2112 C 14/2023-115

zaplacení 2 280 000 Kč s příslušenstvím - faktura

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 15.05.2024 ECLI:CZ:MSBR:2024:2112.C.14.2023.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 280 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 2 280 000 Kč za dobu od 25. 3. 2023 do zaplacení, a ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 1 307 719,01 Kč za dobu od 25. 3. 2023 do 6. 4. 2023, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 247 979,01 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1.Žalobce se žalobou podanou dne 21. 7. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 2 280 000 Kč s příslušenstvím. Mezi stranami byla dne 20. 6. 2022 uzavřena rámcová dohoda na elektromontážní práce (stavby, běžné opravy a odstraňování poruch), na základě které žalobce smluvené práce provedl vč. dodaného materiálu. Provedené práce žalovaný převzal a k předání prací (díla) podepsaly strany předávací protokol, žalovaný tak dal žalobci souhlas s vystavením faktury na částku 3 587 719,01 Kč. Žalobce tuto částku vyúčtoval žalovanému fakturou splatnou 24. 3. 2023. Žalovaný pak 6. 4. 2023 uhradil pouze část této pohledávky ve výši 1 307 719,01 Kč, zbytek ve výši 2 280 000 Kč žalovaný dosud neuhradil. Místo zaplacení faktury žalovaný zaslal žalobci přípis ze dne 6. 4. 2023, kde jej informoval o tom, že si na pohledávku žalobce provedl jednostranný zápočet z titulu smluvních pokut za celkem 1140 pochybení, kterých se měl žalobce dopustit při plnění jiné smlouvy o dílo uzavřené mezi stejnými stranami. Tento jednostranný zápočet je podle žalobce relativně neplatný pro rozpor s § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Pohledávky užité žalovaným k zápočtu nejsou jisté a určité.

2.Žalovaný ve svém vyjádření nárok žalobce neuznává. Žalovaný nezpochybnil, že se žalobcem uzavřel rámcovou smlouvu, na základě níž žalobce provedl deklarované práce a vznikla mu tedy pohledávka ve výši 3 587 719,01 Kč, z níž žalovaný uhradil pouze 1 307 719,01 Kč. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že provedený jednostranný zápočet je neplatný. Podle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 23. 2. 2016 měl žalobce provádět odstraňování a oklešťování stromoví, přičemž žalovaný tuto smlouvu dne 14. 12. 2021 vypověděl. Žalovaný zjistil podstatné nedostatky v plnění této smlouvy a k nápravě ze strany žalobce nedošlo. Citovaná smlouva o dílo předpokládala, že za každý případ neodstraněné závady může žalovaný účtovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Takových porušení bylo 1140, tedy výše smluvní pokuty činila 2 280 000 Kč. Nárok na zaplacení této částky je zcela jednoznačný a určitý, proto jej oprávněně započetl vůči pohledávce žalobce z rámcové smlouvy. Veškeré závady hlásil žalovaný žalobci e-mailovými zprávami a byly dostupné též v aplikaci. Podle žalovaného stačilo, pokud tyto závady žalobci nahlásil – ten měl podle smlouvy o dílo udržovat určitý stav údržby, který neudržoval. Bylo na žalobci, aby prokazoval, že dohodnutý řádný stav byl kontinuálně udržován.

3.Ze shodných tvrzení účastníků dále podpořených i listinnými důkazy vzal soud za nesporné, že spolu žalobce a žalovaný uzavřeli 6. 12. 2021 „Rámcovou dohodu na elektromontážní práce“, podle které měl žalobce (v intencích svého podnikání – č. l. 5 a násl.) jako zhotovitel například provádět elektromontážní a stavebně montážní práce, drobné stavební a zemní práce apod. Dále je mezi stranami nesporné, že práce podle této smlouvy žalobce provedl. Datum předání díla bylo účastníky posunuto, když současně žalovaný souhlasil s fakturovanou částkou (č. l. 14 až 17). Konečná výše částky odlišná od obou odvolávek ze smlouvy prodlužující dobu pro předání díla byla upravena se souhlasem žalovaného (č. l. 18 až 19). Dílo bylo dle zápisu o předání a převzetí stavby dle rámcové dohody, dle něhož bylo dílo předáno bez vad (č. l. 27). Podle faktury č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2023 pak žalobce vyfakturoval žalovanému částku 3 587 719,01 Kč za provedené práce a splatnost faktury byla dva měsíce, tedy 24. 3. 2023 (č. l. 28). V řízení je konečně nesporné (viz oznámení o provedení příkazu k úhradě – č. l. 26), že žalovaný uhradil žalobci pouze částku 1 307 719,01 Kč, byť tak učinil po datu splatnosti k 6. 4. 2023.

4.Účastníci dále shodně tvrdili, že kromě výše popsané dohody mezi nimi byl ještě závazek založený smlouvou o dílo pro oblast , adresa, , kterou spolu uzavřeli dne 23. 2. 2016 (v elektronickém systému soudu). Podle této smlouvy měl žalobce pro žalovaného provádět [čl. 1.6 písm. a) smlouvy] dlouhodobou údržbu (např. údržba lesních průseků venkovního vedení, odstranění a okleštění stromoví a jiných porostů) a další práce (likvidace kalamitních a mimořádných stavů, kácení a oklešťování pro operativní potřeby žalovaného). V čl. 2.1 a násl. smlouvy o dílo je nastíněn způsob plnění díla a v čl. 5.1 a násl. způsob jeho převzetí žalovaným – žalobce po řádném zhotovení vyzve žalovaného k převzetí díla, žalovaný je povinen do 5 dnů od oznámení dílo převzít. V čl. 16.6 smlouvy o dílo si žalobce a žalovaný sjednali smluvní pokutu 2 000 Kč za každý případ porušení požadovaného stavu vegetace, který byl blíže specifikován v příloze č. 31 smlouvy. Žalovaný dokládal přehled porušení výše uvedené povinnosti žalobce, kterých bylo celkem 1140 případů (ke dni ukončení smluvního vztahu dne 31. 12. 2022 – č. l. 44). Tato pochybení žalobce neodstranil, proto mu žalovaný vyúčtoval smluvní pokutu v celkové výši 2 280 000 Kč (1140 x 2 000 Kč) – přehled míst, doby zjištění pochybení a jeho charakter závažnosti byly uvedeny v příloze faktury (č. l. 21 až 25). Daňový doklad č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2023 byl splatný 31. 1. 2023. Žalobce ji nezaplatil a smluvní pokuty a tvrzená pochybení rozporoval (č. l. 43), s čímž nesouhlasil žalovaný (č. l. 39).

5.Účastníci řízení se pokusili ve věci jednat mimosoudně (zápis z jednání konaného 4. 3. 2023 – č. l. 46), z nějž vyplývá, že žalobce rozporoval zápočet smluvních pokut a uváděl, že většinu nedostatků odstranil a zbývá jich odstranit ještě 213. K zápisu rovněž dodatečně zaslal připomínky (č. l. 45 a 47), s nimiž žalovaný nesouhlasil (č. l. 48).

6.Následně žalovaný dne 6. 4. 2023 žalobci oznámil (č. l. 13), že provedl jednostranný zápočet pohledávky ve výši 2 280 000 Kč, kterou měl vůči žalobci z titulu smluvních pokut, na zbytek pohledávky žalobce vůči žalovanému ve výši 2 280 000 Kč z titulu rámcové dohody, k úhrad tak zbyla částky, která byla zaplacena a není předmětem řízení. Z komunikace mezi účastníky (č. l. 10 až 12) soud zjistil, že žalobce nesouhlasil s postojem žalovaného spočívajícím v započtení jeho tvrzené pohledávky a namítl jeho relativní neplatnost (18. 5. 2023). S tím žalovaný nesouhlasil (dopis z 26. 5. 2023).

7.Z výstupní zprávy ve spojení s tím souvisejícími kontrolami (soudní elektronický systém) bylo zjištěno, že žalovaný měl zjistit a následně prověřit některá z tvrzených pochybení žalobce v oblasti , adresa, , když kontrola pochybení proběhla v květnu 2023, přičemž tato nahlášených 1140 pochybení prověřila v rozsahu 205, která k danému datu trvala. Součástí kontrol byly i fotografie příslušného místa a jeho stav k datu kontroly. Z grafu nedodělků mělo být zjištěno, kdy v jakém období nastalo jaké množství pochybení žalobce v rozvržení do jednotlivých kvartálů. Některá z pochybení žalobce měla být odstraněna externí formou (č. l. 79 až 88), přičemž nebylo patrno, kdy se tak mělo stát, pouze z dokumentu plynul stav „před a po“ bez bližšího časového určení obou momentů.

8.Pokud jde o důkazy, jež se týkaly vzniku škodní události v důsledku činnosti žalobce, která nicméně neměla žádný vztah k projednávané věci, tyto soud neprovedl právě z uvedeného důvodu. K relevantním skutkovým zjištěním podstatným pro projednávanou věc by ničeho nepřinesly. Návrhy na doplnění dokazování směřující k prokazování existence nedostatků vytýkaných žalobci a užitých jako podklad pro zápočet vůči jím uplatněné pohledávce soud považuje za nadbytečné, neboť směřují k prokazování jednotlivých dílčích pochybení, kterými se však soud s ohledem na právní závěr uvedený níže, neměl důvodu zabývat z důvodu ekonomie řízení. Důkazy by nepochybně byly způsobilé k prokazování žalobcem tvrzených okolností, nicméně dle názoru soudu by tak mělo být činěno v jiném řízení.

9.Ve stručnosti lze vše výše uvedené shrnout takto. Účastníci řízení spolu uzavřeli rámcovou dohodu na elektromontážní práce, žalobce vykonal práce touto dohodou předpokládané a vyfakturoval žalovanému částku 3 587 719,01 Kč, jejíž oprávněnost a výši žalovaný nezpochybnil a která se stala splatnou 24. 3. 2023. Zároveň z provedených důkazů vyplývá, že ke dni 24. 3. 2023 žalovaný z této částky neuhradil nic. Dne 6. 4. 2023 žalovaný zaplatil 1 307 719,01 Kč. Všechny uvedené okolnosti nebyly sporné. Zbývající částku 2 280 000 Kč žalovaný neuhradil, protože měl v této výši dle svého tvrzení pohledávku vůči žalobci (z titulu smluvních pokut z jiné smlouvy), kterou mu žalobce neuhradil. Žalovaný proto provedl jednostranný zápočet těchto plnění. Sporné v řízení bylo, zda žalovaný měl na zápočet právo a zda nedošlo v důsledku takového kroku k zániku pohledávky žalobce na úhradu zbylé části faktury.

10.S ohledem na vzájemné vymezení práv a povinností účastníků řízení obsažené v rámcové smlouvě z 6. 12. 2021 je možné jejich právní vztah ve vztahu k uplatněnému nároku žalobce charakterizovat jako závazek ze smlouvy o dílo, kdy žalobci vznikla povinnost provést na svůj náklad a nebezpečí dílo specifikované v bodu 1.1 smlouvy, korespondující s vymezením díla dle § 2587 o. z., čemuž na druhé straně odpovídá povinnost žalovaného zaplatit za takové dílo jeho cenu (§ 2586 o. z.). Tato cena pak byla patrná z odvolávek ze smlouvy (č. l. 14 až 17). Nebylo mezi stranami sporu o tom, že dílo bylo provedeno, cena vyfakturována ve shodě s dohodou účastníků, avšak zaplacena pouze dílčím způsobem po lhůtě splatnosti.

11.Pro projednávanou věc jsou dále podstatná ustanovení § 1908 o. z., podle něhož závazek zaniká splněním dluhu, a to řádně a včas. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. V takovém případě může věřitel podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení.

12.Soud nepovažoval za nutné se podrobně zabývat rámcovou dohodou na elektromontážní práce a dlužnou částkou 3 587 719,01 Kč, kterou měl žalovaný uhradit žalobci. Provedení prací, výše částky, její oprávněnost a splatnost totiž žalovaný nijak nezpochybnil. Neuváděl, že by snad provedené práce vykazovaly vady (předávací protokol o žádných vadách nehovoří), a proto zaplatil žalobci pouze zčásti. Soud vycházel ze shodného tvrzení účastníků, že částka 3 587 719,01 Kč byla oprávněná. Žalovaný tak měl povinnost ji zaplatit. O této své povinnosti věděl a přitom ji ke dni 24. 3. 2023 nesplnil a od 25. 3. 2023 se ocitl v prodlení.

