11 C 25/2024-232

1.Žalobou podanou tomuto soudu dne 15. 8. 2024 se žalobce domáhal o žalovaném zaplacení částky 2 932 185 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně z této částky od 20. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne 13. března 2019 uzavřeli žalovaný (jako objednatel) a žalobkyně (jako dopravce) v režimu zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných službách“), dvě smlouvy, a to smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti , Anonymizováno, kraje pro oblast , Anonymizováno, , uveřejněna v registru smluv pod ID smlouvy 8104311 (dále jen „Smlouva , Anonymizováno, “) a smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti , Anonymizováno, , uveřejněna v registru smluv pod ID smlouvy , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva JIH“). Tyto smlouvy pokrývají v současnosti téměř kompletní nabídku veřejné linkové (tj. autobusové) dopravy v rámci integrovaného dopravního systému Plzeňského kraje. Smlouvy jsou z hlediska práv a povinností smluvních stran identické (mají shodnou textaci), liší se pouze geografickou oblastí, počty vozidel, počty linkových kilometrů a sjednanou cenou dopravního výkonu. Součástí smluvních podmínek Smluv bylo mimo jiné i ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč za každý započatý kilometr spoje, který byl žalovaným objednán, ale nebyl žalobkyní následně realizován (první položka č. , hodnota, tabulky smluvních pokut v příloze č. , hodnota, Smlouvy). V případě neodjetí spoje tento spoj není proplacen a zároveň za něj má být účtována smluvní pokuta 1 000 Kč za každý započatý takto neodjetý kilometr. V souladu s čl. XVI odst. 172 a násl. Smluv nechala žalobkyně u společnosti , právnická osoba, . ve prospěch žalovaného vystavit bankovní záruky za řádné plnění Smluv, konkrétně bankovní záruku č. , hodnota, ve výši 50 mil. Kč za řádné plnění Smlouvy , Anonymizováno, a bankovní záruku č. , hodnota, ve výši 50 mil. Kč za řádné plnění Smlouvy , Anonymizováno, . Faktické plnění obou Smluv bylo zahájeno (tj. objednané spoje poprvé fakticky vyjely) v neděli dne 14. června 2020. V průběhu plnění Smluv ojediněle docházelo k situacím, že žalobkyně neobsloužila některé spoje objednané podle Smluv. Předmětem nynější žaloby jsou smluvní pokuty za spoje neobsloužené v období od srpna 2020 do prosince 2021 (smluvní pokuty za spoje neobsloužené v červnu a červenci 2020 byly pravomocně vyřešeny rozsudkem tohoto soudu ze dne 28. února 2023, č. j. , spisová značka, , který smluvní pokutu moderoval z původních 1 000 Kč/km na 65 Kč/km). Za neodjeté spoje uložil žalovaný žalobkyni smluvní pokutu ve výši 513 000 Kč za neprovedené spoje dle Smlouvy , Anonymizováno, v období od srpna 2020 do 10. prosince 2020 přípisem nadepsaným jako „Výzva k úhradě smluvní pokuty“ ze dne 22. srpna 2023 č. j. , Anonymizováno, , ve výši 391 000 Kč za neprovedené spoje dle Smlouvy SEVER v období od srpna 2020 do 12. prosince 2020 přípisem nadepsaným jako „Výzva k úhradě smluvní pokuty“ ze dne 22. srpna 2023 č. j. PK-NHD/696/23, ve výši 1 509 000 Kč za neprovedené spoje dle Smlouvy SEVER v období od 15. prosince 2020 do konce roku 2021 přípisem nadepsaným jako „Výzva k úhradě smluvní pokuty“ ze dne 6. prosince 2023 č. j. , Anonymizováno, , ve výši 620 000 Kč za neprovedené spoje dle Smlouvy , Anonymizováno, v období od 23. prosince 2020 do konce roku 2021 přípisem nadepsaným jako „Výzva k úhradě smluvní pokuty“ ze dne 6. prosince 2023 č.j. , Anonymizováno, . Žalobkyně na každou z těchto výzev odpověděla, konkrétně přípisy ze dne 7. září 2023, 18. prosince 2023, nadepsanými jako „Odpověď na výzvu k úhradě smluvní pokuty ze dne …“. Žalobkyně v těchto svých odpovědích odmítla úhradu smluvních pokut v uplatněné výši zejména s odkazem na rozsudek tohoto soudu ze dne 28. února 2023, č. j. , spisová značka, , pro účely mimosoudního narovnání dokonce nabídla, že je ochotna v rámci mimosoudního řešení akceptovat smluvní pokutu až do výše 100 Kč/km, zároveň v této souvislosti navrhla i konkrétní způsob realizace takové dohody a její právní odůvodnění tak, aby se žalovaný nedostal do rozporu s právními předpisy o veřejných zakázkách. K mimosoudní dohodě ale nedošlo a žalovaný použil k úhradě předmětných (nedůvodných) pohledávek výše uvedené bankovní záruky, kdy z bankovní záruky byla čerpána dne 22. prosince 2023 částka ve výši 391 000 Kč (z Bankovní záruky , Anonymizováno, ) a 513 000 Kč (z Bankovní záruky , Anonymizováno, ) na základě žádostí žalovaného doručených bance dne 19. prosince 2023, dne 13. června 2024 částka ve výši 1 509 000 Kč (z Bankovní záruky , Anonymizováno, ) a 620 000 Kč (z Bankovní záruky , Anonymizováno, ) na základě žádostí žalovaného doručených bance dne 23. května 2024. Banka po každém čerpání obratem vyzvala žalobkyni, aby čerpané částky uhradila, což žalobkyně učinila. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce informovala žalovaného datovou zprávou ze dne 16. 7. 2024, která byla žalovanému doručena téhož dne, že čerpání bankovních záruk realizované dne 22. 12. 2023 a 13. 6. 2024 považuje za neoprávněné, a vyzvala žalovaného k neprodlenému vydání čerpané částky v souhrnné výši 3 033 000 Kč s tím, že tato výzva zároveň slouží jako výzva ve smyslu § 142 a o.s.ř. Žalobkyni není známo, že by žalovaný ke dni podán této žaloby požadovanou částku žalobkyni uhradil. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný vyměřil shora specifikované smluvní pokuty v souhrnné výši 3 033 000 Kč neoprávněně a žalobkyně nebyla povinna vyměřené smluvní pokuty v této výši uhradit z toho důvodu, že konkrétní výměra takto uložených smluvních pokut je nepřiměřená a měla by být soudem moderována, část uplatněného nároku ze smluvních pokut je promlčena. Žalobkyně má za to, že smluvní, pokuta ve výši 1 000 Kč za kilometr nerealizovaného přepravního výkonu, je v posuzovaném případě naprosto excesivní, neboť na straně žalovaného nevznikla v důsledku neprovedení předmětných spojů žádná škoda, zejména když neodjeté přepravní výkony nebyly žalobkyni žalovaným uhrazeny. Za škodu přitom nelze považovat případnou nemajetkovou újmu, kterou žalobce mohl utrpět v očích veřejnosti kvůli nedostatkům veřejné dopravy. Neproběhlé výkony navíc představují jen zcela marginální část celkových zasmluvněných přepravních výkonů, takže ani nejsou způsobilé kvalifikovaně poškodit dobré jméno žalovaného, jako provozovatele integrovaného dopravního systému. Škoda nemohla žalovanému vzniknout ani nevybráním tržeb na nerealizovaných spojích, protože za neodjeté spoje nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, takže žalovaný fakticky „ušetřil“. Cena dopravního výkonu není plně kryta výnosy z jízdného a na každý ujetý kilometr musí objednatel doplácet ze svého rozpočtu. Také smlouva žalovaného s předchozím dopravcem společností , právnická osoba, . obsahovala nižší smluvní pokutu, maximálně 5 000 Kč za celý spoj, a ačkoliv je žalobkyně známo, že předchozí dopravce neplnil své povinnosti řádně a byl dlouhodobě s žalovaným ve sporu, nebylo dohledáno, že by žalovaný tento sankční aparát vůči předcházejícímu dopravci adekvátně využíval, z čehož lze dovozovat, že neodjetí spoje nepovažoval žalovaný za tak zásadní záležitost, aby ji musel takto přísně sankcionovat. Také v jiných dopravních systémech napříč Českou republikou se pohybují tyto sankce obvykle v řádu desítek Kč, maximálně 100 Kč za nerealizovaný kilometr. Žalobce též poukázal na smlouvu uzavřenou mezi týmiž účastníky dne 31. 5. 2021 o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění mezinárodní autobusové linky , adresa, - , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , služby z této Smlouvy jsou zařazeny do systému integrované dopravy , Anonymizováno, a platí na nich stejné podmínky jako v případě předmětných posuzovaných smluv, za neprovedení objednaného výkonu je zde však sjednána smluvní pokuta ve výši 1000 Kč za neprovedený spoj, nikoliv za každý jeden neprovedený kilometr, vzhledem k obvyklé délce jedné linky bude v tomto případě smluvní pokuta v přepočtu na jeden nerealizovaný kilometr v zásadě srovnatelná s kilometrickými pokutami u jiných objednatelů. Samotná hodnota žalobkyní poskytnuté přepravní služby v období let 2020 a 2021 se pohybovala cca kolem 40 Kč/km bez DPH (cena dopravního výkonu), takže smluvní pokuta v sazbě 1 000 Kč za kilometr činí cca 25násobek hodnoty dané služby, což považuje žalobce za extrémní nepoměr. Pokud byly žalovaným uplatněny smluvní pokuty v souhrnné výši 3 033 000 Kč, to je za 3 033 km, pak se jedná o neodjeté výkony v souhrnné hodnotě cca 120 000 Kč a objem nedodaných sankcionovaných přepravních výkonů tak činí necelé 0,02 % objednaných dopravních výkonů, když na základě smluv je objednán přepravní výkon v souhrnném rozsahu cca 18 000 000 km ročně. Pokud se jedná o promlčení nároku žalovaného na smluvní pokutu, uvedl žalobce, že o neodjetí , právnická osoba, žalovaný dozvěděl či měl a mohl dozvědět v reálném čase, neboť mimo jiné disponuje GPS sledováním vozidel a údaje o provozu jsou mu reportovány průběžně, takže již následující den po neodjetí spoje žalovaný může žalobce vyzvat k úhradě smluvní pokuty, která je dle článku XX. odst. 209.3 smluv splatná do 15 dnů od obdržení výzvy, a nárok lze uplatnit u soudu marným uplynutím lhůty splatnosti. Lhůta k uplatnění nároku ze smluvní pokuty tak dle § 619 OZ začíná běžet za cca 17–30 dnů ode dne, kdy k neodjetí spoje došlo. V okamžiku čerpání z Bankovní záruky , Anonymizováno, dne 22. 12. 2023 již byly promlčeny smluvní pokuty za spoje neodjeté dne 30. 11. 2020 a dříve v souhrnné hodnotě 363 000 Kč (nepromlčena byla smluvní pokuta za spoj neodjetý dne 12. 12. 2020 v hodnotě 28 000 Kč), dále v okamžiku čerpání z Bankovní záruky Jih dne 22. 11. 2020 byly promlčeny smluvní pokuty za spoje neodjeté dne 19. listopadu 2020 a dříve v souhrnné hodnotě 436 000 Kč (nepromlčené byly pokuty za spoje neodjeté ve dnech 4. a 12. 12. 2020 v souhrnné hodnotě 77 000 Kč), v okamžiku čerpání z Bankovní záruky , Anonymizováno, dne 13. 6. 2024 byly promlčeny smluvní pokuty za spoje neodjeté dne 20. 5. 2021 a dříve v souhrnné hodnotě 585 000 Kč (nepromlčeny byly pouze pokuty za spoje neodjeté ve dnech 1. 6. 2021 v souhrnné hodnotě 924 000 Kč) a v okamžiku čerpání z Bankovní záruky , Anonymizováno, dne 13. 6. 2020 byly promlčeny smluvní pokuty za spoje neodjeté dne 25. 4. 2021 a dříve v souhrnné hodnotě 98 000 Kč (nepromlčeny byly pouze smluvní pokuty za spojené neodjeté od 21. 6. 2021 v souhrnné hodnotě 522 000 Kč). Celkem tedy v okamžiku čerpání bankovních záruk byly promlčeny smluvní pokuty v nominální výši 1 482 000 Kč odpovídající 1.482 km. Čerpáním bankovní záruky tudíž nemohlo dojít k úhradě této části dluhu, když ke dni příslušných čerpání bankovních záruk zde ve vztahu k těmto promlčeným pohledávkám neexistovala hmotněprávní povinnost žalobkyně zaplatit, a tudíž žalovaný nebyl oprávněn uplatnit bankovní záruku. Čerpání bankovní záruky nelze považovat ani za dobrovolné plnění ze strany dlužníka, takže § 609 věta druhá OZ se zde neuplatní. Z hlediska zániku hmotněprávní povinnosti žalobkyně je nerozhodné i to, zda se promlčení v době čerpání bankovní záruky dovolala, neboť k zániku hmotněprávní povinnosti dochází automaticky a uplatnění námitky promlčení je podstatné až v soudním řízení, aby k ní mohl soud přihlédnout. Nepromlčena zůstala pouze část smluvních pokut v rozsahu odpovídajícím 1 551 km.

2.Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Vyjádřil se zejména v podání ze dne 13. 9. 2024, ve kterém především potvrdil uzavření předmětných dvou smluv mezi účastníky v režimu zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, a rovněž to, že obě smlouvy lze pro účely soudního řízení považoval za textově shodné. Potvrdil také ujednání obsažené v čl. 68 smluv ukládající žalobkyně povinnost udržovat provoz na jednotlivých linkách a spojích v souladu s licencemi a jízdními řády po celou dobu od zahájení provozu jednotlivých linek a spojů do konce doby plnění, s tím, že pro případ porušení této povinnosti je žalobkyně ve smyslu čl. 202 a příslušné položky Přílohy č. , hodnota, smluv povinna uhradit žalovanému soudní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý i započatý jeden km dopravního výkonu připadajícího na nezahájení, přerušený nebo omezený spoj. Nesporným učinil také to, že v období měsíců srpna 2020 až prosince 2021 žalobkyně neuskutečnila celkem , hodnota, km spojů a žalovaný za tato porušení smluv žalobkyni vyúčtoval smluvní pokutu v celkové výši 3 033 000 Kč celkem čtyřmi výzvami ze dne 22. 8. 2023 a 6. 12. 2023. Žalovaný považoval sjednanou výši smluvní pokuty za přiměřenou a stanovenou v intencích ustálené judikatury. Argumentoval zejména významném, účelem a dobou poskytování sjednané služby, resp. zajišťované povinnosti. Poukázal na obsah čl. III. a čl. IV. smluv, ve kterých smluvní strany deklarovaly zamýšlený účel a předmět smluv i jejich význam. Smlouvy byly uzavírány k zajištění dopravní obslužnosti Plzeňského kraje, čímž bylo myšleno zabezpečení dopravy pro všechny dny v týdnu, především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání do zdravotnických zařízení a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu. Poskytování služeb bylo sjednáno jako dlouhodobé, kdy smlouvy byly uzavírány dle článků XVIII. odst. 188 na dobu 10 let. Po předchozí negativní zkušenosti s jiným dopravcem, jak žalobkyně sama podotkla, má žalovaný eminentní zájem, aby dopravní obslužnost Plzeňského kraje, tj. zajištění a obsluha celé řady linek a , právnická osoba, zcela zásadním regionálním významem, probíhala řádně a s náležitou péčí a zodpovědností, jak je tento význam poskytované služby deklarovaný stranami ve smlouvě. Výši smluvních pokut v rámci jiných dopravních systémů či jiných smluvních vztahů nelze zobecňovat pro závěry o (ne)přiměřenosti smluvní pokuty a soud vždy musí vycházet z individuálních charakteristik daných případů. K návrhu žalobkyně na moderaci smluvní pokuty žalovaný poukázal na to, že k uzavření smluv se žalobkyní došlo poté, kdy její nabídka v zadávacím řízení k veřejné zakázce byla vybrána jako nejvhodnější, a na daný smluvní vztah tak dopadají příslušná striktní ustanovení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Žalovaný byl coby zadavatel povinen nastavit zadávací podmínky veřejné zakázky pro všechny uchazeče shodně a tyto podmínky podstatně neměnit až do úplného splnění veřejné zakázky. Nastavení smluvních sankcí je přitom zásadním aspektem závazků a též faktorem, který značně ovlivňuje účast potenciálních uchazečů o konkrétní veřejnou zakázku, takže změna smluvní pokuty by znamenala podstatnou a zákonem zakázanou změnu závazků ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a), b) zákona č. 134/2016, neboť žalovaný by přistoupením ke snížení smluvní pokuty zvýhodňoval vybraného uchazeče, zde žalobce. Ze stejného důvodu se jeví jako problematický jakýkoliv zásahy do výše smluvní pokuty ze strany soudu, proto by ani soud k moderaci smluvní pokuty neměl přistoupit. Smluvní pokutu je žalovaný oprávněn požadovat dle § 2048 OZ bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda, což vyplývá i ze článku XX. odst. 204 smluv. Nelze bez dalšího tvrdit, že žalobkyně porušením svých povinností žádnou škodu nezpůsobila. Jak na straně žalovaného, tak na straně jeho obyvatel, kteří byli neuskutečněním spojů dotčeni, mohla vzniknout škoda, jejíž náhrada může být v budoucnu vůči žalovanému uplatněna. Je proto předčasné tvrdit, že žádná škoda nevznikla. Neodjetí příslušného spoje působí škodu na straně cestujícího minimálně v podobě nákladů na zajištění náhradní přepravy. Škoda na úrovni žalovaného jako územní jednotky souvisí s tím, že úroveň mobility a s ní související množství ekonomických a sociálních příležitostí má přímý vliv na rozvoj ekonomické a životní úrovně jakéhokoliv regionu. K vznesené námitce promlčení žalovaný uvedl, že s touto nesouhlasí, neboť případné promlčení bankovní zárukou utvrzené povinnosti nebrání jejímu čerpání. Nárok na čerpání finančních prostředků z bankovní záruky byl podmíněn toliko doručením písemné výzvy s úředně ověřeným podpisem, která bude obsahovat písemné prohlášení žalovaného, že žalobkyně nesplnila své povinnosti ze smlouvy, žádná další podmínka ohledně práva žalovaného na čerpání finančních prostředků vystavené bankovní záruky neobsahují. Žalovaný má také za to, že bankovní záruka, na rozdíl od „běžného“ ručení, neumožňuje jejímu výstavci, resp. dlužníku, aby vznesl námitku promlčení, pokud v bankovní záruce nebyla taková možnost výslovně sjednána. Námitku promlčení nemůže uplatnit ani sám dlužník proti výstavci záruky (viz odchylné znění ust. § 2023 odst. 1 OZ oproti ust. § 2034 odst. 1 a § 2035 odst. 2 OZ). Pokud není v bankovní záruce výslovně uvedeno jinak, musí výstavce plnit i v případě, kdy je pohledávka věřitele promlčena, výstavce je oprávněn přezkoumávat jen ty skutečnosti, na které obsah bankovní záruky výplatu váže. Vystavené bankovní záruky však žádná taková omezení neobsahují. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

3.Soud s ohledem na popsaná stanoviska stran vycházel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné uzavření dvou v žalobě citovaných smluv dne 13. 3. 2019 označených stranami zkráceně jako Smlouva , Anonymizováno, a Smlouva , Anonymizováno, , které uzavřel žalobce jako dopravce a žalovaný jako objednatel. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že předmětné smlouvy koncipoval žalovaný v rámci nabídkového řízení dle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách, ve spojení se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Obě smlouvy byly soudem rovněž provedeny k důkazu. Účel smluv byl formulován v článku III. tak, že základním účelem smlouvy je zajištění dopravní obslužnosti , Anonymizováno, kraje v rozsahu stanoveném smlouvou, kdy dopravní obslužností se rozumí zabezpečení dopravy pro všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánů veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu. Obě smlouvy byly sjednány na dobu 10 let, konkrétně od 14. 6. 2020 do června 2023, jak účastníci při jednání soudu výslovně potvrdili. Dle článku V. odst. 57. žalovaný jako objednatele stanoví linky a spoje, na nichž je žalobce jako dopravce povinen provozovat veřejnou linkovou dopravu. V odstavci 42. každé ze smluv byl stanoven tzv. výchozí rozsah veřejných služeb u každé smlouvy, který znamená předpokládaný dopravní výkon dopravce za dopravní rok a v případě Smlouvy , Anonymizováno, činil 8 188 446 km a u Smlouvy , Anonymizováno, 10 010 785 km. Strany shodli, že rozsah veřejných služeb co do předpokládaných najetých kilometrů, byl i v období, na které se vztahují předmětné smluvní pokuty, přibližně 8 mil. km a 10 mil. km za rok. Cenu dopravního výkonu a kompenzace upravoval článek VII. Smluv a účastníci učinili v průběhu řízení nesporným, že cena dopravního výkonu, jakožto odměna, která za poskytnutou službu měla být žalobci žalovaným uhrazena, činí v daném případě 43,87 Kč/kilometr.

4.Z čl. V. odst. č. , hodnota, smluv vyplývá, že žalobce jako dopravce byl povinen udržovat provoz na jednotlivých linkách a spojích v souladu s příslušnými licencemi a jízdními řády po celou dobu od zahájení provozu jednotlivých linek a spojů do konce doby plnění. V Příloze č. , hodnota, smluv je pro případ porušení odst. 68, tedy pro případy, kdy dopravce přeruší, omezí či nezahájí provoz některého ze spojů, který je povinen provozovat, stanovena smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč za každý i započatý 1 km dopravního výkonu připadajícího na nezahájený, přerušený či omezený spoj. Mezi stranami bylo nesporné a současně bylo žalobcem doložený písemnými výzvami prokázáno, že žalovaný dvěma výzvami ze dne 22. 8. 2023 a dvěma výzvami ze dne 6. 12. 2023 vyzval žalobce k úhradě smluvních pokut, každá výzva obsahovala jako přílohu vždy specifikaci neuskutečněných či nezahájených spojů s uvedením čísla spoje, čísla linky, konkrétního data a počtu neujetých kilometrů a dále zápis, v němž žalobce jako dopravce potvrdil, že věc neujetých kilometrů s ním byla projednána. Výzvami ze dne 22. 8. 2023 žalovaný vyzval žalobce k úhradě smluvní pokuty ve výši 513 000 Kč za 513 km neodjetých v období od 6. 8. 2023 do 10. 12. 2023 a ve výši 391 000 Kč za 391 km neodjetých od 12. 8. 2023 do 12. 12. 2023. Výzvami ze dne 6. 12. 2023 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 509 000 Kč za neodjeté kilometry (1 509 km) v období od 15. 12. 2020 do 7. 12. 2021 a ve výši 620 000 Kč za neodjeté kilometry (620 km) v období od 23. 12. 2020 do 10. 12. 2021. Na každý z těchto dopisů reagoval žalobce nesouhlasně dvěma dopisy ze dne 7. 9. 2023 a dvěma dopisy ze dne 18. 12. 2023. Žalobce soudu doložil Záruční listiny vystavené , právnická osoba, . dne 15. 2. 2019 představující bankovní záruky ke splnění povinností žalobce jako klienta ze Smlouvy , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve výši 50 000 000 Kč, v nich se , právnická osoba, . zavázala vyplatit bez odkladu a bez námitek jakoukoliv částku nebo částky až do celkové výše 50 000 000 Kč po obdržení písemné výzvy žalovaného, která bude v souladu se všemi podmínkami této záruční listiny a bude obsahovat písemné prohlášení žalovaného, že žalobce jako klient nesplnil své povinnosti ze smlouvy, včetně identifikace nesplněné povinnosti ze smlouvy. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný jednotlivé částky tvrzené žalobcem čerpal z uvedených bankovních záruk ve dnech 22. 12. 2023 v částkách 391 tis. Kč a 513 tis. Kč a dne 13. 6. 2024 v částkách 1 509 tis. Kč a 620 tis. Kč. , právnická osoba, . následně v červnu 2024 a prosinci 2023 vyzvala žalobce k zaplacení částek ve výši žalovaným čerpaných smluvních pokut a žalobce doložil výpisy z běžného účtu, řekl částky , právnická osoba, . uhradil (ve spisu na čl. 177–180).

