18 Co 243/2024-123

1.V záhlaví identifikovaným usnesením , Anonymizováno, soud v , adresa, (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného týmž soudem dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, (výrok I) a dále rozhodl o tom, že žalovanému bude vrácen zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši , částka, Kč (výrok II).

2.Soud prvního stupně uvedl, že ve věci rozhodl dne , datum, rozsudkem pro zmeškání, neboť žalovaný se k jednání nařízenému na uvedený den nedostavil, ani se z účasti na tomto jednání včas neomluvil. Stalo se tak přes to, že k tomuto jednání byl žalovaný řádně předvolán a v předvolání byl upozorněn na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, kteréžto si převzal osobně dne , datum, . Žalovaný se zrušení rozsudku pro zmeškání domáhal z toho důvodu, že k jednání soudu prvního stupně konaném dne , datum, v , Anonymizováno, hodin vyrazil ze svého bydliště ve , anonymizováno, s dostatečným časovým předstihem, na hraniční přechod , adresa, dorazil již v , Anonymizováno, hodin, nicméně s ohledem na mimořádné hraniční kontroly všech vozidel se postupně ukázalo, že odbavování se nezvykle zpomalilo. Žalovaný se podle svých slov snažil soudu prvního stupně omluvit telefonicky za zpoždění, přičemž do budovy soudu se dostavil v , Anonymizováno, hodin. Z protokolu o jednání ve věci samé vyplývá, že jednání bylo nařízeno na , Anonymizováno, hodin, v , Anonymizováno, hodin bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo jednání přerušeno za účelem přijetí rozsudku, v , Anonymizováno, hodin bylo v jednání pokračováno, byl vyhlášen rozsudek a v , Anonymizováno, hodin bylo jednání skončeno. Po dobu jednání se žalovaný do jednací síně nedostavil. Po opuštění jednací síně bylo zjištěno, že se do budovy soudu dostavil žalovaný, s nímž byl sepsán úřední záznam. Žalovaný uvedl, že se zdržel kvůli hraničním kontrolám na hraničním přechodu a dále uvedl, že se na soud pokusil dovolat a omluvit se. K tomu předložil svůj mobilní telefon s výpisem hovorů, v němž byl v čase , Anonymizováno, hodin zaznamenán (neúspěšný) pokus uskutečnit telefonní hovor na číslo , tel. číslo, (číslo soudu prvního stupně).

3.K tomu soud prvního stupně uvedl, že je mu známa existence nařízení vlády České republiky ze dne 26. 9. 2022, č. j. MV-166858-1/OAM-2022, jímž byla znovu zavedena ochrana vnitřních hranic České republiky, která byla následně opakovaně prodlužována a trvala i v den , datum, . V důsledku toho docházelo ke zdržení při průjezdu hraničních přechodů, včetně přechodu , anonymizováno, Soud prvního stupně nevyloučil, že žalovaný skutečně vyrazil na cestu k jednání soudu s dostatečným časovým předstihem, ani to, že se na hraničním přechodu zdržel déle, než mohl rozumně očekávat, přesto se domníval, že nejsou splněny předpoklady pro zrušení rozsudku pro zmeškání. Z popisu událostí tak, jak je žalovaný vylíčil, se nepodává, že by mu vzniklá situace nedovolovala, aby svou neúčast u jednání včas omluvil. Prvním a jediným pokusem o telefonickou omluvu je telefonát uskutečněný v čase , Anonymizováno, hodin, tj. pouhou jednu minutu před zahájením jednání. Žalovaný přitom měl možnost se z jednání omluvit dříve tak, aby byla reálná šance, že se o jeho omluvě soudce projednávající dotčenou věc včas dozví.

4.Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání namítaje, že v době, kdy uvízl v koloně u hraničního přechodu, volal ze svého automobilu na soud prvního stupně opakovaně, nejen tedy v , Anonymizováno, hodin, ale víckrát v čase od , Anonymizováno, hodin (tedy v době, kdy již bylo zřejmé, že se čas krátí a žalovaný byl v koloně ve vzdálenosti asi 3 km od budovy , Anonymizováno, soudu v , adresa, ). Při zobrazení proběhnuvších hovorů na svém telefonu soudkyni soudu prvního stupně jej nenapadlo ukázat též historii výpisu dalších hovorů, byl rozrušený a rád, že s ním byl sepsán alespoň úřední záznam. Tedy žalovaný namítá, že se pokoušel své zdržení řádně omluvit a navrhl, aby odvolací soud rozsudek pro zmeškání zrušil.

5.Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila při jednání odvolacího soudu dne , datum, tak, že rozhodnutí ponechává na úvaze odvolacího soudu.

6.Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201, 202 a contrario) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7.Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

8.Podle § 153b odst. 4 o. s. ř. platí, že zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.

