsou stanoveny a plněny požadavky pro tepelné zpracování odpadu,
p) spalovnou odpadu stacionární zdroj určený k tepelnému zpracování odpadu, jehož hlavním účelem není výroba energie ani jiných produktů, a jakýkoliv stacionární zdroj, ve kterém více než 40 % tepla vzniká tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně zpracovává neupravený směsný komunální odpad,
q) částicemi PM2,5 částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 μm odlučovací účinnost 50 %,
r) částicemi PM10 částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 μm odlučovací účinnost 50 %.
§ 2a
Pro účely tohoto zákona se dále rozumí
a) pohonnou hmotou motorový benzin, motorová nafta, zkapalněný ropný plyn, stlačený nebo zkapalněný zemní plyn, stlačený nebo zkapalněný vodík, biopalivo, stlačený nebo zkapalněný biometan nebo jiné palivo z obnovitelných zdrojů, směsné palivo, stlačené nebo zkapalněné obnovitelné palivo nebiologického původu nebo stlačené nebo zkapalněné recyklované palivo s obsahem uhlíku, které jsou používány k pohonu silničních vozidel, zvláštních vozidel, drážních vozidel nebo plavidel na vnitrozemských vodních cestách včetně rekreačních plavidel,
b) vybranou pohonnou hmotou pohonná hmota vyjma stlačeného vodíku, stlačeného obnovitelného paliva nebiologického původu, stlačeného zemního plynu, stlačeného biometanu a stlačeného recyklovaného paliva s obsahem uhlíku,
c) biopalivem kapalné palivo určené k použití v dopravě a vyráběné z biomasy,
d) pokročilým biopalivem biopalivo vyrobené ze stanovených surovin, jejichž seznam je uveden v prováděcím právním předpise,
e) biopalivem s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy biopalivo, jehož suroviny byly vyrobeny v režimech, které zamezují vytěsňovacím účinkům biopaliv vyrobených z potravinářské biomasy za pomoci zlepšených zemědělských postupů, jakož i díky pěstování plodin v oblastech, které se dříve pro pěstování plodin nevyužívaly, a které byly vyrobeny v souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva,
f) potravinářskými a krmnými plodinami plodiny bohaté na škrob, cukernaté plodiny nebo olejniny vypěstované na zemědělské půdě jako hlavní plodiny, s výjimkou zbytků, odpadu nebo lignocelulózové vláknoviny a dočasných plodin, jako jsou meziplodiny a krycí plodiny, pokud použití těchto dočasných plodin nevyvolává poptávku po další půdě,
g) recyklovaným palivem s obsahem uhlíku kapalné nebo plynné palivo vyrobené z kapalného nebo pevného odpadu neobnovitelného původu, které nejsou vhodné pro materiálové využití, nebo z plynů ze zpracování odpadu a výfukových plynů neobnovitelného původu, které vznikají jako nevyhnutelný a nezáměrný důsledek výrobního procesu v průmyslových zařízeních,
h) obnovitelnými palivy nebiologického původu kapalná nebo plynná paliva, jejichž energetický obsah je získáván z jiných obnovitelných zdrojů než z biomasy,
i) emisemi skleníkových plynů na jednotku energie celkové množství emisí skleníkových plynů vyjádřené v ekvivalentu CO2 vyprodukovaných v úplném životním cyklu pohonné hmoty, dělené celkovým energetickým obsahem pohonné hmoty, který je vyjádřen hodnotou výhřevnosti, nebo energií ve formě elektřiny,
j) emisemi skleníkových plynů vzniklými během úplného životního cyklu pohonné hmoty celkové čisté hodnoty emisí CO2, CH4 a N2O, které jsou přičitatelné této pohonné hmotě, a to včetně přimíšených složek, nebo elektřině, za období zahrnující všechny etapy procesu výroby a spotřeby pohonné hmoty nebo elektřiny od těžby nebo obdělávání půdy, včetně změn ve využívání půdy, přes dopravu, distribuci a zpracování, až po spalování, a to bez ohledu na to, kdy tyto emise vznikají,
k) vyspělým biopalivem biopalivo, které není pokročilým biopalivem a je vyrobeno ze stanovených surovin, jejichž seznam je uveden v prováděcím právním předpise,
l) dodáním pohonných hmot
1. uvedení pohonných hmot, které jsou předmětem spotřební daně, do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, nebo jejich dodání na daňové území České republiky po jejich uvedení do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie,
2. dodání pohonných hmot, které jsou předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud tím jejich dodavateli vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň,
3. dodání stlačeného nebo zkapalněného vodíku do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky,
m) dodavatelem pohonných hmot osoba, která dodává pohonné hmoty.

