Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 134/1976 Sb.
Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Finské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Platný
Účinnost od 24.07.1976
Zobrazeno prvních 200 z celkem 263 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
134
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 29. září 1976
o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Finské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Dne 31. ledna 1975 byla v Helsinkách podepsána Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Finské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku. Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.
Podle svého článku 30 Smlouva vstoupila v platnost dnem 24. července 1976.
Český překlad Dohody se vyhlašuje současně.
První náměstek ministra:
Krajčír v. r.
SMLOUVA
mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Finské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Finské republiky,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané ve prospěch každého smluvního státu, jeho veřejnoprávních územních korporací nebo jeho místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují daně vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z jednotlivých částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daně z objemu mezd placené podniky a daně z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) Ve Finsku:
(i) státní daň z příjmu a z majetku,
(ii) obecní daň
(iii) církevní daň a
(iv) daň námořníků
(dále nazývané „finská daň“).
b) v Československu:
(i) odvod ze zisku a daň ze zisku,
(ii) daň ze mzdy,
(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,
(iv) daň zemědělská,
(v) daň z příjmů obyvatelstva,
(vi) daň domovní,
(vii) odvod z jmění a
(viii) daň z objemu mezd
(dále nazývané „československá daň“).
4. Smlouva se bude také vztahovat na všechny totožné nebo podstatně podobné daně, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si budou oznamovat všechny významné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) Výraz „Finsko“ označuje Finskou republiku; použit v zeměpisném smyslu označuje území Finské republiky a každou oblast přiléhající k teritoriálním vodám Finské republiky, nad níž mohou být podle finských zákonů a ve shodě s mezinárodním právem vykonávána práva Finska vztahující se na výzkum a těžení přírodních zdrojů mořského dna a jeho podzemí; pokud jde o obecní daň, nezahrnuje tento výraz okres Aland.
b) Výraz „Československo“ označuje Československou socialistickou republiku.
c) Výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují podle souvislosti Finsko nebo Československo.
d) Výraz „osoba“ zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná sdružení osob.
e) Výraz „společnost“ označuje každou právnickou osobu nebo každou podstatu, která je posuzována jako právnická osoba pro daňové účely.
f) Výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, případně podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě.
g) Výraz „příslušníci“ označuje:
(i) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu;
(ii) všechny právnické osoby, společnosti a sdružení, zřízené podle práva platného v některém smluvním státě.
h) Výraz „mezinárodní doprava“ označuje každou dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem, jehož sídlo skutečného vedení je umístěno v některém smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou využívány pouze mezi místy ležícími ve druhém smluvním státě.
i) Výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i) v případě Finska ministerstvo financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Československa ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem smysl, který je mu určen právními předpisy tohoto smluvního státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Daňový domicil
1. Výraz „osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě“ označuje pro účely této smlouvy jakoukoli osobu, která je podrobena zdanění podle zákonů tohoto státu z důvodu svého bydliště, pobytu, místa vedení, nebo každého jiného kritéria obdobné povahy.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, s nímž jsou její osobní a hospodářská pouta nejužší (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen smluvní stát, v němž má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech, nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou smluvních států, nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, příslušné úřady smluvních států rozhodnou otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom smluvním státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.
4. Předpokládá se, že nerozdělená pozůstalost je pro účely zdanění ve Finsku umístěna v tom smluvním státě, ve kterém měl zůstavitel v době své smrti bydliště ve smyslu ustanovení odstavců 1 a 2.
Stálá provozovna
1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom, nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje,
g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 12 měsíců.
3. Výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodávkám zboží patřícího podniku,
b) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze jako zásoba, za účelem výstavy nebo dodání,
c) zboží patřící podniku, které je uskladněno pouze za účelem zpracování jiným podnikem,
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik,
e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pro podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter,
f) montáž prováděnou podnikem některého smluvního státu ve spojení s dodávkou strojů nebo zařízení z tohoto státu do druhého smluvního státu.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro účet podniku druhého smluvního státu - jiná než zástupce mající nezávislé postavení, o němž pojednává odstavec 5 - se považuje za stálou provozovnu v prvně jmenovaném státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.
5. Za stálou provozovnu podniku jednoho smluvního státu se v druhém smluvním státě nepovažuje pouhá skutečnost, že podnik v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo každého jiného zástupce majícího nezávislé postavení, pokud tyto osoby jednají v řádném rámci své činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě, kontroluje nebo je kontrolována společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Příjem z nemovitého majetku
1. Příjem z nemovitého majetku včetně příjmu ze zemědělského nebo lesního hospodářství může být zdaněn v tom smluvním státě, v němž je takový majetek umístěn.
