5 Cmo 2/2024-184

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podaným vzájemným návrhem žalovaného ze dne 28.8.2023 doplněným podáním ze dne 5.10.2023, za který soud prvního stupně vyměřil žalovanému soudní poplatek ve výši 282 128 Kč a to usnesením ze dne 19.10.2023, č. j. 76 Cm 93/2023-147. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z předložených listin žalovaného nevyplývá, že by byl v tíživé finanční situaci a nebyly zřejmé ani jiné skutečnosti, které by bránily zaplacení soudního poplatku. Naopak z daňových přiznání vyplynulo, že je schopen splnit poplatkovou povinnost, když dosahované příjmy mají vzestupnou tendenci. Soudem prvního stupně bylo zjištěno, že v září 2023 žalovaný skončil ve funkci jednatele v několika společnostech a podíl ve společnosti, která je ovládající osobou jiných společností, převedl na manželku.Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl přiznání částečného osvobození od soudních poplatků s tím, že by uhradil částku 20 000 Kč. Uvedl, že od počátku roku 2023 čelí šikanóznímu insolvenčnímu návrhu ze strany společnosti , Anonymizováno, . a je tím ekonomicky oslaben, a proto požádal žalobce o poskytnutí půjčky za účelem zachování chodu jeho stavební firmy na zakázce žalobce, který však následně převzal od žalovaného jeho lidské zdroje, vybavení, stavební mechanizaci a ostatní jeho stavební zakázky, čímž mu zkrátil odměny. Žalovaný se vydal ze všech finančních prostředků, žádnými v současné době nedisponuje a nepokračuje v další podnikatelské činnosti. Byl odvolán z funkce jednatele ze všech společností a dne 11.8.2023 byl prohlášen úpadek na společnost , Anonymizováno, . Po prohlášení úpadku byla insolvenční správkyní uvalena exekuce na jeho bankovní účty. Žalovaný je tak zcela odkázán na příjmy manželky, která živí čtyřčlennou rodinu a hradí veškeré běžné výdaje domácnosti. V této souvislosti nelze pro účely osvobození od soudních poplatků vycházet z loňských příjmů společnosti ani předjímat významné zlepšení finanční situace žalovaného, který čelí prohlášení osobního bankrotu.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání ( § 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k následujícímu závěru:Žalovaný podal návrh na osvobození od soudních poplatků v souvislosti s výzvou soudu prvního stupně ze dne 19.10.2023, č. j. 76 Cm 93/2023-147 na zaplacení soudního poplatku ve výši 282 128 Kč za vzájemný návrh uplatněný současně s námitkami žalovaného proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu.V souladu s § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci vzájemným návrhem. Dle § 97 odst. 2 o. s. ř. vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věci. Dle § 97 odst. 3 o. s. ř. se na vzájemný návrh použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.Je třeba uvést, že v okamžiku uplatnění vzájemného návrhu je soud prvního stupně povinen zkoumat, v jakém stadiu řízení se tak stalo. Zpravidla se tak děje v průběhu řízení, kdy soud posuzuje důvodnost žalobního návrhu, a pokud dospěje ke kladnému závěru přistoupí k posouzení i vzájemného návrhu žalovaného. Současně zkoumá, zda je dána jeho věcná příslušnost k projednání vzájemného návrhu, v opačném případě věc vyloučí k samostatnému řízení dle § 97 odst. 2 o. s. ř. a dále postupuje dle § 104a odst. 2 o. s. ř.V předmětné věci uplatnil žalovaný vzájemný návrh po vydání meritorního rozhodnutí ve formě směnečného platebního rozkazu, kdy v případě včas podaných odůvodněných námitek soud pouze zkoumá, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti nebo jej zruší. Z tohoto důvodu nelze v daném stadiu řízení po vydání směnečného platebního rozkazu projednávat vzájemný návrh žalovaného, a je na místě jej proto vyloučit k samostatnému řízení a po právní moci tohoto usnesení zkoumat dle § 104a odst. 2 o. s. ř., zda soud prvního stupně je věcně příslušný k projednání návrhu na zaplacení „zakázky“ ve výši 1 152 422,52 Kč (původně ve výši 1 087 000 Kč), náhrady škody ve výši 2 086 323 Kč a ušlého zisku ve výši 2 403 802 600 Kč, tj. celkem 5 642 548,12 Kč.Vzhledem k tomu, že v dané věci bude třeba rozhodnout o vyloučení vzájemného návrhu k samostatnému řízení dle § 97 odst. 2 o. s. ř., nelze v rámci tohoto směnečného řízení rozhodnout o návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podaným vzájemným návrhem. V předmětné směnečné věci soud prvního stupně proto pouze rozhodne o podaných námitkách proti nároku ze směnky a shledá-li, že jsou odůvodněné, přistoupí k jejich projednání.Za předpokladu, že soud prvního stupně dospěje k závěru, že je věcně příslušný k projednání vzájemného návrhu, pak po vyloučení věci k samostatnému řízení opětovně rozhodne o návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků.Odvolací soud proto postupoval dle § 219a odst. 1 písm.a) o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně zrušil a za podmínek § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně za podmínek § 151 odst. 1 o. s. ř.