7 Cmo 62/2025-299

o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. září 2024, č. j. 56 Cm 142/2017-241,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 02.10.2025 ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.62.2025.1

I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 12. května 2017 do zaplacení; v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od 1. dubna 2017 do 11. května 2017 se řízení zastavuje.

II.Žalobci se náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů nepřiznává.

1.Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 12. května 2017 do zaplacení a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 200 740 Kč.

2.Jedná se již o třetí meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně v řízení, v němž se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. dubna 2017 do zaplacení z titulu nedoplatku kupní ceny za převod podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“). V pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. února 2018, č. j. 56 Cm 142/2017-69, jímž soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. června 2021, č. j. 7 Cmo 107/2018-90, pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně znovu (po druhé) ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 56 Cm 142/2017-105, tak, že žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 250 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2022, č. j. 7 Cmo 17/2022-132, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 12. května 2017 do zaplacení, a změnil v části výroku I., kterou byl žalovaný zavázán platit úrok z prodlení i za období od 1. dubna 2017 do 11. května 2017, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. března 2023, č. j. 27 Cdo 544/2023-182, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2022, č. j. 7 Cmo 17/2022-132, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 56 Cm 142/2017-105, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3.Nejvyšší soud shledal závěr odvolacího soudu, že v případě zrušení účtu věřitele sjednaného jako místo plnění ve smlouvě lze per analogiam použít § 1956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), správným. Nejvyšší soud konstatoval, že však nelze zcela vyloučit možnost náhradního splnění (§ 1953 o. z.). To může přicházet v úvahu například tehdy, bude-li dlužník s ohledem na konkrétní okolnosti věci bez své viny v nejistotě, zda plněním na nově určený účet svůj závazek vůči věřiteli skutečně splní anebo bylo-li jednání věřitele nepoctivé (např. vedeno záměrem ztížit dlužníku splnění závazku). Plnění do soudní úschovy má účinky splnění, ale jen tehdy, pokud byly naplněny zákonné důvody pro soudní úschovu, uvedené dlužníkem v návrhu na zahájení řízení o úschově. Podle závěrů Nejvyššího soudu je významné, jaké skutečnosti z pohledu hmotněprávní úpravy dlužník (žalovaný) skutkově vymezil v návrhu na zahájení řízení o úschově, protože tyto skutečnosti jsou těmi důvody, které v řízení o zaplacení soud musí zkoumat, aby posoudil, zda plněním do úschovy byl splněn dluh (protože tyto důvody byly dány) anebo zda splněn nebyl (protože důvody dány nebyly). Proto pro posouzení, zda může mít plnění žalovaného do soudní úschovy soluční účinky, není významné, jak dovolatel právně kvalifikoval důvod úschovy v návrhu na zahájení řízení o úschově, podstatné je, jak jej skutkově vymezil. Odvolací soud podle Nejvyššího soudu pochybil, vycházel-li toliko ze žalovaným označeného zákonného důvodu, aniž by jakkoli zohlednil skutečnosti, které žalovaný v návrhu vylíčil. Proto Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4.Soud prvního stupně znovu (po třetí) ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kdy po provedeném dokazování a na základě nesporných tvrzení účastníků řízení vyšel zejména z těchto skutkových zjištění:- dne 31. března 2015 byla mezi žalobcem coby převodcem a žalovaným coby nabyvatelem uzavřena smlouva o převodu části podílu (dále jen „smlouva o převodu podílu“), za kupní cenu 6 069 000 Kč splatnou ve dvou splátkách - první splátka ve výši 4 069 000 Kč byla splatná nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy složením do advokátní úschovy na sjednaný účet č. , č. účtu, a druhá část kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč do 31. března 2017 bezhotovostním převodem na číslo účtu , č. účtu- dne 15. června 2015 byl žalobce pravomocně odsouzen pro zločin majetkové povahy a byla mu uložena povinnost nahradit poškozené škodu vy výši 7 752 26 Kč (správně 7 752 260 Kč – pozn. odvolacího soudu);- žalovaný zaplatil žalobci část druhé splátky v celkové výši 1 750 000 Kč – dne 3. srpna 2015 částku 1 500 000 Kč na účet č. , č. účtu, a dne 14. října 2015 zaplatil žalobci v hotovosti částku 250 000 Kč; žalobce tato plnění nevrátil;- shora uvedený účet, na který měla být dle smlouvy o převodu podílu zaplacena druhá splátka kupní ceny, byl zrušen (žalobce dne 22. června 2015 vypověděl smlouvu o účtu);- žalobce dne 4. května 2017 vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě zbývající části kupní ceny za převod podílu ve výši 2 000 000 Kč na advokátní účet úschov č. , č. účtu, , v náhradní lhůtě do 11. května 2017. Součástí výzvy bylo rovněž sdělení, že účet uvedený ve smlouvě o převodu podílu byl zrušen a žalobce se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. K výzvě byla předložena plná moc zástupce žalobce advokáta , Jméno advokáta A, ze dne 9. února 2017. Výzva byla žalovanému doručena dne 10. května 2017;- žalobce dne 9. února 2017 vystavil advokátu , Jméno advokáta A, plnou moc k zastupování ve všech právních věcech a jako zvláštní plnou moc k uplatnění pohledávky vůči žalovanému a k jednání souvisejícímu. , Jméno advokáta A, zmocnění téhož dne přijal;- žalovaný v reakci na výše uvedenou výzvu dopisem ze dne 17. května 2017 sdělil žalobci, že mu na dlužnou částku 2 000 000 Kč již uhradil částku 1 750 000 Kč, a to dne 14. října 2015 částku 250 000 Kč a dne 3. srpna 2015 částku 1 500 000 Kč; pokud tudíž požaduje částku 2 000 000 Kč, jedná se o podvod. S ohledem „na trestní kariéru“ žalobce požadoval úředně ověřenou plnou moc udělenou právnímu zástupci a úředně ověřenou výzvu k úhradě zbylé částky na konkrétní číslo účtu a současně mu sdělil, že evidovaný závazek vůči žalobci složí do soudní úschovy;- částku 250 000 Kč složil žalovaný do soudní úschovy dne 19. května 2017. Dle návrhu složitelů , Jméno žalovaného, (žalovaný) a , Anonymizováno, (podaného dne 19. května 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 4) na přijetí částky 2 000 000 Kč bylo důvodem složení uvedené dlužné částky do soudní úschovy, že žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž je pro žalovaného „zcela nedostupný“, sjednaný účet byl „z neznámých důvodů“ a „bez upozornění žalovaného“ žalobcem zrušen, zrušení účtu „mohlo souviset s trestnou činností žalobce“, podpisy žalobce na plné moci advokáta a na výzvě nebyly úředně ověřeny a výzvou byla požadována částka mnohonásobně vyšší než je skutečný dluh. Obvodní soud pro Prahu 4 návrhu o přijetí do úschovy usnesením ze dne 9. srpna 2017, č. j. 34 Sd 45/2017-20, vyhověl; rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. srpna 2017.

