13 Co 20/2025-226

1.Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 88 854 Kč s příslušenstvím a částky 28 908 Kč s příslušenstvím(výroky I a II) a dále žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému náklady řízení (výrok III).

2.Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 24. 7. 2015 uzavřena smlouva o dílo č. 14/2015/504203 ve znění dodatků, na základě níž se žalovaný zavázal zpracovat pro žalobkyni návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. , adresa, , adresa, , a dále téhož dne smlouva o dílo č. 16/2015/504203, ve znění dodatků, na základě níž se žalovaný zavázal zpracovat pro žalobkyni návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. , adresa, u , adresa, . Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvních pokut za jeho prodlení s předáním dílčích částí díla dle výše specifikovaných smluv. Soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaný uplatnil vůči nárokům žalobkyně na zaplacení smluvních pokut důvodně námitku promlčení. Obsahem smluv o dílo vzal za prokázané, že účastníci si v obou smlouvách shodně sjednali (v čl. VIII bod 8.11.) splatnost veškerých sankcí a smluvních pokut tak, že mají být zaplaceny na základě jednostranné výzvy žalobkyně podle vyúčtování, které vystaví, a to do deseti kalendářních dnů ode dne obdržení tohoto vyúčtování žalovaným. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro posouzení otázky promlčení, resp. pro stanovení počátku běhu promlčecí lhůty, není relevantní, kdy žalobkyně smluvní pokutu vyúčtovala a uplatnila nárok na její zaplacení, nýbrž že je rozhodné, kdy tak poprvé mohla učinit, tj., kdy jí nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikl. Smluvní pokuta týkající se k. ú. , adresa, , adresa, byla žalobkyní uplatněna za prodlení žalovaného od 2. 7. 2018 do 20. 6. 2019, soud prvního stupně tudíž dovodil, že promlčecí lhůta v délce tří let počala běžet 21. 6. 2019, skončila 21. 6. 2022, avšak žaloba byla žalobkyní podána až po jejím uplynutí dne 8. 7. 2022. Vzhledem k uvedenému žalobu z důvodu promlčení tohoto nároku zamítl. Pokud jde o smluvní pokutu za prodlení žalovaného se zpracováním návrhu komplexních pozemkových úprav týkajících se k. ú. , adresa, , adresa, , žalobkyně uplatnila sankci za nedodržení termínu pro odevzdání části díla za období od 1. 9. 2018 do 20. 6. 2019. Soud prvního stupně proto dovodil, že právo na zaplacení smluvní pokuty začalo žalobkyni běžet nejpozději od 21. 6. 2019, žalobkyně mohla právo na její zaplacení uplatnit u soudu do tří let, tj. do 21. 6. 2022. Žalobu však podala až 14. 7. 2022, tj. po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k uvedenému žalobu z důvodu promlčení i tohoto nároku rovněž zamítl.

3.Nad rámec uvedeného soud prvního stupně poukázal na to, že výzvy žalobkyně k zaplacení smluvních pokut, jak byly žalovanému zaslány, neobsahovaly žádný výpočet smluvních pokut, žádné vyúčtování. Smluvní pokuty navíc v obou případech nereflektovaly smluvní dodatky, jimiž došlo k posunutí termínu ukončení díla, kdy v tomto posunutém termínu žalovaný dle nesporných tvrzení stran celé dílo předal. Také z uvedených důvodů nepokládal soud prvního stupně žalobu za oprávněnou.

4.Žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně nad rámec uvedených důvodů, pro něž soud prvního stupně přistoupil k zamítnutí žaloby, poukazoval dále i na to, že prodlení s realizací hlavní části díla 3.

2.– nazvané Návrhové práce, nezavinil on, nýbrž sama žalobkyně, neboť důvodem jeho prodlení byly požadavky vlastníků pozemků v lokalitě České domky, kvůli nimž sama žalobkyně realizaci prací na díle na určitý čas přerušila. Dále argumentoval tím, že sankce za prodlení s dodáním pouze dílčích částí celku nebyla ve smlouvách sjednána, termín pro zpracování Návrhových prací jako celku byl prodloužen dohodami stran a v tomto prodlouženém termínu práce dodal. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně smluvní pokuty nepřípustně kumuluje, neboť za prodlení s plněním dílčí části Návrhových prací mu již dříve vyměřila smluvní pokutu v částce 54 052,80 Kč, kterou jen v zájmu zachování korektních vztahů s žalobkyní uhradil, aby nedošlo k rozpoutání sporu.

5.Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Předně vytýkala soudu prvního stupně, že jako žalobce v rozsudku označil toliko , Jméno žalobkyně A, , který sám o sobě nemá právní subjektivitu. K výzvě odvolacího soudu byla tato chyba odstraněna opravným usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2025, č. j. 18 C 249/2022-214, označení žalobkyně bylo opraveno na , Anonymizováno, – , Jméno žalobkyně A, v souladu s označením žalobkyně v žalobě. Ve věci samé žalobkyně nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, že nárok je promlčen. Dovolávala se smluvních ujednání (článku VIII. bod 8. 11. obou smluv o dílo), z nichž vyplývá, že splatnost veškerých sankcí běží až od doručení jejich vyúčtování žalobkyní žalovanému. V případě k. ú. , adresa, , adresa, byla výzva k úhradě smluvní pokuty žalovanému doručena dne 20. 11. 2020, žalovaný měl tuto smluvní pokutu uhradit podle smlouvy o dílo do deseti kalendářních dnů, tj. do 30. 11. 2020. Podle žalobkyně tak nárok nemůže být promlčen, byla-li žaloba podána 8. 7. 2022. Obdobně žalobkyně argumentovala i ve vztahu k nároku na smluvní pokutu za prodlení žalovaného s dodáním dílčích částí díla vztahujícím se ke k. ú. , adresa, , adresa, . Zde byla žalovanému výzva k zaplacení smluvní pokuty doručena dne 30. 11. 2019. Žalovaný tak mohl předmětnou sankci dle smluvních ujednání v termínu uhradit až do 10. 12. 2019. Žaloba byla podána 14. 7. 2022, tzn. podle žalobkyně ani v tomto případě nemůže být nárok promlčen. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6.Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně argumentoval tím, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu započne běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle ust. § 629 odst. 1 o. z. ode dne, kdy se věřitel dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl o tom, že mu vzniklo právo požádat o zaplacení dluhu. Podle žalovaného počátek běhu promlčecí doby není závislý na jednostranné výzvě věřitele k úhradě, ale na okamžiku, kdy pohledávka vznikla. Dále argumentoval tím, že podle smlouvy mohlo být sankcionováno smluvní pokutou jen prodlení se splněním hlavního celku, nikoliv dílčích částí, a termíny plnění hlavních celků stanovené v dodatcích smlouvy, byly z jeho strany dodrženy. Již proto nebylo dle žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu dáno. Dále poukazoval na to, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 10 Co 319/2022 bylo odvolacím soudem konstatováno, že za prodlení s plněním dílčích částí plánu společných zařízení v k. ú. , adresa, , adresa, , nese odpovědnost žalobkyně a nikoli žalovaný. Navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí.

7.Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8.O skutkovém stavu nebylo mezi účastníky sporu, soud prvního stupně jej v potřebném rozsahu a správně zjistil a odvolací soud z jeho zjištění vycházel. Stěžejním je ve věci posouzení opodstatněnosti námitky promlčení vznesené žalovaným, který nastolil otázku, od kdy počíná běh promlčecí doby pohledávky, u níž byla splatnost sjednána k výzvě věřitele. Ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. NS sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 ze dne 31. 5. 2023) běh promlčecí doby nepočíná ode dne následujícího po dni, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán, nýbrž ode dne následujícího po dni, kdy věřitel poprvé mohl dlužníka o plnění požádat. Promlčecí doba v případě, kdy je určení doby splnění dluhu ponecháno na vůli věřitele, nezačíná běžet vyúčtováním vystaveným věřitelem, nýbrž okamžikem, kdy věřitel mohl toto vyúčtování vystavit, tj. bez ohledu na splatnost pohledávky. Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu), začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z.

9.Je-li žalobcem uplatňován nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného v souvislosti se splněním závazků ze smlouvy o dílo týkajících se k. ú. , adresa, , adresa, ve výši 88 854 Kč s příslušenstvím za období od 2. 7. 2018 do 20. 6. 2019, soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že nárok je promlčen, neboť žalobkyně si musela být prodlení žalovaného vědoma a nárok na zaplacení smluvní pokuty za toto období mohla uplatnit již 21. 6. 2019. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. uplynula 21.

6.2022. Žaloba byla podána k soudu dne 8. 7. 2022, tedy po uplynutí promlčecí doby.

10.Obdobná je pak situace i v případě prodlení žalovaného v souvislosti se splněním závazků ze smlouvy o dílo týkajících se k. ú. , adresa, , adresa, ve výši 28 908 Kč s příslušenstvím za období od 1.9.2018 do 20. 6. 2019. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že nárok je promlčen, neboť žalobkyně si musela být prodlení žalovaného vědoma a nárok na zaplacení smluvní pokuty za toto období mohla uplatnit již 21. 6. 2019. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. uplynula 21. 6. 2022. Žaloba byla podána k soudu dne 8. 7. 2022, tedy po uplynutí promlčecí doby.

11.Z těchto důvodů proto soud prvního stupně žalobu po právu zamítl, neboť uplyne-li zákonem stanovený čas (promlčecí lhůta) a subjekt, jemuž svědčí právo na plnění, toto právo nevykonal (neuplatnil) podáním žaloby u soudu, právo se promlčí.

12.Odvolací soud dále souhlasí se závěry soudu prvního stupně také potud, že smluvní pokuty v obou případech nereflektovaly smluvní dodatky, jimiž došlo k posunutí termínu ukončení díla, kdy v tomto posunutém termínu žalovaný dle nesporných tvrzení stran celé dílo předal. V rozsudku ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1285/2011, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož byla-li lhůta k plnění dohodou stran změněna, povinnost žalovaného provést dílo v původně sjednaném termínu zanikla, a smluvní pokutou lze zajistit včasné splnění povinnosti provést dílo toliko v nově sjednané lhůtě plnění. Bylo-li pak dílo předáno v nově sjednaném termínu, povinnost předat dílo včas, jež byla zajištěna smluvní pokutou, nebyla porušena a žalobci tak nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Odvolací soud souhlasí tudíž také se závěrem soudu prvního stupně, že rovněž z důvodu, že došlo k posunutí termínu ukončení díla a žalovaný celé dílo v nově stanoveném termínu předal, nelze žalobu pokládat za opodstatněnou.

13.Odvolací soud pokládá napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a zákonný, a proto ho ve znění opravného usnesení včetně odpovídajícího výroku o nákladech řízení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

14.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla se svým odvoláním procesně úspěšná, a proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení svědčí žalovanému. Ten uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) v sazbě mimosmluvní odměny 5 820 Kč stanovené z tarifní hodnoty sporu v souhrnné částce 117 762 Kč, spolu s dvěma režijními paušály po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., dále náhradu cestovních výdajů právního zástupce za cestu z , adresa, do Plzně k jednání před odvolacím soudem a zpět (174 km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,6 l/100 km při ceně paliva (benzín 95) 35,80 Kč a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,80 Kč dle vyhl. č. 475/2024 Sb., tj. celkem ve výši 1 359 Kč, náhradu za zameškaný čas za 6 půlhodin po 150 Kč, celkem 900 Kč, to vše spolu s DPH 21 %, celkem v částce 17 906,79 Kč. Náhradu těchto nákladů uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce (ust. §149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst.1 o. s. ř.).