Nařízení vlády č. 190/1947 Sb.
Nařízení, jímž se provádí zákon o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním
Platný
Účinnost od 06.12.1947
Obsah
Část I.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
Část II.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
Část III.
§ 56.
§ 57.
Zobrazeno prvních 200 z celkem 445 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
190.
Vládní nařízení
ze dne 12. listopadu 1947,
jímž se provádí zákon o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění přílohy k vyhlášce ministra národní obrany ze dne 19. března 1947, č. 57 Sb. (v dalším jen „zákon“).
Řízení před kárnými výbory.
K § 12 zákona.
Příslušnost kárných výborů po stránce osobní.
(1) Pravomoci kárných výborů podléhají všichni vojenští gážisté (důstojníci a rotmistři) v činné službě i mimo činnou službu (ve výslužbě, v záloze, na dočasné dovolené, na dovolené s čekaným nebo na dovolené bez platu).
(2) Pravomoci kárných výborů podléhají vojenští gážisté jen pro poklesky, kterých se dopustili po svém jmenování vojenskými gážisty.
Příslušnost kárných výborů po stránce věcné.
(1) Pravomoc kárných výborů se vztahuje na jednání nebo opominutí vojenských gážistů, jimiž bylo poškozeno nebo ohroženo dobré jméno vojska.
(2) Dobré jméno vojska je poškozeno každým jednáním nebo opominutím vojenského gážisty, které způsobilo ve veřejnosti nepříznivý úsudek o mravní hodnotě branné moci.
(3) Dobré jméno vojska je ohroženo každým jednáním nebo opominutím vojenského gážisty, které je způsobilé vzbuditi nepříznivý úsudek podle odstavce 2, o němž se však veřejnost nedověděla.
(4) Dobré jméno vojska může býti ohroženo nebo poškozeno:
a) kázeňským pokleskem podle části I zákona,
b) soudně stihatelným trestným činem,
c) jednáním nebo opominutím, které není ani kázeňsky ani soudně trestné nebo stihatelné.
(5) Bylo-li dobré jméno vojska ohroženo nebo poškozeno kázeňským pokleskem, provede se kárné řízení nezávisle na řízení podle části I zákona.
(6) Bylo-li dobré jméno vojska ohroženo nebo poškozeno soudně stihatelným trestným činem, musí se v době mimo brannou pohotovost státu nejprve provésti řízení před příslušným soudem; nelze-li podle rozhodnutí příslušného soudu nebo úřadu zavésti trestní řízení soudní, poněvadž tomu překáží důvod, který vylučuje nebo zrušuje trestnost činu nebo vylučuje jeho stíhání, zavede se však ihned kárné řízení.
(7) Za branné pohotovosti státu lze konati kárné řízení, i když se vede proti obviněnému pro týž čin trestní řízení u soudu.
(8) Po pravoplatném skončení trestního řízení soudního proti vojenským gážistům, kterým nebyla odňata hodnost v soudním řízení, musí příslušný představený (§ 15 zákona) vždy rozhodnouti, zda není dáno podezření, že trestným činem, pro nějž se vedlo trestní řízení, bylo ohroženo nebo poškozeno dobré jméno vojska, bez ohledu na to, zda trestní řízení skončilo zproštěním nebo odsouzením (podmíněným nebo nepodmíněným) nebo proto, že bylo upuštěno od soudního stíhání.
Kárné řízení před kárným výborem proti členům Národního shromáždění.
(1) O udělení souhlasu k zavedení kárného řízení, po případě k pokračování v něm proti vojenským gážistům, kteří jsou členy Národního shromáždění, požádá předsednictvo Národního shromáždění představený, na jehož rozkaz má býti zavedeno, po případě bylo již zavedeno kárné řízení.
(2) Bylo-li kárné řízení již zavedeno před tím, než se vojenský gážista stal členem Národního shromáždění, musí býti až do rozhodnutí Národního shromáždění přerušeno, a odepře-li Národní shromáždění souhlas s pokračováním v řízení, musí býti zastaveno.
(3) Vysloví-li Národní shromáždění souhlas se stíháním před kárným výborem, nařídí příslušný představený, aby bylo kárné řízení zavedeno, nebo bylo-li přerušeno, aby se v něm pokračovalo.
Oznamování poklesků náležejících do pravomoci kárných výborů.
(1) Každý, kdo se doví o tom, že vojenský gážista poškodil nebo ohrozil dobré jméno vojska, může o tom učiniti oznámení kterémukoli vojenskému velitelství za tím účelem, aby mohlo býti zavedeno řízení před kárným výborem. Vojenské osoby v činné službě a vojenští gážisté mimo činnou službu činí tato oznámení služebním postupem; o tom, kdy jsou tyto osoby povinny učiniti oznámení, platí příslušné služební předpisy. Každý velitel (představený), který dostane oznámení, je povinen odeslati je služebním postupem příslušnému představenému (§ 15 zákona).
(2) Představení, jimž přísluší vojenská kázeňská pravomoc, po případě vyšší představení, kteří mají dohled nad jejich výkonem, jsou povinni oznamovati příslušnému představenému (§ 15 zákona) služebním postupem poklesky vojenských gážistů, které potrestali nebo hodlají stíhati kázeňsky, po případě, o nichž se dovědí při výkonu dohlédacího práva, mají-li za to, že jimi bylo zároveň poškozeno nebo ohroženo dobré jméno vojska.
(3) Občanské trestní soudy oznamují všechny pravoplatně skončené případy trestního řízení proti vojenským gážistům ministerstvu národní obrany. Vojenské soudy (vojenské prokurátorské úřady) oznamují tyto trestní případy přímo příslušnému představenému (§ 15 zákona). K oznámení jest připojiti trestní spisy. Skončilo-li trestní řízení rozsudkem a je-li spisů u soudu ještě potřeba, připojí soud k oznámení jen opis rozsudku a spisy zašle dodatečně.
K § 13 zákona.
Předseda a členové kárného výboru I. stolice.
(1) Velitel, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor, ustanoví stálého předsedu kárného výboru, kterému přísluší rozhodovati ve všech věcech, které nejsou zákonem vyhrazeny shromážděnému kárnému výboru.
(2) Předsedou kárného výboru jest generál zbraní. U kárných výborů pro vyšší důstojníky a nižší důstojníky a rotmistry může jím býti výjimečně jiný důstojník zbraní, pokud je velitelem alespoň vojskového tělesa (útvaru postaveného mu na roveň).
(3) Členy kárných výborů I. stolice jsou:
a) generálové u kárného výboru pro generály,
b) vyšší důstojníci u kárného výboru pro vyšší důstojníky,
c) nižší důstojníci u kárného výboru pro nižší důstojníky a rotmistry; je-li obviněný rotmistrem, musejí býti dva členové kárného výboru příslušníky rotmistrovského sboru.
(4) Dva členy kárného výboru, z nichž jeden má býti, pokud je to možné, práva znalý, určuje velitelství (úřad), u něhož je kárný výbor zřízen, z moci úřední; zbývající dva členy určí toto velitelství na návrh obviněného.
(5) Práva znalý je důstojník, který vykonal úspěšně aspoň prvou a druhou státní zkoušku na právnické fakultě tuzemské university.
(6) Všichni členové kárného výboru kromě důstojníka práva znalého musejí býti hodností vyšší nebo aspoň služebně starší než obviněný, po případě při několika ze spoluobviněných, než spoluobviněný, který má nejvyšší hodnost (služební stáří).
(7) Za členy kárného výboru jest určiti zásadně vojenské gážisty ze sídla kárného výboru. Není-li však v posádce vzhledem k vojenské hodnosti obviněného způsobilých vojenských gážistů (odstavec 6), určí se za členy kárného výboru vojenští gážisté z jiného místa.
(8) Je-li obviněný tak vysoké hodnosti nebo služebního stáří, že ani v posádkách obvodu velitelství, u něhož je kárný výbor zřízen, není vojenských gážistů, kteří by vyhovovali podmínce stanovené v odstavci 6, určí se za členy kárného výboru vojenští gážisté hodností nebo služebním stářím nejblíže nižší.
(9) Není-li v obvodu velitelství (úřadu), u něhož je zřízen kárný výbor, důstojníka práva znalého, určí se za členy kárného výboru za podmínek předcházejících odstavců jiný způsobilý důstojník.
(10) Obviněný má právo nejpozději tři dny před závěrečným projednáním (§ 21 zákona) navrhnouti velitelství (úřadu), u něhož je zřízen kárný výbor, dva vojenské gážisty, kteří vyhovují podmínkám stanoveným v odstavcích 3 a 6 až 8, za členy kárného výboru. Vojenský gážista ve výslužbě (v záloze) může navrhnouti vojenské gážisty ve výslužbě (v záloze).
(11) Bylo-li při několika spoluobviněných navrženo za členy kárného výboru více vojenských gážistů než dva, provede velitelství, u něhož je kárný výbor zřízen, losem výběr dvou způsobilých vojenských gážistů.
(12) Vojenští gážisté, navržení obviněným za členy kárného výboru, buďtež velitelstvím, u něhož je zřízen kárný výbor, určeni za členy kárného výboru, nejsou-li z této funkce podle zákona vyloučeni (§ 6).
(13) Nepoužil-li obviněný ve lhůtě stanovené v odstavci 10 práva navrhnouti dva členy kárného výboru, určí je místo něho velitelství, u něhož je kárný výbor zřízen, aby byli ze stejné nebo příbuzné stavovské skupiny jako obviněný a vyhovovali podmínkám stanoveným v odstavcích 3 a 6 až 8. Je-li obviněný rotmistrem, určí se v tom případě dva členové obdobným způsobem z příslušníků rotmistrovského sboru.
(14) Za branné pohotovosti státu mají kárné výbory I. stolice předsedu a dva členy, a obviněný je oprávněn navrhnouti jen jednoho vojenského gážistu za člena kárného výboru. Předsedou kárného výboru jmenuje v těchto případech velitel pro každou věc zvlášť důstojníka, který je jeho zástupcem; u vyšších velitelství jmenuje velitel předsedou kárného výboru některého z podřízených velitelů v hodnosti alespoň podplukovníka.
(15) Za branné pohotovosti státu je kárný výbor I. stolice příslušný konati řízení proti důstojníkům (rotmistrům) kterékoli hodnosti, jestliže u útvaru, u něhož je zřízen, lze kárný výbor sestaviti způsobem uvedeným v předcházejících odstavcích.
Vyloučení a zamítnutí předsedy a členů kárných výborů I. stolice.
(1) Z funkce předsedy a člena kárného výboru I. stolice je vyloučen vojenský gážista,
a) na němž byl spáchán trestný čin, pro který se vede kárné řízení, nebo jenž byl tímto činem poškozen;
b) který jest nebo byl s osobou poškozenou trestným činem, jenž jest předmětem kárného řízení, spojen svazkem manželským nebo který s ní je zasnouben;
c) který je příbuzný s obviněným, poškozeným, velitelem, nařídivším řízení před kárným výborem, kárným žalobcem nebo obhájcem v linii přímé vůbec, v linii pobočné do čtvrtého stupně nebo s nimi sešvagřen ve stejném stupni; vylučující důvod, který se zakládá na švagrovství, trvá i tehdy, bylo-li manželství, jímž švagrovství bylo založeno, pravoplatně rozloučeno nebo prohlášeno za neplatné;
d) který je nebo byl s některou z osob, uvedených pod písm. c), v poměru poručnickém, opatrovnickém, adoptivním nebo pěstounském;
e) který byl mimo své služební úkony svědkem trestného činu, o který jde, nebo byl ve věci té jako svědek nebo znalec vyslýchán, neobsahuje-li výpověď jeho toliko vylíčení skutečností, o nichž se služebně dověděl;
f) který podal proti obviněnému udání nebo spolupůsobil ve věci, o níž se vede kárné řízení, jako velitel, nařídivší zavedení kárného řízení, nebo jako vyšetřující orgán, obhájce nebo kárný žalobce;
g) proti němuž se vede trestní řízení soudní nebo řízení před kárným výborem nebo který byl v řízení soudním nebo před kárným výborem uznán vinným, nebylo-li jeho odsouzení zahlazeno nebo trest vymazán.
(2) Předseda a ostatní členové kárného výboru, ustanovení pro závěrečné projednání, kteří jsou podle předchozího odstavce vyloučeni, jsou povinni ohlásiti to neprodleně velitelství (úřadu), u něhož jest kárný výbor zřízen.
(3) Kárný žalobce i obviněný (obhájce) mohou zamítnouti předsedu a ostatní členy kárného výboru z důvodů uvedených v odstavci 1, jakož i prokáží-li jiné důvody, jež mohou uvésti v pochybnost jejich nestrannost a nepodjatost. Obviněný nemůže zamítnouti členy kárného výboru, které sám navrhl.
(4) Zamítati předsedu nebo člena kárného výboru z důvodů uvedených v odstavci 3 lze jen do té doby, než se počne čísti kárná žaloba; později tak lze učiniti jen z důvodů, které nebyly před tím známy. Okolnosti, kterými se zamítá, musejí býti vždycky zároveň přesně udány.
(5) O tom, zda je dán důvod vyloučení (zamítnutí) předsedy (členů) kárného výboru, rozhoduje velitel, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor. Rozhodne-li, že je dán důvod k zamítnutí nebo vyloučení, určí ihned jiné členy nebo ustanoví jiného předsedu.
(6) Proti zamítavému rozhodnutí přísluší straně, uplatňující důvod vylučující nebo zamítací, do tří dnů od prohlášení (doručení) rozhodnutí stížnost k odvolacímu kárnému výboru, který o ní rozhodne v neveřejné poradě usnesením, jež podléhá schválení ministra národní obrany. Vylučované nebo zamítané osoby smějí až do pravoplatného vyřízení stížnosti předsevzíti jen takové úkony, které nestrpí odkladu. Jinak jsou jejich úkony neplatné.
(7) Zrušil-li odvolací kárný výbor konečné usnesení kárného výboru I. stolice a nařídil-li nové projednání, je z nového závěrečného projednání v téže věci před kárným výborem I. stolice z funkce předsedy nebo člena kárného výboru I. stolice vyloučen vojenský gážista, který se účastnil prvního závěrečného projednání v I. stolici, ať již jako předseda nebo jako člen kárného výboru.
Náhradníci členů kárného výboru.
(1) Lze-li předvídati, že závěrečné projednání potrvá déle, ustanoví velitelství (úřad), u něhož je kárný výbor zřízen, potřebný počet náhradníků, kteří se zúčastní od počátku závěrečného projednání, aby, bude-li toho třeba, mohli nastoupiti místo předsedy nebo ostatních členů, kteří se pro nemoc nebo z jiných závažných důvodů nemohou dále účastniti závěrečného projednání. Tito náhradníci se nesmějí, dokud nenastoupí na místo člena (předsedy) kárného výboru, účastniti porad kárného výboru.
Odvolací kárný výbor.
(1) Odvolací kárný výbor je složen z předsedy a čtyř členů; předseda i ostatní členové jsou stálí.
(2) Předsedu a jeho stálého zástupce ustanovuje ministr národní obrany z generálů v činné službě.
(3) Ostatní členy ustanovuje ministerstvo národní obrany
a) z vyšších důstojníků v činné službě pro kárné věci, jež v I. stolici projednaly kárné výbory pro vyšší důstojníky i nižší důstojníky a rotmistry nebo kárný výbor legionářský,
b) z generálů v činné službě pro kárné věci, projednané v I. stolici kárným výborem pro generály.
(4) Ministerstvo národní obrany ustanoví i potřebný počet náhradníků odvolacího kárného výboru obdobně podle ustanovení odstavce 3, kteří nastupují podle pořadu předem stanoveného, jsou-li členové podle § 9 z projednávání věci vyloučeni, po případě platně zamítnuti nebo nemohou-li se zúčastniti projednávání pro nemoc, dovolenou nebo z jiných závažných důvodů.
(5) Jedním členem a nejméně jedním náhradníkem člena musejí býti ustanoveni důstojníci justiční služby, při čemž jest šetřiti ustanovení odstavce 3.
(6) Má-li odvolací kárný výbor jednat o věci, kterou v I. stolici projednává legionářský kárný výbor, musejí býti jeho předsedou a ostatními členy důstojníci-legionáři; pokud předseda nebo ostatní stálí členové odvolacího kárného výboru nejsou důstojníky-legionáři, ustanoví předsedu (potřebné členy) odvolacího kárného výboru pro taková odvolací řízení ministr národní obrany z řad vyšších důstojníků (generálů)-legionářů v činné službě.
(8) Ministerstvo národní obrany určí, jakým způsobem se bude obstarávati kancelářská služba pro odvolací kárný výbor. Důstojníci, pověření kancelářskou službou u odvolacího kárného výboru, vykonávají též funkci zapisovatelů při závěrečném projednání.
Vyloučení a zamítnutí předsedy a ostatních členů odvolacího kárného výboru.
(1) U odvolacího kárného výboru nesmí se zúčastniti řízení v určité věci jako předseda nebo jiný člen vojenský gážista, který jest podle obdoby ustanovení § 6, odst. 1 tohoto nařízení vyloučen, jakož i ten, kdo působil jako předseda nebo člen kárného výboru, kárný žalobce nebo zapisovatel v téže věci v řízení před kárným výborem I. stolice.
(2) Předseda nebo jiný člen (náhradník), jenž má za to, že jest podle ustanovení odstavce 1 vyloučen, jest povinen neprodleně podati návrh, aby odvolací kárný výbor rozhodl, zda tu jest skutečně důvod pro vyloučení.
(3) Odvolací kárný žalobce i obviněný (obhájce) mohou, jakmile jim byl oznámen den, kterého se bude konati závěrečné projednání před odvolacím kárným výborem, zamítnouti předsedu nebo jiné členy (náhradníky) odvolacího kárného výboru z důvodů uvedených v odstavci 1, jakož i prokáží-li jiné důvody, jež mohou uvésti v pochybnost nestrannost a nepodjatost těchto osob. Z těchto důvodů lze zamítati jen do té doby, než se začne podávati přehledný obraz případu (§ 39, odst. 4), a později jen z důvodů, které dříve nebyly známy.
(4) O vyloučení a zamítnutí předsedy a ostatních členů (náhradníků) odvolacího kárného výboru rozhoduje odvolací kárný výbor v neveřejné poradě. Uzná-li odvolací kárný výbor, že je zde důvod vyloučení nebo zamítnutí, určí potřebné členy (náhradníky) předseda odvolacího kárného výboru, a je-li sám vyloučen, jeho stálý zástupce.
Kárný výbor legionářský.
(1) Předsedu legionářského kárného výboru I. stolice a jeho zástupce ustanovuje ministerstvo národní obrany z důstojníků-legionářů.
(2) Ostatní členy legionářského kárného výboru I. stolice pro závěrečné projednání určuje ministerstvo národní obrany obdobně podle zásad uvedených v § 5.
(3) O tom, kdo je legionářem, platí ustanovení § 2 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., ve znění zákona ze dne 3. října 1946, č. 196 Sb. Rozhodovati o tom, zda jest kdo legionářem, přísluší kanceláři československých legií při ministerstvu národní obrany.
K § 14 zákona.
Místní příslušnost kárných výborů.
(1) Pro vojenské gážisty na dočasné dovolené, na dovolené s čekaným nebo na dovolené bez platu je v I. stolici příslušný kárný výbor zřízený v obvodu, v němž vojenský gážista byl služebně přidělen před odchodem na dovolenou; stal-li se vojenský gážista po zahájení řízení před kárným výborem vojenským gážistou mimo činnou službu (přeložením do zálohy nebo do výslužby), nemění se tím příslušnost kárného výboru.
(2) Ministerstvo národní obrany může z důvodů uvedených v § 14, odst. 4 zákona buď z moci úřední na návrh podřízených velitelství nebo na žádost obviněného vojenského gážisty určiti k projednání kárný výbor, který není místně příslušný.
K § 15 zákona.
Zavedení řízení před kárným výborem.
(1) Vojenské kárné řízení je zavedeno vydáním písemného rozkazu příslušného představeného (§ 15 zákona), v němž třeba uvésti osobu, proti které má býti zavedeno řízení před kárným výborem, a jednání (opominutí), jež se jí kladou za vinu.
(2) U vojenského gážisty mimo činnou službu, který se trvale zdržuje v cizině a na území Československé republiky neměl vůbec stálého bydliště, je příslušný k zavedení řízení před kárným výborem velitel, v jehož obvodu působnosti jest evidenční úřad obviněného.
(3) Jsou-li u velitele, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor, důvody, které by ho vylučovaly v případě, o nějž jde, podle § 6 z členství v kárném výboru, pozbývá v tomto případě oprávnění nařizovati řízení před kárným výborem, jakož i oprávnění potvrzovati konečné usnesení kárného výboru podle ustanovení § 22, odst. 4, písm. a) zákona; je-li takto vyloučen velitel, u něhož je zřízen kárný výbor pro nižší důstojníky a rotmistry, přecházejí jeho oprávnění na představeného velitele, u něhož je zřízen kárný výbor pro vyšší důstojníky, a je-li tento vyloučen, na ministra národní obrany.
(4) Zjistí-li kárný žalobce nebo kárný výbor I. stolice v řízení již zahájeném, že řízení bylo zavedeno na rozkaz nepříslušného představeného, předloží spisy neprodleně představenému, na jehož rozkaz bylo řízení zavedeno; tento představený je povinen postoupiti spisy příslušnému představenému, jenž buď vysloví dodatečný souhlas s řízením již provedeným a nařídí pokračovati v řízení nebo provésti řízení nové.
(5) Bylo-li řízení, zavedené na rozkaz nepříslušného představeného, již v I. stolici skončeno a strana uplatňuje námitky nepříslušnosti v odvolání, předloží kárný výbor I. stolice, jenž řízení dosud prováděl, spisy odvolacímu kárnému výboru prostřednictvím představeného, na jehož rozkaz bylo řízení zavedeno, a představeného, jenž byl k tomu příslušný; tento představený připojí ke spisům vyjádření, zda s dosavadním řízením souhlasí či nikoli.
(6) Vyjde-li najevo nepříslušnost představeného, který nařídil zavedení kárného řízení, teprve za odvolacího kárného řízení, vyžádá si odvolací kárný výbor vyjádření představeného, jenž byl ve věci příslušný.
Zproštění od vykonávání služby (suspense).
(1) Představený, který nařídil zavedení řízení před kárným výborem, může kdykoli až do pravoplatného skončení řízení naříditi, aby byl obviněný, pokud koná činnou službu, zproštěn jejího vykonávání.
(2) Při rozhodování o tom, má-li býti obviněný zproštěn vykonávání služby, třeba dbáti toho, aby vzhledem k tíži poklesku a stupni podezření neutrpěl zájem služební, kdyby obviněný konal dále službu; naproti tomu se musí vždy přihlížeti také k tomu, aby vojenští gážisté bez závažných důvodů nebyli odnímáni výkonu služby.
(3) Vojenský gážista, který byl podle předchozích ustanovení zproštěn od vykonávání služby, zůstává po dobu tohoto zproštění nadále vojenskou osobou v činné službě.
Vliv řízení před kárným výborem na zvýšení služného.
(1) Od zavedení řízení před kárným výborem až do jeho pravoplatného skončení je obviněný vyloučen ze zvýšení služného (z postupu do vyššího stupně služného nebo do vyššího náslužného přídavku).
(2) Skončí-li řízení před kárným výborem zastavením řízení nebo zproštěním obviněného, je doba řízení před kárným výborem započitatelná pro zvýšení služného, není-li její započtení vyloučeno z jiných důvodů.
K § 16 zákona.
Kárný žalobce.
(1) Kárného žalobce ustanovuje velitel, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor, z důstojníků v činné službě, kteří jsou službou přiděleni v sídle kárných výborů, doručením rozkazu k zavedení vojenského kárného řízení.
(2) Kárný žalobce podléhá ve své funkci přímo představenému, který nařídil kárné řízení, a podává mu podle potřeby zprávy o průběhu řízení.
(3) Kárným žalobcem nemohou býti vojenský duchovní a vojenský gážista, který by byl podle § 6 vyloučen z možnosti působiti v určitém případě jako člen kárného výboru.
Odvolací kárný žalobce.
Ustanovení § 15 o kárném žalobci platí obdobně též o odvolacím kárném žalobci.
Zapisovatel.
(1) Zapisovatele pro kárný výbor I. stolice ustanovuje z vojenských gážistů v činné službě k tomu způsobilých předseda kárného výboru I. stolice.
(2) Zapisovatelem nelze ustanoviti vojenského gážistu, který by byl podle § 6 vyloučen z členství v kárném výboru v případě, o nějž jde.
(3) Ustanovení § 6, odst. 3 až 6 platí obdobně o zamítání zapisovatele.
K § 17 zákona.
Účel vyšetřování.
(1) Vyšetřováním musí býti objasněny všechny okolnosti, které jsou rozhodné pro posouzení otázky, zda se obviněný dopustil jednání neb opominutí, jež se mu ukládá za vinu v rozkaze k zavedení kárného řízení, zda je lze obviněnému přičítati a zda jím bylo ohroženo nebo poškozeno dobré jméno vojska, jakož i všechny okolnosti, jež mohou míti vliv na vyměření trestu.
(2) Vzejde-li za vyšetřování podezření, že se obviněný dopustil ještě jiného jednání nebo opominutí, náležejícího do příslušnosti kárného výboru, než pro které bylo nařízeno zavedení řízení, vyžádá si kárný žalobce rozhodnutí příslušného představeného (§ 15 zákona).
(3) Má-li kárný žalobce podle výsledku vyšetřování za to, že se obviněný dopustil trestného činu, který se stíhá soudně z moci úřední, učiní o tom ihned oznámení příslušnému soudu, po případě příslušnému orgánu veřejné žaloby, a navrhne příslušnému představenému, aby se vojenské kárné řízení přerušilo až do rozhodnutí soudu (orgánu veřejné žaloby).
(4) Kárný žalobce jest povinen provésti všechny důkazy, jež navrhl obviněný, pokud jsou potřebny k úplnému objasnění věci; jest mimo to povinen též z moci úřední konati všechna další šetření, aby věc byla úplně objasněna.
Výslech obviněného.
(1) Obviněného vyslechne kárný žalobce; není-li však vhodno, aby se obviněný dostavil ke kárnému žalobci, poněvadž by to bylo na újmu vojenské služby, nebo z jiných důvodů (pro vzdálenost nebo náklady), požádá kárný žalobce o provedení výslechu velitelství, úřady neb orgány uvedené v § 23.
(2) Kárný žalobce obešle obviněného, který je v činné službě, k výslechu prostřednictvím jeho představeného velitelství (úřadu); není-li v činné službě, předvolá ho přímo.
(3) Na počátku výslechu vyzve obviněného, aby na otázky, které mu budou dány, odpovídal určitě, zřetelně a pravdivě; také ho upozorní, že, odepře-li vypovídati, nezadrží tím průběh řízení.
(4) Nato vyslechne obviněného o jeho osobních poměrech, jakož i o tom, zda a s jakým výsledkem bylo již dříve proti němu vedeno trestní řízení soudní nebo řízení před kárným (disciplinárním) výborem (disciplinární komisí).
(5) Po tomto výslechu oznámí obviněnému jednání neb opominutí, jež se mu klade za vinu, a vyzve ho, aby se o jednotlivých bodech obvinění vyjádřil podle možnosti souvislým vypravováním.
(6) Další otázky, jež se dají obviněnému, mají směřovati k tomu, aby se doplnilo jeho vyjádření a aby se odstranily rozpory a nejasnosti jeho výpovědi. Důvody podezření (průvodní prostředky) oznámí se mu při tom jen potud, pokud mu mohou býti sděleny bez nebezpečí, že bude zmařen nebo ztížen výsledek řízení. Důvody podezření, které proto nemohly býti obviněnému oznámeny ihned, sdělí se mu při některém z příštích výslechů, jakmile pominulo uvedené nebezpečí, nejpozději však před ukončením vyšetřování.
Výslech svědků.
(1) Svědky vyslýchá kárný žalobce; není-li však vhodno, aby se svědci dostavili ke kárnému žalobci, poněvadž by to bylo na újmu vojenské služby, nebo pro jiné důvody (vzdálenost, náklady), jakož i v případech uvedených v odstavci 5 požádá kárný žalobce o provedení výslechu velitelství, úřady nebo orgány uvedené v § 23.
(2) Svědky, kteří jsou vojenskými osobami v činné službě, předvolává kárný žalobce prostřednictvím jejich představeného velitelství (úřadu); toto velitelství (úřad) se postará, aby se svědek ke kárnému žalobci včas dostavil.
(3) Svědci uvedení v předcházejícím odstavci jsou povinni před kárným žalobcem vypovídati o tom, nač se jich táže, pokud nejsou této povinnosti zproštěni podle odstavce 12.
(4) Svědky, kteří nejsou vojenskými osobami v činné službě, obešle kárný žalobce zpravidla k osobnímu výslechu tehdy, jestliže bydlí v obvodu okresního národního výboru, v němž má sídlo kárný výbor; jinak požádá o jejich výslech úřady (orgány) uvedené v § 23. Předvolá-li je kárný žalobce k osobnímu výslechu, obešle je, je-li nebezpečí v prodlení, přímo, jinak prostřednictvím okresních národních výborů (úřadů národní bezpečnosti).
(5) Nedostaví-li se svědek uvedený v předcházejícím odstavci ke kárnému žalobci nebo dostaví-li se sice, avšak nechce vypovídati, požádá kárný žalobce o provedení výslechu úřady uvedené v § 23.
(6) Kárný žalobce vyslýchá svědky nepřísežně a zpravidla v nepřítomnosti obviněného.
(7) Před zahájením výslechu upozorní kárný žalobce svědka, že jest povinen vypovídati na svoji čest a podle svého nejlepšího svědomí a vědomí čistou pravdu, ničeho nezamlčeti a výpověď učiniti tak, aby ji mohl před soudem opakovati přísežně, bude-li toho třeba.
(8) Nato vyslechne svědka o jeho osobních poměrech a o jeho poměru k obviněnému.
(9) Poté vyzve svědka, aby souvisle vypravoval o skutečnostech, které jsou předmětem svědectví, a je-li toho zapotřebí, aby svou výpověď doplnil a vysvětlil nejasnosti nebo rozpory.
(10) Odporují-li si výpovědi svědků v podstatných částech, předvolá je kárný žalobce k současnému výslechu (konfrontaci).
(11) Jako svědkové nesmějí býti vyslýcháni:
a) duchovní o tom, co jim bylo svěřeno při zpovědi nebo jinak pod pečetí mlčenlivosti úřadu duchovního;
b) příslušníci branné moci nebo veřejní zaměstnanci v činné službě nebo mimo činnou službu, jestliže by svědeckou výpovědí porušili služební neb úřední tajemství, pokud povinnosti je zachovati nebyli zproštěni příslušným velitelstvím (úřadem).
(12) Povinnosti svědčiti jsou zproštěni a mohou též při výslechu další výpověď odepříti:
a) ti, kdož jsou s obviněným spřízněni nebo sešvagřeni (i po zrušení manželského svazku) v přímé linii, jeho snoubenka, manželka (i když svazek pominul) a sourozenci její, sourozenci obviněného a jejich manželé, sourozenci jeho rodičů a prarodičů, jeho synovci, neteře, bratranci a sestřenice, rovněž i ti, kdož jsou k obviněnému v poměru poručníka, opatrovníka, pěstouna nebo v poměru adoptivním;
b) obhájce o tom, co mu bylo svěřeno obviněným jako obhájci;
c) členové Národního shromáždění o věcech, které jim byly svěřeny jako členům sněmovny, i když členy býti přestali, vyjímajíc případy, kde jde o svádění člena některé sněmovny k zneužití mandátu.
(13) Kárný žalobce, po případě orgán výslech provádějící je povinen, osoby uvedené v předcházejícím odstavci, jakmile se doví o poměru tam naznačeném, poučiti, že mají právo zříci se svědectví. Zřeknou-li se svědectví, nesmějí býti vyslýchání; projeví-li ochotu vypovídati, nevylučuje se tím jejich právo zříci se svědectví během výslechu nebo při výslechu pozdějším. Učiní-li tak, nesmí býti předčítán zápis o výpovědi již učiněné.
(14) Osvědčuje-li svědek, že by vydání svědectví nebo odpověď na některou otázku mělo pro svědka nebo osobu, která jest k němu v poměru uvedeném v odstavci 12, písm. a), v zápětí přímou a značnou majetkovou újmu, nebo jestliže by jemu samotnému způsobilo hanbu nebo nebezpečí soudního stíhání, a odepře-li proto svědectví, nemůže k němu býti donucen nebo pro odepření býti trestán.
Přísežný výslech svědků.
(1) Má-li kárný žalobce za to, že svědek vydá pravdivé svědectví jen tehdy, když svojí výpověď stvrdí přísahou, požádá za provedení přísežného výslechu svědeckého vojenský soud, v jehož obvodu se svědek zdržuje, nebo okresní soud s trestní pravomocí bližší pobytu svědkovu.
(2) Výslech provede dožádaný vojenský soud podle ustanovení vojenského trestního řádu a dožádaný okresní soud podle příslušného obecného trestního řádu.
Výslech znalců.
(1) Je-li ve vyšetřování potřebí k objasnění odborných otázek vyslechnouti znalce, požádá kárný žalobce o jejich ustanovení nejbližší vojenský soud.
(2) Za znalce mají býti zpravidla ustanoveny vojenské osoby v činné službě; znalcem nemůže býti osoba, která by ve věci nesměla vypovídati jako svědek nebo která by nesměla býti vzata do přísahy nebo jež by byla v poměru uvedeném v § 20, odst. 12, písm. a) k obviněnému nebo k osobě, která byla činem poškozena nebo proti níž čin směřoval, ani samy tyto osoby.
(3) O předvolání znalců k výslechu a jejich výslechu platí obdobně ustanovení § 20, odst. 1 až 4; je-li třeba přísežného výslechu, postupuje se obdobně podle zásad uvedených v § 21.
(4) Kárný žalobce upozorní před výslechem znalce, že jsou povinni podati své dobré zdání (nález) nestranně a podle pravidel své vědy, umění nebo živnosti na svoji čest a svědomí tak, aby mohli podané dobrozdání (nález) stvrditi u soudu přísahou, kdyby toho bylo třeba.
Součinnost jiných velitelství, úřadů a orgánů ve vyšetřování.
(1) Součinnost vojenských velitelství (úřadů, kárných výborů), okresních národních výborů a úřadů národní bezpečnosti, za niž může kárný žalobce ve vyšetřování žádati, může záležeti ve vyšetřování okolností majících význam pro řízení, v podání úředních (služebních) zpráv a sdělení a v provedení výslechu obviněného, svědků a znalců.
(2) Dožádaná vojenská velitelství (úřady) a kárné výbory musí žádostem kárného žalobce vyhověti, jsou-li k žádanému úkonu místně a věcně příslušny, a řídí se při provádění úkonů podle tohoto nařízení a předpisů vydaných k jeho provedení.
(3) Je-li o výslech obviněného, svědků nebo znalců dožádán jiný kárný výbor, pověří předseda tohoto kárného výboru jeho provedením buď důstojníka, který je v jiné věci kárným žalobcem, nebo důstojníka konajícího službu kancelářskou pro kárný výbor.
(4) Okresní národní výbory a úřady národní bezpečnosti obesílají a vyslýchají podle předpisů pro ně platných.
(5) Je-li zapotřebí provésti výslech nebo jiný úkon vyšetřovací mimo státní území, obrátí se kárný žalobce na ministerstvo národní obrany.
Zápisy o výpovědi obviněného, svědků a znalců.
(1) Vyslýchá-li kárný žalobce sám obviněného, svědka či znalce, sepíše nebo dá způsobilým zapisovatelem sepsati o výpovědi zápis, který přečte nebo dá přečísti vyslýchanému a dá jím podepsati.
(2) Činí-li vyslýchaný před podpisem zápisu námitky proti správnosti zápisu, zaznamenají se tyto námitky ke konci zápisu.
(3) Odepře-li vyslýchaný podepsati zápis, nelze ho k tomu donutiti, musí však býti dotázán na důvod odepření, který kárný žalobce v zápise poznamená.
(4) Zápis musí též obsahovati místo a den úředního jednání, jména zúčastněných osob, jakož i podpisy vyslýchajícího kárného žalobce a zapisovatele, byl-li přítomen.
(5) Tato ustanovení platí i tehdy, provádí-li výslech na žádost kárného žalobce některé vojenské velitelství (úřad) nebo jiný kárný výbor.
Obsah
Část I.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
Část II.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
§ 54.
§ 55.
Část III.
§ 56.
§ 57.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Nařízení vlády č. 190/1947 Sb., jímž se provádí zákon o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 21.11.1947 |
|---|---|
| Účinnost od | 06.12.1947 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0