44 C 97/2025-22

1.Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 1. 4. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 26.093 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. , právnická osoba, .) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 18.000 Kč, který měl být splacen společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.560,40 Kč a úrokem ve výši 532,60 Kč nejpozději dne 31. 12. 2023. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ze spol. , právnická osoba, . na spol. , právnická osoba, ., a následně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila.

2.Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.

3.Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

4.Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 18.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 532,60 Kč a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7.560,40 Kč žalobkyni vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru. Dodatkem ke smlouvě ze dne , datum, byla splatnost prodloužena do 31. 12. 2023.

5.Úvěr ve výši 18.000 Kč byl žalované poskytnut převodem na její bankovní účet dne , datum, (potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ).

6.Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena z , právnická osoba, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 22. 1. 2025.

7.Předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 56.877,72 Kč do tří dnů.

8.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12.Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 4. 11. 2025, soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů). Vzhledem k tomu, že nebyla posouzena úvěruschopnost žalované, je Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, od počátku neplatná, a to s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je nicméně povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením). Žalované byla vyplacena částka 18.000 Kč. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 18.000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru má tedy žalovaná nyní vůči žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.000 Kč.

13.Lhůtu k plnění soud stanovil v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud k tomuto dodává, že žalovaná v řízení netvrdila, že by snad lhůta k vrácení jistiny v délce 30 dnů od právní moci rozsudku nebyla přiměřená jejím možnostem. Soud sám přitom nemá aktuální informace o příjmech, výdajích, majetkových a sociálních poměrech žalované (žalovaná se na jednání soudu dne 4. 11. 2025 nedostavila a soud jí tudíž nemohl vyzvat k doplnění těchto údajů). Soud proto lhůtu k plnění v délce 30 dnů od právní moci rozsudku považuje za přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

14.Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na úroky, na poplatek za sjednání úvěru ani na úroky z prodlení (soud v tomto směru odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

15.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že úspěch účastníků v řízení byl přibližně stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.