5 Cmo 49/2024-68

o zaplacení 143 557,80 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. května 2018, č. j. 39 Cm 194/2017-50

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 12.06.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:5.Cmo.49.2024.1

I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. potvrzuje.

II.Žalobkyně a žalovaný 2. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1.Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 17. 10. 2017 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 143 557,80 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 1. 7. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 478,53 Kč. Jak žalobkyně uvedla, žalovaná 1. uzavřela dne 30. 8. 2013 s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované 1. úvěr do částky 137 667,58 Kč. K zajištění všech závazků byla v Praze dne 30. 8. 2013 vystavena blankosměnka s doložkou bez protestu a současně byla uzavřena smlouva o vyplnění blankosměnek na směnky úplné. Peněžní prostředky ve výši celého poskytnutého úvěrového rámce byly poskytnuty a žalovaná 1. se zavázala je vrátit spolu se sjednanými úroky a cenami za služby spojené s čerpáním a vedením úvěru vyplývajícím ze Všeobecných obchodních podmínek, a to ve splátkách za podmínek stanovených smlouvou. V průběhu trvání závazkového vztahu došlo k podstatnému porušení smlouvy, v důsledku čehož byl zesplatněn celý zůstatek úvěru s příslušenstvím. Pohledávka dle smlouvy o úvěru byla převedena na žalobkyni, přičemž její výše činí 143 557,80 Kč. Žalobkyně v blankosměnce, na které je žalovaný 2. uveden a podepsán coby její avalista za výstavce, vyplnila sumu 143 557,80 Kč a datum splatnosti 30. 6. 2017. Směnečná suma se skládá z jistiny ve výši 117 900 Kč a kapitalizovaného úroku úvěru ve výši 25 657,80 Kč. Vyplněná směnka byla předložena výstavci a avalistovi k proplacení, ani jeden z nich však směnečnou sumu neuhradil.

2.Napadeným rozsudkem, který byl vydán jako rozsudek pro zmeškání, soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 143 557,80 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 1. 7. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 478,53 Kč (výrok I.) a dále náhradu nákladů řízení ve výši 40 004,70 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) a § 153b odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že z prvopisu směnky vlastní zjistil, že jejím obsahem je bezpodmínečný slib žalované 1. zaplatit směnečnou pohledávku ve výši 143 557,80 Kč dne 30. 6. 2017, že směnka je opatřena doložkou „bez protestu“ a vlastnoručními podpisy žalované 1. a dále žalovaného 2. jako avala. Na rubu směnky je indosament na stávající žalobkyni. Z předžalobní upomínky pak zjistil, že žalobkyně dne 30. 6. 2017 vyzvala žalované k úhradě dlužné částky ze směnky. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaní se k prvnímu jednání, které se ve věci konalo, bez důvodné a řádné omluvy nedostavili, že žaloba i předvolání jim byly spolu s poučením o následcích nedostavení se k jednání doručeny více než deset dnů přede dnem jednání a že žalobkyně výslovně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Vzhledem k tomu, že v žalobě jsou tvrzeny všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a že se jedná o věc, v níž lze uzavřít smír (§ 99 o. s. ř.), považoval soud prvního stupně tvrzení žalobkyně za nesporná a na jejich základě rozhodl podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. rozsudkem pro zmeškání. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal plně úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu v rozsahu odpovídajícím soudnímu poplatku za žalobu, odměně za její zastupování advokátem, paušálním náhradám hotových výdajů, cestovnému, náhradě za promeškaný čas a náhradě za daň z přidané hodnoty.

3.Žalovaný 2. podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 10. 11. 2023, č. j. KSLB 57 INS 7839/2018-B-27, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2024 (správně 29. 11. 2023), byl osvobozen od placení zbytku neuspokojených pohledávek v oddlužení. Toto osvobození se vztahuje i na věřitele, kteří se do oddlužení nepřihlásili, ač se přihlásit mohli. Věřitel z napadeného rozsudku se do oddlužení přihlásit mohl, jelikož žalovaná pohledávka vznikla před podáním insolvenčního návrhu týkajícího se žalovaného 2. (14. 5. 2018). K tomu žalovaný 2. dodal, že danou pohledávku řádně uvedl v seznamu závazků.

4.Žalobkyně se k odvolání žalovaného 2. nevyjádřila.

5.Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu dotčeném odvoláním žalovaného 2., tedy nakolik jím bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobkyní a tímto žalovaným, a odvolání žalovaného 2. neshledal důvodným.

6.Podle ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. bylo o odvolání žalovaného 2. rozhodnuto bez jednání, neboť žalobkyně ani žalovaný 2. se nevyjádřili ve lhůtě stanovené odvolacím soudem v usnesení ze dne 21. 5. 2024, č. j. 5 Cmo 49/2024-64, jímž byli vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jejich souhlas byl proto předpokládán postupem podle ustanovení § 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř. K veřejnému vyhlášení rozsudku odvolacím soudem došlo dne 12. 6. 2024 (§ 156 odst. 1 o. s. ř.).

7.Podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

8.Z obsahu spisu se podává, že k prvnímu jednání, které bylo soudem prvního stupně nařízeno na den 15. 5. 2018, byli žalovaní předvoláni vzorem 018 o. s. ř., jehož součástí je poučení o možnosti rozhodnout o věci rozsudkem pro zmeškání v případě, že žalovaní se k jednání bez omluvy nedostaví. Předvolání bylo žalované 1. doručeno spolu se žalobou a s kopií směnky dne 30. 3. 2018, žalovanému 2. pak rovněž se žalobou a s kopií směnky dne 20. 3. 2018, jak prokazují potvrzení o dodání a doručení do jejich datových schránek. Vzhledem k tomu, že žalovaní se k jednání bez omluvy nedostavili a že žalobkyně navrhla s ohledem na jejich nepřítomnost vydání rozsudku pro zmeškání, postupoval soud prvního stupně správně, pokud tvrzení žalobkyně v žalobě pokládal za nesporná a pokud na jejich základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání, když předpoklady pro jeho vydání, jak jsou vymezeny v ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., lze mít v dané věci za splněné.

9.Pokud jde o argumentaci žalovaného 2. v podaném odvolání tím, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 11. 2023, č. j. KSLB 57 INS 7839/2018-B-27, byl osvobozen od placení neuspokojených pohledávek, k této nebylo možno přihlédnout, neboť podle ustanovení § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Přezkoumání rozsudku pro zmeškání je proto možné – vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. – jen z hlediska naplněnosti všech zákonem stanovených předpokladů pro postup soudu, jak je vymezen v ustanovení § 153b o. s. ř. V daném případě však žalovaný 2. v odvolacím řízení nenamítal žádnou z vad předpokládaných ustanovením § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a ani neuvedl ničeho v tom směru, že by předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly. Žalovaným 2. tvrzené osvobození od placení neuspokojených pohledávek nemohlo být proto při přezkumu správnosti napadeného rozsudku žádným způsobem zohledněno.

10.Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. Rozsudek byl ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. potvrzen též ve výroku II. o nákladech řízení, neboť o těchto soud prvního stupně správně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšné žalobkyně.

11.Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalobkyně žádné náklady řízení v souvislosti s odvoláním žalovaného 2. nevynaložila, rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyně a žalovaný 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení nemají vůči sobě navzájem právo.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	5 Cmo 49/2024-68
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Iva Horáková
Datum rozhodnutí	12.06.2024
Datum zveřejnění	23.03.2026
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2024:5.Cmo.49.2024.1