5.Soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným dovolacím soudem ve výše uvedeném rozsudku a s odkazem na §§ 1953, 1955, 1956 a 1957 odst. 1 o. z. uzavřel, že (zjednodušeně řečeno) v poměrech dané věci změnou účtu věřitele (žalobce) a jeho sdělením dlužníkovi (žalovanému) došlo k jednostranné změně místa plnění (při analogickém použití § 1956 o. z.). Dlužník (žalovaný) byl zásadně povinen plnit na tento nový účet, nikoliv do soudní úschovy. Uvedené však zcela nevylučuje možnost náhradního splnění (§ 1953 o. z.). Plnění do soudní úschovy má účinky splnění, ale jen tehdy, pokud byly naplněny zákonné důvody pro soudní úschovu uvedené dlužníkem v návrhu na zahájení řízení o úschově. Pro posouzení, zda složením plnění do úschovy žalovaný splnil svůj dluh vůči žalobci, je tedy podstatné, jak žalovaný v návrhu na zahájení řízení o úschově skutkově vymezil důvody pro přijetí plnění do úschovy.

6.V intencích závazného právního názoru dovolacího soudu se soud prvního stupně zabýval posouzením nastolené otázky, tj. důvodností plnění žalovaného do soudní úschovy s ohledem na skutečnosti vylíčené v návrhu na přijetí plnění do soudní úschovy, a dospěl k závěru, že v předmětné věci byl naplněn důvod plnění do soudní úschovy stanovený § 1953 odst. 1 o. z. jako „jiné důležité příčiny na straně věřitele“, které jsou dány jak tím, že dlužník je s ohledem na konkrétní okolnosti věci bez své viny v nejistotě, zda plněním na nově určený účet svůj závazek vůči věřiteli skutečně splní, tak tím, že jednání žalobce bylo nepoctivé. K tomu závěru soud prvního stupně vedlo to, že: (i) účet ujednaný účastníky jako místo plnění byl žalobcem bez vysvětlení zrušen, (ii) žalovanému bylo sděleno, že žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody, tudíž byl pro žalovaného nedostupný a nemohl si u něho vyžádat vysvětlení situace, (iii) žalovanému byla předložena plná moc údajně udělená žalobcem, ovšem bez úředně ověřeného podpisu, (iv) současně po něm bylo požadováno plnění mnohonásobně převyšující skutečný dluh.

7.Na základě uvedeného soud prvního stupně dovodil, že žalovaný byl objektivně vzato v nejistotě o tom, že plněním na nově určený účet skutečně bude plnit do sféry žalobce a splní tím svůj dluh vůči němu. Dle soudu prvního stupně pak rovněž nebylo jednání žalobce poctivé, neboť s ohledem na úzkou časovou souvislost mezi pravomocným uložením povinnosti hradit škodu a zrušením účtu sjednaného jako místo plnění, nelze při absenci jiného vysvětlení ze strany žalobce dospět k jinému závěru než, že úmyslem žalobce při zrušení předmětného účtu bylo zkrátit uspokojení práva poškozené na náhradu škody, kterou jí předtím žalobce svým úmyslným protiprávním jednáním způsobil.

8.Důvody pro plnění částky 250 000 Kč žalovaným do soudní úschovy tudíž byly dány. Tímto právním jednáním došlo ke splnění dluhu žalovaného z titulu nedoplatku ceny za převod podílu ve společnosti podle smlouvy o převodu podílu. Soud prvního stupně proto podanou žalobu zamítl.

9.Výrok II. týkající se náhrady nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 200 740 Kč.

10.Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podané žalobě plně vyhoví a žalovanému uloží povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

11.Odvolatel nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, neboť má za to, že žádná soudem prvního stupně uvedená skutečnost nebyla způsobilá vyvolat v žalovaném nejistotu, zda plněním na účet sdělený advokátem odvolatele svůj dluh splní. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému bylo známo, kdo je věřitel, byla mu známa i dlužná částka. Rovněž žalovanému bylo prostřednictvím advokáta odvolatele sděleno číslo účtu advokátní úschovy, na který mohl ve prospěch žalobce jako věřitele plnit. V minulosti již na účet odlišný od účtu uvedeného ve smlouvě o úplatném převodu plnil a žádná skutečnost žalovanému nebránila, aby dluh splnil poukázáním dlužné částky na advokátní účet úschov bezhotovostním převodem.

12.Závěr soudu prvního stupně týkající se nepoctivého jednání odvolatele považuje za nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a zda se otázkou poctivosti jednání odvolatele důkazně zabýval.

13.Odvolatel zrekapituloval, že podle smlouvy o převodu podílu měla být zbývající část kupní ceny podílu ve výši 2 000 000 Kč uhrazena na účet č. , č. účtu, do 31. března 2017. Žalovaný na zbývající část kupní ceny 2 000 000 Kč uhradil žalobci částku 1 750 000 Kč, a to bezhotovostní platbou ve výši 1 500 000 Kč uskutečněnou dne 3. srpna 2015 na č. ú. , č. účtu, , tedy na účet odlišný od účtu, na nějž podle smlouvy mělo být plněno a platbou v hotovosti ve výši 250 000 Kč dne 14. října 2015. Žalobce byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2014, č. j. 7 T 36/2013-4635, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2015, sp. zn. 6 To 7/2015. Žalovaný tak dle smlouvy opakovaně plnil svůj dluh jinak než na bankovní účet sjednaným ve smlouvě i poté, co byl žalobce pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Odvolatel zdůraznil že změna sjednaného čísla účtu mezi účastníky smlouvy, kterou formálně a zcela transparentně sdělil žalovanému advokát odvolatele, nebyla motivovaná ztížením splnění závazku ze strany dlužníka.

14.Žalovaný námitky odvolatele považuje za zcela nepřiléhavé a nedůvodné. V průběhu řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný postupoval legitimně, pokud zbývající část dlužné kupní ceny (250 000 Kč) složil do soudní úschovy, důvody pro splnění dluhu zakotvené v § 1953 o. z. byly splněny. Přičemž žalobci ničeho nebránilo dlužnou částku z úschovy, o níž byl zpraven, vybrat. Dále uvádí, že o vedeném trestním řízení proti žalobci, stejně jako o uloženém trestu a povinnosti žalobce k náhradě škody velkého rozsahu se dozvěděl až v době, kdy žalobce nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný potvrzuje, že částku 1 750 000 Kč uhradil žalobci způsobem odlišným od úpravy stanovené ve smlouvě o převodu podílu po předchozím společném konsenzu (a nikoliv s vědomím vedeného trestního řízení vůči žalobci a hrozící povinnosti náhrady škody); veškeré platby poukazoval vždy do přímé dispozice žalobce (tj. nikoliv na platební místa, která by nebyla ztotožnitelná se žalobcem a stranami odsouhlasená). Rovněž se žalovaný ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o nutnosti shledat jednání žalobce nepoctivým.

15.Svoji argumentaci žalovaný podrobně rozvádí, navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

16.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

17.Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2).

18.Podle § 1953 o. z. nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně vynaložené náklady spojené s náhradním splněním jdou k tíži věřitele (odst. 1). O složení předmětu plnění do úschovy vyrozumí soud toho, pro koho se složení stalo, a podle potřeby zařídí jeho zastoupení (odst. 2).

19.Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sp. zn. 29 Cdo 1322/2023, ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz); právní závěr na základě nich učiněný, však z níže uvedených důvodů nesdílí.

20.Klíčovou otázkou v dané věci zůstalo posouzení důvodnosti plnění žalovaného do soudní úschovy s ohledem na skutečnosti vylíčené v návrhu na přijetí plnění do soudní úschovy, tj. zda plněním do úschovy (na základě pravomocného usnesení soudu o přijetí do úschovy) došlo k zániku jeho závazku či nikoliv.

21.Odvolací soud ze zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu rekapituluje, že plnění do soudní úschovy má účinky splnění, avšak pouze tehdy, byly-li naplněny zákonné důvody pro soudní úschovu uvedené dlužníkem (zde žalovaným) v návrhu na zahájení řízení o úschově. V řízení o zaplacení dluhu (který má být splněn právě složením do soudní úschovy), musí soud zkoumat, zda důvody uvedené dlužníkem v návrhu na soudní úschovu byly splněny, když je významné (podstatné) jejich skutkové vymezení, aby soud po jejich posouzení mohl přijmout právní závěr, zda složení plnění do úschovy žalovaný splnil svůj dluh vůči žalobci či nikoliv.

22.V podrobnostech odvolací soud odkazuje na úplné znění odůvodnění usnesení dovolacího soudu.

23.Odvolací soud v dané věci podle § 213 a § 213a odst. 1, 2 o. s. ř. zopakoval dokazování návrhem na přijetí peněžní částky 2 000 000 Kč do soudní úschovy ze dne 19. května 2017 (č. l. 38 spisu) a smlouvou o převodu podílu ze dne 31. března 2015 (č. l. 5 spisu).