2.
a) Výraz „nemovitý majetek“ je s výhradou ustanovení odstavců b) a c) definován ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž jsou nemovitosti umístěny.
b) Výraz „nemovitý majetek“ zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář zemědělských a lesních hospodářství, práva, na která se vztahují ustanovení občanského práva o vlastnictví nemovitého majetku, používání nemovitého majetku a práva na proměnlivá nebo pevná plnění, placená jako náhrada za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů.
c) Lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjem z přímého užívání, nájmu a každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Jestliže vlastnictví akcií nebo jiných společenských práv na společnosti opravňuje držitele akcií nebo práv k užívání nemovitého majetku vlastněného společností, může být příjem z přímého užívání, nájmu nebo z každého jiného takového práva na užívání zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je nemovitý majetek umístěn.
5. Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 se použijí také na příjem z nemovitého majetku podniku a na příjem z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobodného povolání.
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by mohla podle očekávání docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných administrativních výloh takto vynaložených, ať ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé určovat zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nebrání nic v odstavci 2, aby tento smluvní stát určil zisky, jež mají být zdaněny, takovým rozdělením, jaké je obvyklé. Přijatá metoda dělení musí být však taková, aby výsledek byl v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců vypočítají každý rok podle téže metody, pokud neexistují závažné a dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nedotknou se ustanovení tohoto článku ustanovení oněch článků.
Námořní a letecká doprava
1. Zisky plynoucí z provozování lodí a letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je místo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku námořní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav této lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, ve kterém má provozovatel lodi bydliště či sídlo.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí také na zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo na mezinárodní provozní organizaci.
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v jednom i v druhém případě byly mezi oběma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích sjednány nebo jim uloženy podmínky, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly.
2. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn v tomto státě, jsou také zahrnuty do zisků podniku druhého smluvního státu a tam zdaněny, a tyto zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny tímto podnikem tohoto druhého státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví prvně zmíněný stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků v prvně zmíněném státě. Při stanovení takové úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy podle povahy příjmu a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Daň takto stanovená však nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společností (s výjimkou společnosti, která není právnickou osobou), která vlastní přímo nejméně 25 % jmění společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjem plynoucí z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek s účastí na zisku, právě tak jako příjem z jiných společenských práv, který je podroben stejnému zdanění jako příjem z akcií daňovými předpisy státu, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce dividend, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, výdělečnou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže vlastnictví akcií, na jehož základě se dividendy vyplácejí, je skutečně spojeno s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, mající sídlo v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjem z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát vybrat žádnou daň z dividend vyplácených společností osobám majícím bydliště či sídlo v prvně jmenovaném státě, ani vybrat žádnou daň z nerozdělených zisků společnosti z titulu zdanění nerozdělených zisků, ani když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmu, které pocházejí z tohoto druhého státu. Ustanovení tohoto odstavce nebrání tomuto druhému státu zdanit dividendy, vyplácené osobám majícím v tomto druhém státě bydliště či sídlo, nebo dividendy, které souvisejí s vlastnictvím akcií, které je skutečně spojeno se stálou provozovnou nebo stálou základnou udržovanou v tomto druhém státě osobou, mající bydliště či sídlo v prvně zmíněném státě.
Úroky
1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjem z pohledávek jakékoli povahy, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti , poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku dlužníka, a obzvláště příjem z veřejných dluhopisů a obligací včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry. Penále za opožděné placení se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, výdělečnou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, je skutečně spojena s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ se jedná.
4. Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a příjemcem, nebo mezi oběma a třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce s příjemcem, kdyby nebylo podobných vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část úroků, která ji přesahuje, zůstane v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Licenční poplatky uvedené v odstavci 3 a) mohou však být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle zákonů tohoto státu, avšak daň takto vyměřená nepřekročí 5 % hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoli druhu, přijaté náhradou za užití nebo za právo na užití
a) jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného návodu nebo výrobního postupu, průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení a za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) jakéhokoli práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže příjemce licenčních poplatků mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, výdělečnou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě svobodné povolání pomocí stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, v souvislosti s nimiž jsou licenční poplatky placeny, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ se jedná.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, veřejnoprávní územní korporace nebo místní úřad tohoto smluvního státu nebo osoba mající bydliště či sídlo v tomto smluvním státě. Jestliže však osoba, která platí licenční poplatky, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikl závazek platit licenční poplatky, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka placených licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem na užívání, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a příjemcem nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil plátce s příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část platů, která ji přesahuje, zůstane v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.
Kapitálové zisky
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, jehož definice je uvedena v článku 6 odstavec 2, nebo společenských práv uvedených v článku 6 odstavec 4, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je takový nemovitý majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku příslušejícího ke stálé základně, kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě za účelem výkonu svobodného povolání, včetně takových zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Avšak zisky ze zcizení movitého majetku uvedeného v článku 22 odstavec 3 podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém takový movitý majetek podléhá zdanění podle zmíněného článku.
3. Zisky ze zcizení majetkových hodnot jiných než těch, o nichž se pojednává v odstavcích 1 a 2, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.
Nezávislá povolání
1. Příjem, který osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá za služby poskytované při výkonu svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobné povahy, podléhají zdanění pouze v tomto státě, ledaže tato osoba má pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu za účelem výkonu svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu, může být příjem zdaněn ve druhém smluvním státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém jej lze přičítat této stále základně.
2. Výraz „svobodná povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.
Závislá zaměstnání
1. Mzdy, platy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté z tohoto zaměstnání zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z titulu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státě během jednoho nebo více období, která vcelku nepřekročí 183 dnů v příslušném kalendářním roce;
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo ve jménu zaměstnavatele, který nemá bydliště či sídlo v tomto druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel v tomto druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, odměny z titulu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
Tantiemy
1. Tantiemy a jiné podobné platy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá jako člen správní nebo dozorčí rady nebo jiného podobného orgánu společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Umělci a sportovci
2. Příjem, který docílí osoba mající v některém smluvním státě bydliště či sídlo tím, že v druhém smluvním státě obstarává služby osob uvedených v odstavci 1, ať tyto osoby mají či nemají bydliště v některém smluvním státě, může být bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy zdaněn ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto služby vykonávány.
Vládní služby
1.
a) Odměny jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, veřejnoprávní územní korporací nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, korporaci nebo místnímu úřadu tohoto státu, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby byly vykonávány v tomto státě, příjemce má bydliště v tomto druhém smluvním státě a
(i) je státním občanem tohoto státu, nebo
(ii) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu konání těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené některým smluvním státem, veřejnoprávní územní korporací nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, korporaci nebo místnímu úřadu tohoto státu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, jestliže příjemce je státním občanem tohoto státu a má v tomto státě bydliště.
Penze
Penze a jiné podobné platy poukazované z důvodu dřívějšího zaměstnání osobě, která má bydliště v některém smluvním státě, podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavec 2 zdanění pouze v tomto státě.
Studující
1. Platy, které studující nebo obchodní, technický, zemědělský nebo lesnický učeň, který se zdržuje v některém smluvním státě pouze za účelem svého vzdělání nebo praxe a který má nebo měl bezprostředně před takovou návštěvou bydliště v druhém smluvním státě, dostává pro účely své výživy, vzdělání nebo praxe, se nezdaní v prvně zmíněném smluvním státě, pokud takové platy mu byly poukázány ze zdrojů mimo tento stát.
2. Studující na univerzitě nebo na jiném ústavu pro vyšší vzdělání v některém smluvním státě nebo obchodní, technický, zemědělský nebo lesnický učeň, který se zdržuje v druhém smluvním státě po jedno nebo více období nepřesahující 183 dnů v příslušném kalendářním roce a který má nebo měl bezprostředně před takovou návštěvou bydliště v prvně zmíněném státě, nebude ve druhém smluvním státě podroben dani z odměny za služby vykonávané v tomto druhém státě, pokud tyto služby jsou spojeny s jeho studiemi nebo praxí a odměna představuje výdělek nutný pro jeho výživu.
Jiné příjmy
Části příjmu osoby mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě, které nejsou výslovně uvedeny v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
Majetek
1. Jmění pozůstávající z nemovitého majetku, tak jak je definován v článku 6 odstavec 2, nebo společenská práva uvedená v článku 6 odstavec 4, mohou být zdaněna ve smluvním státě, ve kterém je takový nemovitý majetek umístěn.
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 134/1976 Sb., o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Finské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku |
|---|---|
| Typ předpisu | - |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 29.11.1976 |
|---|---|
| Účinnost od | 24.07.1976 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0