68 Co 183/2025-215

1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému stáhnout uveřejněné soukromé zprávy či fotografie pocházející z bývalého vztahu se žalobkyní a zdržet se jejich dalšího zveřejňování a dále zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy. Následně vzala podanou žalobu zpět v části, v níž požadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost stáhnout zveřejněné fotografie a soukromé zprávy a zdržet se jejich dalšího zveřejňování, a dále co do částky 300 000 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobkyně předestřeny v bodech 2 a 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2.Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3.Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému stáhnout uveřejněné soukromé zprávy či fotografie pocházející z bývalého vztahu se žalobkyní a zdržet se jejich dalšího zveřejňování (výrok I), a co do částky 300 000 Kč (výrok II), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč (výrok III), zamítl žalobu co do částky 150 000 Kč (výrok IV) a uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši 38 850 Kč (výrok V). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4.Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, IV a V včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně trpěla chorobnou závislostí na žalovaném nebo Stockholmským syndromem. Naopak vyšlo najevo, že žalobkyně ve svém životě poměrně flexibilně střídala partnery, je rozvedená, na poslední chvíli odmítla další sňatek a bezprostředně po rozchodu se žalovaným se odstěhovala k jinému muži. Tato fakta sama o sobě činí výpověď žalobkyně nedůvěryhodnou, pročež jí nemůže být dávána přednost před výpovědí žalovaného, a to navíc za situace, kdy žaloba je do velké míry postavena na výpovědi žalobkyně. Na rozdíl od výpovědi žalobkyně byla výpověď žalovaného věcná a týkala se projednávané věci, aniž by se žalovaný uchýlil k invektivám vůči žalobkyni. K výše uvedenému je třeba přičíst prokázaný zdravotní stav žalobkyně, jelikož ta minimálně od roku 1999 trpí úzkostnou a depresivní poruchou. Žalovaný navrhoval, aby zdravotní stav žalobkyně byl posouzen znalcem z oboru psychiatrie, a to včetně toho, zda žalobkyně netrpí histriónskou poruchou. Tento důkaz však soud prvního stupně odmítl provést pro nadbytečnost, ačkoliv provedení důkazu znaleckým posudkem bylo zcela na místě. Dále při podáních vysvětlení dne 9. 2. 2023 a dne 26. 6. 2023 nebyly , orgán, orgánem žalovanému předloženy žádné, natož „intimní“ fotografie žalobkyně, ani mu nebylo předestřeno, že se má jednat o fotografie nahé žalobkyně, či dokonce o fotografie pornografického charakteru. V této situaci nelze z výrazu „intimní“ dovozovat, že se mělo jednat o fotografie erotické, až pornografické. Při podání vysvětlení dne 9. 2. 2023 byla žalovanému položena nepřípustná kapciózní otázka „Proč jste zveřejnil intimní fotografie…?“, přičemž , orgán, zjevně zneužil situace, kdy žalovaný neměl při podání vysvětlení právní ochranu ve formě přítomnosti advokáta a zejména na základě uvedené kapciózní otázky byl , orgán, protiprávně vyveden z míry. Pokud však žalovaný při podáních vysvětlení hovořil o intimních fotografiích, měl tím na mysli fotografie soukromé a důvěrné, nikoli fotografie erotické či pornografické. Ani , orgán, se nepodařilo zjistit, která osoba předmětné fotografie na server , www, umístila. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná měla přihlašovací údaje a přístup k předmětnému účtu na serveru , www, , a není vůbec zřejmé, zda je neposkytla třetí osobě. Tudíž ani nelze dospět k podloženému závěru, která konkrétní osoba předmětné fotografie na server , www, umístila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jako nejpravděpodobnější se jeví, že žalovaný fotografie zpřístupnil z pomsty. Nicméně stejně pravděpodobně se jeví, že fotografie zpřístupnila sama žalovaná, a to také z pomsty či ze zištných důvodů, anebo dokonce jiná osoba, které žalobkyně poskytla přístup k předmětnému účtu a předmětné fotografie. Tato úvaha je podložena psychickou poruchou žalobkyně, tvrzením žalobkyně, že se o zveřejnění předmětných fotografií dozvěděla prostřednictvím internetu až v prosinci 2023 od neznámé osoby se jménem , jméno FO, (aniž by bylo zjištěno, o koho se ve skutečnosti jedná), tvrzením žalobkyně, že o odkazu na serveru , www, se dozvěděla její dcera již v lednu 2022 (žalobkyně si však obsah stránek nijak neprověřila a trestní oznámení podala až po zhruba roce), tím, že žalobkyně mohla fotografie odstranit obratem sama či vyzvat žalovaného, aby tak učinil on, dále tím, že kromě peněžité satisfakce žalobkyně nepožadovala po žalovaném též omluvu, a skutečností, že pokud by žalovaný chtěl zveřejňovat erotické či pornografické fotografie žalobkyně, není žádné smysluplné vysvětlení toho, proč by je zveřejnil na svém účtu, aby byl snadno dohledatelný, a ještě na to žalobkyni upozorňoval jako , jméno FO, . Přístup žalobkyně v korespondenci s provozovatelem serveru , www, , ve které požaduje odstranění fotografií (aniž by před tím tyto fotografie odstranila jednoduše sama či o to požádala žalovaného), lze ve světle ostatního jednání žalobkyně a její povahy vnímat jako čistě účelový pro to, aby si žalobkyně „vylepšila“ své postavení při vymáhání peněz na žalovaném. Z toho plyne, že v dané situaci nebyl podán důkaz o skutkovém ději (zpřístupnění předmětných fotografií žalovaným), o který se napadaný rozsudek opírá. Žalovaný proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba co do částky 300 000 Kč zamítá.

5.Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné. Žalovaný se v něm omezil dílem na fakty či důkazy nepodloženou snahu žalobkyni a veškerá její tvrzení znevěrohodnit a dílem na opakování nepřípadných a pro rozhodování odvolacího soudu bezvýznamných tvrzení z řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalovaný z pomsty proto, že jej žalobkyně opustila a vztah s ním ukončila, opakovaně zveřejňoval eroticky laděné fotografie žalobkyně, které na ní předtím vymámil, v důsledku čehož byla poškozená dokonce i kontaktována jí zcela neznámým a cizím mužem, čímž mohla být značnou měrou ohrožena její vážnost u spoluobčanů. Soud prvního stupně správně dovodil, že opakované nekonsensuální zveřejňování soukromých intimních fotografií a videa žalobkyně prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě s uvedením jejího pravého jména a příjmení představuje závažný zásah do jejích osobnostních práv, zejména pak do práva na soukromí. Opomenout v této souvislosti nelze ani formu, jakou byly tyto materiály veřejnosti předkládány, tj. na stránkách explicitně zaměřených na nabídku erotických služeb. Žalobkyni byla způsobena vážná újma na právech, a to na právu nebýt veřejně a nepravdivě dehonestujícím způsobem označována jako osoba poskytující erotické služby, resp. na právu samostatně a svobodně rozhodovat o prezentaci svých sexuálních aktivit a intimních fotografií. Zveřejněnou inzercí nabízející poskytování erotických služeb, kterou shlédlo více lidí, byť na ni nereagovali, mohlo dojít i k následku, který lze posuzovat jako způsobení vážné újmy na právech, neboť právem je i nemít neoprávněně značnou měrou ohroženou vážnost u spoluobčanů.

6.Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.

7.Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně citoval relevantní normy objektivního práva (jejichž znění proto již odvolací soud neopakuje), zmínil přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, učinil správný závěr o skutkovém stavu a věc správně posoudil též po stránce právní.

8.Zásadní otázkou pro posouzení věci bylo, zda žalovaný zveřejnil soukromé a intimní fotografie žalobkyně na dotčených internetových stránkách. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se takového jednání dopustil. Ze žádného důkazu provedeného v řízení před soudem prvního stupně nevyplývá, že by se tohoto jednání dopustil někdo jiný než právě sám žalovaný.

9.Žalovaný měl předmětné fotografie k dispozici a měl přístup k účtu, který byl použit k jejich zveřejnění na dotčených internetových stránkách. Tomu svědčí i jeho vyjádření při podání vysvětlení na , orgán, , v němž uvedl, že fotografie měl na svém účtu na těchto stránkách uložené. Vyjádření žalovaného, že při podání vysvětlení neporozuměl pojmu „intimní fotografie“, odvolací soud nepokládá za věrohodné, jelikož je jasné, co tento pojem znamená, zejména pokud se danou věcí zabývá , orgán, .

10.Vzhledem k charakteru fotografií, které byly velmi intimní, a k tomu, že žalovaný neměl svolení k jejich zveřejnění, nadto ještě na stránkách pornografického charakteru, šlo o hrubý neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně. Částka 150 000 Kč přiznaná žalobkyni soudem prvního stupně na náhradu nemajetkové újmy se proto odvolacímu soudu jeví jako zcela přiměřená, a to i s ohledem na to, že se žalobkyni nedostalo žádné jiné satisfakce (např. formou omluvy od žalovaného nebo v trestním řízení, tedy že žalovaný nebyl nijak za své chování potrestán).

11.Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku III postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

12.Dále odvolací soud přezkoumal nákladový výrok napadeného rozsudku, jelikož o nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Shledal, že soud prvního stupně nevzal v potaz, že po určitou dobu řízení u něj byl jeho předmětem také nárok žalobkyně na odstranění fotografií a zdržení se jejich dalšího zveřejnění. V tomto nároku byla žaloba vzata zpět při jednání konaném dne 6. 11. 2024 nikoli pro chování žalovaného. Za tuto fázi řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z jeho účastníků, neboť je poměr úspěchu a neúspěchu (zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalovaného) stejný. Vzhledem k tomu byla adekvátně snížena výše nahrazovaných nákladů celého řízení před soudem prvního stupně, přičemž jen doplňuje, že účast při vyhlášení rozsudku je úkonem právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu.

13.Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku V postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že výše nahrazovaných nákladů činí částku 32 246,50 Kč, jinak jej ve zbytku potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

14.V odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů na právní zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne 20. 9. 2025 a 2) účast při jednání před odvolacím soudem dne 20. 11. 2025. S uvedenými úkony je spojena odměna advokáta podle § 9a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 7 100 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za úkon a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. v sazbě 21 %. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 18 271 Kč [=(7100*2+450*2)*1,21].

15.Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem a § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).