24.Z návrhu na přijetí peněžní částky 2 000 000 Kč do soudní úschovy ze dne 19. května 2017, který byl Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručen téhož dne, se podává, že k jeho podání vedly složitele (, Jméno žalovaného, a , Anonymizováno, tyto důvody:- dne 31. března 2015 složitelé jakožto nabyvatelé a , Jméno žalobce, jakožto převodce uzavřeli úplatnou smlouvu o převodu podílu, v níž mj. bylo ujednáno, že zbývající část kupní ceny ve výši 2 000 000 Kč uhradí nabyvatel (jeden každý z nich) nejpozději do 31. března 2017 bezhotovostním převodem na účet vedený u , právnická osoba, bank, a.s., č. ú. , č. účtu, . Žádný dodatek ke smlouvě uzavřen nebyl- přípisem ze dne 4. května 2017 byli oba složitelé vyzváni advokátem , Jméno advokáta A, k úhradě zbývající části kupní ceny za převod podílu, každý ve výši 2 000 000 Kč na zcela odlišný bankovní účet, než který je uveden smlouvě o převodu podílu, a to nejpozději do 11. května 2017. Současně s předžalobní výzvou byla oběma složitelům doručena plná moc právního zástupce žalobce, avšak, stejně jako předmětná předžalobní výzva, prosta úředně ověřeného podpisu. Důvodem, pro který došlo ke změně účtu plnění, je ta skutečnost, že účet uvedený ve smlouvě o převodu podílu, na který měli žalovaní plnit, byl v mezidobí byl zrušen. Žalobce se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a , Jméno advokáta A, zmocnil, aby mu byl nápomocen při úhradě zbývající části kupní ceny;- žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody neznámo kde a z tohoto důvodu, jakož také z důvodu pochybných manipulací s účty žalobce, když postupně tyto rušil, zakládal nové, apod., uhradili oba složitelé část kupní ceny každý ve výši 250 000 Kč dne 14. října 2015 žalobci v hotovosti a žalovaný nadto ještě dne 3. srpna 2015 žalobci poukázal částku 1 500 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Tudíž dlužná částka žalovaného činí 250 000 Kč a pana , Anonymizováno, 1 750 000 Kč;- poukazují na skutečnost, že jelikož předmětný účet, na který měli plnit, byl věřitelem zrušen, je to právě věřitel, kdo je z důvodu neposkytnutí součinnost v prodlení, Anonymizováno- shrnují, že v situaci, kdy nemohou bez své viny splnit dluh přímo věřiteli z důvodu jeho nepřítomnosti (nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody neznámo kde a je zcela nedostupný), kdy výzva k plnění a plná moc advokáta jsou prosty úředně ověřeného podpisu a požadovaná částka je několika násobně vyšší než částka skutečně dlužná, jsou splněny ke složení dlužné částky do úschovy s odkazem na § 1953 o. z.

25.Ze smlouvy o převodu podílu nevyplývají žádné povinnosti týkající se případné změny místa plnění, tj. povinnost sdělit případné zrušení (změnu) účtu, na který má být dlužníkem plněno a důvody k takovému postupu vedoucí.

26.Žalobce i žalovaný při jednání odvolacího soudu potvrdili, že soudní úschova nadále trvá; oba mohli peněžní prostředky do ní složené vyzvednout, v tomto jim nic nebránilo, avšak neučinili tak – žalobce pouze z toho důvodu, že jednání žalovaného považoval za obstrukční, a proto na podané žalobě trval; žalovaný peníze ze soudní úschovy nevyzvedl z obavy, že jejich vyzvednutím po podání žaloby by bylo doznáno, že dluh nesplnil.

27.V průběhu odvolacího řízení (při jednání odvolacího soudu) vzal žalobce, za souhlasného stanoviska žalovaného, žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od 1. dubna 2017 do 11. května 2017 výslovně zpět.

28.Odvolací soud v poměrech projednávané věci považuje provedené dokazování za ucelené, představující dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, doplněného odvolacím soudem a uzavírá, že v poměrech projednávané věci zůstala spornou pouze otázka, zda ke splnění dluhu žalovaným došlo složením plnění (částky 250 000 Kč) do soudní úschovy či nikoliv.

29.Hmotněprávní úprava tzv. soluční úschovy je obsažena ve (shora citovaném) ustanovení § 1953 o. z. Plnění do soudní úschovy má účinky splnění, ale jen tehdy, pokud byly naplněny zákonné důvody pro soudní úschovu, uvedené dlužníkem v návrhu na zahájení řízení o úschově.

30.Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k plnění do soudní úschovy se podává:- důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti o tom, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popřípadě, zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy;- pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má z hlediska zániku závazků stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem; za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu;- zjistí-li se, že důvody pro složení plnění u soudu nebyly dány, např. proto, že věřitel přijetí plnění ve skutečnosti neodmítá (a není tak v prodlení) nebo je přítomen, nebo že dlužník (složitel) neměl důvod pochybovat o tom, kdo je věřitelem apod., pak dluh nebyl složením do soudní (soluční) úschovy splněn a povinnost dlužníka (složitele) poskytnout plnění přímo věřiteli (příjemci, přihlašovateli) nadále trvá;- otázku, zda byl dán důvod pro složení plnění u soudu, soud zkoumá (může zkoumat) nejen v době, kdy rozhoduje o přijetí do soudní (soluční) úschovy, nýbrž i v případném sporu o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy (§ 299 z. ř. s.) vedeném mezi tím, kdo žádal o vydání předmětu úschovy (příjemce nebo přihlašovatel), a tím, kdo vydání odporoval (§ 298 z. ř. s.), po právní moci usnesení o přijetí plnění do soudní (soluční) úschovy.- posuzuje-li soud v řízení o úschovách, co složitel uvedl v návrhu na přijetí o důvodu úschovy (a pak z tohoto tvrzení při rozhodování o přijetí do úschovy výše popsaným způsobem vychází), není rozhodující, jak složitel kvalifikoval důvod úschovy po právní stránce, ale vylíčení důvodu úschovy prostřednictvím rozhodujících skutečností.

31.Srov. výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024, sp. zn. 27 Cdo 544/2023 a judikatura v něm uvedená, jakož např. i usnesení ze dne 15. listopadu 2018, sp. zn. 21 Cdo 3016/2018, usnesení ze dne 22. února 2022, sp. zn. 21 Cdo 3475/2021, usnesení ze dne 16. září 2021, sp. zn. 21 Cdo 27/2021, či rozsudek ze dne 3. srpna 2020, sp. zn. 21 Cdo 4036/2019.

32.Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že zákonné důvody pro složení plnění do soudní úschovy, nebyly naplněny. V projednávané věci žalovaný (dlužník) svou nejistotu opírá o tvrzení, že žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž je pro něj „zcela nedostupný“, sjednaný účet byl „z neznámých důvodů“ a „bez upozornění žalovaného“ žalobcem zrušen, zrušení účtu „mohlo souviset s trestnou činností žalobce“, podpisy žalobce na plné moci advokáta a na výzvě nebyly úředně ověřeny a výzvou byla požadována částka mnohonásobně vyšší než skutečný dluh. Takto v návrhu vymezené skutečnosti dle odvolacího soudu nejsou bez dalšího samy o sobě objektivním důvodem pro přijetí plnění do úschovy, plnění žalovaného do soudní úschovy nemá soluční účinky, složením plnění do úschovy tudíž žalovaný svůj dluh vůči žalobci nesplnil.

33.K jednotlivým důvodům, které mohou vést ke složení dlužného plnění do soudní úschovy, odvolací soud za situace, kterou žalovaný v návrhu na přijetí do soudní úschově popsal, shrnuje:- Žalovaný neměl v daném případě žádný důvod pochybovat o tom, kdo je jeho věřitelem.- Žalobce jako věřitel žalovaného plnění neodmítl.- V daném případě nejde ani o věřitele neznámého nebo nepřítomného, či „nedostupného“. Skutečnost, že žalobce byl v době, kdy mělo dojít k doplatku kupní ceny, ve výkonu trestu odnětí svobody, z něj takovou osobu v situaci, kdy žalovanému sdělil nejen to, že je ve výkonu trestu, nýbrž i skutečnost, že je právně zastoupen, kdy mu plnou moc udělenou advokátovi , Jméno advokáta A, spolu s výzvou k plnění, v níž specifikoval nové platební místo, řádně doručil (a žalovaný na tuto výzvu reagoval), nedělá. Nutno dodat, že požadavek žalovaného na předložení plné moci a výzvy k plnění s úředně ověřeným podpisem nemá oporu v hmotném právu. Skutečnost, že žalobce vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody a byla mu uložena v trestním řízení povinnost k náhradě škody, sama o sobě bez dalších relevantních objektivních skutečností, nemůže založit vyžadovanou povinnost, nadto když žalobce ke svému zastupování zmocnil advokáta a plnění mělo být složeno do advokátní úschovy. Takový požadavek žalovaného byl zcela nedůvodný. Nelze ani pominout, že žalovaný na výzvu žalobce k plnění reagoval dopisem ze dne 17. května 2017, v němž vyjádřil své pochybnosti a požadoval předložení výzvy a plné moci udělené žalobcem advokátovi s úředně ověřenými podpisy, avšak – aniž by vyčkal na reakci ze strany žalobce – již dne 19. května 2017 podal návrh na přijetí plnění do úschovy.- Ani skutečnost, že žalobce ve výzvě k plnění nárokoval vyšší částku, než mu žalovaný skutečně dlužil, sama o sobě nesplňuje důvodnost postupu podle § 1953 odst. 1o. z. Přičemž předmětem řízení je částka 250 000 Kč, nikoliv ve výzvě uvedená částka 2 000 000 Kč.- Rovněž skutečnost, že došlo ke zrušení účtu, na který měla být dle smlouvy o převodu podílu uhrazena druhá splátka kupní ceny „bez upozornění žalovaného a sdělení důvodů“, není objektivním důvodem pro složení plnění do tzv. soluční úschovy. Povinnost žalobce informovat žalovaného, že ruší účet, na který má být plněno, a z jakých důvodů takto činí, nevyplývá ze zákona ani ze smlouvy o převodu podílu. Případná nemožnost plnění související se změnou místa plnění pak může mít vliv při posuzování otázky prodlení (zda je v prodlení dlužník či věřitel).

34.Obecný závěr soudu prvního stupně o tom, že jednání žalobce je nepoctivé s ohledem na úzkou časovou souvislost mezi pravomocným uložením povinnosti hradit škodu v trestním řízení a zrušením účtu sjednaného jako místo plnění, kdy úmyslem žalobce bylo zkrátit uspokojení práva poškozené na náhradu škody, kterou jí úmyslným protiprávním jednáním způsobil, nemá oporu ve spise, a přesahuje rámec daného řízení. Skutečnosti, které by mohly vést k úvaze o nepoctivém jednání žalobce ve vztahu k žalovanému se z obsahu spisu nepodávají. Nepoctivost jednání žalobce ve vztahu k žalovanému se dle odvolacího soudu z obsahu spisu nepodává.

35.Odvolací soud uzavírá, že skutečnosti žalovaným vymezené (popsané) v návrhu na přijetí plnění do soudní úschovy (výše specifikované), nebyly důvodem pro přijetí předmětného plnění do soudní úschovy. Žalovaným (v návrhu na přijetí plnění do úschovy) popsaná situace stojí na jeho subjektivní nejistotě; jím uváděné skutečnosti nejsou v poměrech projednávané věci objektivně odůvodnitelnými pochybnostmi, nejsou reálnými důvody pro pochybnost o osobě věřitele ani nepředstavují jiné důležité příčiny na straně věřitele, které by mohly vést k závěru, že důvody pro složení plnění do soudní úschovy byly dány.

36.Jinak řečeno, objektivní skutečnosti na straně žalobce (věřitele), které by žalovanému (dlužníkovi) bránily splnit svůj dluh, nenastaly, a to zejména v situaci, kdy žalovanému bylo sděleno nové číslo účtu, na který má dlužnou částku uhradit (změnou účtu věřitele došlo k jednostranné změně místa plnění dle § 1956 o. z.), kdy bylo zřejmé, že je právně zastoupen a není tudíž nepřítomným věřitelem a kdy prostředky měly být zaplaceny do advokátní úschovy. V daném případě se (objektivně vzato) nejedná o žádný z důvodů úschovy. Podmínky soudní úschovy jakožto náhradního splnění dluhu ve smyslu § 1953 odst. 1 o. z. nejsou v posuzovaném případě splněny. Závazek žalovaného zaplatit žalobci částku 250 000 Kč z titulu nedoplatku kupní ceny za převod podílu složením do soudní úschovy tudíž nezanikl a nadále trvá, a to i přes to, že usnesení o přijetí plnění do úschovy je pravomocné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 21 Cdo 3475/2021, či usnesení ze dne 10. března 2022, sp. zn. 21 Cdo 3565/2021 a v nich uvedená judikatura Nejvyššího soudu).

37.Vzhledem k výše uvedenému závěru zbývá dodat, že otázka, zda v případě zrušení účtu věřitele sjednaného jako místo plnění ve smlouvě lze per analogiam použít § 1956 o. z., byla již Nejvyšším soudem ve výše zmiňovaném zrušovacím rozhodnutí vyřešena kladně. V situaci, kdy byl účet žalobce zrušen, žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn a byl vyzván k platbě na jiný účet, bylo místo plnění jednostranně změněno a žalovaný byl povinen plnit na tento nově určený účet.

38.Jelikož závazek žalovaného zaplatit žalobci částku 250 000 Kč z titulu nedoplatku kupní ceny za převod podílu trvá, lze uzavřít, že žaloba na zaplacení předmětné částky je důvodná. Žalovaný byl povinen svůj dluh žalobci zaplatit na nově určený účet v nově určené lhůtě splatnosti, tj. do nejpozději do 11. května 2017. Jak již odvolací soud uvedl shora, bankovní účet uvedený ve smlouvě o převodu podílu byl ke dni splatnosti (31. března 2017) zrušen, součinnost k plnění poskytl žalobce žalovanému až v předžalobní výzvě ze dne 4. května 2017, v níž specifikoval nové číslo účtu, na který má být dlužná částka zaplacena (tj. změnou účtu věřitele jednostranně změnil místo plnění), a stanovil náhradní lhůtu k plnění, a to do 11. května 2017. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 10. května 2017, nic mu nebránilo, aby v nově určené lhůtě splatnosti žalobci dlužnou částku uhradil. Řečené znamená, že od 1. dubna 2017 do 10. května 2017 byl v prodlení věřitel (žalobce) dle § 1975 o. z., neboť neposkytl dlužníku (žalovanému) součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Od 12. května 2017, tj. po uplynutí (nově určené) lhůty splatnosti stanovené do 11. května 2017, je pak v prodlení žalovaný (dlužník) podle § 1968 o. z., neboť svůj dluh řádně a včas nesplnil. Ode dne 12. května 2017 má tudíž žalobce vůči žalovanému nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 250 000 Kč, a to v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích). Výše úroku z prodlení, resp. procentní sazba úroků z prodlení se nemění, zůstává stejná po celou dobu (započatého a trvajícího) prodlení; v daném případě činí 8, 05 % p. a. z přiznané částky od 12. května 2017 do zaplacení.

39.Z výše vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a podané žalobě ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 12. května 2017 do zaplacení vyhověl; v rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od 1. dubna 2017 do 11. května 2017 (byť soud prvního stupně o tomto požadavku výslovně nerozhodl) odvolací soud za dané procesní situace, kdy (v tomto rozsahu) došlo ke zpětvzetí žaloby a žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil, řízení zastavil.

40.Jelikož došlo ke změně napadeného rozsudku, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Žalobce byl v předmětném řízení převážně procesně úspěšný a náležela by mu tak podle výsledku řízení náhrada nákladů řízení v plném rozsahu (§ 142 odst. 2 o. s. ř., pro odvolací řízení ve spojení s § 224 a pro dovolací řízení § 243c odst. 3 věty první o. s. ř.). Vždy je však na soudu, aby zároveň zvážil, zda nejsou dány důvody pro výjimečné užití § 150 o. s. ř., podle kterého, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

41.Odvolací soud nepominul obecné pravidlo, že o nákladech sporného řízení, se rozhoduje podle úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet /k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné, konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem/. Za důvody hodné zvláštního zřetele se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů).

42.Odvolací soud má v poměrech projednávané věci za to, že okolnosti daného konkrétního případu, které se z obsahu spisu podávají, postupu podle § 150 o. s. ř. nasvědčují. V dané věci je zřejmé, že plnění složené do soudní úschovy bylo žalobci dostupné, nebyly zde objektivní překážky, pro které by nemohl peněžní prostředky složené do soudní úschovy vyzvednout. Důvody, jež jej vedly k opačnému postupu, byly subjektivního charakteru. Odvolací soud proto v poměrech projednávané věci shledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a žalobci náklady řízení vzniklé před soudy všech stupňů nepřiznal.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	7 Cmo 62/2025-299
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	Mgr. Kateřina Horáková
Datum rozhodnutí	02.10.2025
Datum zveřejnění	14.05.2026
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.62.2025.1