2 Cmo 124/2024-70

1.Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na schválení konečné zprávy a účetní uzávěrky (výrok I.), přiznal likvidátorce odměnu ve výši 7 000 Kč (výrok II.), náhradu hotových výdajů ve výši 2 647 Kč (výrok III.) a nepřiznal likvidátorce náhradu cestovného ve výši 1 946,80 Kč. Současně stanovil, že odměna a hotové výdaje budou vyplaceny státem z rozpočtových prostředků státu.

2.V odůvodnění uvedl, že právnická osoba bytové družstvo 862863, v likvidaci (dále jen Družstvo) byla vymazána z obchodního rejstříku 18. 6. 2024.

3.Rozhodnutím soudu ze dne 12. 2. 2020, č. j. 38 Cm 116/2019-21 ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. 4. 2020, č. j. 38 Cm 116/2020-27 bylo rozhodnuto o zrušení právnické osoby, byla nařízena likvidace a likvidátorkou Družstva byla jmenována , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Usnesením ze dne 8. 10. 2020, č. j. 38 Cm 116/2019-37 byla původní likvidátorka odvolána a na místo likvidátorky Družstva byla jmenována , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Podáními ze dne 12. 6. a 17. 6. 2024 likvidátorka předložila soudu ke schválení konečnou zprávu ze dne 12. 6. 2024 a účetní závěrku ze dne 15. 4. 2024. Z předložených listin vyplynulo, že nebyl zjištěn žádný majetek (přihlásil se pouze jeden věřitel - Finanční úřad pro Liberecký kraj) a proto byl podán návrh na výmaz podle § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb. Výmazem z obchodního rejstříku Družstvo zaniklo a schválení konečné zprávy a účetní uzávěrky se stalo bezpředmětným, a proto v tomto rozsahu byl návrh zamítnut. Podáním ze dne 12. 6. 2024 likvidátorka vyúčtovala odměnu ve výši 15 000 Kč a daň z přidané hodnoty a dále náhradu hotových výdajů ve výši 2 261 Kč, kdy vyčíslila a doložila tyto své hotové výdaje, výzvy členům statutárního orgánu, zaslání účetních dokladů likvidátorce ve výši 469 Kč, náklady na zveřejnění výzev věřitelům v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč. Navrhovatelka vyčíslila a doložila cestovní výdaje ve výši 1 946,80 Kč za jednu cestu , adresa, a zpět konanou motorovým vozidlem, přestože má provozovnu v Liberci a právě pro tuto skutečnost byla jmenována likvidátorkou Družstva.

4.Nárok likvidátorky posoudil soud prvního stupně podle § 4 odst. 1, § 7 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1, 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5.Pokud jde o odměnu likvidátora, tuto určil částkou 7 000 Kč, když vycházel z toho, že se jednalo o likvidaci zcela nemajetné společnosti, přihlédnuto bylo i k administrativní náročnosti a odborné kvalifikaci jmenovaného likvidátora.

6.Pokud jde o odměňování likvidátora, vyšel soud prvního stupně z toho, že nebylo co zpeněžit a nebyl zjištěn žádný likvidační zůstatek, ze kterého by mohla být hrazena odměna likvidátora. Proto při určení její výše postupoval podle § 7 odst. 1 nařízení č. 351/2013 Sb., podle kterého náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, přičemž podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč. Výše odměny je tak věcí uvážení soudu a vždy závisí na okolnostech případu a musí být posuzována individuálně. Z konečné zprávy ani z podání likvidátorky nevyplynulo, že by při likvidaci Družstva činila něco nad rámec obvyklé činnosti likvidátora při likvidaci nemajetkové právnické osoby. Soudu je navíc známo, že běžná činnost likvidátora nemajetkové právnické osoby nepřesahuje více než 15 hodin. Vycházel podpůrně z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle ČSÚ, kdy po odečtení všech odvodů a při zohlednění vyšší mzdové úrovně v Praze lze považovat za odpovídající hodinovou sazbu 300 Kč, čemuž by odpovídala odměna likvidátorky ve výši 4 500 Kč. Podle úpravy účinné od 1. 1. 2014, kdy je výše odměny upravena nařízením č. 351/2013 Sb., dospěla judikatura k tomu, že při stanovení odměny likvidátora je okolností umožňující přiměřeně zvýšit odměnu skutečnost, že jde o likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, zohledňující kvalifikaci takového likvidátora a jeho odpovědnost za výkon funkce likvidátora. Judikatura se sjednotila na tom, že v případě likvidace zcela nemajetné právnické osoby, kdy likvidace nijak nevybočuje z běžné činnosti při likvidaci, odpovídá okolnosti případu, kdy je likvidátorem osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců, odměna zvýšená na 5 000 Kč, což opakovaně ve svých rozhodnutích potvrdil i Ústavní soud. V reakci na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, č. j. ÚS 3214-1, došlo ke zvýšení odměn likvidátorů z řad insolvenčních správců v případech likvidací nemajetných a nečinných právnických osob na částku 7 000 Kč., odpovídající 1/3 právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora. Pouze jsou-li i u nemajetné právnické osoby dány další okolnosti případu, přichází v úvahu přiznání odměny vyšší než 7 000 Kč, a v současné soudní praxi je v takových případech přiznáváno 10 000 Kč. Rozhodující soud, na rozdíl od názoru Vrchního soudu v Praze, který považuje za přiměřenou odměnu částku 10 000 Kč i v případě nemajetné společnosti s tím, že taková odměna odpovídá vysoké míře kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, jakož i jeho nezanedbatelné míře odpovědnosti při výkonu této funkce, je soud prvního stupně toho názoru, že takto zvýšená odměna až na ½ právní normou stanoveného maxima navýšení odměny likvidátora, je možné považovat za přiměřenou u nemajetné likvidace pouze za existence jiných okolností. Soud prvního stupně proto uzavřel, že odpovídající odměně likvidátora za jeho činnost při likvidaci nemajetné společnosti, zohledňující i skutečnost, že likvidaci provádí osoba jmenovaná ze seznamu insolvenčních správců a míru odpovědnosti této osoby při likvidaci, odpovídá její zvýšení pouze do 1/3 maximální možné sazby, tedy zvýšení odměny na částku 7 000 Kč a takto také v projednávané věci soud odměnu likvidátorce přiznal. Pokud jde o náhradu hotových výdajů, likvidátorka doložila účelně vynaložené výdaje ve výši 2 647 Kč, a proto jí byly postupem podle § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznány. Pokud jde o uplatněné cestovní náhrady za cestu , adresa, a zpět, pak ve smyslu § 9 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dospěl soud k závěru, že tyto nelze přiznat, když jmenovaná likvidátorka má svou provozovnu v Liberci a právě vzhledem k této skutečnosti byla také jmenována likvidátorkou.

7.Likvidátorka ve včasném odvolání do výroku II., III. a IV. navrhla změnu této části výroku rozhodnutí soudu s tím, že by jí měla být soudem přiznána odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů likvidace ve výši 4 593 Kč s tím, že bod IV. výroku bude zrušen. V podrobnostech uvedla, že odměna ve výši 7 000 Kč byla přiznána zcela v rozporu s ustálenou judikaturou Vrchního soudu v Praze (např. usnesení ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27), což nakonec připustil ve svém odůvodnění i soud prvního stupně. Poměřování odměny sazbou hodinové práce není správné. Výrok II., kterým byla odměna přiznána je navíc v rozporu se zásadou předvídatelnosti práva, dle kterého soudy mají rozhodovat v obdobných případech stejně. Pokud jde o nepřiznané náklady na cestovné ve výši 1 946, 80 Kč za cestu , adresa, a zpět za účelem prohlídky sídla likvidovaného Družstva, soud nijak nezdůvodnil proč považoval provozovnu za sídlo likvidátorky, což navíc neodpovídá skutečnosti. Likvidátorka jakožto insolvenční správce má provozovnu ve , adresa, a nikoli v , Anonymizováno, . Nicméně provozovnu insolvenčního správce nelze bez dalšího považovat za sídlo likvidátora. Prohlídka sídla likvidovaného Družstva se uskutečnila dne 27. 2. 2024, mimo provozní dobu provozovny. Odkázala např. na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2023, č. j. 4 VSOL 465/2023-B-43 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 6 VSPH 491/2024-B-43. Navíc likvidátorem nemusí být jmenováni pouze ti insolvenční správci, kteří mají v obvodu daného soudu provozovnu, a to na rozdíl od řízení insolvenčních. Tím spíše by měly být cestovní náhrady likvidátorce přiznány. Setrvala na tom, že při vyúčtování cestovních náhrad nemohla postupovat jinak, cesta se uskutečnila ze sídla likvidátorky a náklady na cestu byly vynaloženy.

8.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.).

9.Z obsahu spisu, zejména pak z vyúčtování nákladů a žádosti o přiznání odměny, odvolací soud zjistil, že likvidátorka požádala o přiznání odměny likvidátora ve výši 15 000 Kč + DPH a úhradu výdajů vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace. Výdaje se skládaly z částek 2 178 Kč (zveřejnění inzerátu v obchodním rejstříku), 1 946,80 Kč (cestovné - obhlídka sídla), 443 Kč (poštovné – 4x výzvy členům statutárního orgánu, 1x zaslání účetních dokladů likvidátorce).

10.Výdaje za inzerci v Obchodním rejstříku a výdaje za poštovné tj., výdaje ve výši 2 178 Kč a 443 Kč soud přiznal. Výdaj za cestovné ve výši 1 946,80 Kč soud nepřiznal a ponížil požadovanou odměnu z částky 15 000 Kč na 7 000 Kč. Předmětem odvolání likvidátorky je nepřiznaná výše jí požadované odměny a vynaložených výdajů. Jedná se tedy o bod II. a IV. výroku napadeného usnesení. V tomto rozsahu také odvolací soud odvolací řízení vedl, když podle obsahu podaného odvolání nebyl bod III. odvoláním napaden, přestože byl v úvodu podaného odvolání citován.

11.Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

12.Z obsahu spisu se podává, že likvidátorka je zapsána v seznamu insolvenčních správců, což je dle rozhodovací činnosti soudů skutečnost umožňující odměnu přiměřeně zvýšit. Z doložené konečné zprávy se dále podává, že likvidátorce byly předány dokumenty a účetnictví vztahující se k činnosti družstva, a to členkou představenstva paní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která zaslala poštou účetní a jiné doklady, které jsou však 20 a více let staré a neaktuální. Podle dostupných informací Družstvo nenaplnilo svůj účel, nezakoupilo nemovitost, jež původně plánovalo a již řadu let nevykazuje žádnou činnost. Likvidátorka sestavila likvidační rozvahu, zveřejnila oznámení o vstupu Družstva do likvidace v Obchodním věstníku a vyzvala věřitele k přihlášení pohledávek, provedla lustraci všech dostupných rejstříků, vedoucích záznamy o majetku a nepodařilo se jí dohledat jakýkoli majetek Družstva, zajistila uložení dokumentů, které měla k dispozici a které se vztahují k průběhu likvidace a současně projednala s archivem uložení těchto dokumentů, s čímž příslušný archiv vyslovil souhlas, opatřila souhlas příslušného finančního úřadu a celního úřadu, jakožto správce daně s výmazem družstva, nebylo zjištěno, že by Družstvo mělo jakékoli zaměstnance. V návaznosti na zjištěné podala likvidátorka návrh na výmaz z obchodního rejstříku. Likvidace byla ukončena ke dni 15. 4. 2024.

13.Jednotlivé úkony likvidátorky směřující k dokončení likvidace a podání návrhu na výmaz Družstva z obchodního rejstříku svědčí o tom, že se nejednalo o náročný průběh likvidace. Nepodařilo se dohledat, ani po lustraci všech dostupných rejstříků, záznamy o majetku, jakýkoliv majetek likvidovaného Družstva. Součástí vyúčtovaných nákladů likvidace nebyl náklad na vyhotovení účetních dokladů a z předložených dokladů nevyplývá, že by jejich vyhotovení bylo zadáno třetí osobě.

14.Odvolací soud při určení výše odměny likvidátora, přes shora uvedené, nepovažuje soudem prvního stupně přiznanou odměnu ve výši 7 000 Kč za adekvátní a hodnotí ji jako vybočující z rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze v obdobných věcech. Při určení výše odměny likvidátora je třeba zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, plynulý průběh likvidace, jakož i míru odpovědnosti likvidátora. S přihlédnutím k hospodárnosti likvidace a splnění základních zákonem stanovených povinností při likvidaci právnické osoby, které musí likvidátor splnit bez ohledu na to, zda likvidovaná společnost má majetek či nikoli, má odvolací soud za adekvátní v projednávané věci odměnu ve výši 10 000 Kč.

15.Podle § 9 odst. 1 nařízení č. 351/2013 Sb., náleží likvidátorovi cestovní náhrady v rozsahu a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru v zákoníku práce s tím, že za pravidelné pracoviště se považuje jeho sídlo, případně bydliště.

16.Pokud jde o náhradu cestovného (obhlídka sídla), jak bylo vyúčtováno částkou ve výši 1 946,80 Kč odvolací soud ze spisu zjistil, že likvidátorka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . byla do této funkce jmenována jako fyzická osoba se sídlem , adresa, , bydlištěm , adresa, , s provozovnou na adrese , adresa, . Na základě těchto zjištění, za situace, kdy cesta likvidátorky za účelem obhlídky sídla likvidovaného Družstva se uskutečnila z jejího zapsaného sídla, je na místě náklady na cestovní náhrady likvidátorce přiznat. Provozovnu likvidátora nelze považovat za jeho sídlo. Jedná se tedy o účelně vynaložené náklady, které byly prokázány údaji uvedenými v cestovním příkaze.

17.S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a IV. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.