Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 147/1990 Sb.
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
Platný
Účinnost od 27.04.1990
Zobrazeno prvních 200 z celkem 460 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
147
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. dubna 1989 byla v Berlíně podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 28. března 1990.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 95 odst. 1 dnem 27. dubna 1990. Tímto dnem pozbyla platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 11. září 1956, vyhlášená č. 38/1957 Sb. a Protokol, kterým se mění a doplňuje Smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsaná v Praze dne 11. září 1956, ze dne 10. prosince 1975, vyhlášený č. 133/1976 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
Československá socialistická republika a Německá demokratická republika
vycházejíce z cíle dále rozvíjet bratrské vztahy na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 3. října 1977,
vedeny přáním prohloubit spolupráci mezi oběma státy v oblasti právních vztahů v občanských, rodinných a trestních věcech,
se rozhodly uzavřít tuto smlouvu.
Za tímto účelem jmenovaly svými zmocněnci:
Československá socialistická republika
ing. Františka Langera, CSc.,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance
Československé socialistické republiky
v Německé demokratická republice,
Německá demokratická republika
dr. Hanse Joachima Heusingera,
místopředsedu rady ministrů Německé demokratické republiky a ministra spravedlnosti,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
1. CÍL SPOLUPRÁCE
(1) Cílem spolupráce smluvních států při poskytování právní pomoci v občanských, rodinných a trestních věcech je napomáhat orgánům smluvních států v jejich činnosti při uskutečňování socialistické zákonnosti a občanům smluvních států při zajišťování jejich práv a oprávněných zájmů.
(2) Ústředními justičními orgány podle této smlouvy jsou na straně Československé socialistické republiky Generální prokuratura Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky, na straně Německé demokratické republiky ministerstvo spravedlnosti a generální prokurátor.
(3) Justiční orgány podle této smlouvy jsou soudy, prokuratury a státní notářství smluvních států.
(1) Ústřední justiční orgány smluvních států si budou vyměňovat zkušenosti z oblasti zákonodárství a právní praxe v rámci své působnosti a budou rozvíjet nové formy spolupráce a koordinace.
(2) Ústřední justiční orgány smluvních států mohou uzavírat ujednání na základě této smlouvy a k jejímu provádění.
2. PRÁVNÍ OCHRANA
Rozsah právní ochrany
(1) Státní občané jednoho smluvního státu požívají na území druhého smluvního státu stejné právní ochrany jako jeho vlastní občané. Mají volný přístup k orgánům druhého smluvního státu, jejichž pravomoc je dána v občanských, rodinných a trestních věcech; mohou před nimi vystupovat a podávat žádosti a návrhy a vykonávat i jiné procesní úkony za stejných podmínek jako jeho vlastní občané.
(2) Státním občanem jednoho smluvního státu je každá osoba, která má podle právního řádu tohoto státu jeho státní občanství.
(3) Ustanovení této smlouvy platí obdobně pro právnické osoby zřízené podle právního řádu jednoho ze smluvních států.
Osvobození od jistoty
Státním občanům jednoho smluvního státu, kteří vystupují před justičními orgány druhého smluvního státu, nesmí být, pokud mají bydliště nebo pobyt na území jednoho ze smluvních států, uložena jistota za náklady řízení pro to, že jsou cizinci nebo nemají bydliště nebo pobyt na území smluvního státu, před jehož justičními orgány vystupují.
Osvobození od placení nákladů
(1) Státním občanům jednoho smluvního státu poskytují justiční orgány na území druhého smluvního státu osvobození, jakož i další výhody, pokud jde o náklady řízení, za stejných předpokladů a ve stejném rozsahu jako vlastním státním občanům.
(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje na všechna stadia řízení, která budou provedena v tomto řízení před justičními orgány druhého smluvního státu včetně řízení o výkonu rozhodnutí.
(1) Osvědčení o osobních a majetkových poměrech, které je třeba k povolení osvobození podle článku 5, vystaví příslušný orgán smluvního státu, na jehož území má žadatel bydliště nebo pobyt.
(2) Nemá-li žadatel bydliště nebo pobyt na území žádného smluvního státu, stačí potvrzení diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení smluvního státu, jehož je státním občanem.
(3) Příslušný justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození podle článku 5, může požádat orgán, který vystavil potvrzení, o doplňující údaje.
(1) Žádost o osvobození podle článku 5 lze podat u příslušného justičního orgánu smluvního státu, jehož je žadatel státním občanem. Tento orgán zašle žádost s osvědčením podle článku 6 a s ostatními doklady předloženými žadatelem příslušnému justičnímu orgánu druhého smluvního státu podle článku 11 odstavec 1.
(2) Současně s žádostí o osvobození podle článku 5 lze podat návrh na zahájení řízení ve věci, na kterou se vztahuje osvobození, jakož i žádost o ustanovení právního zástupce nebo jiné v úvahu připadající žádosti.
3. PRÁVNÍ POMOC
Poskytnutí právní pomoci
(1) Justiční orgány si vzájemně poskytnou právní pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.
(2) Justiční orgány poskytnou právní pomoc i dalším orgánům, kreré mají pravomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.
Rozsah právní pomoci
Právní pomoc zahrnuje doručování písemností a provádění jednotlivých procesních úkonů, zejména výslech účastníků řízení, obviněných, obžalovaných, svědků a znalců, opatřování znaleckých posudků, provádění soudního ohledání, zasílání a vydávání důkazních předmětů, prohlídku a další procesní úkony.
Zjišťování adres, zaměstnavatele a příjmu
(1) Právní pomoc zahrnuje i zjišťování pobytu osob na území jednoho smluvního státu, proti kterým uplatňují nebo mají uplatňovat občanskoprávní nebo rodinněprávní nároky osoby, které mají bydliště na území druhého smluvního státu. Dožadující orgány jsou povinny k tomu poskytnout údaje ke zjištění pobytu.
(2) Právní pomoc dále zahrnuje zjišťování zaměstnavatele dlužníka výživného, které je nebo má být uplatněno oprávněným, který má bydliště nebo pobyt na území druhého smluvního státu. Tato povinnost zahrnuje i zjištění výše měsíčního příjmu dosaženého dlužníkem v posledních třech letech.
Druh styku
(1) Při poskytování právní pomoci se justiční orgány smluvních států stýkají přímo, pokud se dále v jednotlivých případech nestanoví jinak.
(2) Orgány uvedené v článku 8 odstavec 2 se stýkají s justičními orgány smluvních států přímo, pokud se dále v jednotlivých případech nestanoví jinak.
(3) Ve věcech uplatňování a prosazování nároků na výživné nezletilých dětí se přímo stýkají ze strany Československé socialistické republiky Ústředí pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně a ze strany Německé demokratické republiky ministerstvo lidového školství, odbor pomoci mládeži, výchovy v domově a zvláštních škol.
(4) Ve věcech vydávání a převzetí trestního stíhání se stýkají ministři spravedlnosti a generální prokurátoři smluvních států v rámci své pravomoci.
(5) Osoby uvedené v odstavci 4 se mohou dohodnout, že při převzetí trestního stíhání se soudy nebo prokurátoři smluvních států stýkají přímo.
Jazyk
Orgány smluvních států použijí ve vzájemném právním styku vlastní jazyk, pokud dále není stanoveno jinak.
Obsah a forma dožádání o právní pomoc
(1) Dožádání o právní pomoc musí obsahovat tyto údaje:
1. označení dožadujícího orgánu;
2. označení dožádaného justičního orgánu;
3. označení věci, v níž se žádá o právní pomoc;
4. jméno a příjmení, datum a místo narození, státní občanství, zaměstnání, bydliště nebo pobyt účastníků řízení, obviněných, obžalovaných, odsouzených, poškozených, svědků, případně dalších osob, a je-li to potřebné, jména a příjmení, místo a datum narození rodičů;
5. jméno, příjmení a adresu zástupců.
(2) Žádost o doručení písemností musí mimo údaje podle odstavce 1 obsahovat přesnou adresu příjemce a označení písemností, které je nutno doručit.
(3) Dožádání o provedení jednotlivých procesních úkonů musí dále obsahovat skutečnosti, které mají být dokazovány, nebo úkony, které mají být provedeny, stav věci, pokud je to nutné, a v trestních věcech i popis skutkových okolností spáchaného soudně trestného činu a jeho právní kvalifikaci.
(4) Dožádání o právní pomoc musí být podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu.
(5) Justiční orgány smluvních států použijí při dožádání o právní pomoc dvoujazyčné formuláře, jejichž vzory si smluvní státy vzájemně vymění.
Vyřízení dožádání o právní pomoc
Při poskytování právní pomoci postupuje dožádaný justiční orgán podle svých vnitrostátních právních předpisů. Dožádaný justiční orgán použije na žádost dožadujícího orgánu, pokud se jedná o druh a formu vyřízení, procesní předpisy smluvního státu dožadujícího orgánu, pokud použití není v rozporu se základními zásadami právního řádu smluvního státu dožádaného justičního orgánu.
(1) Není-li dožádaný justiční orgán příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je příslušnému justičnímu orgánu a informuje o tom dožadující orgán.
(2) Dožádaný justiční orgán sdělí dožadujícímu orgánu na jeho žádost včas dobu a místo provedení dožádání.
(3) Nelze-li nalézt na uvedené adrese osobu označenou v dožádání, dožádaný justiční orgán učiní podle vnitrostátních právních předpisů nutná opatření ke zjištění adresy.
(4) Nebylo-li možno právní pomoc poskytnout, dožádaný justiční orgán sdělí důvody, které brání vyřízení dožádání, a současně vrátí písemnosti dožadujícímu orgánu.
Doručování písemností
(2) Není-li doručovaná písemnost sepsána v jazyce smluvního státu dožádaného justičního orgánu a není-li k ní připojen ověřený překlad, předá dožádaný justiční orgán písemnost příjemci jen tehdy, je-li ochoten ji přijmout. V případě nepřijetí platí doručení jako neuskutečněné.
Doklad o doručení
Doručení se prokáže buď potvrzením o přijetí, které obsahuje místo a datum doručení, podpis příjemce a doručitele, jakož i otisk úředního razítka dožádaného justičního orgánu, nebo protokolem tohoto orgánu, z něhož vyplývá forma, místo a datum doručení písemnosti, jakož i podpis příjemce.
Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení
(1) Smluvní státy jsou oprávněny doručovat písemnosti svým vlastním státním občanům, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, prostřednictvím své diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení.
(2) Smluvní státy jsou oprávněny vyslýchat vlastní státní občany, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, prostřednictvím své diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 není možno použít donucovacích prostředků ani jimi hrozit.
Ochrana svědků a znalců
(1) Svědek nebo znalec jakéhokoliv státního občanství, který se na základě předvolání dožádaného justičního orgánu dostaví k orgánu dožadujícího smluvního státu v občanských, rodinných nebo trestních věcech, nesmí být na území tohoto státu stíhán, vzat do vazby nebo být potrestán pro porušení práva, ke kterému došlo před překročením státní hranice dožadujícího smluvního státu. Stejně tak nesmí být tyto osoby stíhány, vzaty do vazby nebo být potrestány v souvislosti s jejich svědeckou výpovědí nebo se znaleckým posudkem, jakož i pro trestní věc, která je předmětem řízení.
(2) Svědek nebo znalec ztratí ochranu uvedenou v odstavci 1, jestliže neopustil i přes dané možnosti území smluvního státu dožadujícího justičního orgánu do sedmi dnů ode dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnost již není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl z důvodů na něm nezávislých toto území opustit.
(3) Předvolání svědka nebo znalce nesmí obsahovat hrozbu donucení pro případ nedostavení se.
Náhrada výdajů svědků a znalců
Osoby uvedené v článku 19 mají nárok na náhradu cestovného a výdajů spojených s pobytem i ušlé mzdy; znalci mají též nárok na znalečné. V předvolání je nutno uvést, jakou náhradu předvolaná osoba obdrží; na její žádost poskytne dožadující justiční orgán zálohu na krytí příslušných výdajů.
Dočasné přemístění svědků
Pokud je osoba na území jednoho smluvního státu ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a je předvolána justičním orgánem druhého smluvního státu jako svědek, může být dočasně přemístěna za předpokladu, že bude držena ve vazbě a po výslechu bude neprodleně předána smluvnímu státu dožádaného justičního orgánu.
Náklady právní pomoci
(1) Dožádaný justiční orgán nebude požadovat za poskytnutí právní pomoci náhradu. Smluvní státy hradí všechny náklady vzniklé při poskytování právní pomoci na jejich území.
(2) Dožádaný justiční orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši vzniklých nákladů. Pokud dožadující orgán vymůže tyto náklady od povinného, zůstanou tomu smluvnímu státu, jehož orgán je vymohl.
4. INFORMACE
Právní informace
Ústřední justiční orgány smluvních států si na žádost sdělí informace o zákonodárství, které platí nebo platilo v jejich státě, jakož i o právní praxi svých orgánů.
Informace o soudních rozsudcích
(1) Smluvní státy se průběžně informují o pravomocných rozsudcích v trestních věcech, které jejich soudy vynesly proti státním občanům druhého smluvního státu.
(2) Na žádost může být v odůvodněných případech poskytnuta informace podle odstavce 1 o osobě, která není státním občanem dožadujícího smluvního státu.
(3) Smluvní státy si na žádost zasílají podle možnosti otisky prstů osob uvedených v odstavcích 1 a 2.
Informace z trestního rejstříku
Smluvní státy si na žádost bezplatně sdělí informace z trestního rejstříku o osobách, které byly dříve odsouzeny soudy druhého smluvního státu.
5. LISTINY
Osvobození od ověřování
(1) Listiny, které na území jednoho smluvního státu vyhotovil nebo ověřil a opatřil otiskem úředního razítka státní orgán nebo právním řádem zmocněná osoba v rámci své pravomoci ve formě stanovené právním řádem, nevyžadují na území druhého smluvního státu ověření. To platí i pro ověřování podpisů, opisů a překladů listin.
(2) Listiny uvedené v odstavci 1 mají na území druhého smluvního státu stejnou platnost jako odpovídající listiny tohoto smluvního státu.
