2 Cmo 18/2024-281

o zaplacení 840 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 7 Cm 145/2022-238

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 06.08.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:2.Cmo.18.2024.1

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1.Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, č. j. 7 Cm 145/2022-20 (výrok I. rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatil náhradu nákladů řízení žalovanému a České republice (výrok II. a III. rozsudku).

2.V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal podanou žalobou vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit směnečný peníz ve výši 840 000 Kč s příslušenstvím a odměnou a náhrady nákladů řízení.

3.Žalobce tvrdil, že směnečná pohledávka je opřena o směnku vlastní, kterou žalovaný vystavil na řad žalobce dne 12. 12. 2019 na směnečný peníz ve výši 840 000 Kč s doložkou bez protestu. Směnka byla splatná dne 15. 9. 2020 u žalobce na adrese jeho trvalého bydliště , adresa, . K zaplacení nedošlo.

4.Ve věci bylo návrhu žalobce v plném rozsahu vyhověno, když soud prvního stupně rozhodl dne 22. 11. 2022, pod č. j. 7 Cm 145/2022-20 směnečným platebním rozkazem.

5.Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné a odůvodněné námitky. V námitkách uvedl, že směnka byla vystavena jako zajišťovací (spolu s dalšími směnkami). Jednalo se o zajištění smlouvy o půjčce ze dne 9.9.2016, kdy žalobce byl v postavení zapůjčitele a žalovaný v postavení vydlužitele. Žalobce poskytl žalovanému částku 3 500 000 Kč se splatností nejpozději 15. 9. 2022.Úrok byl sjednán ve výši 4 %. Zapůjčená částka měla být vrácena v šesti splátkách a za tímto účelem bylo vystaveno 6 směnek, které odpovídaly výši splátek. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o zápůjčce byl posunut termín splatnosti o rok do 15.9.2023 a dodatkem č. 2 o další rok do 15.9.2024. V souvislosti s dodatkem č. 1 byly původní směnky žalovanému vráceny a byly vystaveny směnky nové. V souvislosti s dodatkem č. 2 vystavil žalovaný celkem 5 kusů směnek vlastních, a to dne 12. 12. 2020, mj. i směnku č. 1 znějící na částku 840 000 Kč se splatností 15. 9. 2020, jež je předmětem tohoto řízení. Dne 13.1.2021 byl uzavřen dodatek č. 3 a splatnost dluhu byla posunuta do 15. 9. 2025. Smluvní strany prohlásily, že k zajištění dluhu byly žalovaným vystaveny vlastní směnky v počtu 5 kusů, odpovídající jednotlivým splátkám. Všechny směnky byly žalovanému vráceny a byly vystaveny směnky nové. K úhradě celého dluhu ve výši 3 500 000 Kč došlo žalovaným dne 7. 7. 2021. Vrácením dluhu měly být všechny směnky zlikvidovány. Po zaplacení dluhu měla advokátka , tituly před jménem, , Anonymizováno, vrátit žalovanému všechny směnky, tedy 6 směnek vystavených dne 13. 1. 2023. Jmenovaná sdělila žalovanému, že celý dluh uhrazen a žalovanému není zřejmé z jakého důvodu žalobce využil směnku znějící na 840 000 Kč, vystavenou dne 12. 12. 2019, splatnou dne 15. 9. 2020, když směnečný závazek z této směnky zanikl. Žalovaný dovozoval, že mu žalobce jednu směnku nevrátil nebo připustil napodobení původní směnky a za této situace sporoval svůj podpis na směnce.

6.Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že směnka byla vystavena za účelem zajištění zcela jiné zápůjčky, než uvedl žalovaný v námitkách. Žalobce poskytl žalovanému celkem dvě zápůjčky, a to v roce 2015 ve výši 3 500 000 Kč za účelem nákupu chalupy , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Uzavřena byla ústní smlouva o zápůjčce na tuto částku, kdy za účelem zajištění závazku bylo žalovaným vystaveno původně 5 směnek, všechny s datem vystavení 25.3.2015, s tím že dluh bude uhrazen ve splátkách do data shodujícího se s daty splatnosti směnek. Žalovaný zaplatil pouze menší část zápůjčky, která byla zajištěna dvěma směnkami (č. 1 a č.2 z 25. 3. 2015), celkem ve výši 1,5 mil Kč. Tyto dvě směnky byly žalovanému vráceny. Žalovaný pak byl v prodlení se zaplacením částky 2 310 000 Kč, zajištěné směnkami č. 3, č. 4 a č. 5. Než nastala splatnost směnek, byla se žalovaným uzavřena další, a to již písemná, smlouva o zápůjčce s datem 9. 9. 2016. Důvodem byl nákup chaty Zvonička. Záměr byl takový, že žalovaný následně chatu prodá a zaplatí svůj dluh žalobci. Chatu prodal, nicméně žalobci nezaplatil. Do doby vyjádření žalovaný uhradil svůj dluh ze zápůjčky ze dne 9. 9. 2016 a nikoli svůj dluh ze zápůjčky z roku 2015. Dluh ze zápůjčky z 9. 9. 2016 není předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že neuhrazený dluh z roku 2015, zajištěný, původně směnkami 3 až 5 z 15. 3. 2015 se blížil hranici promlčení, bylo mezi stranami ujednáno, že dluh ve výši 2 310 000 Kč bude nadále zajištěn jak směnkami, tak i dříve vystavenou směnkou č. 1 z 12. 12. 2019 na částku 840 000 Kč a směnkou č. 2 z 12. 12. 2019 na částku 812 000 Kč. Žalovaný výslovně souhlasil, že žalobci ponechá na zajištění i ostatní tři směnky vystavené žalovaným k dodatku č. 2 a tyto si od něj vyžádá poté, co celý dluh zaplatí. Souhlasil i s částkou 112 000 Kč z titulu paušalizovaného úroku. Celkový dluh činí 2 422 000 Kč a předmětem žaloby je částka 840 000 Kč. Dohoda byla uzavřena ústně, nicméně o jejím obsahu svědčí i to, že žalovaný ponechal směnky na zajištění a nežádal jejich vydání zpět a proto také nebyly směnky předmětem potvrzení z 14. 7. 2021 o vrácení směnek. Žalovaný po jednání dne 7. 3. 2022, kterého se zúčastnili žalobce a jeho manželka a žalovaný přislíbil zaplacení, nicméně dluh neuhradil a dále již nebyl kontaktní. Námitka nepravosti podpisu není důvodná.

7.Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Předložená směnka je platnou směnkou vlastní, která splňuje veškeré náležitosti podle čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového. Námitka nepravosti podpisu nebyla shledána důvodnou, když byla vyvrácena závěrem znaleckého posudku, který vyzněl ve prospěch pravého podpisu žalovaného, když byla vyloučena možnost tzv. technického padělku a mezi sporným podpisem a srovnávacími vzory byly zjištěny pouze shody.

8.Pokud jde o kauzu směnky strany učinily nesporným, že mezi nimi byla dne 9. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce a směnka, jež je předmětem tohoto řízení, byla jedním ze zajišťovacích instrumentů, který zajištoval úhradu části pohledávky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 9. 2016, a že všechny nároky z této zápůjčky byly ze strany žalovaného zaplaceny a tím zanikl i důvod směnky. Pokud jde o možnost uplatnit kauzální námitky jako obranu, pak soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému tato podle čl. I § 17 ZSŠ náleží. Žalobce sám ve vyjádření k námitkám žalovaného tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda v tom smyslu, že předmětná směnka bude složit k zajištění zápůjčky poskytnuté žalobcem žalovanému v roce 2015. Takové dohody, kdy zajišťovaná povinnost u téže zajišťovací směnky je nahrazena povinností jinou jsou přípustné. Vždy se však musí jednat o dohodu stran, nemůže se jednat o jednostranné rozhodnutí věřitele. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud prvního stupně za prokázané, že v roce 2015 byla mezi nimi uzavřena ještě jedna smlouva o zápůjčce, jejíž obsah není příliš znám, což v kontextu projednávané věci nepovažoval soud prvního stupně za rozhodující.

9.Tvrzení o existenci dohody bylo prokazováno účastnickou výpovědí žalobce a svědeckou výpovědí , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Z účastnické výpovědi žalobce nebylo možné učinit jednoznačný závěr o tom, zda a jaká konkrétní dohoda o kauze směnky byla mezi účastníky řízení uzavřena, když tento vypovídal, že mu žalovaný směnky předal, když se řešily peníze. Dělo se tak většinou v Peci nebo v Praze, později uvedl, že neví kdy a kde. Popřel, že by mu spornou směnku předala , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Podle žalobce je však zřejmé, že žalovaný si je svého dluhu z roku 2015 vědom. Příznivější závěr nebylo pro žalobce možné dovodit ani ze svědecké výpovědi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která sice uvedla, že někdy v létě 2021 se žalovaný dostavil k žalobci a přivezl směnky, které se týkaly dodatku č. 2 a řekl, že směnky předává na zajištění nebo úhradu dluhu, a že potřebuje ještě počkat se splácením. Z výpovědi svědkyně Tutterové bylo zjištěno, že při podpisu jednotlivých dodatků byly vráceny starší směnky a vystavovány byly směnky nové.

10.Soudu prvního stupně se proto jevilo jako velmi nepravděpodobné, že poté, co byla splacena celá zápůjčka z roku 2016 a žalovanému byly vráceny dne 14. 7. 2021 směnky vystavené v souvislosti s dodatkem č. 3, by žalovaný předával žalobci již dříve vrácené směnky na základě dodatku č. 2 v hodnotě cca 3,5 mil. Kč. Jako nelogické se jevilo soudu i to, že by žalovaný předával směnky převyšující hodnotu dluhu a i to, že by k zajištění dluhu byla předávána směnka téměř rok po splatnosti. Z předložené SMS korespondence nebyla učiněna žádná relevantní zjištění z výpovědi svědkyně Vránové bylo zjištěno, že zasílala žalovanému výřezy směnek č. 3 a č. 4/2015, tedy směnky související se zápůjčkou z roku 2015. Ve prospěch žalobce tak hovoří předložený originál směnky a tvrzení o možné pohledávce z roku 2015 z titulu zápůjčky. To však nepostačuje k závěru o tom, že byla prokázána existence nové kauzální dohody mezi účastníky řízení a žalobce se tak dostal do důkazní nouze, což je důvod rozhodnutí s tím, že nebyla současně prokázána verze žalovaného. Čestná prohlášení žalobce a jeho manželky považoval, vzhledem k zásadě přímosti, bez významu pro projednávanou věc. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že původní závazek, který byl předmětnou směnkou zajištěn, byl uhrazen žalovaným v plném rozsahu. Oproti tomu nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že účastníci uzavřeli další dohodu o novém (dalším) účelu směnky, podle kterého měla směnka zajišťovat jiný pozdější závazek žalovaného vůči žalobci. Při vyhotovování písemného vyhotovení rozsudku bylo zjištěno, že protokol z jednání obsahuje výrok odporující tomuto závěru (výrok I.). Vzhledem k tomu, že v té době byl již vymazán diktafonový záznam a zvukový záznam nebyl pořizován, nebylo možné posoudit, zda takto chybně proběhla protokolace nebo došlo k chybě při přepisu a proto soud nemohl napravit chyby opravným usnesením. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř..

11.Proti rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V odvolání uvedl, že se zcela ztotožňuje s body 1. - 18. odůvodnění rozsudku, kde je uveden závěr o tom, že původní závazek směnkou zajištěný byl uhrazen, o čemž nebylo mezi účastníky sporu. Oproti tomu nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že účastníci uzavřeli další dohodu o novém (dalším) účelu směnky, podle které měla směnka zajišťovat jiný, pozdější závazek žalovaného vůči žalobci. Odůvodnění rozsudku však zcela odporuje znění výroku I. Soud prvního stupně sám uvedl, že protokol z ústního jednání obsahuje výrok odporující tomuto závěru a vzhledem k tomu, že v té době byl již vymazán diktafonový záznam a zvukový záznam nebyl s ohledem na nepřítomnost účastníků (§ 40 odst. 2 o. s. ř.) pořízen, nebylo možné posoudit, zda chybně proběhla protokolace, nebo zda došlo k chybě při přepisu. Z uvedeného důvodu nebylo možné zjištěnou chybu napravit formou opravného rozhodnutí. Soud tedy vyhlásil rozsudek v rozporu se závěry, které přijal a řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen.

12.Proti výroku o nákladech řízení pod bodem II. a III. se odvolal žalobce, když proti výroku pod bodem I. nemohl podat odvolání s ohledem na to, že jeho žalobě bylo vyhověno. Nákladové výroky jsou v přímém rozporu s výrokem I., kterým bylo žalobě vyhověno a současně i s pravidlem podle § 142 o. s. ř. Žalobce napadá výrokové náklady jako celek, když náklady řízení žalovanému neměly být přiznány vůbec. Sporuje dále i jejich účelnost a výši. Náklady řízení měly být však správně přiznány žalobci. Jejich specifikaci a výši žalobce dále v podaném odvolání uvádí. Pokud jde o výrok I. rozsudku, proti němu žalobce nemůže brojit, proti odůvodnění pak není odvolání přípustné. Nicméně žalobce upozorňuje na zmatečnost odůvodnění, jeho vnitřní rozpory a zásadní rozpor se samotným výrokem ohledně pohledávky žalobce. Což tedy evokuje, že soud chtěl ve skutečnosti rozhodnout ve prospěch žalovaného, ačkoli některé body odůvodnění svědčí spíše o opaku a ačkoli některé závěry svědčí pro žalovaného, nejsou tyto řádně odůvodněny a vůbec se nevypořádávají s argumentací žalobce. Navíc soud sám tvrdí vnitřní rozpornost rozsudku. Tento nemůže obstát, ale nelze s tím v rámci rozhodovací činnosti soudu prvního stupně již nic dělat. Navrhl změnu rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13.K odvolání žalobce se podáním ze dne 9.1.2024 vyjádřil žalovaný. V odvolání rekapituluje rozsah podaných odvolání a důvody stran pro jejich podání. Specifikuje náklady řízení, které mu vznikly a na které má nárok. Za stěžejní považuje vlastní odvolání proti výroku I. rozsudku. Ve vyjádření podrobně shrnuje shodná tvrzení účastníků, sporné body mezi účastníky, zjištění z důkazů před soudem prvního stupně. V podstatě se ztotožňuje s odůvodněním rozsudku soudu a navrhuje jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalovanému bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

14.K odvolání žalovaného se podáním ze dne 30.1.2024 vyjádřil žalobce. Odvolání žalovaného hodnotí jako vnitřně rozporné, když na jednu stranu souhlasí s odůvodněním rozsudku v rozsahu bodu 1. - 18 a na druhou stranu brojí proti výroku rozsudku. V odvolání neuvedl, žalovaný žádné nové argumenty na podporu toho, že výrok pod bodem I. je nesprávný, tedy že směnečná pohledávka žalobce není po právu. Dovolává se za žalobce projednání a posouzení jeho argumentace, která byla v řízení před soudem prvního stupně opomenuta. Poukazuje na nesprávně uchopené důkazní břemeno, kdy žalobce byl zatížen poučením o nutnosti prokázání změny kauzy směnky. Nicméně uvádí i to, že tak učinil z opatrnosti a v podaném vyjádření shrnuje skutkový stav podle jeho verze a cituje důkazy, které jej prokazují. Důraz klade na svědeckou výpověď , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Soud se s její výpovědí nevypořádal. Setrval na svém tvrzení o existenci dohody z roku 2021 o tom, že předmětná směnka na 840 000 Kč má (spolu s ostatními dle dodatku č. 2) nově zajišťovat závazek ze zápůjčky z roku 2015 a má za vyvrácené tvrzení žalovaného, že dluh z roku 2015 byl zcela uhrazen. Žalobce drží originál směnky na částku 840 000 Kč. Směnka byla vystavena původně k dodatku č. 2 smlouvy o zápůjčce z 9. 9. 2016, vrácena žalovanému , tituly před jménem, , Anonymizováno, a následně obdržena znova žalobcem s pravým podpisem žalovaného. Žalovaný nikdy netvrdil věrohodný důvod o držení směnky žalobcem. Zpochybňuje důvodnost námitek žalovaného. Rozebírá způsob jakým je třeba důvodnost námitek posuzovat a odkazuje na judikaturu soudů vyšší instance. Spisové značky ve svém vyjádření uvádí. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku v části merita věci. Pokud jde o nákladové výroky odkazuje žalobce na důvody, jak je uvedl v samostatném odvolání do této části rozsudku soudu prvního stupně. Krátce ještě reaguje na vyjádření žalovaného z 9. 1. 2024.

15.Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 211, § 212a, § 214 odst. 2 o. s. ř. aniž ve věci nařizoval jednání.

16.Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

17.Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

18.Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že právo na zaplacení 840 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo uplatněno ze žalobcem předložené směnky, kterou soud správně posoudil jako platnou směnku vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti vymezené zákonem v čl. I. § 75 ZSŠ.

19.Žalovaný se v řízení bránil proti směnečné pohledávce dvěma okruhy námitek. Předně namítal, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem a druhou námitkou bylo jeho tvrzení, že byly postupně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách žalobce žalovanému. Ke každé zápůjčce byla vystavena série směnek k zajištění poskytnutých zápůjček. Jedna zápůjčka byla vyrovnána a sporná směnka zajištovala jednu ze splátek této vyrovnané zápůjčky. Žalovaný tvrdí, že žalobce svévolně použil směnku, která zajišťovala první zápůjčku, k vymáhání nároků ze zápůjčky druhé.

20.Pokud jde o námitku nepravosti podpisu na směnce je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že je zcela nedůvodná, když byla vyvrácena závěrem znaleckého posudku, který vyzněl ve prospěch pravosti podpisu žalovaného na směnce a vyloučil možnost tzv. technického padělku, když mezi spornými a srovnávacími podpisy byly zjištěny pouze shody.

21.V pořadí druhou námitku žalovaného bylo, že předmětná směnka byla směnkou zajišťovací ke smlouvě o zápůjčce ze dne 9.9.2016 ve znění dodatků č. 1 - č. 3, podle které žalobce jako zapůjčitel žalovanému jako vydlužiteli půjčil částku ve výši 3 500 000 Kč, kdy finální datum splatnosti bylo stanoveno na den 15. 9. 2025. V souvislosti s dodatkem č. 2 bylo žalovaným vystaveno celkem 5 kusů směnek s datem vystavení 12. 12. 2019. Žalovaný tvrdil a prokazoval, že zaplatil žalobci celou částku ve výši 3 500 000 Kč na jeho účet vedený u ČSOB, a to dne 7. 7. 2021. Učinil tak včetně dohodnutého úroku. Žalovanému tak není zřejmé z jakého důvodu využil žalobce směnku znějící na částku 840 000 Kč vystavenou dne 12. 12. 2019, když závazek, který zajišťovala již zanikl a směnka neměla být použita.

22.Shodná tvrzení účastníků řízení verzi žalovaného ohledně vystavení směnky a zániku závazku, který zajišťovala potvrdila a soud z nich také vycházel. Učinil tak ve spojení s rozsáhlým dokazováním a dovodil, že námitka neoprávněného použití směnky je důvodná. Tomuto závěru však neodpovídá výrok rozsudku pod bodem I., kterým byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti a neodpovídá tomu rovněž odůvodnění napadeného rozsudku.

23.Jednou z náležitostí rozsudku podle § 157 o. s. ř. je řádné a úplné odůvodnění rozsudku, které má mimo jiné obsahovat závěr o skutkovém stavu věci, ze kterého se má podávat, proč bylo rozhodnuto způsobem, který je zachycen ve výroku rozhodnutí soudu. Navíc zjištěný skutkový závěr je i východiskem pro právní posouzení věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 4093/17).

24.V projednávané věci, jak shora již uvedeno, je v rozporu skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že závazek zajištěný směnkou byl uhrazen a verze žalobce (směnka měla zajištovat jiný závazek) nebyla prokázána, s výrokem pod bodem I. rozsudku, podle kterého byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti.

25.Shodné vyhodnocení rozpornosti připustil ostatně i soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku pod bodem 18., když uvedl že při vyhotovování písemné verze rozsudku bylo zjištěno, že protokol z ústního jednání obsahuje výrok odporující přijatému skutkovému závěru.

26.Vnitřní rozpory byly odvolacím soudem zjištěny i ve výrocích o nákladech řízení pod bodem II. a III. výroku rozsudku. Výroky ukládají povinnost k náhradě zjištěných nákladů řízení žalobci, ale odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje závěr o úspěšnosti žalobce. Konkrétně se jedná o bod 19. odůvodnění rozsudku. Samotné jednotlivé položky, jak byly soudem prvního stupně specifikovány se navíc týkají zjevně žalovaného, když jedním z přiznaných nákladů řízení je sepis námitek.

27.Vytčené nesrovnalosti činí rozsudek soudu prvního stupně zmatečný a ve svém důsledku nepřezkoumatelný. Za této situace odvolacímu soudu nezbylo než jej podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit a věc vrátit podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení soud věc znovu projedná, řádně vyhlásí a odůvodní, to vše i s ohledem na obsah vyjádření, zejména strany žalující, učiněných v odvolacím řízení.

28.O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 151 o. s. ř. v novém rozhodnutí o věci.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

3 Co 35/2025-281 25.02.2026

o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze z...

94 Ncp 85/2026-15 18.02.2026

o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, o určení věcné příslušnosti

94 Ncp 61/2026-27 18.02.2026

o zaplacení 205 805,16 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

94 Ncp 53/2026-11 18.02.2026

o určení neplatnosti dohody o uznání dluhu, o věcné příslušnosti

94 Ncp 37/2026-74 18.02.2026

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o věcné příslušnosti

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	2 Cmo 18/2024-281
Soud	Vrchní soud v Praze
Soudce	JUDr. Ivana Wolfová
Datum rozhodnutí	06.08.2024
Datum zveřejnění	25.02.2026
ECLI	ECLI:CZ:VSPH:2024:2.Cmo.18.2024.1