ČÁST DRUHÁ

ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ
§ 3
Přípustná úroveň znečištění
(1) Imisní limity jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona a pro obce a kraje při výkonu jejich samostatné působnosti s dopadem na ovzduší. Imisní limity a úroveň znečištění znečišťujícími látkami, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu jsou podkladem při pořizování územně analytických podkladů a územně plánovací dokumentace.
(2) Přípustná úroveň znečištění stanovená podle odstavce 1 se nevztahuje na ovzduší ve venkovních pracovištích, do nichž nemá veřejnost volný přístup.
§ 3a
Národní cíl snížení expozice
(1) Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví. Lhůtu, ve které má být tohoto cíle dosaženo, stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES, v platném znění.
(2) Národní cíl snížení expozice je uveden v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(3) Posouzení a vyhodnocení plnění národního cíle snížení expozice provádí ministerstvo.
(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob posouzení a vyhodnocení plnění národního cíle snížení expozice.
§ 4
Přípustná úroveň znečišťování
(1) Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limity, emisními stropy, technickými podmínkami provozu a přípustnou tmavostí kouře.
(2) Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Emisní limity se dělí na
a) obecné emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem pro znečišťující látky a jejich skupiny a
b) specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem nebo v povolení provozu stacionárního zdroje (dále jen „povolení provozu“).
(3) Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj. Specifický emisní limit stanovený podle věty druhé v povolení provozu nebo pro znečišťující látku, pro kterou není stanoven specifický emisní limit v prováděcím právním předpisu, musí být stanoven zejména s ohledem na nejlepší dostupné techniky44) a úroveň znečištění v místě provozu zdroje.
(4) Emisní stropy se stanovují pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu4) nebo vymezené území.
(5) Emisní stropy doplňují emisní limity s výjimkou stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých může být emisní limit pro těkavé organické látky emisním stropem nahrazen.
(6) Technické podmínky provozu doplňují emisní limity s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším spalujících uhlí těžené v České republice a specificky konstruovaných pro toto palivo, u kterých může být emisní limit pro oxid siřičitý stanovený prováděcím právním předpisem, nelze-li jej dosáhnout, nahrazen technickou podmínkou provozu stanovenou prováděcím právním předpisem.
(7) Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou stanoví obecné a specifické emisní limity, způsob stanovení specifických emisních limitů v povolení provozu, technické podmínky provozu stacionárních zdrojů a činností nebo technologií souvisejících s provozem stacionárního zdroje, způsob stanovení emisních stropů a emisních limitů, podmínky, za kterých jsou považovány za plněné, a přípustnou tmavost kouře, způsob jejího zjišťování a podmínky, za kterých je považována za plněnou.
§ 4a
Stacionární zdroje a jejich zařazování
(1) Stacionární zdroje se dělí na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2) Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu se zařazují pod příslušné kódy uvedené v této příloze na základě typu činnosti nebo typu stacionární technické jednotky s ohledem na celkové projektované parametry, jsou-li v příloze č. 2 k tomuto zákonu uvedeny. Pod kódy 11.1. až 11.9. a kód 12.1. lze stacionární zdroj zařadit pouze v případě, že jej nelze zařadit pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu podle věty první. Pod kód 13. lze zařadit pouze stacionární zdroj neuvedený jinde v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pro který bylo požádáno o vydání povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c).
(3) Pro účely stanovení roční emise stacionárního zdroje při zařazování pod kódy 11.1. až 11.9. se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, předpokládaného maximálního využití provozní doby a hmotnostní koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu. Odlišně se postupuje u
a) spalovacích stacionárních zdrojů typově spadajících pod kódy 1.1. až 1.4.; tyto stacionární zdroje nelze zařadit pod kódy 11.1. až 11. 9.,
b) stacionárních zdrojů používajících organická rozpouštědla, pokud je z popisu výrobního procesu zřejmé, že hodnota ročních emisí těkavých organických látek nemůže být vyšší než projektovaná spotřeba organických rozpouštědel; v takovém případě se pro stanovení ročních emisí těkavých organických látek použije projektovaná spotřeba organických rozpouštědel, nebo
c) stacionárních zdrojů, u nichž nejsou znečišťující látky odváděny komínem nebo výduchem; v takovém případě se pro stanovení jejich roční emise použije projektovaná kapacita stacionárního zdroje a emisní faktor zveřejněný ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, nebo, není-li zveřejněn, jiný odpovídající emisní faktor pro daný stacionární zdroj.
(4) Zařazování stacionárních zdrojů pod příslušné kódy uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu provádí krajský úřad v řízení o vydání povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.
§ 4b
Sčítací pravidla
(1) Pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu 2 a více spalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity jiných stacionárních zdrojů se jmenovité tepelné příkony spalovacích stacionárních zdrojů nebo projektované kapacity jiných než spalovacích stacionárních zdrojů sčítají, není-li dále stanoveno jinak, pokud se jedná o stacionární zdroje
a) typově spadající pod stejný kód v příloze č. 2 k tomuto zákonu,
b) umístěné ve stejné provozovně a
c) znečišťují společným výduchem nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na jejich uspořádání ke znečišťování společným výduchem nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů mohlo docházet.
(2) U spalovacích stacionárních zdrojů se jmenovité tepelné příkony nesčítají podle odstavce 1, pokud jde o
a) spalovací stacionární zdroje, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 1 dosáhl 50 MW a více; u těchto spalovacích stacionárních zdrojů se pro účely stanovení celkového jmenovitého příkonu jmenovité tepelné příkony sčítají, pouze pokud se jedná o stacionární zdroje označené stejným kódem v příloze č. 2 k tomuto zákonu, které jsou umístěny ve stejné provozovně a u kterých dochází ke znečišťování společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů, nebo
b) stávající spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 15 MW; jmenovité tepelné příkony těchto stacionárních zdrojů se nepřičítají k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu podle odstavce 1, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 1 dosáhl 50 MW a více.
(3) U spalovacích stacionárních zdrojů umístěných ve stejné provozovně typově spadajících pod kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů podle odstavce 2, platí, že
a) jmenovité tepelné příkony se sčítají bez ohledu na kód, pod který spalovací stacionární zdroje typově spadají, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW a spalovacích stacionárních zdrojů uvedených do provozu před 20. prosincem 2018, pokud by sečtením jejich jmenovitých tepelných příkonů nebyla dosažena nebo překročena hodnota 50 MW, jejichž jmenovité tepelné příkony se sčítají jen, pokud jsou označeny stejným kódem v příloze č. 2 k tomuto zákonu,
b) jmenovité tepelné příkony se sčítají, pokud ke znečišťování dochází nebo by s ohledem na uspořádání spalovacích stacionárních zdrojů a s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům mohlo docházet společným výduchem nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů, a
c) v případě, kdy je součtem jmenovitých tepelných příkonů spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 15 MW a vyšším dosažen součet 50 MW a vyšší, se k tomuto součtu dále nepřičítají jmenovité tepelné příkony spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 15 MW; pokud však tímto součtem není hodnota 50 MW dosažena nebo překročena, sčítají se jmenovité tepelné příkony všech spalovacích stacionárních zdrojů, přičemž po sečtení se při dosažení nebo překročení hodnoty 50 MW jejich celkový jmenovitý tepelný příkon považuje za 49 MW.
(4) Jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity se sčítají podle odstavce 1 bez ohledu na to, zda ke znečišťování dochází nebo by s ohledem na jejich uspořádání mohlo docházet společným výduchem nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů, u stacionárních zdrojů
a) typově spadajících pod kódy 2.1. až 2.3., 2.10., 7.1. až 7.8. a 8. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, nebo
b) používajících organická rozpouštědla, které spadají pod stejný kód v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u nichž se projektované kapacity sčítají bez ohledu na to, zda dosahují hranice projektované spotřeby organických rozpouštědel uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(5) Jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity 2 a více stacionárních zdrojů se nesčítají
a) u spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, umístěných v rodinném nebo bytovém domě, nebo
b) vzájemně mezi stacionárními zdroji, jejichž jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity dosahují hodnoty pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu, a stacionárními zdroji, jejichž jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity nedosahují hodnoty pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu.
(6) Projektované kapacity vyjádřené pomocí množství vstupu nebo výstupu materiálu nebo výrobků za časovou jednotku se nesčítají vzájemně u 2 a více stacionárních zdrojů propojených návaznými materiálovými toky.
(7) V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdroje neuvádí jeho jmenovitý tepelný příkon, vypočte se jmenovitý tepelný příkon jako podíl jmenovitého tepelného výkonu a jemu odpovídající tepelné účinnosti, popřípadě výpočtem z jiných dostupných parametrů.
§ 5
Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění
(1) Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění pro znečišťující látky stanovené v prováděcím právním předpise a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(2) Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (dále jen „zóna“) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250 000 (dále jen „aglomerace“). Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
(3) Posuzování úrovně znečištění provádí ministerstvo stacionárním měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištění. Ministerstvo provádí hodnocení, zda v jednotlivých zónách a aglomeracích došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištění.
(4) Ministerstvo za účelem stacionárního měření stanoví státní síť imisního monitoringu a tuto síť provozuje. Státní síť imisního monitoringu ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(5) Pro vyhodnocení úrovně znečištění se použijí i výsledky měření úrovně znečištění prováděné osobou, které bylo vydáno rozhodnutí o udělení autorizace (dále jen „autorizovaná osoba“) pro měření úrovně znečištění podle § 32 odst. 1 písm. b). Ministerstvo uvědomí autorizovanou osobu o způsobu využití těchto výsledků.
(6) Ministerstvo vyhláškou stanoví podmínky a způsob posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, seznam znečišťujících látek, pro které se provádí posuzování úrovně znečištění, cíle v oblasti kvality údajů, postup hodnocení zón a aglomerací, umístění bodů vzorkování pro stacionární měření, minimální počty bodů vzorkování pro stacionární měření a referenční metody pro posuzování úrovně znečištění.
§ 6
Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování
(1) Úroveň znečišťování zjišťuje provozovatel u
a) znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit nebo emisní strop,
b) znečišťující látky, pro niž má stanovenu technickou podmínku provozu, pokud je tak stanoveno v prováděcím právním předpise nebo v povolení provozu, a
c) stacionárního zdroje a znečišťujících látek uvedených v příloze č. 4 k tomuto zákonu.
(2) Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Výpočet se použije, pokud tak stanoví krajský úřad na základě žádosti provozovatele v povolení provozu, pokud nelze s ohledem na dostupné technické prostředky měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování nebo jde-li o stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, stanovené v prováděcím právním předpisu. V případě stacionárního zdroje, u kterého nelze s ohledem na dostupné technické prostředky odvádět znečišťující látky komínem nebo výduchem, může krajský úřad rozhodnout podle věty druhé, pouze pokud je současně v povolení provozu povolena výjimka z povinnosti uvedené v § 17 odst. 3 písm. d). Výpočet se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak s ohledem na jejich vliv na úroveň znečištění a na možnost ovlivnění výsledných emisí stanoví prováděcí právní předpis.
(3) Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) stanoveno jinak.
(4) Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis. Pokud není možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu podle § 12 odst. 4 písm. e), která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby podle § 32 odst. 1 písm. a). Kontinuální měření emisí provádí provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu nebo stacionárního zdroje, u kterého tak stanoví krajský úřad v povolení provozu.
(5) Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí. Povinnost provést ověření správnosti výsledků kontinuálního měření je považována za splněnou provedením kalibrace kontinuálního měření emisí v souladu s určenými technickými normami.
(6) Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) při výkonu kontroly provádí měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Údaje z měření podle věty první, obsažené v protokolu o měření, ohlásí inspekce bez zbytečného odkladu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí11). Tímto měřením emisí prováděným inspekcí není dotčena povinnost provozovatele zjišťovat úroveň znečišťování podle odstavce 1 a ověřovat správnost výsledků podle odstavce 5.
(7) Za jednorázové měření emisí podle odstavců 4 a 5 se považuje pouze takové měření, kterému předchází ohlášení termínu měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí učiněné provozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření. Pokud dojde ke změně nebo zrušení termínu plánovaného měření z předem předvídatelných důvodů, musí tuto skutečnost provozovatel ohlásit stejným způsobem nejméně 1 pracovní den před původně plánovaným termínem.
(8) Provozovatel stacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, nejde-li o stacionární zdroj o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, zjišťuje úroveň znečišťování u tohoto zdroje výpočtem, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj energie a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího právního předpisu, nepřekročí 500 hodin ročně vyjádřeno jako klouzavý průměr za období 3 kalendářních let. Skutečnost, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, musí být uvedena v povolení provozu.
(9) Nelze-li úroveň znečišťování zjišťovat měřením a zároveň pro danou znečišťující látku nejsou k dispozici údaje pro stanovení způsobu zjišťování úrovně znečišťování výpočtem, krajský úřad na základě žádosti provozovatele stanoví v povolení provozu, že provozovatel není povinen pro danou znečišťující látku zjišťovat úroveň znečišťování.
(10) Ministerstvo vyhláškou stanoví
a) stacionární zdroje, u kterých lze s ohledem na jejich vliv na úroveň znečištění a možnost ovlivnění výsledných emisí použít výpočet namísto měření,
b) stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, a u kterých se zjišťování úrovně znečišťování provádí namísto měřením výpočtem,
c) stacionární zdroje, pro které se vyžaduje stanovení nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru v povolení provozu, a rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru,
d) rozsah, způsob, podmínky, intervaly a vyhodnocení zjišťování úrovně znečišťování jednorázovým měřením emisí a výpočtem a náležitosti ohlášení termínu provedení jednorázového měření emisí,
e) rozsah, způsob a podmínky provádění, zaznamenávání, ověřování, vyhodnocení, ohlašování a uchovávání výsledků zjišťování úrovně znečišťování kontinuálním měřením emisí a
f) způsob stanovení počtu provozních hodin.
§ 7
Informační systém kvality ovzduší
(1) Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší. Součástí informačního systému kvality ovzduší je také registr emisí a stacionárních zdrojů, ve kterém jsou vedeny údaje o stacionárních zdrojích a množství znečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojů, a registr dopadů znečištění ovzduší na ekosystémy, ve kterém jsou vedeny údaje o dopadech znečištění ovzduší na ekosystémy.
(2) Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru, spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látek, které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzduší, a emisní projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látek, které budou vneseny do ovzduší v dalších kalendářních letech. Při provádění emisní inventury a zpracování jejích výsledků se ministerstvo řídí postupy schválenými v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. Ministerstvo každý rok zveřejní zprávu o ochraně ovzduší zpracovanou na základě dat z informačního systému kvality ovzduší.

ČÁST TŘETÍ

NÁSTROJE KE SNIŽOVÁNÍ ÚROVNÍ ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ
§ 8
Národní program snižování emisí České republiky
(1) Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky (dále jen „národní program“). Národní program schvaluje vláda. Požadavky na obsah národního programu jsou uvedeny v příloze č. 12 k tomuto zákonu.
(2) Ministerstvo národní program zpracuje a oznámí Evropské komisi nejméně jednou za 4 roky. Aniž je tato povinnost dotčena, ministerstvo aktualizuje nástroje a opatření obsažené v národním programu do 18 měsíců od předložení nejnovější národní emisní inventury nebo národní emisní projekce Evropské komisi v případě, že podle předložených údajů nebyly splněny národní závazky ke snížení emisí nebo existuje riziko jejich nedodržení.
§ 9
Programy zlepšování kvality ovzduší
(1) Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto zákonu.
(2) Program zlepšování kvality ovzduší zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady, jinými příslušnými správními orgány, příslušným krajem a příslušnými obcemi bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 24 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu nebo nebyl dosažen národní cíl snížení expozice. Program zlepšování kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy. Toto opatření obecné povahy se vydává bez řízení o jeho návrhu. Ministerstvo vyvěsí veřejnou vyhlášku, kterou se opatření obecné povahy oznamuje, na své úřední desce a na úředních deskách krajských úřadů, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká. Ministerstvo zveřejní opatření obecné povahy též ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
(3) Součástí programu zlepšování kvality ovzduší jsou taková opatření, která zajistí, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Pro dosažení imisních limitů a cíle snížení expozice se opatření uvedená v programu zlepšování kvality ovzduší a opatření uvedená v národním programu navzájem doplňují. V případě, že jsou opatření pro dosažení imisních limitů nebo pro dosažení cíle snížení expozice již obsažena v jiných koncepcích, uvede se tato skutečnost v programu zlepšování kvality ovzduší.
(4) Programy zlepšování kvality ovzduší jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu působnosti podle tohoto zákona, pro ústřední správní úřady a jiné správní orgány při výkonu působnosti s dopadem na úroveň znečištění nebo znečišťování a pro obce a kraje při výkonu samostatné působnosti s dopadem na úroveň znečištění a znečišťování. Opatření uvedená v programu zlepšování kvality ovzduší musí být prováděna tak, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Orgány podle věty první, obce a kraje podávají na vyžádání ministerstvu hlášení o plnění těchto opatření. Náležitosti hlášení o plnění opatření stanoví ministerstvo vyhláškou.
(5) Obce a kraje bez zbytečného odkladu nejpozději do 12 měsíců ode dne vyhlášení příslušného programu zlepšování kvality ovzduší ve Věstníku Ministerstva životního prostředí schválí a zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup v návaznosti a v souladu s tímto programem svůj časový plán provádění opatření a poskytnou ho v uvedené lhůtě ministerstvu. Ministerstvo ohlášený časový plán zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Za účelem vypracování časového plánu provádění opatření kraje poskytne kraji nezbytnou součinnost ministerstvo. Kraj poskytne obci potřebnou součinnost při zpracování časového plánu za účelem zajištění jeho souladu s časovým plánem kraje. Náležitosti časového plánu provádění opatření obce a kraje stanoví ministerstvo vyhláškou.
(6) Ministerstvo ve spolupráci s příslušným ústředním správním úřadem, příslušným správním orgánem, příslušným krajem a obcí změní program zlepšování kvality ovzduší, došlo-li k významným nepříznivým změnám oproti stavu v době, kdy byl program zlepšování kvality ovzduší vydán. Posouzení, zda k zásadní nepříznivé změně došlo, provádí ministerstvo na základě informací o úrovni znečištění a znečišťování ovzduší vedených v informačním systému kvality ovzduší podle § 7, informací o plnění stanovených opatření, popřípadě informací o dostupnosti a účinku nových opatření.
