14 C 263/2024-127

1.Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, , domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobcem, společností , Jméno žalobkyně A, ., , adresa, , , Jméno žalobkyně B, , Anonymizováno, IČ: , IČO žalobkyně A, , zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka , Anonymizováno, (dále jen „žalobce“; žalobce a žalovaný společně dále též „strany“) Smlouvu o úvěru k účtu č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „Podmínky“) platné ke dni uzavření Smlouvy. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč (dále jen „Úvěr“). K čerpání úvěru došlo bezhotovostně, jak vyplývá z přiloženého pokladního dokladu o čerpání úvěru. Strany se v čl. Čerpání úvěru dohodly, že Smlouva je považována za žádost o poskytnutí Úvěru dle Podmínek. Žalovaný se na základě čl. Úroková sazba a náklady na Úvěr Smlouvy zavázal splatit Úvěr s úrokem ve výši 22,90 % p.a. (dále jen „Roční úroková sazba“) s tím, že Roční úroková sazba byla stanovena metodou 360/360 dnů. Při výpočtu úroků se předpokládá, že kalendářní rok má 360 dnů. Dle Smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobci úroky z vyčerpané jistiny Úvěru tak, že budou hrazeny měsíčně vždy 25. dne kalendářního měsíce. Úroky se hradí za období od 25. dne kalendářního měsíce do 24. dne následujícího kalendářního měsíce. První úhrada úroků bude provedena za období ode dne čerpání do nejbližšího následujícího 24. dne kalendářního měsíce. Žalovaný se v čl. Splácení úvěru Smlouvy zavázal splatit vyčerpanou jistinu postupně. Počínaje dnem , datum, měl žalovaný povinnost splácet žalobci vyčerpanou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Výše splátky vyčerpané jistiny Úvěru bude odpovídat rozdílu mezi částkou 4 978,- Kč a výši úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků, popřípadě splátky jistiny úvěru do daného dne splatnosti. Žalovaný se tedy zavázal splatit jistinu Úvěru 78 měsíčními anuitními splátkami ve výši 4 978,- Kč. Výše poslední splátky bude vždy odpovídat částce nesplacené jistiny Úvěru a neuhrazených úroků. V čl. Volitelné kolektivní pojištění schopnosti splácet Smlouvy žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet Úvěr (dále jen „Pojištění“). Za zařazení do Pojištění se hradí cena, která je splatná v případě její první platby v den zahájení čerpání úvěru a další platby jsou splatné společně se splátkou úvěru, a to po celou pojistnou dobu. Veškeré poplatky a ceny za bankovní služby, které jsou spojené se Smlouvou, jsou uvedeny ve Výňatku ze sazebníku. Povinnost žalovaného k úhradě veškerých účelně vynaložených nákladů vč. všech poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením, plněním, změnou, ukončením, nebo porušením Smlouvy, jakož i veškerých nákladů vynaložených na ochranu nebo výkon jakéhokoli práva žalobce dle Smlouvy byla stanovena čl. 24 Všeobecných obchodních podmínek. Přestože byl žalovaný ze strany žalobce opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 8 pravidelných splátek. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil podmínky Smlouvy, především nehradil splátky Úvěru řádně, žalobce uplatnil v souladu s ustanovením čl. 9 Podmínek Smlouvy své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem - upomínkou. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl Úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni , datum, . Žalobci v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze Smlouvy (dále jen „Pohledávka“), která byla ke dni , datum, (tj. datum vyhotovení poslední historického výpisu ke Smlouvě) vyčíslena celkem na částku ve výši 207 950,63 Kč, přičemž se skládá: - z jistiny ve výši 184 630,56 Kč, - poplatků úvěru výši 1 680 Kč; - kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 20 267,05 Kč; - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 373,02 Kč. Příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 22,90 % p.a. z jistiny ode dne , datum, do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z jistiny ode dne , datum, do zaplacení. Obchodní úrok z úvěru a úrok z prodlení uplatňuje žalobce vedle sebe s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v rozhodnutí 33 Odo 657/2005, dle něhož každý z úroků má odlišnou funkci, a proto mohou být takto uplatňovány. Zatímco obchodní úrok představuje odměnu za užívání jistiny, úrok z prodlení představuje zákonnou sankci za prodlení se splacením jistiny. S ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR vzniká žalobci nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené předpisy práva občanského. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 184 630,56 Kč a příslušenství tvořeného: (i) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 373,02 Kč; (ii) kapitalizovaným řádným úrokem ve výši 20 267,05 Kč; (iii) poplatky (tj. ceny za poskytnuté služby související s poskytnutým úvěrem) ve výši 1 680 Kč; (iv) obchodním úrokem z úvěru ve výši 14,75 % p.a. z částky 98 692,18 Kč (JISTINA) ode dne , datum, až do zaplacení; (v) zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 98 692,18 Kč (JISTINA) ode dne , datum, až do zaplacení. Žalobce pro úplnost dodává, že před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru/zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobce vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

2.Soud ve věci nejprve vydal platební rozkaz, ten se však nepodařilo žalovanému doručit.

3.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

4.Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je plnění ze závazkového vztahu, kdy jeden účastník je občanem Ukrajiny, který v době uzavření smlouvy měl bydliště v České republice, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o předmětném právu v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že v tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) ani dle komunitárního práva, neboť dne , datum, byla v Kyjevě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen „Smlouva“), uveřejněna pod č. 123/2002 Sb. m. s. – účinná od , datum, . Podle ustanovení článku 48/5 Smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Věcná příslušnost Okresních soudů se pak podává z ustanovení § 9 občanského soudního řádu „a contrario“. Místní příslušnost podepsaného soudu je dána z toho důvodu, že v době zahájení řízení byl tento soud soudem místa bydliště žalovaného. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude právní vztah řídit. Podle čl. 48/2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. V daném případě tedy právním řádem České republiky.

5.Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

6.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:7. Ze smlouvy o úvěru a obratové historie má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému shora popsaný úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách.

8.Z oznámení o zesplatnění úvěru má soud za prokázané, že nastala splatnost předmětné pohledávky a žalobce zároveň vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

9.Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti s ohledem na soulad i v detailech a shodu obsahu různých důkazů. Tyto důkazy pak nebyly co do jejich pravosti či pravdivosti nijak významně zpochybněny.

10.Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11.Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.

12.Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

13.Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl po matematickém propočtu – vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy reglementované obchodním zákoníkem – k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu dlužné úvěrové částky, pak tato odpovídá skutkovým zjištěním soudu. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaným soud za prokázanou nemá. S ohledem na výše uvedené bylo na místě žalobě cele vyhovět. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku.

14.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 39 687,40 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 7 453 Kč, dále odměna advokáta dle ust. § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (8 580 Kč za jeden úkon právní služby), tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, , za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 900 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 39 687,40 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů ode dne právní moci rozsudku z důvodů, jak jsou již uvedeny výše. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení hradit k rukám zástupce žalobce.

15.Žalovaný byl zastoupen opatrovníkem, neboť místo jeho pobytu není známo. Právo na náhradu nákladů tohoto zastoupení soud státu nepřiznal.