11 C 43/2024-42

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20.2.2024, ve znění jejího doplnění, domáhala po žalované zaplacení obvyklé ceny nemovitosti pro hmotnou nouzi dárce ve výši 1 650 000 Kč. V odůvodnění uvedla, že darovací smlouvou ze dne 24.4.2015 darovala žalované jako své dceři nemovitost, a to pozemek p.č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba – budova č.p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a k.ú. , adresa, . Žalobkyně je plně invalidní upoutaná na invalidní vozík, není schopna vykonávat jakoukoli práci, ocitla se v takové nouzi, že nemá na vlastní výživu. Žalobkyně měsíčně pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 11 691 Kč, příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 4 614 Kč, příspěvek na živobytí ve výši 2 362 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč. K jejím měsíčním výdajům patří náklady na nájemné a služby spojené s užíváním bytu ve výši 7 444 Kč, plyn ve výši 400 Kč, elektřina ve výši 1 100 Kč, komunální odpad ve výši 250 Kč. Z důvodu nedostatku finančních prostředků byla žalobkyně nucena se odstěhovat z , adresa, , kde jsou nájmy nižší. Žalobkyně má zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, nedostává se jí na životní potřeby. Dopisem ze dne 9.2.2023 žalobkyně odvolala z důvodu hmotné nouze dar dle § 2068 a násl. o.z. a žalovanou vyzvala k zaplacení obvyklé ceny předmětné nemovitosti, neboť žalovaná nemovitost již nevlastní. Dále uvedla, že stav nouze u ní nebyl přivozen úmyslně ani z hrubé nedbalosti. Uvedenou výši obvyklé ceny nemovitosti žalobkyně dovodila z částky, kterou za nemovitost sama zaplatila při její koupi dne 1.10.2024.Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobkyně pořídila předmětnou nemovitosti z peněz, které získala prodejem bytu, avšak tyto měly dle dohody s otcem (bývalým manželem žalobkyně) připadnout žalované a její sestře rovným dílem. V březnu 2015 odešla žalobkyně bydlet k žalované, neboť bývalý přítel žalobkyně se svým otcem tzv. „vybílili“ žalobkyni dům i účet, přičemž bývalý přítel žalobkyně utratil i její příspěvek na auto ve výši 150 000 Kč. Z toho důvodu si žalovaná s manželem vzali úvěr a pořídili žalobkyni vozidlo, aby nemusela příspěvek vracet. S ohledem na uvedené potíže došlo k uzavření darovací smlouvy, přičemž podmínkou bylo i to, že se žalovaná v budoucnu vypořádá se svou sestrou. Dále uvedla, že již v minulosti žalobkyně podala na žalovanou trestní oznámení, když napadla platnost darovací smlouvy, požadovala 700 000 Kč, avšak bezúspěšně. Následně si žalobkyně našla nového přítele, odstěhovala se za ním a s žalovanou i jejími dětmi a sestrou žalované se přestala vídat. Potvrzovala, že darovanou nemovitost prodala a získala kupní cenu ve výši 1 150 000 Kč, z toho vyrovnala dluhy žalobkyně a vyplatila sestru. Žalovaná dále namítala, že příjem žalobkyně činí měsíčně 32 367 Kč, výdaje 19 094 Kč, a tedy jí na měsíční výdaje zbývá 13 273 Kč. Žalobkyně se tak nenachází ve stavu, kdy nemá prostředky k vlastní výživě, nenachází se v hmotné nouzi, a proto nemůže po žalované požadovat, aby jí zaplatila obvyklou cenu nemovitosti, když sama žalovaná má příjem 28 000 Kč až 29 000 Kč měsíčně, stará se o 2 nezletilé děti.Podáním ze dne 29.10.2024 sama žalobkyně uvedla, že k žádné dohodě mezi ní a bývalým manželem a dcerami nedošlo, dcery o byt neměly zájem a s jeho prodejem souhlasily. K tvrzené pomoci ohledně příspěvku na automobil uvedla, že vozidlo si žalovaná ponechala pro svou potřebu, a také si vzala 3x 6 000 Kč z účtu žalobkyně. Dále sdělila, že v době jejího pobytu u žalované byla psychicky na dně, přičemž žalovaná jejího psychického stavu využívala, vyvíjela na ní tlak, čerpala finanční prostředky z jejího účtu. Žalobkyně popírala, že by žalovaná prodejem darovaných nemovitostí hradila její dluhy. Namítala také, že do jejích příjmů se nezapočítává příspěvek na péči a mobilitu a zbývá jí tak na nezbytné výdaje částka 473 Kč.Podáním ze dne 24.2.2025 žalovaná uvedla, že zakoupené vozidlo z úvěru manžela žalobkyně používala se souhlasem žalobkyně i pro svou potřebu, jinak žalobkyni, jež byla na invalidním vozíku, dopravovala na úřady, k lékařům, na nákupy apod. Připustila, že za dobu společného soužití docházelo mezi nimi k běžným neshodám. Žalovaná uvedla, že dle jejího názoru se příspěvek na péči a mobilitu považuje za příjem. Žalobkyně žije ve společné domácnosti se svým přítelem, který by se měl též podílet na společných nákladech.Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je matkou žalované, žalobkyně dne 24.4.2015 darovala žalované na základě darovací smlouvy nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a k.ú. , adresa, a žalovaná předmětné darované nemovitosti již prodala. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda se žalobkyně jako dárce reálně bez svého zavinění nachází v hmotné nouzi či nikoli, zda se žalovaná jako obdarovaná sama nachází v obdobné nouzi jako dárce a v jaké výši zbývá žalované obohacení získané z prodeje daru.Kupní smlouvou ze dne prvého 10. 2014 bylo prokázáno, že žalobkyně zakoupila předmětné nemovitosti nezapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , obec a k.