13.Jádrem sporu je pouze otázka způsobilosti vzájemného započtení pohledávek žalobce a žalovaného a tedy možnost, že závazek žalovaného k úhradě vymáhaného nároku žalobce zanikl jiným způsobem než splněním dluhu, k čemuž mohlo dojít v projednávané věci podle § 1982 o. z. Podle něho „dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh“.

14.Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odstavce 2 „pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není“.

15.Podstatou sporu v projednávané věci se stala otázka určitosti a jistoty pohledávky žalovaného za žalobcem. K dané otázce se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2021). V intencích posledně citovaného ustanovení občanského zákoníku je dle rozsudku „Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení.“ Je-li pohledávka, na níž je započítáváno, jistá a určitá, může se věřitel, proti kterému je započítáváno, dovolat relativní neplatnosti jednostranného započtení a jeho účinky nenastanou.

16.Pro účely projednávané věci nelze opomenout ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 570/2022 (publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD863897CZ). Podle uvedeného rozhodnutí má vzájemné započtení pohledávek vést ke vzájemnému, jednoznačnému a oběma stranami akceptovanému zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí. Vzájemné započtení nemá způsobovat složité spory o existenci započítávané pohledávky a, jak Nejvyšší soud zdůrazňuje, „aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce“.

17.Opomenout nelze ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3235/2021 (publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD863801CZ), podle něhož míru nejistoty ohledně započítávaných pohledávek je nutno posuzovat relativně ve vztahu k pohledávkám navzájem. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku (kterou se snaží věřitel započíst) považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.

18.Při zohlednění skutkového stavu a závěrů judikatury Nejvyššího soudu dospěl zdejší soud k jednoznačnému závěru, že pohledávka žalovaného užitá k započtení vůči pohledávce žalobce, je neurčitá a nejistá, žalobce se toho řádně dovolal a započtení provedené žalovaným proto bylo neplatné. To vše při vědomí toho, že k nejistotě a neurčitosti pohledávky užité takto k započtení nepostačí pouhý nesouhlas dlužníka ze započítávané pohledávky.

19.Ustanovení § 1987 o. z. stanoví podmínky, které musí splňovat pohledávka způsobilá k započtení – nesmí být neurčitá nebo nejistá. Pohledávka žalovaného tato kritéria nesplňuje. Žalovaný chtěl započíst pohledávku, kterou měl vůči žalobci z titulu smluvních pokut, jichž bylo 1140. Soud akceptuje to, že mezi žalobcem a žalovaným existovala smlouva o dílo, dle níž měl žalobce provádět zejména dlouhodobou údržbu porostu kolem elektrického vedení. O tom, že tuto údržbu žalobce neplnil vždy perfektně, vypovídá nejen tvrzení žalovaného a předložené důkazy, ale tvrzení samotného žalobce, který na jednání se žalovaným nějaká pochybení přiznal (konkrétně 231). Míra spornosti pohledávky žalovaného je však tak vysoká, že tato pohledávka není způsobilá k započtení.

20.Za prvé, dokazování o porušení povinnosti v 1140 případech zcela evidentně přesahuje procesní potřeby v řízení o pohledávce žalobce, a to zcela nesrovnatelným způsobem. Fakticky by tak dokazování oprávněnosti zápočtu bylo oproti nároku žalobce složité a nepřiměřeně by zdržovalo řízení, které se vede o pohledávce de facto nesporné. Žalovaný vycházel z argumentu, že to je žalobce, kdo bude muset prokazovat, že k porušování povinností z jeho strany nedocházelo. S tím soud nesouhlasí. Smluvní pokuty ukládané žalobci jsou odůvodněny porušením smluvní povinnosti. Tu musí prokázat žalovaný, neboť na jejím základě pokutu ukládá. Nelze přijmout závěr, že žalovaný mohl smluvní pokuty libovolně ukládat a žalobce by musel každou jednotlivou pokutu vyvracet tím, že svou povinnost neporušil, a to i pro udržení svého žalobního nároku. Naopak procesní aktivita ke všem uvedeným okolnostem by byla na žalovaném. K tomu lze pouze uvést, že fotografie dokládané do spisu, měly prokazovat mizivou část z celkového počtu porušení – sám žalovaný v komunikaci mezi účastníky uváděl, že dosud má prověřeno 205 z tvrzených 1140 pochybení. Kromě toho, na předkládaných fotografiích buď datum pořízení zcela chybělo, nebo bylo z období, kdy již netrval smluvní vztah mezi účastníky, ani z nich nebylo patrno, že se týkají území dle smluvního vztahu, ani nezachycovaly tvrzený stav ke dni spadajícímu do doby trvání smlouvy. Celkový, ale ani dílčí, nárok žalovaného tak žádný z předložených důkazů v tuto chvíli neprokazuje. K charakteru pohledávky žalovaného jako nejisté nepochybně podstatným způsobem přispěla četnost pochybení, uplatněných k zápočtu, když dílčí porušení by žalovaný musel prokazovat ke každému z nich. Takové dokazování, byť by bylo prakticky totožné co do druhu důkazů způsobilých pohledávku prokázat, by bylo ve vztahu k nároku žalobce extrémně rozsáhlé, byť samozřejmě nikoli nemožné.

21.Za druhé, žalobce porušení své povinnosti odmítl a pohledávku žalovaného zpochybnil. Tato okolnost sice sama o sobě nestačí k vyloučení účinků zápočtu a charakterizaci započítávané pohledávky jako nejisté či neurčité. V kontextu dalších důkazů však jde o další skutečnost, která ukazuje na to, že pohledávka žalovaného není jistá a určitá a bude následovat rozsáhlé dokazování. Žalobce totiž uváděl hned několik nedostatků, které v uplatněném rozpisu smluvních pokut vidí: i) duplicita některých pochybení, ii) některé vytýkané vady napravil a smluvní pokuta tak neměla být ukládána, iii) žalovaný znemožnil žalobci přístup do aplikace k hlášení nápravy vad a tím znemožnil nápravu porušení, iv) u některých porušení ještě neuplynula lhůta k nápravě a žalovaný již smluvní pokutu uložil. Nejistotě i neurčitosti v tomto směru nebrání okolnost, že žalobce v rámci vzájemných jednání se žalovaným uznal dílčí pochybení, nikdy však nic konkrétního, v každém případě nesouhlasil s tím, že by měl čehokoli hradit.

22.Za situace, kdy žalovaný započtenou pohledávku spočívající ve smluvních pokutách sám jednoznačně a nepochybně neprokázal (soud mu k tomu nedal možnost, byť k tomu žalovaný pravděpodobně může disponovat důkazním materiálem), a žalobce ji relevantně zpochybnil, považuje soud započtení pohledávek za relativně neplatné. Pokud by se soud pustil do prokazování jednotlivých případů z 1140 porušení smluvní povinnosti, dělal by přesně to, před čím varuje citovaná judikatura. Došlo by k oddálení rozhodnutí o pohledávce, která mezi stranami nebyla sporná a přesně zjištěná. Řízení o tomto nároku soud mohl skončit během jednoho soudního jednání. Nemohl by tak ovšem učinit, zabýval-li by se důvodností nároku žalovaného. Prokazování pohledávky žalovaného ze smluvních pokut co do důvodu a výše, by vyžadovalo mnohem rozsáhlejší a složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněnému nároku. V prvé řadě by bylo třeba prokazovat, že došlo k pochybení ve všech tvrzených případech, a to v rozporu s přílohou č. 31 smlouvy, následně byla všechna tato pochybení notifikována žalobci. Na něm by poté bylo případné dokazování toho, že tato pochybení nenastala či byla odstraněna. K tomu lze dále přičinit, že i z dosud přiložené dokumentace neplyne nic než to, že některý úsek je více či méně zarostlý a že tomu tak bylo v době po ukončení smluvního vztahu, nikoli, že tomu tak bylo v rozporu s jakýmkoli smluvním ujednáním v době jeho trvání.

23.Dokazování ohledně takových okolností by jistě mohlo být vedeno v jednom řízení spolu s pohledávkou žalobce, je však zřejmé, že by tak muselo být při několika dalších jednáních, a to jen pro účely doplnění tvrzení a prokazování okolností tvořících břemeno tvrzení a důkazní žalovaného. Následně by měl možnost žalobce přednášet skutková tvrzení a důkazy k vyvrácení tvrzení žalovaného, k čemuž již nyní částečně přistoupil, což by délku řízení mohlo prodloužit o stejný úsek. Toto prodlužování řízení soud odmítl. Učinil tak přesto, že se jedná o spor mezi týmiž účastníky a z obdobného právního vztahu mezi nimi. Jakkoli je vhodné, aby vzájemné vztahy účastníků byly řešeny pokud možno komplexně a odpovídaly tomu, že budou odstraněny všechny sporné záležitosti vzniklé mezi nimi ze stejného smluvního vztahu, nelze přehlédnout, že v projednávané věci se jedná u nároku žalovaného o nárok z jiné smlouvy než u nároku žalobce, s nímž v podstatě nesouvisí. Nelze v daném případě v intencích na prvním místě citovaného rozsudku Nejvyššího soudu považovat za spravedlivé uspořádání vztahů takovým způsobem, že jistá a nesporovaná pohledávka jednoho účastníka vztahu bude blokována pohledávkou druhého účastníka z jiné smlouvy, ohledně které bude vedeno rozsáhlé dokazování. Na tom nemění nic ani okolnost, že se v případném novém řízení zabývajícím se smluvní pokutou nebo dalšími avizovanými nároky žalobce z titulu náhrady škody ukáže, že část nároku žalovaného, případně i jeho celek, je důvodná, což by vyvolalo platební povinnost žalobce třeba i ve vyšší míře než v projednávané věci.

24.Na daném závěru nic nemění ani to, že se soud jinak neztotožnil s názorem žalobce o absolutní neplatnosti zápočtu pro neuvedení toho, v jakém rozsahu vzájemné pohledávky zanikají a co z případně započítávaných pohledávek zůstává k úhradě. Ze zápočtu plyne, z jaké faktury plynou vzájemné závazky toho či onoho subjektu, kolik případně přebývá a závazek uhradit rozdíl na účet. Faktury samotné pak jsou dostatečně určité pro určení závazku, o který se v daném případě jedná.

25.S ohledem na uvedené skutečnosti a právní závěry má soud za to, že požadavek žalobce je důvodný. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil fakturu v plném rozsahu ve lhůtě splatnosti, dostal se po jejím uplynutí do prodlení, pročež bylo na místě uložit povinnost uhradit i příslušenství podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v závislosti na tom, v prodlení s jakou částkou a v jakém období žalovaný byl. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

26.Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 114 000 Kč a protože byl žalobce zastoupen advokátem, má právo na náhradu odměny za zastupování. Tuto odměnu tvoří úkony právní služby poskytnuté zástupcem žalobce, přičemž za jeden úkon právní služby náleží advokátovi odměna ve výši 17 420 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, celkem ve výši 104 520 Kč za 6 úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, jednání mezi žalobcem a žalovaným dne 3. 4. 2023, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření žalobce ve věci samé a účast na jednání soudu [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a i) advokátního tarifu].

27.V souvislosti s účastí na jednání soudu dne 15. 5. 2024 advokát uplatnil nárok na náhradu cestovních výdajů a promeškaného času. Právní zástupce žalobce cestoval k jednání soud do Brna ze sídla své advokátní kanceláře v , Jméno advokáta, , soud z počtu ujetých kilometrů na trase , adresa, a zpět (430 km), průměrné spotřeby vozidla (6 l/100 km), průměrné ceny pohonných hmot dle § 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb. (38,70 Kč/l) a stanovené paušální náhradě 5,60 Kč/km [§ 1 písm. b) vyhlášky] dospěl k závěru o náhradě cestovného ve výši 3 406,46 Kč (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu). Kromě cestovného má advokát také nárok na náhradu za promeškaný čas [§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], a to v rozsahu 10 půlhodin/100 Kč v celkové výši 1 000 Kč.

28.Dále je součástí náhrady nákladů paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, tedy za šest úkonů právní služby ve výši 1 800 Kč.

29.Celkově tak má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 110 726,46 Kč za odměnu za zastupování, přičemž tento nárok se zvyšuje o 21 % DPH, tedy o 23 252,55 Kč, neboť je advokát žalobce plátcem DPH, podle § 137 odst. 3 o. s. ř., a soudního poplatku ve výši 114 000 Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. částku 247 979,01 Kč k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	2112 C 14/2023-115
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	JUDr. Ondřej Sekvard, Ph.D.
Datum rozhodnutí	15.05.2024
Datum zveřejnění	19.12.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2024:2112.C.14.2023.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

2112 C 14/2023-115

zaplacení 2 280 000 Kč s příslušenstvím - faktura

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení