22 C 360/2025-43

1.Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 40 407,76 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalovaný a společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , byla dne 13. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , nedílnou součástí je Předpis splátek, příloha č. 1, dle níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil jejím podpisem (první strana smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle Předpisu splátek dne 13. 5. 2023 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 2 137 Kč (první strana smlouvy). A dále se zavázal uhradit paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru (při jeho sjednávání i v době trvání smluvního vztahu). Zavázal se tak zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 23 450 Kč, administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 5 598 Kč, umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 7 000 Kč („Úhrady za služby“). Veškeré tyto byly sjednány na první straně smlouvy. Celkovou dlužnou částku 73 185 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 17 měsíčních splátkách á 4 305 Kč (první strana smlouvy a Předpis splátek), poslední splátku nejpozději do 13. 5. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, porušil závazky smlouvy. Dnem následujícím datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 14. 5. 2023, byl již v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný poté na dlužnou částku naposledy ještě uhradil dne 7. 8. 2024 částku 2 000 Kč, celková dlužná částka však ani poté nebyla zcela uhrazena a činila na jistině úvěru 12 806,77 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 300,48 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 326,47 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 975,69 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 470,59 Kč. Na dlužnou částku nebylo poté žalovaným ničeho zaplaceno. Poskytnutý úvěr nebyl žalovaným řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. 13. 5. 2023, úročí se tak neuhrazená jistina úvěru 12 806,77 Kč od 14. 5. 2023 dále úrokem s úrokovou sazbou 8 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru 8 % ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ smlouvy. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně též právo žádat úhradu úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně. Dle smluvního ujednání (první strana smlouvy), aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru 12 806,77 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 300,48 Kč. Pro porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla společností , právnická osoba, . postoupena žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 3. 2025, všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, účinnost 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z tohoto dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak žádá po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny 12 806,77 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 300,48 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 326,47 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 975,69 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 470,59 Kč, smluvní pokuty 15 527,76 Kč, úroku vyčísleného od 14. 5. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny 3 346,49 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 6 442,73 Kč, úroků z úvěru 8 % p. a. z dlužné jistiny úvěru 12 806,77 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení 15 % p. a. z částky 13 107,25 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru 12 806,77 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 300,48 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci odeslané doporučeně 17. 7. 2025. Ani poté dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucena se domáhat plnění svého nároku u soudu. Žalobkyně žádá té náhradu nákladů řízení.

2.Žalovaný ve věci neučinil žádného vyjádření.

3.Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4.Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli že žalobní nárok není důvodným.

5.Skutková zjištění:6. Dne 13. 12. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byla částka 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal nadále uhradit úrok ve výši 2 137 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 23 450 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 598 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 7 000 Kč, celkem tak dlužnou částku ve výši 73 185 Kč, z toho náklady úvěru 38 185 Kč, částka úroků splatná za den 4,19 Kč, doba trvání úvěru 17 měsíců, splatné v 17 splátkách á 4 305 Kč. Dále bylo drobným písmem na prvé straně smlouvy uvedeno, že je dána povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné splátky, náklady na vymáhání – oznámení o zesplatnění 1 500 Kč, každá upomínka 750 Kč, informování o postoupení úvěru a výzva k úhradě do 30 dnů 1 500 Kč. Dále je odkaz na příslušná zákonná ustanovení ve vztahu k povinnosti plnit úrok z prodlení. RPSN není na prvé straně smlouvy uvedena, tato je uvedena na třetí straně smlouvy, zde ve výši 270,48 %. Součástí smlouvy je Příloha č. 1 – Předpis splátek, který obsahuje předepsané jednotlivé tabulky pro úvěry v různých výších, a to tak, že je uveden počet splátek a procentuální složení jednotlivé splátky. (smlouva na čl. 17-18 spisu)7. Dle rozpisu plateb bylo žalovaným uhrazeno v hotovosti 14. 12. 2021 4 305 Kč, 19. 1. 2022 3 000 Kč, 17. 2. 2022 3 000 Kč, 15. 3. 2022 1 000 Kč, 31. 5. 2022 500 Kč, 19. 6. 2022 3 500 Kč, 29. 8. 2022 3 000 Kč, 23. 9. 2022 4 000 Kč, 31. 10. 2022 4 000 Kč, 18. 7. 2023 2 000 Kč, na účet 16. 8. 2023 2 000 Kč, 15. 9. 2023 2 000 Kč, 17. 10. 2023 2 000 Kč, 27. 11. 2023 500 Kč, 15. 12. 2023 2 000 Kč, 16. 1. 2024 2 000 Kč, 27. 3. 204 5 500 Kč, 8. 7. 2024 2 000 Kč, 7. 8. 2024 2 000 Kč, celkem tak 48 305 Kč. (rozpis plateb na čl. 19 spisu)8. Dne 12. 3. 2025 uzavřela společnost , právnická osoba, . jakožto postupitel a žalobkyně jakožto postupník smlouvu o postoupení pohledávek. Příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – Seznam pohledávek obsahuje pohledávku vedenou za žalovaným. Dne 25. 3. 2025 bylo vystaveno“ Potvrzení o zaplacení kupní ceny“. (smlouva o postoupení pohledávek na čl. 34-36 spisu, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – seznam pohledávek na čl. 31-33 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na čl. 28 spisu)9. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 bylo žalovanému adresováno společností , právnická osoba, . „Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku“ s tím, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. 377466 ze dne 13. 12. 2021 byla postoupena žalobkyni. (dopis na čl. 20 spisu)10. Dne 17. 7. 2025 byla žalovanému adresována „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“. (dopis na čl. 22-23 spisu, podací lístek ze dne 17. 7. 2025 na čl. 21 spisu)11. Ke jménu žalovaného je u Okresního soudu Praha-východ vedeny následující věci, v nichž je tento veden jako žalovaný či povinný, kdy se jedná o věci spisových značek , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, . (výpis elektronického systému soudu, § 120, odst. 2 o. s. ř.)12. Skutkový stav:13. Dne 13. 12. 2021 byla společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , předmětem byla částka 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal dále uhradit úrok 2 137 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 23 450 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 5 598 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 7 000 Kč, celkem tak dlužnou částku 73 185 Kč, z toho náklady úvěru 38 185 Kč, částka úroků splatná za den 4,19 Kč, doba trvání úvěru 17 měsíců, splatné v 17 splátkách á 4 305 Kč. Dále bylo drobným písmem na prvé straně smlouvy uvedeno, že je dána povinnost hradit smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné splátky, náklady na vymáhání – oznámení o zesplatnění 1 500 Kč, každá upomínka 750 Kč, informování o postoupení úvěru a výzva k úhradě do 30 dnů 1 500 Kč. Dále je odkaz na příslušná zákonná ustanovení ve vztahu k povinnosti plnit úrok z prodlení. RPSN není na prvé straně smlouvy uvedena, tato je uvedena na třetí straně smlouvy, zde ve výši 270,48 %. Součástí smlouvy je Příloha č. 1 – Předpis splátek, který obsahuje předepsané jednotlivé tabulky pro úvěry v různých výších, a to tak, že je uveden počet splátek a procentuální složení jednotlivé splátky. Žalovaným bylo uhrazeno v hotovosti 14. 12. 2021 4 305 Kč, 19. 1. 2022 3 000 Kč, 17. 2. 2022 3 000 Kč, 15. 3. 2022 1 000 Kč, 31. 5. 2022 500 Kč, 19. 6. 2022 3 500 Kč, 29. 8. 2022 3 000 Kč, 23. 9. 2022 4 000 Kč, 31. 10. 2022 4 000 Kč, 18. 7. 2023 2 000 Kč, a dále na účet 16. 8. 2023 2 000 Kč, 15. 9. 2023 2 000 Kč, 17. 10. 2023 2 000 Kč, 27. 11. 2023 500 Kč, 15. 12. 2023 2 000 Kč, 16. 1. 2024 2 000 Kč, 27. 3. 204 5 500 Kč, 8. 7. 2024 2 000 Kč, 7. 8. 2024 2 000 Kč, celkem tak 48 305 Kč. Dne 12. 3. 2025 uzavřela společnost , právnická osoba, ., postupitel, a žalobkyně, postupník, smlouvu o postoupení pohledávek. Příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – Seznam pohledávek obsahuje pohledávku vedenou za žalovaným. Dne 25. 3. 2025 bylo vystaveno“ Potvrzení o zaplacení kupní ceny“. Dopisem z 2. 4. 2025 bylo žalovanému adresováno společností , právnická osoba, . „Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku“ s tím, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. 377466 ze dne 13. 12. 2021 byla postoupena žalobkyni. Dne 17. 7. 2025 byla žalovanému adresována „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“. Ke jménu žalovaného je u Okresního soudu Praha-východ vedeny následující věci, v nichž je tento veden jako žalovaný či povinný, kdy se jedná o věci spisových značek , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, .

14.Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

15.Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

16.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18.Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22.V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

23.V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude poskytnuta finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy, což se podává z jejího textu, v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy, kdy na uvedené závěru ničeho nemění ta skutečnost, jak byla smlouva označena.

24.Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

25.V souzené věci je však nutno konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

26.V řízení lze vzít za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně v zásadě žádná zjištění pro hodnocení osobní a majetkové situace žalovaného neprovedl. A pakliže tak i učinila, je zcela nepochybným, že případné údaje, na základě nich hodnotila majetkovou a osobní situaci žalovaného, byly zcela nedostatečnými. Z elektronického systému soudu se podává, že ke jménu žalovaného je vedeno 18 záznamů, z nichž 16 jsou věci o zaplacení finanční částky, v nichž žalovaný je veden výhradně v pozici žalovaného, nebo věci exekuční, kde žalovaný je výhradně v pozici povinného. Rozhodným zde je, že ekonomická situace žalovaného je dlouhodobě neuspokojivá, neboť jednotlivé záznamy jsou průběžně vedeny od roku 2014, kdy je zřejmým, že žalovaný byl již v předchozí době zatížen závazky, které neplní. Zkoumala-li by řádně právní předchůdkyně majetkovou a osobní situaci žalovaného, musela by tuto skutečnost zjistit a nemohla by tak přistoupit k uzavření smlouvy s žalovaným. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

27.Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou.

28.Žalovaný obdržel částku 35 000 Kč, přičemž plnil částku 48 305 Kč. Finanční prostředky, které tak obdržel bez právního důvodu tak žalobkyni již plnil. Proto bylo rozhodnuto, že žalobní návrh, jímž se žalovaná domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 40 407,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 442,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3346,49 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 107,25 Kč od 21. 2.2 025 do zaplacení ve výši 15 %, úroku 8 % ročně z částky 12 806,77 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

29.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž tomu z účastníků řízení, který byl ve věci plně úspěšným, což zde byl žalovaný, náleží náhrada nákladů řízení. Protože žalovanému však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.