16 C 82/2025-60

o 91 309,83 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Mělníku Datum rozhodnutí: 04.08.2025 ECLI:CZ:OSME:2025:16.C.82.2025.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 572,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 76 572,45 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 14 737,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 058,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 648,04 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 91 309,83 Kč od , datum, do , datum, , a z částky 14 737,38 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 76 572,45 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 11,9 % ročně z částky 88 233,83 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 646,35 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV.Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 348 Kč, a to na účet Okresního soudu v , adresa, .

1.Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 91 309,83 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, IČO , IČO, ) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně, dalšími poplatky dle sazebníku a s pojištěním v pevně stanovených měsíčních splátkách ve výši 2 463,39 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého zůstatku úvěru i s příslušenstvím dne , datum, a současně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného. Získané informace ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména nahlédnutím do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze , právnická osoba, , a také zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce žalovaného s historickými daty , právnická osoba, . Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů, kterou poměřila výdajovou stránkou, jejíž výši ověřila z interních a externích zdrojů. Konkrétně žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalované ve výši 23 150 Kč, interních splátek ve výši 300 Kč, externích splátek ve výši 1 519 Kč. Měsíční příjem domácnosti měl činit 60 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán ode dne , datum, na dobu určitou jako dělník u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Na základě jednotlivých ověřovacích úkonů a výpočtů došla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je možné žalovanému úvěr poskytnout. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky pouze částku 23 427,55 Kč, když poslední splátku uhradil dne , datum, . Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 88 233,83 Kč, poplatky ve výši 3 076 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 648,04 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 058,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 91 309,83 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní úrok ve výši 11,90 % ročně z částky 88 233,83 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3.Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se aktuálně nachází ve VTOS a souhlasil, aby soud věc projednal v jeho nepřítomnosti.

4.Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, . Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu /viz výpis údajů z registru obyvatel/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány, nyní vykonává trest odnětí svobody ve věznici na území České republiky. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

5.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - , Anonymizováno, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 2 463,39 Kč (včetně úhrady pojištění ve výši 244 Kč měsíčně). RPSN bylo sjednáno ve výši 13,55 %. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, , a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, , přičemž na tento účet měl být úvěr formou zápočtu z uvedeného běžného účtu splácen /viz smlouva o úvěru na č. l. 12-14 spisu, formulář pro standardní informace včetně vysvětlení pojmů na č. l. 48-49 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného v souladu s platnými schvalovacími strategiemi právní předchůdkyně žalobkyně, vycházela z informací poskytnutých žalovaným a kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích. K osobě žalovaného zjistila, že je svobodný, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Je zaměstnán ode dne , datum, na dobu určitou (do , datum, ) jako dělník u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, s čistým měsíčním příjmem 23 150 Kč (za tři měsíce), který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 60 000 Kč. Na straně výdajů právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila existující interní splátky ve výši 300 Kč, výši externích splátek 1 519 Kč, podíl na nákladech na bydlení 50 % vycházeje z výše normativních nákladů na bydlení a částku životního minima /viz vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 42-44 spisu, žádost o úvěr na č. l. 47 spisu, potvrzení o výši příjmu na č. l. 50 spisu, matriční list klienta na č. l. 51 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, žalovanému na běžný účet částku ve výši 100 000 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 23 427,55 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 15-22 spisu, platební historie na č. l. 52-53 spisu, tvrzení žalobkyně/. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil smluvené splátky úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila ke dni , datum, úvěr za splatný, což žalovanému sdělila dopisem ze dne , datum, /viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 29 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh na č. l. 23-28 spisu, dohoda a potvrzení na č. l. 30-31 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 32 spisu, podací lístek na č. l. 36 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne , datum, , předanou k odeslání téhož dne /viz předžalobní upomínka na č. l. 33-34 spisu, podací lístek na č. l. 35spisu/.

6.Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16.Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, převodem na účet žalovaného částku 100 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z výše životního minima a normativních nákladů na bydlení. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v případě předmětné žádosti o úvěr zjistila příjem žalovaného ze zaměstnání za poslední tři měsíce, který ověřila z potvrzení o příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně ovšem již nijak neověřovala celkovou příjmovou situaci rodiny žalovaného, kdy žalovaný uvedl celkové příjmy domácnosti ve výši 60 000 Kč (kdy příjmy žalovaného uvedla pouze v částce 23 150 Kč) a zřejmě z této částky bylo při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházeno, příp. tato byla při zjišťování celkové majetkové situace žalovaného brána v potaz, a nejde o částku nijak zanedbatelnou. Právní předchůdkyně žalobkyně také žádným způsobem neověřila, avšak ani nezjišťovala, výdaje žalovaného. Dále nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Soud samozřejmě nepožaduje, aby byly zjišťovány veškeré výdaje žalovaného, nicméně lze již požadovat minimálně ověření nákladů na bydlení (náklady za energie apod.). Ani tyto základní údaje však právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného nezjišťovala a nemohla tak mít o výdajové stránce žalovaného žádnou představu. Žalobkyně tedy soudu nepředložila žádné listiny k ověřování výdajové stránky žalovaného, není tedy patrné, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalovaného. Žalobkyně tak neučinila ani po výzvě soudu a ani poté, co byla při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvána k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení , právnická osoba, .

17.V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o ú úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Pokud nedošlo k uzavření smlouvy, neboť jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku a smluvních úroků. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši nevrácené jistiny ve výši 76 572,45 Kč spolu s úrokem z prodlení od prvního dne následujícího po dni stanovené zákonem k vrácení. S ohledem na absolutní neplatnost dané smlouvy soud tak odlišně od návrhu posoudil splatnost dluhu, kdy aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého je dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne , datum, , podle které měl žalovaný dluh ze smlouvy uhradit do , datum, . Podle § 573 o. z. se má za to, že výzva k uhrazení dluhu odeslaná žalovanému dne , datum, byla žalovanému doručena dne , datum, , a pohledávka tak byla splatná do dne , datum, . Nezaplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení od , datum, (výrok I. tohoto rozsudku), ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl.

18.Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků a poplatků. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvních úroků, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

19.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 646,35 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 001 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 309,83 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 780 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 403,31 Kč za 84 ujetých km v částce 803,31 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 323,31 Kč ve výši 4 687,90 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

20.Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne , datum, , kterým žalobkyně toliko reagovala na výzvu soudu. Nejedná se o vyjádření ve smyslu samostatného úkonu právní služby podle § 11 a. t., nýbrž fakticky se jedná toliko o doplnění návrhu ve věci samé. Skutečnosti zde uvedené a důkazy k nim přiložené totiž mohly a měly být již součástí návrhu ve věci samé.

21.Vzhledem k tomu, že nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků - přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud tak doměřil žalobkyni soudní poplatek dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků do výše 5 001 Kč, zbývá tedy uhradit rozdíl ve výši 1 348 Kč, když žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek ve výši pouze 3 653 Kč.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

8 C 339/2025-33 17.04.2026

o rozvod manželství

20 C 119/2026-82 16.04.2026

o 183 508 Kč s příslušenstvím

19 C 323/2025-39 16.04.2026

o 48 820,34 Kč s příslušenstvím

14 C 22/2026-34 15.04.2026

o 19 995 Kč s příslušenstvím

20 C 113/2026-56 10.04.2026

o 46 684,96 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	16 C 82/2025-60
Soud	Okresní soud v Mělníku
Soudce	Mgr. Michaela Dvořáčková
Datum rozhodnutí	04.08.2025
Datum zveřejnění	29.12.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSME:2025:16.C.82.2025.1