Zasílání listin o osobním stavu
(1) Příslušné orgány smluvních států si vzájemně zašlou bezprostředně po provedeném zápisu a dodatečně provedených doplněních nebo změnách výpisy z matrik, jež se týkají státních občanů druhého smluvního státu.
(2) Matriční úřady smluvních států zašlou na žádost justičních orgánů a jiných orgánů druhého smluvního státu bezplatně výpisy z matrik pro úřední potřebu.
(3) Výpisy podle odstavců 1 a 2 se zašlou diplomatickou nebo konzulární cestou.
Žádosti státních občanů o zaslání listin o osobním stavu a jiných listin
(1) Státní občané jednoho smluvního státu mohou zasílat přímo příslušným orgánům druhého smluvního státu žádosti o vystavení a zaslání listin o osobním stavu nebo jiných listin, které se týkají osobních práv a zájmů těchto osob (listiny o trvání pracovního poměru apod.). Není-li dožádaný orgán k vyřízení žádosti příslušný, postoupí ji příslušnému orgánu a vyrozumí o tom žadatele.
(2) Tyto listiny se zašlou diplomatickou nebo konzulární cestou.
Zasílání rozhodnutí o osobním stavu
(1) Soudy jednoho smluvního státu zašlou na žádost bezplatně sdělení o rozhodnutích orgánů o osobním stavu státních občanů druhého smluvního státu.
(2) Při zasílání a vyřizování žádostí podle tohoto článku postupují orgány podle článku 11.
POUŽITÍ PRÁVA A PRAVOMOC
1. VĚCI OSOBNÍHO STAVU
Způsobilost k právům a právním úkonům
Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům se řídí právním řádem smluvního státu, jehož je státním občanem.
Právní způsobilost právnických osob
Právní způsobilost právnické osoby se řídí právním řádem smluvního státu podle něhož byla zřízena.
Zbavení způsobilosti k právním úkonům
Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, pravomoc k řízení o zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům je dána justičnímu orgánu smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
(1) Zjistí-li justiční orgán jednoho smluvního státu, že u státního občana druhého smluvního státu, který má bydliště na jeho území, jsou důvody pro zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom příslušný justiční orgán druhého smluvního státu. V naléhavých případech může justiční orgán učinit předběžná opatření k ochraně této osoby nebo jejího majetku, o čemž uvědomí příslušný justiční orgán druhého smluvního státu.
(2) Jestliže justiční orgán druhého smluvního státu po vyrozumění podle odstavce 1 nezahájí do tří měsíců řízení ani se v této lhůtě nevyjádří, může řízení o zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům provést justiční orgán smluvního státu, na jehož území má bydliště osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
(3) Zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům podle odstavce 2 může být vysloveno jen z důvodů, které jsou určeny právními řády obou smluvních států. Rozhodnutí se zašle příslušnému justičnímu orgánu druhého smluvního státu.
Prohlášení za nezvěstného, mrtvého a důkaz smrti
(1) K prohlášení za mrtvého je dána pravomoc soudu smluvního státu, jehož státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.
(2) Soud jednoho smluvního státu může prohlásit státního občana druhého smluvního státu za mrtvého:
1. na návrh osoby, která uplatňuje nárok založený na dědickém nebo manželském majetkovém právu na nemovitost nezvěstného, která se nachází na území tohoto smluvního státu;
2. na návrh manžela nezvěstného, který v době podání návrhu má bydliště na území tohoto smluvního státu.
(3) Prohlášení nezvěstného za mrtvého se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl v době, kdy byl podle posledních zpráv ještě živ.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se užijí obdobně na prohlášení za nezvěstného a na důkaz smrti.
(5) Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní následky jen na území smluvního státu, jehož soud ve věci rozhodl.
2. PRÁVNÍ ÚKONY
Forma právních úkonů
(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvního státu, kterým se řídí právní vztah. Forma se také zachová, dodrží-li se příslušné právní předpisy smluvního státu, na jehož území byl právní úkon učiněn.
(2) Forma právního úkonu týkajícího se nemovitosti se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.
Právní vztahy k nemovitostem
(1) Právní vztahy k nemovitostem se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.
(2) K řízení o právních vztazích podle odstavce 1 je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.
(3) Určení, zda se jedná o movitost nebo nemovitost , se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území se věc nalézá.
3. RODINNÉ VĚCI
Uzavření manželství
(1) Předpoklady uzavření manželství se řídí pro každého, kdo uzavírá manželství, právním řádem smluvního státu, jehož je státním občanem; pokud jde o překážky uzavření manželství, je nutno dodržet právní řád smluvního státu, na jehož území se manželství uzavírá.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 147/1990 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 28.04.1990 |
|---|---|
| Účinnost od | 27.04.1990 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0