27 C 354/2025-74

1.Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 170 676 Kč a smluvní pokuty ve výši 41 444,32 Kč, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 113.9.2024.

2.Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit. Tato byla žalobcem prověřena na základě výpisů z databází NRKI, SOLUS, dokladů o příjmech, hodnocení klienta a prohlášení žalované jakožto dlužníka. Bylo vycházeno z příjmu žalované ve výši 27 120 Kč měsíčně a výdajů ve výši 9481 Kč měsíčně.

3.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4.Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 76,31% ročně v 60 měsíčních splátkách po 9781 Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ). Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované tak, že vyšel z informací od žalované, podle byla žalovaná zaměstnána s příjmem ve výši 27120 Kč měsíčně. Příjem žalované v uvedené výši byl ověřen prostřednictvím výpisů z elektronického bankovnictví ze dne , datum, , , datum, a , datum, ( zjištěno ze shora specifikovaných výpisů z elektronického bankovnictví). Pokud jde o pravidelné měsíční výdaje žalované, vyšel žalobce z částky 9481 Kč, která je tvořena žalovanou sdělenými náklady na bydlení ve výši 4621 Kč a částkou životního minima ve výši 4860 Kč ( zjištěno z formuláře Hodnocení klienta). Žalovaná z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru uzavřené s žalobcem žalobci uhradila částku 18781 Kč (zjištěno z Karty klienta ). Žalovaná splátky úvěru řádně nehradila, dopisem ze dne , datum, proto žalobce úvěr zesplatnil (zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalobcem žalované ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

5.Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).

6.Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7.Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8.S ohledem na skutečnost, že mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovanou jakožto spotřebitelem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Soud má za to, že nikoli. Žalobce sice zjistil a ověřil výši měsíčních příjmů žalované, ale měsíční výdaje žalované neověřoval, což vyplývá již z tvrzení žalobce, který uvedl, že vyšel z částky životního minima a informací sdělených žalovanou. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že ze strany žalobce v daném případě nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalované, neboť nebyly řádně zjištěny a ověřeny konkrétní měsíční výdaje žalované a nebylo tak možné oprávněně dospět k závěru, že žalovaná je schopna dluhového zatížení.

9.Z výše uvedeného důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Je nutné zohlednit, že žalované byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná z titulu této smlouvy uhradila celkem částku 18781 Kč, z titulu této smlouvy je proto žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 131219 Kč jakožto zbylou část poskytnutých prostředků, které zůstaly žalovanou nezaplaceny. Soud tedy vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 131219Kč. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

10.Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, k ústnímu jednání soudu se nedostavila, ke své současné majetkové situaci se nevyjádřila. Soudu proto nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalované, tj. poměrů zjištěných žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru. Za situace, kdy tehdy byl zjištěn a ověřen průměrný měsíční příjem žalované ve výši cca 27120 Kč, a při zohlednění skutečnosti, že v mezidobí od roku 2024, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), má soud za to, že je na místě uložit žalované zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

11.Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel (žalobce) může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

12.S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

13.O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst.2 o.s.ř, když pro stanovení míry úspěchu bylo nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství ( když to, které žalobcem nebylo kapitalizováno, soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku), úspěch účastníků tak byl téměř shodný, proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku III shora.