(7) Je-li to vhodné a účelné s ohledem na podobnosti v úrovni znečištění, jejich příčinách, odhadech jejího vývoje, nebo s ohledem na realizovaná nebo navrhovaná opatření ve více zónách a aglomeracích, lze program zlepšování kvality ovzduší zpracovat pro více zón a aglomerací společně. V případě vydání takového programu musí tento program splňovat obsahové náležitosti podle přílohy č. 5 k tomuto zákonu ve vztahu ke všem zónám a aglomeracím, kterých se týká, a zároveň v něm musí být stanoveno kterých zón a aglomerací se v něm uvedená opatření týkají. Pro takový program se použijí obdobně odstavce 1 až 6.
§ 10
Smogová situace
(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k tomuto zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze. Podmínky vzniku a ukončení smogové situace jsou uvedeny v příloze č. 6 k tomuto zákonu.
(2) Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně způsobem umožňujícím dálkový přístup a v médiích. Současně neprodleně informuje inspekci, dotčené kraje, dotčené obce, které mají vydaný regulační řád, dále obce, které mají stanovenu nízkoemisní zónu, a dotčené provozovatele stacionárních zdrojů, kterým byly uloženy zvláštní podmínky provozu podle odstavce 5. Za účelem informování o vyhlášení vzniku a ukončení smogové situace poskytuje a aktualizuje provozovatel, kterému byly uloženy zvláštní podmínky provozu podle odstavce 5, neprodleně kontaktní informace včetně elektronické adresy ministerstvu. Obec neprodleně zveřejní informace o vzniku smogové situace a jejím ukončení způsobem v místě obvyklým.
(3) Pro případy vzniku smogové situace podle bodu 4 nebo 6 přílohy č. 6 k tomuto zákonu může obec vydat pro své území nebo jeho část formou nařízení obce5) regulační řád obsahující krátkodobá opatření přispívající ke snížení znečišťování znečišťujícími látkami podle odstavce 1, a tím ke zmírnění průběhu smogové situace. Regulační řád obec nevydá, je-li zřejmé, že krátkodobá opatření nemohou přispět ke zmírnění průběhu smogové situace. Obsahové náležitosti regulačního řádu jsou uvedeny v příloze č. 6 k tomuto zákonu. Příslušná obec neprodleně informuje ministerstvo o vyhlášení nařízení obce, kterým byl vydán regulační řád, ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů. V případě, že je pro danou obec stanovena nízkoemisní zóna podle § 14, musí být opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel pro případ vyhlášení smogové situace stanovena jako zvláštní podmínky v rámci stanovené nízkoemisní zóny.
(4) Krátkodobá opatření se realizují po dobu trvání smogové situace a jsou zaměřena zejména na
a) omezení provozu silničních motorových vozidel,
b) zvýhodnění užívání veřejné drážní osobní dopravy a linkové osobní dopravy oproti individuální automobilové dopravě,
c) omezení nebo zákaz provozu spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, které lze při vytápění objektu nahradit jiným existujícím zdrojem tepla s menším negativním vlivem na úroveň znečištění,
d) omezení nebo zákaz spalování v otevřeném ohništi,
e) omezení nebo zákaz některých činností s negativním vlivem na úroveň znečištění při provádění a odstraňování staveb, popřípadě stanovení mimořádných opatření proti prašnosti pro tyto činnosti, nebo
f) omezení provozu jiných stacionárních zdrojů neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(5) Pro případy vzniku smogové situace podle bodu 4.2 přílohy č. 6 k tomuto zákonu stanoví krajský úřad v povolení provozu zvláštní podmínky provozu podle § 12 odst. 4 písm. g) pro stacionární zdroje, u kterých lze provést krátkodobá opatření, která mohou přispět ke snížení znečištění znečišťujícími látkami podle odstavce 1, a tím ke zmírnění průběhu smogové situace, zejména pro významné stacionární zdroje identifikované v analýze příčin znečištění ovzduší podle bodu 3b) analytické části programu zlepšování kvality ovzduší. Krajský úřad zpracuje informační seznam kraje obsahující přehled stacionárních zdrojů se stanovenými zvláštními podmínkami provozu a další obsahové náležitosti uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu. Krajský úřad zveřejní informační seznam bez zbytečného odkladu způsobem umožňujícím dálkový přístup ve strojově čitelném formátu a zašle jej ministerstvu.
Stanoviska, závazná stanoviska a rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší
§ 11
(1) Ministerstvo vydává stanovisko k návrhu územního rozvojového plánu nebo zásad územního rozvoje.
(2) Krajský úřad vydává
a) stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu,
b) závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu46),
c) povolení provozu stacionárního zdroje (dále jen „povolení provozu“) a
d) závazné stanovisko k povolení záměru pozemní komunikace kategorie dálnice nebo silnice I. třídy v zastavěném území obce a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích stání (dále jen „pozemní komunikace nebo parkoviště“) k řízení podle jiného právního předpisu47).
(3) Zasahuje-li záměr pozemní komunikace nebo parkoviště na území více krajů, je k vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. d) příslušný krajský úřad kraje, v jehož správním obvodu se nachází větší část záměru v zastavěném území, nedohodnou-li se krajské úřady jinak. Krajský úřad příslušný k vydání závazného stanoviska si v takovém případě vždy vyžádá vyjádření krajského úřadu, v jehož správním obvodu se nachází část záměru v zastavěném území.
(4) Pokud by provozem stacionárního zdroje označeného ve sloupci B v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo vlivem umístění pozemní komunikace nebo parkoviště podle odstavce 2 písm. d) došlo v oblasti jejich vlivu na úroveň znečištění k překročení některého z imisních limitů s dobou průměrování 1 kalendářní rok uvedeného v bodech 1 a 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo je jeho hodnota v této oblasti již překročena, lze vydat souhlasné závazné stanovisko podle odstavce 2 písm. b) nebo d) pouze při současném uplatnění opatření zajišťujících alespoň zachování dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku (dále jen „kompenzační opatření“). Souhlasné závazné stanovisko podle odstavce 2 písm. b) nebo d) lze v odůvodněných případech vydat i bez uplatnění kompenzačních opatření, je-li zřejmé, že provoz stacionárního zdroje, pozemní komunikace nebo parkoviště by měly pouze zanedbatelný vliv na úroveň znečištění pro danou znečišťující látku.
(5) K posouzení, zda dochází k překročení některého z imisních limitů podle odstavce 4, se použije průměr hodnot koncentrací pro čtverec území o velikosti 1 km2 vždy za předchozích 5 kalendářních let. Tyto hodnoty ministerstvo každoročně zveřejňuje pro všechny zóny a aglomerace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kompenzační opatření musí být prováděna v oblasti podle odstavce 4 přednostně tam, kde budou dosahovány nejvyšší hodnoty úrovně znečištění. Pokud není možné splnit tuto podmínku, lze kompenzační opatření provést i v jiném území, především tam, kde jsou překračovány imisní limity, avšak vždy pouze na území téže zóny nebo aglomerace.
(6) Kompenzační opatření navrhuje žadatel o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) nebo d). Nenavrhne-li žadatel kompenzační opatření nebo nejsou-li navržená kompenzační opatření vhodná, uplatní kompenzační opatření krajský úřad v závazném stanovisku podle odstavce 2 písm. b) nebo d). Jako kompenzační opatření mohou být uplatněna opatření ke snížení emisí u stávajících stacionárních zdrojů nebo jiná opatření zajišťující snížení úrovně znečištění. Žadatel, který je současně provozovatelem stávajícího stacionárního zdroje, může do kompenzačních opatření zahrnout opatření ke snížení emisí realizovaná v předchozím kalendářním roce. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, krajský úřad na základě žádosti provozovatele změní povolení provozu tohoto stávajícího zdroje. K uvedení nového stacionárního zdroje do provozu může dojít nejdříve ke dni nabytí účinnosti změny povolení provozu stávajícího stacionárního zdroje. Kompenzační opatření na stacionárních zdrojích neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu se realizují na základě veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi krajským úřadem, žadatelem a provozovatelem stacionárního zdroje, který provede kompenzační opatření. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo formou jiného opatření zajišťujícího snížení úrovně znečištění, nesmí k uvedení nového stacionárního zdroje do provozu nebo vydání kolaudačního rozhodnutí podle jiného právního předpisu47) pro pozemní komunikaci nebo parkoviště dojít dříve, než jsou provedena kompenzační opatření.
(7) K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) předloží žadatel odborný posudek zpracovaný autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. d). Není-li vedeno řízení podle jiného právního předpisu46), předloží žadatel tento odborný posudek k řízení o vydání nebo změně povolení provozu. Povinnost předložení odborného posudku se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně, na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.2. a 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud slouží jako záložní zdroje energie a jejich provozní hodiny nepřekročí 300 hodin v kalendářním roce, a dále na řízení o změnách povolení provozu, při kterých nedochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, pokud se nejedná o řízení o stanovení technické podmínky provozu nahrazující specifický emisní limit.
(8) K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) nebo d) a k řízení o změně povolení provozu, při které dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, u stacionárního zdroje označeného ve sloupci A v příloze č. 2 k tomuto zákonu předloží žadatel rozptylovou studii pro znečišťující látky, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, zpracovanou autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. e). Není-li vedeno řízení podle jiného právního předpisu46), předloží žadatel rozptylovou studii k řízení o vydání povolení provozu. Povinnost předložení rozptylové studie se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně, na spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.2. a 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalující plynné nebo kapalné palivo, pokud slouží jako záložní zdroje energie a jejich provozní hodiny nepřekročí 300 hodin v kalendářním roce, a na stacionární zdroje označené kódem 3.1. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW; to neplatí, pokud si předložení rozptylové studie vyžádá krajský úřad s ohledem na místní podmínky. Povinnost předložení rozptylové studie se dále nevztahuje na případy, kdy dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke zvýšení příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění. V případě pochyb je závazné vyjádření krajského úřadu.
(9) K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b), jehož předmětem je záměr obsahující spalovací stacionární zdroj o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, je žadatel povinen přiložit odůvodněné posouzení splnění následujících podmínek:
a) jsou dostupná vhodná úložiště oxidu uhličitého,
b) je technicky a ekonomicky proveditelná stavba přepravního zařízení a
c) je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením pro zachytávání oxidu uhličitého.
(10) Náležitosti žádosti o povolení provozu jsou stanoveny v příloze č. 7 k tomuto zákonu. Žádost o vydání povolení provozu stacionárního zdroje, který vyžaduje povolení podle stavebního zákona, lze podat prostřednictvím portálu stavebníka podle stavebního zákona.
(11) Ministerstvo vyhláškou stanoví způsob uplatnění kompenzačních opatření.
§ 12
(1) Při vydání stanoviska, závazného stanoviska, povolení provozu a při změně povolení provozu vycházejí orgány ochrany ovzduší z programů zlepšování kvality ovzduší a z úrovně znečištění znečišťujícími látkami, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, a současně zohledňují rizika obtěžování zápachem. V případě znečišťujících látek, které mají stanoven imisní limit nebo národní cíl snížení expozice v bodech 4 a 5 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, orgány ochrany ovzduší přihlížejí k úrovním znečištění.
(2) Inspekce může vydat vyjádření k podkladům ve věci v řízení o povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu, a to do 15 dnů ode dne doručení těchto podkladů, pokud se s krajským úřadem, který je příslušný vést dané řízení, nedohodne jinak. Vyjádření inspekce obsahuje posouzení podkladů ve věci z hlediska ochrany ovzduší a je podkladem pro rozhodnutí krajského úřadu.
(3) Závazné stanovisko podle § 11 odst. 2 písm. b) nebo d) může obsahovat podmínky umístění a provedení záměru obsahujícího stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 nebo záměru pozemní komunikace nebo parkoviště zajišťující ochranu ovzduší.
(4) Povolení provozu obsahuje zařazení stacionárního zdroje pod příslušný kód v příloze č. 2 k tomuto zákonu, povolenou celkovou kapacitu, povolený celkový výkon nebo povolený celkový jmenovitý tepelný příkon stacionárního zdroje a závazné podmínky pro provoz stacionárního zdroje, pokud již nejsou stanoveny tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem, kterými jsou
a) specifické emisní limity,
b) způsob, podmínky a četnost zjišťování úrovně znečišťování, včetně způsobu a podmínek nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru podle § 6 odst. 4,
c) emisní stropy pro stacionární zdroj nebo provozovnu4), které je stacionární zdroj součástí,
Zobrazit všechna ustanovení (1371)

Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění

Registrace zdarma Přihlásit se
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace o předpisu

CitaceZákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
Typ předpisuZákon
Autor-
SbírkaSbírka zákonů
Datum vyhlášení13.06.2012
Účinnost od01.09.2012
Účinnost do-
Stav Platný
Právní oblasti: Daně Doprava Finance Pracovní právo Správní delikty Správní právo Státní (úřední) kontrola Ústavní (státní) právo Územní samospráva Věda a výzkum Základní lidská práva Životní prostředí Způsobilost pro výkon určitých povolání (činností)
Znění předpisu má informativní charakter.

Spolupracující weby

Založení s.r.o. Virtuální sídla a zakládání společností
MojeDatovka.cz Databáze a vyhledávání datových schránek
ČeskéFirmy.online Katalog a hodnocení českých firem
Oblíbené
Historie prohlížení
Tento web používá cookies pro zajištění správného fungování, analýzu návštěvnosti a zobrazování reklamy. Více informací
Nastavení cookies

Vyberte, které kategorie cookies chcete povolit.