7 Cmo 150/2024-12

o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2024, č. j. 85 Cm 868/2024-6,

Vrchní soud v Praze Datum rozhodnutí: 27.05.2024 ECLI:CZ:VSPH:2024:7.Cmo.150.2024.1
Sdílet:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se zrušuje.
1.Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2.Soud prvního stupně v rozhodnutí konstatoval, že navrhovatelka byla usnesením ze dne 22. listopadu 2023, č. j. 3002/2023-3 (správně č. j. 85 Cm 3002/2023-3 – pozn. odvolacího soudu), (mj.) zrušena s likvidací, byl jí jmenován likvidátor a byla jí uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Navrhovatelka podáním ze dne 9. října 2023 (správně 13. března 2024 - pozn. odvolacího soudu) navrhla změnu uvedeného rozhodnutí, neboť odstranila důvod vedoucí k jejímu zrušení. Jelikož spolu s návrhem nebyl zaplacen soudní poplatek, soud prvního stupně navrhovatelku usnesením ze dne 18. března 2024 k jeho zaplacení vyzval. Navrhovatelce byla výzva doručena dne 26. března 2024; 15denní lhůta k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podaný návrh uplynula 10. dubna 2024; soudní poplatek uhrazen nebyl. Soud prvního stupně proto po marném uplynutí lhůty s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/19991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Výrok II. odůvodnil odkazem na § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když navrhovatelka svým jednáním zavinila zastavení řízení. Jelikož je navrhovatelka jediným účastníkem řízení, soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3.Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, v němž namítá, že stanovený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč zaplatila. Dne 13. března 2024 obdržela od Celního úřadu pro hlavní město Prahu vyrozumění o nedoplatku č. j. , č. účtu, , ve výši 2 000 Kč, kdy ukladatelem plnění byl Městský soud v Praze, rozhodnutí č. j. 85 Cm 3002/2023-3. Dne 18. března 2024 rovněž obdržela výzvu k jeho zaplacení od Městského soudu v Praze. Předmětný soudní poplatek téhož dne uhradila.
4.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5.Podle § 9 odst. 1 Zsop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
6.Z obsahu předloženého spisu odvolací soud rekapituluje, že navrhovatelka se návrhem podaným dne 13. března 2024 domáhala zrušení rozhodnutí o jejím zrušení s likvidací. Spolu s návrhem nebyl zaplacen soudní poplatek, a proto soud prvního stupně (správně) navrhovatelku usnesením ze dne 18. března 2024 vyzval k zaplacení soudního poplatku za návrh ve výši 2 000 Kč ve stanovené lhůtě 15 dnů; výzva obsahovala poučení o důsledcích jeho nezaplacení. Výzva byla navrhovatelce doručena 26. března 2024, lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 10. dubna 2024. Soud prvního stupně pak dne 9. května 2024 vydal odvoláním napadené usnesení.
7.Z odvolatelkou předloženého vyrozumění o nedoplatku, vydaného Celním úřadem pro hlavní město Prahu dne 13. března 2024, č. j. , č. účtu, , se podává, že je vůči navrhovatelce evidováno neuhrazené peněžité plnění ve výši 2 000 Kč, které bylo splatné 9. ledna 2024, jeho ukladatelem je Městský soud v Praze, rozhodnutí č.j. 85 Cm 3002/2023-3.Vyrozumění obsahuje příslušné platební pokyny pro zaplacení dlužné částky, včetně QR kódu.
8.Z obsahu uvedeného vyrozumění se tedy jednoznačně podává, že se týká již splatného dluhu navrhovatelky. Byť byl tímto nezaplaceným peněžitým plněním rovněž soudní poplatek v téže výši, tj. 2000 Kč, odvolatelka přehlíží, že se jednalo o poplatkovou povinnost uloženou jí v jiném řízení, a to konkrétně v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 85 Cm 3002/2023, jakož i to, že vyrozumění od Celního úřadu (jak sama výslovně uvádí) jí bylo doručeno již 13. března 2024, avšak usnesení soudu prvního stupně, obsahující výzvu k úhradě soudního poplatku za jí podaný návrh na zahájení předmětného řízení (návrh byl podán 13. března 2024) jí bylo doručeno až 26. března 2024. Plnila-li odvolatelka dne 18. března 2024 na základě uvedeného vyrozumění dle platebních dispozic v něm uvedených, nelze než uzavřít, že nešlo o úhradu soudního poplatku za jí podaný návrh v nadepsaném řízení. Soudní poplatek za podaný návrh ve stanovené lhůtě uhrazen nebyl, poplatková povinnost splněna nebyla. Soud prvního stupně nepochybil, pakliže řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podaný návrh dle § 9 odst. 1 Zsop zastavil (výrok I.).
9.Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
10.Správný však není postup soudu prvního stupně, pokud jde o rozhodování o nákladech řízení. Aplikace § 146 odst. 2 o. s. ř. nebyla namístě. Navrhovatelka je jediným účastníkem předmětného řízení a z povahy věci tak rozhodování o náhradě nákladů nepřichází v úvahu. Odvolací soud proto výrok II. usnesení soudu prvního stupně odklidil (§ 219a o. s. ř.), tj. zrušil jej bez náhrady.
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení