15 C 187/2025-43

1 Žalobce tvrdil, že žalovaný jako dlužník uzavřel s jeho právním předchůdcem , právnická osoba, , dne 24. 2. 2012 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 90 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však neplnil řádně, a proto byl úvěr zesplatněn k 30. 4. 2024. K tomuto datu dlužil žalovaný na jistině částku 85 011,60 Kč, na poplatcích 1 922,25 Kč. Vedle těchto nároků požadoval žalobce i zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 18 020,48 Kč z částky 85 011,60 Kč za dobu od 10. 3. 2012 do 16. 12. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 798,35 Kč z částky 86 933,85 Kč za dobu od 1. 5. 2024 do 16. 12. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 86 933,85 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení a smluvního úroku z částky 85 011,60 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení.2 Žalobce dále tvrdil, že nabyl výše specifikované pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky.3 K jednání nařízenému na 22. 10. 2025 se žalovaný nedostavil, předvolání má soud za doručené dnem 13. 4. 2019, spolu s výzvou k vyjádření, postupem dle § 49 občanského soudního řádu. Písemnosti byly žalovanému zaslány jak na adresu místa trvalého pobytu žalovaného, tak na adresu žalovaným uvedenou v úvěrových smlouvách. Žalobce se z jednání řádně a včas omluvil. Soud projednal věc v nepřítomnosti účastníků, postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Datum rozsudku (29. 10. 2025) vychází z toho, že soud po jednání dne 22. 10. 2025 odročil věc za účelem vyhlášení rozhodnutí. K samotnému vyhlášení však nemusí být účastníci předvoláváni (§ 156 odst. 2 občanského soudního řádu).4 Smlouvou o úvěru z 24. 2. 2012 má soud za prokázané, že , právnická osoba, jako věřitel se zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníku revolvingový úvěr. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem, sjednaná byla smluvní pokuta pro případ, že úvěr bude muset být věřitelem zesplatněn, a to ve výši 10 % z neuhrazené jistiny a úroku. Dále byly ujednány poplatky za vedení a výpisy z účtu a pojištění.5 Dále bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán a že k datu 30. 4. 2024 dlužil žalovaný na jistině částku 85 011,60 Kč, na poplatcích 1 922,25 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 18 020,48 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 7 798,35 Kč.6 Výzvou ke splacení celého úvěru měl soud za prokázané, že věřitel zesplatnil úvěr k 30. 4. 2024 a vyzval žalovaného k neprodlené úhradě dluhu.7 V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření obou smluv o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.8 Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obchodní zákoník“), se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.9 Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10 Dle § 544 odst. 1 občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle odst. 2 téhož ustanovení, smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.11 Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.12 Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. Prokázáno bylo postoupení pohledávky na žalobce, ten se tedy může domáhat po žalovaném splnění povinností ze shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalobce dále v řízení prokázal, že mezi jeho právním předchůdcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne 24. 2. 2012, kterou soud posoudil jako platnou. Prokázáno bylo i čerpání úvěru, ujednání o smluvní pokutě, poplatcích, platbách pojištění a nákladech na vymáhání. Věřitel úvěr zesplatnil po právu dle čl. VI odst. 3 smlouvy. Žalovaný totiž v průběhu trvání smluvního vztahu přestal plnit řádně své smluvní povinnosti, tedy platit řádně splátky a sjednaný úrok. Po právu, v souladu se smlouvou a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení, je i požadavek na zaplacení jistiny ve výši 85 011,60 Kč, poplatků ve výši 1 922,25 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 18 020,48 Kč z částky 85 011,60 Kč za období od 10. 3. 2012 do 16. 12. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 798,35 Kč z částky 86 933,85 Kč za období od 1. 5. 2024 do 16. 12. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 86 933,85 Kč ve výši 14,75 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení a smluvního úroku z částky 85 011,60 Kč ve výši 14,75 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení. V souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku náleží žalobci i právo na úroky z prodlení. V období, za něž jsou požadovány, je žalovaný v prodlení se splněním svých povinností13 Ze všech těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.14 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 478 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 2 úkonů po 4 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Vedle toho odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 1 úkonu po 2 290 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč) a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad.15 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).16 Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.