38 C 264/2025-24

o zaplacení 19 582 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v České Lípě Datum rozhodnutí: 15.09.2025 ECLI:CZ:OSCL:2025:38.C.264.2025.1

I.Žaloba se do částky 13 592 Kč s příslušenstvím zamítá.

II.Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 990 Kč od 26. 5. 2024 do zaplacení.

III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 25. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, na částku 10 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, dále poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, dále poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč a úrok v pevné výši 507 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč nejpozději do 25. 5. 2024. Žalovaný se zavázal celkem uhradit částku 18 592 Kč. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu následné splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný dluží podle žalobkyně na jistině částku 7 934,75 Kč, na úroku 320,90 Kč, na poplatcích za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 824 Kč, na poplatku za administrativní činnost 1 088,06 Kč a na poplatku za umožnění plateb v hotovosti v místě bydliště 1 414,29 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 3. 10. 2024 byla pohledávka s účinností ke dni 8. 10. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků uvedených výše, požaduje též smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 432,83 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 847,17 Kč, úrok z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 7 934,75 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 8 255,65 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

2.Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3.Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 3. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 10-11) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 385 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1 800 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 272,44 % a zápůjční úroková sazba činila 8 % ročně. Z platební bilance (č.l. 12) soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 4 010 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 (č.l. 13) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 3. 10. 2024 na žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek (ISAS), potvrzení o zaplacení kupní ceny (č.l. 14) a seznamu pohledávek (č.l. 15). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 24. 1. 2025 (č.l. 16-17) s vyčíslením dlužné částky ve výši 21 608,14 Kč, kterou doložila včetně podacího lístku (č.l. 18). Z fotokopie výplatních dokladů o výplatě invalidního důchodu za období od 18. 1. 2023 do 17. 4. 2023 (č.l. 19) soud zjistil, že žalovaný v měsíci lednu až březnu 2023 pobíral dávky invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 459 Kč měsíčně, v měsíci lednu žalovaný pobral též částku valorizace ve výši 226 Kč.

4.Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 25. 3. 2023 smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný měl spolu s jistinou uhradit v 14 měsíčních splátkách celkovou částku 18 592 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti. Žalovaný uhradil celkem částku 4 010 Kč. Soud má též za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10.2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

5.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8.Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9.Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

10.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11.Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, (, právnická osoba, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

12.V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla pouze na prohlášení žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pouze informaci ohledně příjmu žalovaného, zjišťováním výdajů a dalších pravidelných nákladů se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala. Příjem žalovaného žalobkyně doložila fotokopií tří výplatních dokladů o vyplacení dávek invalidního důchodu za měsíce leden až březen 2023. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy o zjišťování závazků žalovaného (z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala zcela správně po formální stránce (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, , , právnická osoba, v. , jméno FO, a další), měla k dispozici podklady k příjmům žalovaného, avšak žádné podklady k výdajům, žádné k závazkům. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti, bez návrhu, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, a aktuální znění § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

13.S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a administrativním poplatkem a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (míněn zákon č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček v roce 2023 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost známá obecně ve smyslu ust. § 121 o.s.ř.).

14.V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 10 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru, sníženém o částku, kterou žalovaný uhradil ve výši 4 010 Kč, tedy o pohledávce žalobkyně ve výši 5 990 Kč. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15.Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, žalobkyni uhradil částku 4 010 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 5 990 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 5 990 Kč a zamítl ji do částky 13 592 Kč s příslušenstvím.

16.Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

51 C 42/2026-27 28.04.2026

o 24 925 Kč s příslušenstvím

58 C 45/2026-15 28.04.2026

o 11 365 Kč s příslušenstvím

59 C 9/2026-11 08.04.2026

o zaplacení 21 510 Kč s příslušenstvím

48 C 274/2025-17 08.04.2026

zrušení výživného

38 C 61/2026-16 02.04.2026

o zaplacení 10 070 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	38 C 264/2025-24
Soud	Okresní soud v České Lípě
Soudce	Mgr. Martin Fedorko
Datum rozhodnutí	15.09.2025
Datum zveřejnění	08.12.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSCL:2025:38.C.264.2025.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

38 C 264/2025-24

o zaplacení 19 582 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení