13 C 244/2025-17

1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s příslušenstvím, s odůvodněním, že tento dluh vyplývá z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , přičemž žalovaný následně využil svého smluvního práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr ve výši , částka, , který se zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný však povinnost uhradit dluh včetně úroků nesplnil, na svůj dluh ničeho neuhradil, a proto byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatněn. Předmětem žaloby je tedy pohledávka za žalovaným ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , ze smluvního úroku, který byl ke dni zesplatnění kapitalizován na částku , částka, , smluvní pokuty vyčíslené ke dni zesplatnění na částku , částka, a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Tato pohledávka vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy byla následně v celé výši včetně veškerého příslušenství postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4.Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, s možností dalšího navýšení, která byla žalovaným využita a úvěr byl tak navýšen na částku , částka, , a závazek žalovaného splatit tento úvěr jednorázově do , datum, spolu s úroky ve výši , částka, . Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, roční procentní sazba nákladů činila dle smlouvy 1 141,20 %. Pro případ porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady na písemné upomínání ve výši , částka, za každou zaslanou písemnou upomínku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , , adresa, , IČ: , IČO, jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

5.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky ve výši , částka, do , datum, . Běžný úrok byl účastníky sjednán ve výši 279,83 % ročně, RPSN úvěru činila 1 141,2 %. Taková smluvní ujednání má soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, za odporující dobrým mravům. Předmětná smlouva byla uzavřena s úrokem dosahujícím výše téměř 280 % ročně, a to pouze po základní dobu splatnosti. Podmínky smlouvy byly dle názoru soudu nastaveny extrémním způsobem v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činila 1 141,2 %, ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, činila cca 9,35 %) navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru je v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany.

12.S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když podle ustanovení § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, . Z předložených listin a tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nijak neodporoval, vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši , částka, žalobkyni, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě řádně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní upomínce, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení předmětné výzvy. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě , datum, , přičemž podle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, . Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku do tří dnů od doručení výzvy nevrátil, dostal se ode dne , datum, do prodlení a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.

13.Ve zbývající části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).

14.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .