20 Co 233/2025-171

o určení spoluvlastnického práva žalobkyně k nemovitým věcem

Městský soud v Praze Datum rozhodnutí: 09.10.2025 ECLI:CZ:MSPH:2025:20.Co.233.2025.171

I.Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 7 345 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A

1.Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí nemovitostí, zapsaných na LV č. , hodnota, u , Orgán veřejné moci, – pozemku parcelní číslo (p. č.) , hodnota, , orná půda, o výměře 1 317 m2, a pozemku p. č. , hodnota, , orná půda, o výměře 898 m2, v katastrální území (k. ú.) , adresa, , obec , adresa, (nemovitosti), o velikosti ideální jedné poloviny a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 20 573 Kč. Žalobkyně se domáhala tohoto určení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne , datum, formou notářského zápisu smlouvu o zúžení společného jmění manželů (SJM), jejímž předmětem byly i uvedené nemovitosti, jež se měly stát vlastnictvím žalovaného. Žalovaný však požádal o vklad svého vlastnického práva do katastru nemovitostí až dne , datum, po uplynutí zákonné tříleté lhůty k vypořádání SJM a proto se účastníci stali podílovými spoluvlastníky nemovitostí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že nemovitosti připadly smlouvou o zúžení SJM do jeho výlučného vlastnictví a jeho vlastnické právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí.

2.Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků a ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 13. rozsudku, a konstatoval, že účastníci jsou od , datum, manželé a k návrhu žalobkyně bylo jejich manželství dosud nepravomocně rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 1. 2025, č.j. , spisová značka, . Dne , datum, účatníci uzavřeli smlouvu o zúžení SJM formou notářského zápisu sp. zn. , spisová značka, , v níž se mimo jiné dohodli, že předmětné nemovitosti (fakticky zahrada obklopující rodinný dům v SJM), budou ve výlučném vlastnictví žalovaného, který se zavázal vyplatit žalobkyni v případě rozvodu manželství v rámci vypořádání SJM částku 5 000 000 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství. K návrhu žalovaného ze dne 9. 1. 2024 bylo na jejím základě v katastru nemovitostí zapsáno výlučné vlastnické právo žalovaného k nemovitostem dne 2. 2. 2024.

3.Soud I. stupně spor posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o zúžení SJM podle § 143a odst. 1 a § 150 odst. 1, 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.) ve spojení s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) za použití judikatury Nejvyššího soudu, (rozsudky ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3297/2006 a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4773/2018). Konstatoval, že žalobkyně má ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) na požadovaném určení naléhavý právní zájem s ohledem na potřebu shody mezi „skutečným a právním stavem“. Dovodil, že dohodou ze dne , datum, , kterou účastníci zúžili SJM až na věci, tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, došlo k zániku SJM k ostatním věcem a takto vyloučená zahrada (nemovitosti) podléhá vypořádání podle 149 odst. 4 obč. zák. jako v případě zániku SJM. Vzhledem k tomu, že po zániku SJM nenásledovalo v tříleté lhůtě, která skončila dne 1.7.2014, vypořádání dohodou ani nebyl podán návrh na vypořádání SJM rozhodnutím soudu, nastala ohledně ní podle § 150 odst. 4 obč. zák. (shodně § 741 o. z.) nevyvratitelná domněnka vzniku podílového spoluvlastnictví a podíly spoluvlastníků jsou stejně velké. Soud I. stupně poukázal na to, že zánik SJM a vypořádání jsou dvě právní skutečnosti, působící postupně. Smlouva o zúžení SJM deklaruje vůli stran, že zahrada má být ve výlučném vlastnictví žalovaného, avšak nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí a SJM je nutné v zákonné lhůtě vypořádat, k čemuž v daném případě nedošlo. Katastr nemovitostí pochybil, když zapsal počátkem roku 2024 výlučné vlastnické právo k zahradě žalovanému, přestože účastníci jsou od , datum, jejími podílovými spoluvlastníky. Postup žalovaného, který smlouvu ze dne , datum, předložil katastru nemovitostí více jak deset let po jejím uzavření, soud I. stupně označil za tendenční. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. l o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 25. rozsudku.

4.Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Poukázal na to, že zatímco dohoda o zúžení SJM musí mít obligatorně formu notářského zápisu, následná dohoda o vypořádání zaniklého SJM takovou formu nevyžaduje a není ani vyloučeno, aby byla součástí dohody o zúžení SJM. Není rovněž vyloučeno, aby se manželé dohodli na oddělené účinnosti takové smlouvy, případně vypořádání zúženého SJM vázali na odkládací podmínku. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a dovozoval, že soud I. stupně nesprávně interpretoval smysl a účel smlouvy účastníků o zúžení SJM. Z jejích článků „za patnácté a za šestnácté“ vyplývá, že žalovaný se zavázal v případě rozvodu manželství v rámci vypořádání SJM vyplatit žalobkyni 5 000 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku o rozvodu manželství s tím, že účastníci jsou v souvislosti s veškerými právními úkony, vyplývajícími z předmětné smlouvy, mezi sebou vyrovnáni a nečiní si a ani v budoucnu nebudou činit žádné nároky na finanční nebo jiné vyrovnání. Vypořádává-li se zaniklé či zúžené SJM dohodou, je vyrovnání nestejné hodnoty podílů peněžním či jiným plněním zcela v dispozici účastníků a není upraveno kogentními normami, na tuto část vypořádání proto nelze vztáhnout § 150 odst. 4 obč. zák. Soud I. stupně vytrhl článek „za patnácté“ smlouvy o zúžení SJM z kontextu, neboť nebýt dohody o disparitě podílů manželů v předmětném notářském zápisu, nebyl by na straně žalovaného dán důvod k přijetí závazku k úhradě částky 5 000 000 Kč, určené na vypořádání této disparit, když bylo dohodnuto, že dotčené nemovitosti připadnou do jeho výlučného vlastnictví. Dovršení vypořádání je tak vázáno na úhradu tohoto peněžitého plnění. Soud I. stupně nerespektoval vůli účastníků dohody o vypořádání zúženého SJM, když přistoupil k aplikaci zákonné fikce rovnosti podílů na nemovitých věcech a odhlédl od ujednání o způsobu vypořádání disparity podílů, kdy proces vypořádání zúženého SJM měl být dovršen až po rozvodu manželství. Dohoda účastníků má v takovém případě přednost před aplikací § 150 odst. 4 obč. zák. a žalovaný podáním návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem nepochybil, neboť tak mohl učinit i po rozvodu manželství. Žalovaný dále soudu I. stupně vytkl, že neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobkyně a při interpretaci notářského zápisu nevycházel primárně z vůle smluvních stran. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek nezměnil a žalobu zamítl.

5.Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila, že účinky dohody, týkající se vypořádání nemovitosti v SJM, nastanou až vkladem do katastru nemovitosti, k němuž v rozhodné době nedošlo, ačkoliv v podání návrhu na vklad účastníkům nic nebránilo. Účastníci se proto stali podílovými spoluvlastníky sporných nemovitostí.

6.Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, odvolání však opodstatněným neshledal. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a učinil odpovídající skutková zjištění, která zásadně správně posoudil i po právní stránce, byť lze žalovanému přisvědčit v tom, že judikaturu Nejvyššího soudu reflektoval neúplně. Pro daný případ se uplatní závěry žalovaným případně zmíněného rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 4341/2015, navazující na závěry předchozí judikatury (rozhodnutí sp.zn.22 Cdo 3822/2010), z nichž se podává, že již dohoda manželů o tom, kdo z nich bude nadále výlučným vlastníkem, je dohodou o vypořádání; smlouva o zúžení a vypořádání tu pak spadají v jedno. Může přitom jít i o vypořádání částečné, kdy se manželé dohodnou na tom, kdo bude vlastníkem majetkových hodnot s tím, že náhrada za tyto hodnoty bude určena dodatečně. Ve zmíněném rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud také k závěru, že účastníci dohody o vypořádání zúženého společného jmění manželů se mohou domluvit tak, že budou vázat uzavření dohody o zaplacení částky na vyrovnání výše podílů na nejistou událost (podmínka odkládací), například až při zániku manželství a toto vyrovnání je v dispozici účastníků, není upraveno kogentními normami a nelze na ně vztáhnout zákonná ustanovení o vypořádání SJM.

7.Taková situace v daném případě nastala, dohodou o zúžení SJM se stran předmětných nemovitostí účastníci vypořádali tak, že jejich výlučným vlastníkem bude žalovaný (v čl. „za třetí“ je uvedeno, že žalovaný se stává vlastníkem jmenovaných pozemků) a peněžní vyrovnání výše podílů, kterých se žalovanému na základě dohody dostalo, částkou 5 milionů Kč bude provedeno v případě rozvodu manželství účastníků. Dohoda o vypořádání zúženého SJM, jejímž předmětem je nemovitost, však ve smyslu § 143a odst. l věty čtvrté a § 150 odst. l obč. zák. nabývá účinnosti teprve vkladem do katastru nemovitostí. Argumentace žalovaného dohodou účastníků o finančním vypořádání s odkládací podmínkou není pro posouzení věci významná. Dospěl-li Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4341/2015 k závěru, že „vypořádává-li se zaniklé či zúžené SJM dohodou, je vyrovnání nestejné hodnoty podílů peněžním či jiným plněním zcela v dispozici účastníků; týká se jen jich samotných a není upraveno kogentními normami a na tuto část vypořádání nelze § 150 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb. vztáhnout“ je tím míněno právě finanční vypořádání podílů, nikoliv ta část vypořádání, která určuje vlastníka nemovitosti. V daném případě se účastníci sice v dohodě o zúžení o SJM ze dne , datum, dohodli i na jeho vypořádání, včetně vypořádání finančního, vázaného na odkládací podmínku, avšak vklad vlastnického práva žalovaného k nemovitostem podle dohody byl uskutečněn až 9.1.2024. Dohoda účastníků tedy do tří let od zúžení SJM ohledně nemovitosti nenabyla účinnosti a jejich uplynutím nastoupila zákonná nevyvratitelná domněnka vypořádání podle § 150 odst. 4 věta druhá obč. zák. (nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu…. o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné). Sporné nemovitosti jsou za dané situace v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků a rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

8.Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř.ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada sestává z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) s paušální náhradou jeho výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 1 275 Kč. Písemné vyjádření žalobkyně ze dne 24. 2. 2025 odvolací soud neshledal účelným úkonem právní služby, neboť žalobkyně jím toliko věcně bezobsažně reagovala na blanketní odvolání žalovaného.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

67 To 38/2026-826 30.04.2026

trestní věc

13 Co 59/2026-187 29.04.2026

o vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu...

14 Co 117/2026-73 24.04.2026

o zaplacení 390 104 Kč

25 Co 71/2026-65 23.04.2026

o určení neplatnosti kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodníh...

39 Co 19/2026-105 22.04.2026

o zaplacení 18 701 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Ob...

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	20 Co 233/2025-171
Soud	Městský soud v Praze
Soudce	JUDr. Irena Saralievová
Datum rozhodnutí	09.10.2025
Datum zveřejnění	28.11.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSPH:2025:20.Co.233.2025.171

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

20 Co 233/2025-171

o určení spoluvlastnického práva žalobkyně k nemovitým věcem

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení