14 C 209/2025-20

1.Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 24. 6. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 022,84 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Soud ve věci nařídil jednání dne 24. 11. 2025, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně, žalovaný ani jeho opatrovník nedostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, právního zástupce žalobkyně a opatrovníka žalovaného.

4.Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvu o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání a potvrzením o úplatě.

5.Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 2. 10. 2006 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti s tím, že žalovaný finanční prostředky úvěrující společnosti vrátí se splatností do 1. 10. 2007, žalovaný se ocitl v prodlení, splátky nehradil řádně a včas, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 10. 2024 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní věc žalovaný ničeho nezaplatil.

6.Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2016, je zastoupen opatrovníkem, omezení svéprávnosti bylo pravomocně prodlouženo.

7.Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8.Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9.Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10.V projednávaném případě posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč a dovodil, že nárok žalobkyně není důvodný. Žalobkyně ani právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavili, vzdali se dobrovolně poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud ve věci dovodil nedostatečná tvrzení a důkazy, neunesení břemene tvrzení a důkazní a na tomto základě žalobu zamítl. Podle soudu ze žaloby a z uplatněných skutkových tvrzení není vůbec zřejmé, kolik doposud žalovaný na nároky vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 10. 2006 uhradil. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla skutečně smlouva o půjčce dne 2. 10. 2006 uzavřena. Není sporu o tom, že na základě smlouvy o půjčce byly v hotovosti vyplaceny finanční prostředky. Z žaloby, ani z dalších tvrzení žalobkyně však není zřejmé, kolik doposud žalovaný na všechny nároky vyplývající ze smlouvy o půjčce uhradil, když ze žaloby je zřejmé, že na jistině se žalobkyně domáhá pouze částky 13 022,84 Kč, nepochybně žalovaný část splátek zaplatil. Není zřejmé ani jakým způsobem a zda vůbec se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalovaného. I přesto, že se jedná o smlouvu před účinností zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., považuje zdejší soud posouzení úvěruschopnosti za základní zásadu a princip občanského práva uplatnitelný i před účinností zákona o spotřebitelském úvěru, a proto se soud i pro případ takových smluv otázkou úvěruschopnosti zabývá. V neposlední řadě má soud pochybnosti o platnosti smlouvy, neboť z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 0 P 556/2010 vyplývá, že žalovaný byl od 7. 9. 2010 zbaven způsobilosti k právním úkonům, aktuálně je omezen na svéprávnosti, je zastoupen opatrovníkem, prostřednictvím kterého jedná. Není tedy zřejmé, zda byl schopen dovodit právní následky uzavření smlouvy a pochopit smysl takového právního jednání, smysl a povinnost splátek, vzhledem k tomu, že je dlouhodobě omezen na svéprávnosti a jedná prostřednictvím opatrovníka. Všechny tyto významné skutečnosti žalobkyně pominula, nezabývala se tím a ani netvrdila, soud proto nemohl žalobě vyhovět a žalobu v celém rozsahu zamítl.

11.Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný byl zcela procesně úspěšný, dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Naopak žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, bylo proto výrokem II rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.