5.Soud se nejprve zabýval tím, zda lze v rámci občanského soudního řízení použít moderační právo soudu v případě, že smluvní vztah účastníků vznikl v režimu zadávání veřejných zakázek, jak tomu bylo v tomto případě. Tuto právní otázku řešil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 28. 6. 2023), v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnost, že smluvní vztah účastníků vznikl v režimu zadávání veřejných zakázek, není bez dalšího důvodem bránícím uplatnění moderačního práva soudu, nýbrž toliko jednou ze skutečností potenciálně relevantních pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty. Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí vypořádal také se svou dřívější judikaturou představující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , spisová značka, , které vycházelo ze specifické situace, kdy parametry smluvní pokuty navrhl sám zhotovitel, který ve veřejné soutěži uspěl, což v souvislosti s dalšími okolnostmi věci vedlo k závěru, že moderací takové smluvní pokuty by bylo protiprávně zpětně zasaženo do veřejné soutěže, to však dle Nejvyššího soudu neznamená, že moderace soudní pokuty mající původ v závazku vzniknuvším v režimu veřejných zakázek byla paušálně vyloučená. Z těchto závěrů Nejvyššího soudu vycházel soud v nyní projednávané věci a dospěl k závěru, že uplatnění moderačního práva soudu na návrh žalobce ve vztahu k předmětné smluvní pokutě sjednané účastníky v uzavřených smlouvách není vyloučeno.

6.Dále se soud zabýval námitkou promlčení uplatněnou ze strany žalobce vůči části předmětné smluvní pokuty a tím, zda případné promlčení části pokuty bránilo jejímu čerpání žalovaným z bankovní záruky sjednané žalobcem ve vztahu k Smlouvám , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Zde bylo vycházeno z ustanovení § 609 Občanského zákoníku, podle něhož nebylo-li právo vykonávat v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit; plní-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. K výkladu tohoto ustanovení soud odkazuje na komentářovou literaturu (srov. Lavický a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání , právnická osoba, . Beck 2022, s. 1943–1954, marg. č. , hodnota, –18), která uvádí, že zákon sice v § 609 větě první o.z. naznačuje, že povinnost plnit zaniká již v důsledku samotného promlčení práva, avšak vzhledem k tomu, že se k promlčení v souladu s § 610 odst. 1, větou první, o.z. přihlíží jen k námitce dlužníka, lze konstatovat, že důsledkem promlčení je toliko vznik právem zaručené možnosti dlužníka přivodit zánik povinnosti k plnění tím, že se dovolá promlčení. Právo trvale odepřít plnění na promlčený dluh je tak totožné s právem dovolat se promlčení neboli vznést námitku promlčení. Je přitom věcí autonomního rozhodnutí dlužníka, zda se dovolá promlčení, nebo zda právo věřitele navzdory marnému uplynutí promlčecí lhůty uspokojí, nebo zda se uplatnění tohoto práva sice bude bránit, avšak jinými prostředky než namítnutím promlčení, například věcným zpochybněním jeho existence. S tímto právním náhledem se soud ztotožňuje, když k němu doplňuje, že právní názor žalobce, podle něhož povinnost dlužníka plnit zaniká automaticky pouze uplynutím promlčecí lhůty i bez dovolání se promlčení dlužníkem, by fakticky znamenal, že institut promlčení by co do důsledků ve významné míře splýval s institutem prekluze, což nelze jako závěr akceptovat. Soudem bylo v daném případě zjištěno, že žalobce ve svých reakcích ze dne 7. 9. 2023 a 18. 12. 2023 na výzvy žalovaného k úhradě smluvních pokut nevznesl námitku promlčení vůči žalovanému k takto uplatněným smluvním pokutám a promlčení se tedy nedovolal před tím, než smluvní pokuty žalovaný čerpal z bankovních záruk žalobce. Nelze proto uvažovat o tom, že by uplynutí promlčecí lhůty u některých z těchto nároků mohlo žalovanému bránit v čerpání prostředků do výše smluvních pokut z bankovních záruk poskytnutých , právnická osoba, . za žalobce ve prospěch předmětných dvou smluv. Čerpáním prostředků z těchto bankovních záruk proto došlo k úhradě smluvních pokut uplatněných žalovaným.

7.Soud se dále zabýval žalobcem nastolenou otázkou přiměřenosti sjednaných smluvních pokut a důvodností návrhu žalobce na jejich případnou moderaci či rozsahem moderace.

8.Podle § 2051 Občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

9.Při posuzování přiměřenosti sjednané smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. postupoval soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 11. 1. 2023 tak, že nejprve zjišťoval, jakou funkci měla předmětná sjednaná smluvní pokuta plnit. Soud v tomto ohledu vycházel jak z obsahu písemného znění obou smluv, tak přihlédl také k vyjádřením žalobce ze dne 30. 12. 2024 a žalovaného ze dne 20. 12. 2024 ohledně toho, jakým způsobem smluvní strany vnímaly funkci sjednané smluvní pokuty. Smluvní pokuta zde nepochybně měla primárně funkci preventivní (nátlakovou), neboť měla vytvářet na žalobce jako dlužníka nátlak nad rámec obligačního účinku smlouvy, aby své povinnosti dostál a neporušil ji. To odpovídá také okolnostem problematického plnění utvrzené povinnosti předchozím smluvním dopravcem, společností ČSAD Autobusy , adresa, a.s., které byly minimálně v obecné rovině žalobci známy, jak vyplývá jak z podané žaloby, tak z vyjádření žalobce v tomto řízení. Smluvní pokuta měla dle názoru soudu dále funkci sankční, když měla být pro žalobce sankcí za nedodržení sjednané povinnosti, a dílem mohla mít i funkci paušalizační s účelem nahradit škodu, která by nedodržením dané povinnosti mohla vzniknout, kdy taková škoda nemusela být s ohledem na určité obecné dopady porušení utvrzené povinnosti hned zřejmá nebo jednoduše vyčíslitelná ze strany žalovaného. Soud při zohlední veškerých okolností případu, a to zejména se zohledněním okolností známých stranám již v době sjednávání smluvní pokuty, posuzoval, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Ve smyslu § 2051 o. z. soud vycházel z kritérií zde stanovených, tedy přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Zde soud zohlednil především to, že povinnost dopravce udržovat provoz na jednotlivých linkách a spojích v souladu s příslušným jízdním řádem po celou dobu svého provozu je v podstatě základní a naprosto stěžejní povinnost žalobce jako dopravce, od které se celá uzavřená smlouva odvíjí. Tomu také odpovídá prioritní zájem žalovaného jako provozovatele integrovaného dopravního systému na svém území na splnění právě této povinnosti žalobce, která naplňuje účel obou smluv, jak byl citován výše. Účel smluv je plněním této povinnosti, tedy řádnou obsluhou jednotlivých sjednaných linek a spojů dopravcem, fakticky realizován. V tomto směru proto soud shledává zcela prioritní zájem žalovaného jako věřitele na tom, aby povinnost žalobce zajištěná smluvní pokutou byla řádně plněna. Hodnota této zajišťované povinnosti není jednoduše stanovitelná, neboť má význam jak v podstatě makroekonomický, to znamená pro rozvoj celého regionu s dopadem na různá jeho odvětví (např. v situaci, kdy z důvodu neobsloužení určité linky veřejné dopravy nedorazí někteří zaměstnanci do svého zaměstnání), má však i dopad na konkrétní obyvatele regionu, jejichž zájmy žalovaný v podstatě zastupuje, a nelze pominout ani okolnost poškození renomé žalovaného jako provozovatele dopravních služeb v případě, že dopravní služby nejsou dopravcem zajišťovány řádně.

10.Žalovaný se v průběhu řízení vyjádřil tak, že mu nevznikla žádná materiální škoda v tom směru, že by jednotliví cestující uplatnili vůči žalovanému nárok na proplacení nákladů na náhradní dopravu v případech, kdy určitý spoj nebyl žalobcem obsloužen. Okolnosti, které vedly k porušení smluvní povinnosti žalobcem a byly dány při porušení smluvní povinnosti, byly především technického charakteru, jak sám žalobce při jednání soudu uvedl, a spočívaly např. v tom, že řidič, který měl linku obsloužit, nenastoupil do zaměstnání nebo nastala technická závada na vozidle, kterou nebyl žalobce schopen v danou chvíli kompenzovat ze svých zdrojů, např. náhradním vozidlem. Jedná se tedy o okolnosti provozního charakteru na straně žalobce, které však samotné nelze hodnotit jako okolnosti, pro které by daná soudní pokuta měla být nepřiměřená. Žádné okolnosti nastalé později, které by měly původ v samotném porušení smluvní povinnosti, soud neshledal. Pokud žalobce v podání ze dne 1. 12. 2024 uvedl, že konkrétní sazby smluvní pokuty za nerealizovaný spoj si při uzavření smlouvy nepovšiml z důvodu mimořádné rozsáhlosti zadávací dokumentace, nejedná se o okolnost podstatnou pro zhodnocení přiměřenosti sjednané smluvní pokuty, neboť bylo na žalobci, aby při uzavírání smlouvy postupoval s náležitou péčí. Smlouva byla navíc uzavírána v oboru, v němž se žalobce běžně pohyboval, a obdobné smlouvy již nepochybně uzavíral, takže pro něho muselo být snadnější se v navrženém znění orientovat a ověřit si veškeré parametry uzavírané smlouvy.

11.Žalobce na podporu svých tvrzení o nepřiměřenosti předmětné smluvní pokuty doložil nejprve obdobnou účastníky uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou, a to k zajištění mezinárodní autobusové dopravy na trase , adresa, -Bodenmais uzavřenou dne 31. 5. 2021, v níž byla sjednána smluvní pokuta za neprovedený spoj ve výši 1 000 Kč, nikoliv za každý jeden neprovedený (neodjetý) kilometr. K té se žalovaný vyjádřil v podání ze dne 20. 12. 2024 tak, že rozdíl ve výši smluvních pokut je v tomto případě dán významem služby a rozsahem plánovaných spojů, kdy cílem této smlouvy bylo zajistit turistické spojení mezi , Anonymizováno, a Spolkovou republikou Německo v období jarní a letní turistické sezóny, a této potřebě odpovídá jak termín poskytování služeb, tak skutečnost, že služby byly poskytovány v sobotu a neděli a pro rok 2021 byl v rámci této smlouvy objednán dopravní výkon v rozsahu 12 138 km; naproti tomu u předmětných Smluv Sever a Jih byl objednaný dopravní výkon mnohem vyšší a primárně šlo o zajištění základní dopravní obslužnosti kraje, kde je u této služby kladen větší důraz na její pravidelnost a spolehlivost, což odůvodňuje vyšší sazbu smluvní pokuty. Tyto žalovaným namítané parametry Smlouvy , adresa, – Bodenmais žalobce nesporoval. Předpokládaný dopravní výkon za příslušné období dopravního roku činil dle odst. 31. této smlouvy 12 138 km a rozsah veřejných služeb byl v článku VI. odst. 53. smlouvy sjednán tak, že smluvní strany se dohodly, že dopravce je povinen poskytovat v období od 15. 5. 2021 do 26. 9. 2021 veřejné služby v rozsahu stanoveném smlouvou.

12.Žalobce soudu dále doložil jiné smlouvy o veřejných službách o přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě, které uzavřely další kraje v České republice pro stejné období, jaké posuzovalo v tomto řízení, převážně s jinými dopravci (pouze v oblasti pro hlavní město , adresa, figuroval jako jeden z dopravců společnost , právnická osoba, ). Konkrétně šlo o smlouvy pro zajišťování vybraných linek Pražské integrované dopravy uzavřené ze strany objednatele hlavního města Prahy a Středočeského kraje, dále smlouvy uzavřené s dopravci ze strany Jihomoravského kraje, kraje , adresa, , Královéhradeckého kraje, Pardubického kraje a Zlínského kraje pro v podstatě shodné období jako v této věci. Z nich bylo zjištěno, že v případě Jihomoravského kraje byla pokuta za nevypravení vozidla na trať, zpoždění vozidla z viny dopravce větší než 30 minut, vynechání části spoje, sjednána v sazbě za km neuskutečněné přepravy (v případě prvních a posledních , právnická osoba, sazba zvyšuje o 100 %) a činila 100 Kč za kilometr, minimálně 2 000 Kč, s tím, že v případě zavinění řidičem se udělí paušální sazba 1 000 Kč za každý případ. V případě smluv uzavřených s dopravcem krajem , adresa, činila pokuta za porušení této povinnosti 20 Kč/km, v případě smluv uzavřených Královéhradeckým krajem byla ve smlouvách sjednána smluvní pokuta ve výši 1000 Kč za každý jeden případ porušení povinnosti, pokud dopravce neobslouží všechny stanovené zastávky ve správném pořadí a ze správného stanoviště zastávky. V případě Pardubického kraje činila pokuta 40 Kč za neodjetý kilometr, minimálně 500 Kč za porušení povinnosti zajistit spoj v celé své délce v souladu se schváleným jízdním řádem (z viny dopravce). V případě Prahy a Středočeského kraje u příměstských linek byla pokuta sjednána tak, že nahlášený prostoj kategorie I., tedy všechny prostore z hlediska kategorie zaviněné – technické závady, personální výpadky a podobně, se sankcionuje do uplynutí 90 minut od vzniku prostoje na výkonu 50 Kč/km a po uplynutí 90 minut 150 Kč/km, nahlášený prostoj II. kategorie vozidla na lince, tedy všechny prostoje z hlediska kategorizace nezaviněné - dopravní nehody, prostoje způsobené cestujícími a podobně, vyjma neprůjezdnosti komunikace, byly sankcionovány pokutou ve výši 50 Kč/km. Ve smlouvách uzavřených Zlínským krajem s dopravci byla smluvní pokuta sjednána za každý neodjetý spoj z viny dopravce smluvní pokutou ve výši 50 Kč/km, minimálně 1 000 Kč (výňatky ze smluvních podmínek- příloh- jednotlivých smluv jsou ve spise založeny na čísle listu 209–218).

13.Smluvní pokuty za porušení jednotlivých smluvních povinností v případě výše citovaných smluv byly, stejně jako u Smluv Sever a Jih, které jsou předmětem tohoto řízení, uváděny v samostatných přílohách. Soud pro získání určité perspektivy ohledně odstupňování výše smluvních pokut za porušení různých sjednaných smluvních povinností zjistil z přílohy č. , hodnota, Smluv Jih a Sever, že například za porušení povinnosti zajistit dostatečný tepelný komfort ve vozidle byla stanovena smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč za každý jednotlivý spoj, ve kterém nebyl zajištěn tepelný komfort alespoň v 75 % časového průběhu spoje; v případě, že dopravce není schopen z technických důvodů vozidlem nebo náhradním vozidlem dokončit spoj a do příjezdu dalšího , právnická osoba, stejnou trasou a stejnou nebo vzdálenější konečnou stanicí zbývá výše než 30 minut, je povinen přistavit neprodleně jiné vozidlo nebo náhradní vozidlo a spoj dokončit - za porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta výši 15 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení; pokud se dopravce rozhodne poskytnout wifi i na dalších než vybraných linkách, zavazuje se poskytnout objednateli potřebnou součinnost a při porušení povinnosti potřebnou součinnost objednateli poskytnout byla sjednána pokuta ve výši 5 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení; za porušení povinnosti na spojích označených symbolem jízdního kola zabezpečit přepravu alespoň 5 jízdních kol pokuta 1 000 Kč za každý spoj, u kterého došlo k porušení povinnosti a za každý i započatý den, kdy porušení povinnosti trvá; pokuta 50 000 Kč za porušení povinnosti uchovávat záznamy o jízdě (online sledování polohy vozidla) všech spojů na všech linkách alespoň pro dobu pěti let, a to za každý jednotlivý případ porušení povinnosti; pokuta 10 000 Kč za porušení povinnosti strpět na každém spoji přepravní kontrolu (za každý jednotlivý případ, porušení povinnosti); pokuta 1 000 Kč za porušení povinnosti pečovat o interiér a vzhled vozidel v souladu s odst. 105.3 smlouvy, a to za každým započatý den trvání porušení povinnosti. Tyto citované smluvní pokuty za porušení sjednaných smluvních povinností byly soudem vybrány a hodnoceny pro určité dokreslení úrovně nastavení smluvních pokut za porušení různých smluvních povinností dopravce, včetně toho, jak významné mohlo být porušení různých smluvních povinností pro žalovaného s ohledem na výši sankce. Posuzované smluvní pokutě se asi nejvíce blíží ta za nedokončení spoje z technických důvodů ve výši 15 tis. Kč za každý případ porušení. Zohlednění ostatních sjednaných pokut pro potřeby případné moderace je spíše ve zjištění celkového rámce a minima či maxima výše smluvních pokut, v němž se i posuzovaná smluvní pokuta pohybovala.

14.Přílohou každé výzvy žalovaného adresované žalobci k úhradě smluvní pokuty ze srpna 2023 a prosince 2023 byly listiny označené jako Specifikace neuskutečněných (nezahájených) spojů, ve kterých byly uvedeny jak čísla jednotlivých konkrétních linek, tak i počet neobsloužených kilometrů připadajících na každou konkrétní linku, které se pohybovaly v rozmezí od jednoho kilometru až např. po 90 km. Soud je toho názoru, že by bylo prakticky nemožné posuzovat význam zajišťované povinnosti ve vztahu ke každé jednotlivé lince, za jejíž neobsloužení vznikl žalovanému vůči žalobci nárok na smluvní pokutu, a bylo proto nutné při hodnocení přiměřenosti jednotlivých nároků na smluvní pokuty vycházet spíše z obecných kritérií formulovaných v Článku III. odst. 50. smluv jakožto účelu uzavřených smluv, tedy zajištění dopravní obslužnosti, kterým se rozumí zabezpečení dopravy pro všechny dny v týdnu, především do škol, školských zařízení atd. (jak již bylo citováno výše), přispívající k trvalému udržitelnému rozvoji územního obvodu. Při posuzování zajišťované povinnosti v kontextu tohoto jejího významu lze souhlasit se žalobcem, že obdobný význam zajišťované povinnosti lze dovodit i v případě jiných krajů v České republice, které jako objednatelé uzavřely obdobné smlouvy s dopravci pro linkovou dopravu k zajištění dopravní obslužnosti svého kraje. Přestože ujednání o výši smluvních pokut za porušení obdobné povinnosti smluvně sjednané ze strany jiných krajů nelze zcela zobecňovat, lze je použít jako určité vodítko pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaného nepochybně mohly vést ke stanovení konkrétní výše předmětné smluvní pokuty dřívějších negativní zkušenosti s předchozím dopravcem, taková motivace nemusela být žalobci jako budoucí smluvní straně při uzavírání smlouvy konkrétně známa, ale uzavřením smlouvy žalobce s výší pokuty vyslovil souhlas a akceptoval ji. Žalovaný na druhou stranu v tomto řízení v konkrétní podobě netvrdil ani neprokázal míru porušování povinnosti obsloužit všechny sjednané linky předchozím dopravcem, a tyto konkrétní okolnosti daného případu proto nebylo možné k posouzení přiměřenosti smluvní pokuty blíže zohlednit.

15.Jak již bylo uvedeno výše, nebylo reálné hodnotit v tomto řízení každý jednotlivý nárok na smluvní pokutu vzniklý za každou jednotlivou neobslouženou linku, a soud proto za adekvátní, shledal způsob posouzení přiměřenosti smluvní pokuty ve vztahu k její sazbě za 1 km, který nebyl žalobcem obsloužen. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty a stanovení její případné moderace soud přihlédl k tomu, že cena za dopravní výkon, tedy za odjetí jednoho kilometru, kterou měl žalobce jako odměnu obdržet, činila přibližně 40 Kč a v případě neodjetí každého kilometru žalobce jako dopravce tuto odměnu neobdržel, naopak měl povinnost zaplatit smluvní pokutu jako smluvní sankci. Je tedy dle názoru soudu adekvátní, aby se přiměřená výše smluvní pokuty poměřovala jako jedním z kritérií také vztahem k této ceně za jeden ujetý kilometr a rovněž k tomu, jakým způsobem žalobce celkově plnil své povinnosti z uzavřených smluv. Počet neujetých kilometrů představoval skutečně zcela nepatrnou část celkového množství najetých kilometrů, byť žalovaný měl samozřejmě zájem na obsloužení každé konkrétní linky a obsloužení každé konkrétní linky také mohlo být konkrétním způsobem významné jak pro žalovaného, tak i pro konkrétní přepravované osoby. Při zohlednění veškerých výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že sjednaná soudní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý neodjetý kilometr je v celkovém kontextu uzavřeného smluvního vztahu i v porovnání s obvyklou smluvní praxí v tomto oboru nepřiměřená a je na místě jí moderovat. Jako přiměřenou smluvní pokutu soud shledal za porušení dané povinnosti částku 100 Kč za jeden neujetý kilometr, což představuje částku vyšší než dvojnásobek hodnoty výkonu za jeden odjetý kilometr, navíc částka odpovídající délce konkrétních neobsloužených linek, které se ve většině případů pohybovaly minimálně kolem 10 km, je dle názoru soudu adekvátní významu zajišťované povinnosti i účelu sjednané smluvní pokuty. Soud takto mírně překročil rozsah, jakým soud dříve moderoval stejnou smluvní pokutu v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Soud tímto způsobem jednak částečně zohlednil motivaci žalovaného ke stanovení vyšší smluvní pokuty za porušení této konkrétní povinnosti a současně je soud toho názoru, že smluvní pokuta v této výši spíše odpovídá obecné smluvní praxi, jak byla doložena dalšími obdobími smlouvami o přepravě cestující veřejnou linkovou dopravou v jiných krajích ČR či Smlouvou , adresa, -Bodenmais uzavřenou účastníky tohoto řízení. Z těchto důvodů při neodjetí celkem , hodnota, km měla smluvní pokuta činit celkem částku 303 300 Kč. Pokud žalovaný z bankovních záruk obdržel celkem částku 3 033 000 Kč, byla soudem moderovaná smluvní pokuta překročena o částku 2 729 700 Kč a ohledně té soud podané žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 Nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ohledně počátku prodlení žalovaného vycházel soud z předžalobní výzvy žalobce žalovanému ze dne 16. 7. 2024. Co do zbývající žalované částky ve výši 202 485 Kč s úrokem z prodlení soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16.Žalobce měl v tomto řízení převážný úspěch, a soud mu proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů tohoto řízení v rozsahu 86 % celkových nákladů, kdy soud od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní úspěch (7 %). Náklady řízení představují odměnu za 11 úkonů právní služby po 20 060 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis písemných vyjádření ze dne 30. 9. 2024, 31. 12. 2024, 29. 4. 2025, účast u jednání soudu dne 20. 11. 2024, 2. 4. 2025 (toto jednání přesáhlo dvě hodiny, a žalobci proto náleží náhrada za dva úkoly právní služby), dne 21. 5. 2025 a 20. 8. 2025. Dále šesti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve zněním platném do 31. 12. 2024, pěti režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu v nyní platném znění, cestovné právního zástupce žalobce z Prahy do Plzně a zpět osobním automobilem k jednání soudu dne 20. 11. 2024 ve výši 1 390,34 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a 3x po 1 406,70 Kč za účast u třech jednání soudu v roce 2025, jak byly citovány výše, dle vyhlášky 475/2024 Sb., dále náhrada za promeškaný čas za cestu právního zástupce žalobce na jednání soudu v délce šesti půlhodin za každé jednání po 100 Kč za jednu půl hodinu dle § 14 advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024 a ve výši 150 Kč za jednu půlhodinu v případě třech jednání v roce 2025 dle § 14 advokátního tarifu v platném znění, dále daň z přidané hodnoty z těchto položek a zaplacený soudní poplatek 146 610 Kč. Celkové náklady řízení tak činí po zaokrouhlení částku 429 291 Kč a 86 % z této částky činí 369 190 Kč. Lhůta k plnění byla i zde stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní pariční lhůta.