38 Co 53/2025-56

1.V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 64.545,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64.549,28 Kč od , datum, do zaplacení a částku 14.810,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.810,91 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Byla zamítnuta žaloba v části požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 200 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 9.600 Kč a smluvní pokuty ve výši 100 Kč (výrok II.). Žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 22.220 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2.Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti výrokům II. a III., podal žalobce v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené výroky změnil tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu a žalovaná bude zavázána povinností k úhradě náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů v plném rozsahu. Žalobce vyjádřil nesouhlas se závěry soudu I. stupně, kterými odůvodnil částečné zamítnutí žaloby ohledně smluvní pokuty. Domněnka soudu I. stupně o tom, že žalobce jen změnil formální označení části, která bývala v minulosti běžně označována jako „obchodní podmínky“ je nejen nepodložená, ale odporuje provedeným důkazům. Právě na první straně smlouvy, kterou soud I. stupně označuje za jakési skryté obchodní podmínky, se nachází předmět smlouvy a další podstatné náležitosti smlouvy, jako je její trvání, ujednání o ceně a další. Je pravdou, že historicky bylo ve smlouvách ujednání o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách, ale právě v reakci na zmíněný nález Ústavního soudu bylo ujednání o smluvní pokutě umístěno do textu smlouvy. V této souvislosti žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/2011. Dále žalobce v odvolání poukázal především na to, že v části smlouvy nazvané „smluvní sankce“ se nachází ujednání o souvisejících povinnostech zákazníka, např. poskytnout součinnost a ujednání o smluvních pokutách, včetně způsobu, jak se může zákazník povinnosti uhradit smluvní pokutu zprostit. Smluvní pokuta je znova taktéž zmíněna v části „prohlášení zákazníka“. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným písmem, jako ostatní části smlouvy. Písmo může být považováno za menší, lze jej však porovnat s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků, jež je navíc často psáno barvou nekontrastní k podkladu a komplikováno užitím variace českého a slovenského jazyka v jednom souvislém textu. Význam informací na potravinových výrobcích je nepochybně minimálně srovnatelný s významem ujednání o smluvní pokutě, podle žalobce písmo použité v předmětné smlouvě není o nic méně čitelné, než takto běžně užívaná písma. Každý, kdo by se chtěl s obsahem smlouvy seznámit, si rovněž může text přečíst dříve, než s žalobcem vstoupí do jednání o uzavření smlouvy, neboť žalobce zveřejňuje formuláře smluv na svých webových stránkách. Ustanovení o smluvní pokutě je napsáno ve spisovném českém jazyce a gramaticky správně. Lze legitimně očekávat, že spotřebitelé v České republice v 21. století umí číst a jsou schopni porozumět textu v úředním jazyce. Není pochyb o tom, že ujednání je srozumitelné a textace není o nic složitější, než jazyk, jímž jsou standardně psány v České republice právní předpisy. Žalobce se rovněž dovolal legitimního očekávání podle § 4 občanského zákoníku, které platí i pro právní vztahy se spotřebiteli, a které znamená, že každý může důvodně očekávat v právním styku, že jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka. Pokud snad někdo není schopen textu porozumět, domněnka běžné péče a opatrnosti znamená, že by taková osoba měla své neporozumění rozpoznat a vyhledat odbornou radu před tím, než smlouvu uzavře. Pokud soud I. stupně odkazuje na judikaturu jiných soudů, nelze podle žalobce pominout, že odkazovaná judikatura vycházela ze smluvních ujednání obsažených v žalobcem dříve uzavíraných smlouvách. V tomto řízení však jde o skutkově jiný případ, na něž nelze bez dalšího aplikovat dosavadní závěry nižších soudů i soudu odvolacího. Závěrem žalobce poukázal na to, že smlouva uzavřena byla a žalované vznikl závazek za dodávku elektřiny zaplatit sjednanou cenu, když tento nárok je založen v téže části smlouvy a nelze ohledně jiných ustanovení téže smlouvy činit závěry opačné. Podle žalobce zjištěný skutkový stav nepřipouští takovýto vnitřně rozporný postup.

3.Odvolací soud přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu I. stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž opakoval či doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4.Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl odvoláním žalobce dotčen a je již v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5.Odvolací soud se plně ztotožnil s argumentací soudu I. stupně, na níž je postaven závěr o nedůvodnosti žaloby v té části, v níž se žalobce po žalované domáhá smluvních pokut s příslušenstvím. Byť je zjevné, že žalobce zastává názor opačný, je z písemného vyhotovení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, podle odvolacího soudu patrno, že koncipování předmětné smlouvy žalobcem a její grafické ztvárnění vzbuzuje dojem, že strana , číslo, je stranou úvodní, kde jsou všechna podstatná ujednání, přičemž strana , číslo, , kde je obsaženo ujednání o smluvní pokutě, vizuálně vzbuzuje dojem obchodních podmínek, ačkoliv se o obchodní podmínky nejedná. Smluvní ujednání o pokutě je obsaženo ve velice dlouhém souvětí, kdy se jedná o nepřehledný a složitě formulovaný text. Naopak, strana , číslo, smlouvy, je vizuálně koncipována přehledně a jednoznačně vzbuzuje dojem, že vše podstatné je právě na této straně, která je též podepsána oběma účastníky smlouvy. Byť v porovnání s dobou minulou přistoupil žalobce ke změně označení odstavce nyní označeného „smluvní sankce“, ani tato částečná konkretizace obsahu dlouhého odstavce textu nepřehledně formulovaného, tvořeného složitými souvětími, různými údaji bez zvýraznění nebo vzájemného oddělení, tak ani tato změna v označení odstavce uvedený nežádoucí stav nenapravila. Právě celková podoba smlouvy, která je obsažena na jediném listu o dvou stranách, je pro spotřebitele matoucí v tom, která strana této listiny a v jakém pořadí je základní částí smlouvy obsahující zásadní smluvní ujednání, pod nimiž je spotřebitel podepsán. Tato podoba smlouvy běžného spotřebitele vede k závěru, že všechny podstatné skutečnosti jsou na straně, kde jsou označeni účastníci smlouvy a kde jsou připojeny jejich podpisy. Další ujednání smlouvy na opačné straně listiny mohou i při průměrné pozornosti takovému spotřebiteli uniknout.

6.Z výše uvedeného je patrno, že podle odvolacího soudu je hodnocení části smlouvy obsahující smluvní pokuty soudem I. stupně zcela správné. Přiléhavě rovněž soud I. stupně na danou situaci aplikoval ust. § 588, § 1811 a § 1813 občanského zákoníku, která v písemném odůvodnění rozsudku cituje.

7.Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že k ujednáním o smluvní pokutě nelze s ohledem na ust. § 1813 občanského zákoníku přihlížet, a proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. i v závislém výroku III. o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

8.Výrok tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, přičemž úspěšné žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.