15 C 274/2025-49

1.Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 27 888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč skládající se z částky 2 077 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 761 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč, a pevného úroku ve výši 7 350 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, .) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje zaplatit částku 32 888 Kč s příslušenstvím. Dále žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 27 888 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč skládající se z částky 2 077 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 761 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč, a pevného úroku ve výši 7 350 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, .) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje zaplatit částku 26 888 Kč s příslušenstvím. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

2.Žalovaná se k věci samé nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána.

3.Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí.

4.Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy (prokázáno smlouvou ze dne , datum, č. , hodnota, ). Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč spolu s částkou 12 888 Kč skládající se z částky 2 077 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 761 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč, a pevného úroku ve výši 7 350 Kč. Celková dlužná částka tak činila 27 888 Kč. Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou platby použity dle předpisu splátek (prokázáno smlouvou ze dne , datum, č. , hodnota, a předpisem splátek). Podle smlouvy při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, může věřitel vyzvat k uhrazení dlužné splátky s poskytnutím lhůty alespoň 30 dnů. Pokud v poskytnuté lhůtě dlužník dlužnou splátku neuhradí, má právo věřitel zesplatnit celý úvěr. Z výpisu splátkového kalendáře a přehledu úhradu bylo zjištěno, že žalovaná ke dni podání žaloby uhradila splátky v celkové výši 2 500 Kč (prokázáno transakční historií o uhrazených splátkách). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, se vlastníkem pohledávky žalované stala žalobkyně, což žalované řádně oznámila dopisem ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně podacího lístku). Dále právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy (prokázáno smlouvou ze dne , datum, č. , hodnota, ). Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč spolu s částkou 12 888 Kč skládající se z částky 2 077 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 761 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč, a pevného úroku ve výši 7 350 Kč. Celková dlužná částka tak činila 27 888 Kč. Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou platby použity dle předpisu splátek (prokázáno smlouvou dne , datum, č. , hodnota, a předpisem splátek). Podle smlouvy při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, může věřitel vyzvat k uhrazení dlužné splátky s poskytnutím lhůty alespoň 30 dnů. Pokud v poskytnuté lhůtě dlužník dlužnou splátku neuhradí, má právo věřitel zesplatnit celý úvěr. Z výpisu splátkového kalendáře a přehledu úhradu bylo zjištěno, že žalovaná ke dni podání žaloby uhradila splátky v celkové výši 8 500 Kč (prokázáno: transakční historií o uhrazených splátkách). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, se vlastníkem pohledávky žalované stala žalobkyně, což žalované řádně oznámila dopisem ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně podacího lístku).

5.Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet především po zhodnocením informací poskytnutých žalovanou. Na základě zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr a pracovní smlouvy ze den , Anonymizováno, a dodatků k pracovní smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnána jako montážní dělnice u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , s měsíčním příjmem ve výši 25 433 Kč, 20 085 Kč, 18 989 Kč (zákaznická karta ze dne , datum, a ze dne , datum, , pracovní smlouva ze dne , datum, včetně dodatků č. 1, 2 a 3, výplatní pásky za období 2023/03, 02, 01). Dále bylo zjištěno, že v žádosti žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je rozvedená a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě (zákaznická karta ze dne , datum, a ze dne , datum, ). Ze zákaznických karet žalobkyně dále zjistila, že výdaje žalované jsou 9 460 Kč - bydlení, energie - 1 500 Kč a doprava, jídlo, osobní náklady - 7 960 Kč (prokázáno zákaznickou kartou - žádostí o úvěr ze dne , datum, a ze dne , datum, ). Použitelný měsíční příjem byl vypočten věřitelem na částku 6 940 Kč.

6.V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvy o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěrů žalobkyní v hotovosti žalované i skutečnost, že žalovaná uhradila částku ve výši 11 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalované, když se spokojila s pouhým prokázáním základního příjmu žalované, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (další poskytnuté zápůjčky, případně exekuční řízení). Při příjmu cca 20 000 Kč, a nezjištěných dalších půjčkách či exekučních řízeních, a navíc za situace, kdy nebyl předložen ani výpis z účtu (byť na něj žalobkyně v doplnění k žalobě odkazovala, k výzvě nebyl soudu předložen), by měly být vyvolány vážné pochybnosti o možnosti poskytnutí peněžních prostředků. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, jak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má volné prostředky ve výši 6 940 Kč, ze kterých by mohla hradit poskytnuté úvěry. Bez bližšího zkoumání příjmů a výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít takový údaj – volné prostředky v konkrétní výši, za jednoznačný a neměnný (byť žalovaná má stabilní příjem). Dalším varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že nebyl předložen ani výpis z účtu, ze kterého by bylo možné zjistit, zda žalovaná má či nemá úspory, případně zda veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu, či jaké další splátky hradí. Je s podivem, že se právní předchůdce žalobkyně spokojil s pouhým tvrzením žalované, informacemi o výši příjmu a informacemi z veřejných databází (např. Solus či NRKI). Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje (jak příjmy, tak výdaje) potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovanou v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

7.Právní předchůdce žalobkyně se spokojil se sdělením žalované o příjmu a žádným způsobem nezkoumal výdaje, tedy nepostupoval tak s řádnou péčí, jak mu ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

8.Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena , datum, ), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr vychází ze stanoviska generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10.Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11.Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14.Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované byla poskytnuta celkem částka 30 000 Kč a žalovaná vrátila pouze částku 11 000 Kč, proto soud vyšel z toho, že se žalovaná na úkor žalobkyně o tuto částku bezdůvodně obohatila. Co do částky 19 000 Kč tak bylo žalobkyni vyhověno. Soud však zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalované skutečně poskytla. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

15.O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Převažující úspěch ve věci měla žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku