6 C 41/2025-73

Žalobkyně se obrátila dne 25. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 24 100 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 30. 3. 2017 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, ve znění jejího dodatku ze dne 21. 10. 2022, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 22 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se smluvním úrokem ve výši 17,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 22 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 27. 2. 2025. Žalobkyně však požaduje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit sníženou sazbu smluvních úroků i částečně zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně, která byla použita pro výpočet kapitalizovaných úroků. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit:- dlužnou jistinu ve výši 22 000 Kč,- dlužné poplatky ve výši 2 100 Kč (po 300 Kč za upomínky ze dne 8.9.2024 a ze dne 8.10.2024 a po 500 Kč za výzvy ze dne 16.10.2024, ze dne 7.11.2024 a ze dne 9.12.2024),- smluvní úrok ve snížené výši 8,05 % ročně z nesplacené jistiny a poplatků do 27.6.2025 ve výši 3 756,01 Kč,- smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč od 28.6.2025 do zaplacení,- zákonný úrok z prodlení ve snížené výši 8,05 % ročně z nesplacené jistiny a poplatků do 27.6.2025 ve výši 704,43 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 000 Kč od 28.6.2025 do zaplacení.Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud žalovanou podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 27.3.2017 prostřednictvím způsobu komunikace na dálku smlouvu o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná se mj. zavázala vždy ke konci kalendářního měsíce hradit úroky z vyčerpané částky ve výši 17,90 % ročně s tím, že úroková sazba je pohyblivá a může se v průběhu smluvního vztahu měnit. Žalovaná se rovněž zavázala platit sjednané poplatky, přičemž v bodě 5 bylo sjednáno, že poplatek za zaslání první a další upomínku činí 300 Kč, poplatek za výzvu činí 500 Kč (žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 10, smlouva o kontokorentu na č.l. 13 a 27, podmínky pro kontokorent na č.l. 15, předsmluvní informace na č.l. 19). Smluvní dokumentace byla ze strany žalované podepsána elektronicky dne 27.3.2017 (záznam o podpisu na č.l. 12, 18, 22). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěryschopnost žalované, a to nahlédnutím na její běžný účet a prověřením dostupných databází (data o žadateli na č.l. 23, vyjádření na č.l. 31). Žalovaná požádala dne 21.10.2022 o navýšení úvěrového limitu do 22 000 Kč. V žádosti uvedla, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 27 120 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 3 000 Kč a splátky úvěrů činí 6 000 Kč měsíčně (žádost o změnu na č.l. 33). Žádost byla podepsána elektronicky dne 21.10.2022 (záznam o podpisu na č.l. 34). Téhož dne byla žádost schválena a mezi stranami byl tak elektronicky uzavřen dodatek ke smlouvě (dodatek na č.l. 35, záznam o podpisu na č.l. 36). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. Žalované byla zaslána upomínka k úhradě dlužné částky ze dne 8.9.2024, která byla zpoplatněna částkou 300 Kč (upomínka na č.l. 65), dále upomínka ze dne 8.10.2024, která byla zpoplatněna rovněž částkou 300 Kč (upomínka na č.l. 38), výzva k zaplacení dluhu ze dne 15.10.2024, která byla zpoplatněna částkou 500 Kč (výzva na č.l. 39), opakovaná výzva k zaplacení dluhu ze dne 6.11.2024, která byla zpoplatněna částkou 500 Kč (výzva na č.l. 40). V poslední výzvě k zaplacení dluhu ze dne 8.12.2024, která byla zpoplatněna částkou 500 Kč, byla žalovaná informována, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky do 8.1.2025, bude dluh zesplatněn (výzva na č.l. 41). Žalovaná si uvedenou výzvu převzala do vlastních rukou dne 10.12.2024 (dodejka na č.l. 42). Žalované bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 27.2.2025, přičemž bylo doručeno dne 5.3.2025. Dluh ke dni 27.2.2025 činil 26 590,64 Kč (oznámení na č.l. 43, dodejka na č.l. 44). Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 2.7.2025 (předžalobní výzva na č.l. 45, poštovní podací arch na č.l. 46).Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 27.3.2017 smlouva o kontokorentním úvěru ve znění dodatku ze dne 21.10.2022, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 22 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru i před uzavřením dodatku o navýšení limitu řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované. Nebylo zjištěno, že by žalovaná měla jakékoli nadstandardní či mimořádné výdaje, které by mohly zásadně ovlivnit její schopnost splácet úvěr. Lze předpokládat, že její výdaje odpovídaly běžné životní úrovni. Žalovaná měla pravidelný čistý měsíční příjem ve výši přibližně 28 000 Kč, přičemž splácela jiné úvěry v souhrnné výši zhruba 6 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že ani tato skutečnost nemůže bránit poskytnutí dalšího úvěru, a to obzvláště kontokorentního. Kontokorentní úvěr umožňuje čerpání prostředků nad rámec zůstatku na běžném účtu až do sjednaného limitu, přičemž tento typ úvěru se od klasických úvěrů liší tím, že nevyžaduje pravidelné splácení pevně stanovených částek jistiny. Po dobu čerpání byla žalovaná povinna hradit pouze úroky z aktuálně využité částky, což vzhledem k příjmům žalované nepředstavuje nepřiměřenou zátěž. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala jistinu ve výši 22 000 Kč, kterou nesplácela řádně a včas, a to ani přes opakovaně zaslané upomínky, za které žalobkyně účtovala poplatky dle sazebníku. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši 22 000 Kč a poplatky ve výši 2 100 Kč.Soud žalobě vyhověl i s ohledem na požadované příslušenství – tj. smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Smluvní úrok je součástí závazku ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a představuje odměnu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků a za to, že dlužník může tyto prostředky užívat. Dokud není jistina splacena, věřitel je stále zbaven možnosti disponovat s poskytnutými prostředky, a proto má právo na sjednaný úrok až do okamžiku úplného splacení dluhu. Tento nárok trvá nezávisle na tom, zda se dlužník dostal do prodlení, protože úrok z prodlení je sankcí za opožděné plnění, zatímco smluvní úrok je cenou za užívání peněz. Oba nároky se proto kumulují, jelikož mají odlišný právní základ a účel. Smyslem smluvního úroku je kompenzace věřiteli za to, že nemůže po dobu trvání závazku disponovat svými prostředky, zohlednění rizika spojeného s poskytnutím úvěru a motivační prvek pro dlužníka k řádnému a včasnému plnění. Podle smlouvy o úvěru byl sjednán úrok 17,9 % ročně. Žalobkyně však uplatnila sníženou sazbu 8,05 % ročně, což je pro žalovanou příznivější. Kapitalizovaný (vypočtený) úrok byl počítán z nesplacené jistiny (22 000 Kč) a poplatků (2 100 Kč) metodou , Anonymizováno, , tedy denní sazbou 4,92 Kč pro jistinu a 5,39 Kč pro jistinu s poplatky. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 756,01 Kč odpovídá součtu denních nápočtů za období do 27. 6. 2025, vyplývá z doložené historie výpočtu. Soud rovněž uložil žalované povinnost zaplatit smluvní úrok v požadované snížené výši až do zaplacení.Žalovaná se zároveň nezaplacením dluhu do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však uplatnila sníženou sazbu 8,05 % ročně pro výpočet úroku z prodlení do 27. 6. 2025, přičemž výpočet byl proveden stejnou metodou , Anonymizováno, z částky 24 100 Kč (jistina + poplatky) a vychází na 704,43 Kč. Od 28. 6. 2025 pak žalobkyně požaduje zákonnou sazbu 12 % ročně, což odpovídá výši zákonné sazby ke dni vzniku prodlení (27. 2. 2025). Soud proto žalobě vyhověl i v této části.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 779 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 964 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.