ú. , adresa, , a to pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, , od pana , jméno FO, za kupní cenu 1 650 000 Kč.Potvrzením prokazující dobu poskytování péče ze dne 19.1.2022 vydaného úřadem práce ČR – Krajská pobočka v , adresa, bylo prokázáno, že , jméno FO, poskytuje péči osobě žalobkyně, Které byl příspěvek na péči přiznán od ledna 2007 a od , právnická osoba, .2019 činí příspěvek výši 12 800 Kč.První stranou Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu se společností , právnická osoba, . Z části vyúčtování plynu od společnosti , právnická osoba, . k datu 6.8.2020 byly zjištěny stanovené zálohy na odběr plynu žalované na adrese , adresa, ve výši 300 Kč měsíčně.Z dodatku č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne 11.3.2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . jako pronajímatel uzavřela s žalobkyní jako nájemcem uvedený dodatek k nájemní smlouvě ze dne 1.4.2020. Evidenčním listem společnosti , právnická osoba, . ze dne 11.3.2022 bylo prokázáno, že Žalovaná jako nájemník v bytě v , Anonymizováno, hradí celkem nájemné ve výši 7444 Kč. Vyúčtováním služeb spojených s bydlením za rok 2021 bylo zjištěno, že celkové náklady na byt žalobkyně činí 28 762,30 Kč.Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru ze dne 3.7.2018 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 165 000 Kč.Částí oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory žalobkyně bylo zjištěno, že příspěvek na bydlení se zvyšuje z částky 4 983 Kč na částku 5 623 Kč, a to od 1.7.2022, kdy společně posuzovanými osobami jsou žalobkyně a pan , jméno FO, .Potvrzením žalobkyně ze dne 3.1.2023 o příjmech a výdajích bylo prokázáno, že žalobkyně uvedla, že její invalidní důchod činí 11 691 Kč, příspěvek na péči činí 12 800 Kč, příspěvek na bydlení činí 4 614 Kč, příspěvek na živobytí činí 2 362 Kč a na mobilitu 900 Kč. Žalobkyně uvedla, že její měsíční výdaje činí nájemné ve výši 7 444 Kč, plyn ve výši 400 Kč, elektřina ve výši 1 100 Kč, komunální odpad 250 Kč.Z přehledu poplatků za pronájem bytu ze dne , právnická osoba, .2020 bylo zjištěno, že výše měsíčního nájmu včetně záloh činí 6 407 Kč.Příjmovým pokladním dokladem , adresa, bylo prokázáno, že za rok 2022 žalobkyně zaplatila komunální odpad ve výši 250 Kč.Dopisem ze dne 15.2.2023 žalovaná uvedla, že obdržela předmětný dar. Dar měl představovat částečnou kompenzaci za to, jak se k ní a sestře žalobkyně v minulosti chovala. Dále uvedla, že po obdarování vzala žalobkyni k sobě a rok se o ně starala nemovitost před 7 lety prodala za cenu 1 150 000 Kč, z této částky zaplatila za matku půjčku ve výši 330 000 Kč a zbytek si rozdělily se sestrou. Dále uvedla, že matka utrácí peníze se svými partnery, případně o peníze přešla díky nim. Také namítala, že ona sama se nachází ve větší nouzi než matka, jelikož se stará o 2 nezletilé děti.Darovací smlouvou ze dne 24.4.2015 žalobkyně jako dárkyně darovala žalované jako obdarované předmět nemovitosti, a to to pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , dále pozemky p. č. , Anonymizováno, , vše zapsané na na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , obec a k.ú. , adresa, .Dopisem ze dne 9. 2. 2023 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované odvolání daru pro nouzi a současně ji vyzvala k vrácení daru.Soud neprováděl další navrhované důkazy, a to výslech svědka , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, ani výslech žalované či další navrhované důkazy, když tyto s ohledem na uvedené závěry považoval za nadbytečné.Podle § 2068 odst. 1 o.z. upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. Dle odst. 2 citovaného ustaveny ustanovení nemá obdarovaný povinnost podle odstavce 1, jeli sám obdobné nouzi jako dárce.Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný. Žalobkyně v řízení sice předkládala důkazy ohledně dávek, které pobírá, i nákladů na bydlení a energie v bytě v , Anonymizováno, , také tvrdila, že má invaliditu III. stupně, je invalidním vozíku, což žalovaná v řízení nesporovala. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že měsíční příjmy žalobkyně za období 2020 až 2022 přesahovaly částku 32 000 Kč a její výdaje dosahovaly cca 9 100 Kč měsíčně, přičemž bylo prokázáno, že žalobkyně žije ve společné domácnosti s další osobou. Soud má za to, že žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení ohledně jejích aktuálních majetkových a finančních poměrů, když veškeré listinné důkazy předložené soudu se týkají období roku a déle před podáním žaloby. Žalobkyně v řízení nijak netvrdila svou současnou majetkovou a finanční situaci a tuto ani neprokazovala, ačkoli byla při jednání soudem řádně poučena. Za daného stavu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by se ocitla v hmotné nouzi a měla by důvod pro odvolání daru z důvodu hmotné nouze, případně úhrady obvyklé ceny daru v rozsahu, v jakém se jí nedostává prostředků k nutné výživě. Soud pro úplnost uvádí, že má za to, že žalobkyně se neocitla v hmotné nouzi, když rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji za období před podáním žaloby činily 22 900 Kč měsíčně, a tato částka zbývala žalobkyni výhradně pro její osobní potřebu, navíc žalobkyně žije ve společné domácnosti i s další osobou, která by se tak měla též na nákladech společné domácnosti podílet. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalovaná však žádné náklady řízení nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.