9.Opodstatněnost návrhu na zrušení kontumačního rozsudku je dána v případě, bránila-li účasti na jednání taková skutečnost, již nebylo možné předvídat, a zamezila tak i včasné omluvě žalovaného. Důvody pro zrušení (důvody, pro které zmeškal žalovaný jednání, při němž byl vynesen kontumační rozsudek), musejí být objektivní. Při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání musí soud brát v úvahu také (především) předchozí procesní aktivitu žalovaného v řízení. Co lze považovat za omluvitelný důvod, který může vést soud k vydání rozhodnutí o zrušení rozsudku pro zmeškání, závisí na okolnostech konkrétního případu (viz Jirsa, J. a kolektiv. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha I. § 1 – 250l občanského soudního řádu. Vydání čtvrté, doplněné a upravené. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2023, str. 1008).

10.Při úvaze, zda žalovaný zmeškal první jednání, v rámci něhož byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání, z omluvitelných důvodů, je mimo jiné zapotřebí vzít do úvahy účel této formy rozhodnutí soudu a jeho – do jisté míry – výjimečnost. Rozsudek pro zmeškání by měl být vydáván zejména v těch případech, kdy žalovaný svým obstrukčním jednáním zdržuje procesní postup soudu v řízení o věci samé; jedná se o jistou formu procesní sankce za bezdůvodné protahování řízení ze strany žalovaného mířící k oddálení vydání rozhodnutí ve věci samé. Možností vydat rozsudek pro zmeškání se významným způsobem zkracují procesní práva jedné ze stran řízení, a s jeho užitím je tudíž třeba šetřit, i když jsou formálně splněny procesní podmínky pro jeho vydání. Nutno je též rozlišovat mezi pouhým zpožděním žalovaného (daného například selháním techniky či jinými nepředvídatelnými skutečnostmi) a nedostavením se žalovaného k jednání soudu (k tomu srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na jeho internetových stránkách https://nalus.usoud.cz).

11.V daném konkrétním případě se ze spisu soudu prvního stupně – kromě shora reprodukovaných zjištění, z nichž vycházel soud prvního stupně – podává, že žalovaný byl procesně aktivní ve fázi řízení před vydáním rozsudku pro zmeškání, kdy se písemně vyjádřil k žalobě, se kterou nesouhlasil (viz jeho podání ze dne , datum, na č. l. 40). Ze zjištění soudu prvního stupně je též více než zřejmé, že žalovaný jel k jednání soudu prvního stupně, k němuž byl předvolán na den , datum, , že k tomuto jednání jel svým osobním automobilem ze , Anonymizováno, , že oproti očekávání se zdržel při přejezdu státních hranic mezi , Anonymizováno, (kde žije) a Českou republikou (v důsledku probíhajících mimořádných hraničních kontrol), že se snažil , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, nejméně jednou avizovat své zpoždění a že jednání zmeškal jen o několik málo minut.

12.Z toho se podle přesvědčení odvolacího soudu jednoznačně podává, že žalovaný zmeškal první jednání ve věci samé z omluvitelného objektivního důvodu a že se snažil tento důvod zavčas soudu prvního stupně (bezúspěšně) sdělit. K tomu přistupuje skutečnost, že soud prvního stupně při vědomí předchozí procesní aktivity žalovaného (jenž mimo jiné nesouhlasil k výzvě soudu s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání) neposečkal ani minutu se zahájením jednání ve věci samé a podle protokolu o jednání již osm minut po zahájení jednání začal s vyhlašováním rozsudku pro zmeškání, přičemž samotné jednání jako celek skončilo v , Anonymizováno, hodin. Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně se zahájením jednání posečkat, popřípadě se přesvědčit, zda žalovaný neavizoval své zpoždění. I v odborné literatuře se uvádí, že „pokud je například v dochvilném Německu zachovávána „obvyklá“ čekací doba cca 15 minut, lze mít za to, že i v českých poměrech by zpoždění do 15 minut mělo být zásadně omluvitelné a pravidlem by tak mělo být po tuto dobu s vyhlášením rozsudku pro zmeškání vyčkat“ [Hrnčiřík, V. (Komentář k § 153b) In: Svoboda, K. a kolektiv. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023]; obdobně též nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10.

13.Ze všech právě uvedených důvodů měl odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – za to, že podmínky pro zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu výše citovaného § 153b odst. 4 o. s. ř. byly naplněny, a proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že rozsudek pro zmeškání vydaný v daném případě soudem prvního stupně zrušil.

14.O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo v tomto usnesením rozhodováno, neboť jím se řízení nekončí, přičemž o náhradě nákladů vzniklých účastníkům v souvislosti s tímto odvolacím řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé.